Tento článek navazuje na původní zprávu Seymoura Hershe o sabotáži plynovodu Nord Stream.
Minulou sobotu zveřejnil deník Washington Post odhalení tajných dokumentů amerických zpravodajských služeb, z nichž vyplývá, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, pracující za zády Bidenova Bílého domu, začátkem tohoto roku tvrdě prosazoval rozšíření série raketových útoků uvnitř Ruska. Dokumenty byly součástí rozsáhlé skrýše utajovaných materiálů, které na internetu zveřejnil voják letectva, jenž je nyní ve vazbě. Vysoký představitel Bidenovy administrativy, kterého deník Post požádal o komentář k nově odhaleným informacím, uvedl, že Zelenskyj nikdy neporušil svůj slib, že nikdy nepoužije americké zbraně k úderům uvnitř Ruska. Podle názoru Bílého domu se Zelenskyj nemůže dopustit ničeho špatného.
Zelenského touha přenést válku do Ruska možná není jasná prezidentovi a vysokým zahraničněpolitickým poradcům v Bílém domě, ale je jasná těm z americké zpravodajské komunity, pro které bylo obtížné prosadit své zpravodajské informace a jejich hodnocení v Oválné pracovně. Mezitím pokračuje masakr ve městě Bachmut. Je to podobná idiocie, ne-li početní převaha, jako masakr u Verdunu a na Sommě za první světové války. Muži, kteří dnes vedou válku – v Moskvě, Kyjevě a Washingtonu – neprojevili žádný zájem ani o dočasná jednání o příměří, která by mohla sloužit jako předehra k něčemu trvalému. Nyní se hovoří pouze o možnosti ofenzívy jedné ze stran na konci jara nebo v létě.
Na popud vládních činitelů na různých úrovních v Polsku, Maďarsku, Litvě, Estonsku, Česku, Slovensku a Lotyšsku se však vaří něco jiného, jak někteří členové americké zpravodajské komunity vědí a jak o tom tajně informovali. Tyto země jsou spojenci Ukrajiny a vyhlášenými nepřáteli Vladimira Putina.
V čele této skupiny stojí Polsko, jehož vedení se již ruské armády nebojí, protože z jejího působení na Ukrajině zůstala záře úspěchu u Stalingradu za druhé světové války v troskách. Tiše naléhá na Zelenského, aby našel způsob, jak ukončit válku – v případě nutnosti i tím, že sám odstoupí – a umožnil nastartovat proces obnovy svého národa. Podle odposlechů a dalších údajů známých uvnitř Ústřední zpravodajské služby Zelenskyj neustupuje, ale začíná ztrácet soukromou podporu svých sousedů.
Jednou z hnacích sil klidných evropských rozhovorů se Zelenským bylo více než pět milionů Ukrajinců prchajících před válkou, kteří překročili hranice země a zaregistrovali se u jejích sousedů na základě dohody EU o dočasné ochraně, která zahrnuje právo pobytu, přístup na trh práce, bydlení, sociální pomoc a lékařskou péči. Podle hodnocení zveřejněného Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky tento odhad nezahrnuje zhruba 3 miliony ukrajinských uprchlíků, kteří z válečné zóny utekli bez víza do některé z 27 evropských zemí, které v rámci Schengenské dohody zrušily vzájemné hraniční kontroly. Ukrajina, ačkoli není členem EU, nyní využívá všech výhod schengenského paktu. Několik států vyčerpaných patnáctiměsíční válkou obnovilo některé formy hraničních kontrol, ale regionální uprchlická krize nebude vyřešena, dokud nebude uzavřena formální mírová dohoda.
UNHRC uvádí, že volné cestování z Ukrajiny do pobaltských států a států EU v západní Evropě „obzvláště ztěžuje přesné určení, kolik Ukrajinců se v posledních měsících dostalo do EU a kde se nyní nacházejí“. Zpráva uvádí, že „drtivou většinu“ ukrajinských uprchlíků tvoří ženy a děti a třetina z nich je mladší osmnácti let. Sedmdesát tři procent uprchlíků v produktivním věku jsou ženy, mnohé z nich s dětmi.
Podle únorové analýzy Rady pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations), která se zabývala evropskou uprchlickou problematikou, proudily do sousedních zemí Ukrajiny během prvního roku války „desítky miliard dolarů“ humanitární pomoci.
„S tím, jak konflikt vstupuje do svého druhého roku a jeho konec je v nedohlednu,“ uvádí zpráva, „se odborníci obávají, že hostitelské země jsou stále unavenější.“
Před několika týdny jsem se dozvěděl, že americká zpravodajská komunita si je vědoma toho, že někteří představitelé západní Evropy a pobaltských států si přejí, aby válka mezi Ukrajinou a Ruskem skončila. Tito představitelé dospěli k závěru, že je čas, aby se Zelenskyj „vzpamatoval“ a usiloval o urovnání. Znalý americký úředník mi řekl, že někteří z vedoucích představitelů Maďarska a Polska patřili k těm, kteří spolupracovali na tom, aby se Ukrajina zapojila do seriózních rozhovorů s Moskvou. „Maďarsko je v této věci velkým hráčem, stejně jako Polsko a Německo, a pracují na tom, aby Zelenského přiměli k jednání,“ řekl americký úředník. Evropští představitelé dali jasně najevo, že „Zelenskyj si může ponechat to, co má“ – vilu v Itálii a podíly na zahraničních bankovních účtech – „pokud vypracuje mírovou dohodu, i kdyby měl být podplacen, pokud je to jediný způsob, jak dosáhnout dohody.“
Podle úředníka Zelenskyj zatím takové rady odmítl a ignoroval nabídky velkých finančních částek, které by mu ulehčily ústup na panství, které vlastní v Itálii. V Bidenově administrativě nemá žádná dohoda, která by zahrnovala Zelenského odchod, podporu a vedení ve Francii a Anglii je Bidenovi „příliš zavázáno“, než aby o takovém scénáři uvažovalo. Existuje realita, kterou některé složky americké zpravodajské komunity nemohou ignorovat, řekl úředník, i když ji Bílý dům ignoruje: „Ukrajině docházejí peníze a je známo, že příští čtyři měsíce nebo měsíce jsou kritické. A Východoevropané hovoří o dohodě.“ Problémem pro ně je, řekl mi úředník, „jak přimět Spojené státy, aby přestaly Zelenského podporovat.“ Podpora Bílého domu přesahuje potřeby války: „Platíme všechny penzijní fondy – 401 tisíc dolarů – pro Ukrajinu“.
A Zelenskyj chce víc, řekl úředník.
„Zelenskyk nám říká: Jestli chcete vyhrát válku, musíte mi dát víc peněz a víc věcí. Říká nám: ‚Musím vyplatit generály‘. Říká nám“ – pokud bude nucen odejít z funkce – „že půjde k tomu, kdo nabídne nejvíc. Raději odjede do Itálie, než aby zůstal a případně se nechal zabít vlastními lidmi.“
„Všechny tyto řeči se objevují a nyní létají uvnitř americké zpravodajské komunity, ale jako obvykle,“ řekl úředník, „zpravodajské komunitě není jasné, co prezident a jeho zahraničněpolitičtí poradci v Bílém domě vědí o realitě“ evropské diskuse o hledání způsobu ukončení války.
„Stále školíme Ukrajince, jak létat s našimi F-16, které budou sestřeleny Ruskem, jakmile se dostanou do válečné zóny. Mainstreamový tisk se věnuje Bidenovi a válce a Biden stále mluví o Velkém Satanovi v Moskvě, zatímco ruské ekonomice se daří skvěle. Putin může zůstat tam, kde je“ – u moci – „navzdory tomu, že se mu nepodařilo vymazat Ukrajinu z mapy jako nezávislý stát. A myslel si, že válku vyhraje jen s jednou leteckou divizí“ – sardonická narážka na neúspěšnou snahu Ruska v prvních dnech války zmocnit se důležitého letiště pomocí výsadku útočných sil.
„Problém Evropy,“ řekl úředník, pokud jde o rychlé urovnání války, „spočívá v tom, že Bílý dům chce, aby Zelenskyj přežil, zatímco jiní“ – v Rusku a v některých evropských hlavních městech – „říkají, že Zelenskyj musí odejít, ať se děje, co se děje,“.
Není jasné, zda se toto porozumění dostalo až do Oválné pracovny. Bylo mi řečeno, že některé lepší zpravodajské informace o válce se k prezidentovi nedostanou, a to ne vinou těch, kteří připravují často protichůdná hodnocení. Biden se prý spoléhá na brífinky a další materiály, které od nástupu Bidenovy administrativy připravuje Avril Hainesová, ředitelka Národního zpravodajství. Ta strávila většinu své kariéry prací pro ministra zahraničí Anthonyho Blinkena, jehož vazby na Bidena a dohoda s ním v otázkách týkajících se Ruska a Číny trvají již desítky let.
Jedinou záchranou pro některé členy komunity, jak mi bylo řečeno, byl ředitel CIA William Burns.
Burns byl velvyslancem v Rusku a náměstkem ministra zahraničí a je považován za někoho, kdo „se postavil“ proti některým zahraničněpolitickým šílenostem Bílého domu. „Nechce být krysou na potápějící se lodi,“ řekl mi tento úředník.
Na druhou stranu, jak mi bylo řečeno, těm v CIA, kteří připravují prezidentův denní přehled, není jasné, že Joe Biden je pravidelným čtenářem jejich zpravodajského souhrnu. Dokument má obvykle tři strany. Před desetiletími mi bylo řečeno – někým, kdo mě tehdy prosil, abych o tom nepsal – že Ronald Reagan PDB četl jen zřídka, dokud ho Colin Powell, tehdy v Bílém domě, nezačal číst na videorekordér. Záznam se pak prezidentovi přehrával. Není jasné, kdo, pokud vůbec někdo, by mohl převzít iniciativu jako Bidenův Colin Powell.
Zdroj: scheerpost.com
* prevzaté
pridajte sa k nám do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz