S výjimkou neokonzervativců, jejichž agendou to je, si někdy říkám, jestli jsem jediný člověk, který chápe, o co v ukrajinském konfliktu jde.
V roce 2007 Washington vyhlásil Rusku válku, aniž by ji oznámil. Putin vyprovokoval tajné vyhlášení války Washingtonu, když na Mnichovské bezpečnostní konferenci odmítl unipolární hegemonii Washingtonu.
K prvnímu útoku Washingtonu došlo o rok později, kdy v době, kdy byl Putin rozptýlen na olympijských hrách v Pekingu, Washington vyslal do Jižní Osetie gruzínskou armádu vycvičenou a vybavenou USA. Cílem nebylo vojensky porazit Rusko. Místo toho šlo o kalkulované riziko, že Putin ustoupí a vyhne se vojenskému konfliktu, který by Západ mohl mylně prezentovat jako obnovení sovětského impéria, a umožnit tak začlenění ruského protektorátu do Gruzie. Američtí neokonzervativci hazardovali s životy, které jim nepatřily, že Putin, a tím i Rusko, budou oslabeni tím, že ustoupí, a otevřou si tak další cesty agrese proti Rusku.
Spiknutí neokonzervativců proti Putinovi mohlo vyjít, kdyby gruzínští útočníci nezabili ruské mírotvorce. V roce 2008 se Putin snažil vzkřísit ruskou hrdost, kterou ztratil s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991, a nemohl se otočit zády k mrtvým ruským vojákům v Jižní Osetii. Vrátil se z Číny, poslal tam armádu a za pět dní rozbil americkou vycvičenou a vybavenou gruzínskou armádu.
Celá Gruzie, do roku 1991 provincie Sovětského svazu, byla v Putinových rukou. Západní propaganda tvrdí, že Putin je nebezpečný, protože hodlá obnovit sovětské impérium. To je samozřejmě lež, protože Putin stáhl ruskou armádu a ponechal Gruzii nezávislý stát.
Po neúspěchu amerických neokonzervativců v Jižní Osetii, který mylně označili za “ruskou invazi do Gruzie”, začali neokonzervativci sypat miliardy dolarů na Ukrajinu, aby vytvořili kádry, nevládní organizace a koupené politiky, kteří by podpořili “revoluci na Majdanu”, což bylo Washingtonem svržené demokraticky zvolené ukrajinské vlády, která žila ve výhodném míru s Ruskem.
Putin byl opět nepozorný, tentokrát ho rozptylovala olympiáda v Soči, a tentokrát neudělal nic. Není jasné, proč Putin dopustil, aby se Ukrajina stala loutkovým státem Washingtonu nepřátelským vůči Rusku a kandidátem na vstup do NATO.
Neonacistický stát, který Washington vytvořil, zahájil řadu operací proti ruskému obyvatelstvu v Donbasu. Bylo zakázáno používání ruského jazyka. Rusové byli na ulicích obtěžováni a zabíjeni bandami stoupenců Stepana Bandery. (Bandera za druhé světové války bojoval na straně nacistického Německa proti Rusku).
Ruské části Ukrajiny, Donbas a Krym, které byly od Ruska odděleny Leninem a Chruščovem, požádaly Putina, aby je ochránil a znovu je připojil k Rusku. Putin žádost Krymu přijal, protože na Krymu se nachází ruská černomořská námořní základna, ale žádosti Donbasu, který se zformoval do dvou nezávislých republik, aby se ochránil před vyvražďováním ukrajinskou armádou, Putin odmítl. Putinovi, vždy opatrnému, bylo doporučeno, že pokud by Donbas přijal, dal by za pravdu západní propagandě, že Rusko obnovuje sovětské impérium.
Nicméně Putin věděl, že musí něco udělat, aby donbaské Rusy ochránil. Vymyslel Minskou dohodu. Minská dohoda zachovala Donbas jako součást Ukrajiny, ale poskytla tomuto území určitou autonomii, například vlastní policii a soudy, aby se zabránilo pronásledování ze strany loutky Washingtonu v Kyjevě.
Kyjev a obě donbaské republiky minskou dohodu podepsaly a Německo a Francie slíbily, že ji budou prosazovat. V domnění, že Západ je čestný, se Putin nechal unést. Německá kancléřka i francouzský prezident později veřejně přiznali, že Putina osm let klamali, zatímco Washington budoval a vybavoval silnou ukrajinskou armádu schopnou dobýt obě separatistické republiky v Donbasu.
Když se během prosince 2021 a února 2022 Putinovo a Lavrovovo úsilí o zajištění dohody o vzájemné obraně mezi Ruskem a Západem setkalo s mimořádně chladnými rameny Washingtonu, NATO a Evropské unie, Putin čelil velké ukrajinské armádě, která se chystala obsadit donbaské republiky. Putinovy falešné naděje a mylná víra v integritu Západu ho zastihly nepřipraveného, ale byl nucen zasáhnout a Rusko se kvůli nepřipravenosti muselo spolehnout na malou soukromou vojenskou sílu, Wagnerovu skupinu. Protože se Putin nepřipravil na zjevný konflikt, který mu hleděl do tváře, omezil svůj zásah na Donbasu na vyčištění ukrajinských sil, nikoli na rychlou převahu v konfliktu. Dlouhý konflikt poskytl Západu dva roky a osm měsíců na to, aby se zapojil a konflikt rozšířil.
Vzhledem k tomu, že Putin nikdy neprosadil žádnou z vyhlášených červených linií, nemá na Západě žádnou důvěryhodnost. Generální tajemník NATO nedávno prohlásil, že NATO nevěnuje Putinovi žádnou pozornost, protože mluví, ale nikdy nic neudělá.
V důsledku toho svět dosáhl přesně toho bodu, o kterém jsem říkal, že k němu dojde. Putin ustoupil natolik, že už nemá žádný prostor. Je zády ke zdi. NATO, britský premiér a neokonzervativci lobbují ve Washingtonu, aby dali zelenou tomu, že USA/NATO vypálí rakety na Rusko z území Ukrajiny.
Rozumějte, Ukrajina nemá schopnosti a satelitní zaměřovací systémy, aby mohla rakety vypálit. Raketový útok na Rusko již nelze označit za “zástupnou válku”. Sám Putin to dal jasně najevo. Putin řekl, že rakety vypálené na Rusko znamenají, že USA a NATO jsou s Ruskem ve válce a že si Rusko vyhrazuje právo odpovědět jadernými zbraněmi.
Krize je na spadnutí. Jediné relevantní rozhodnutí ve světě v tuto chvíli spočívá v tom, zda Washington rozhodne, že Putin myslí vážně to, co říká, nebo že Putin je natolik odmítavý k válce, že od své hrozby ustoupí, aby se vyhnul širšímu konfliktu zahrnujícímu jaderné zbraně.
Co je za touto krizí? Neokonzervativci se domnívají, že Putin má takový odpor k válce, že ustoupí a obětuje některé z deklarovaných cílů své speciální vojenské operace za mír, aby se vyhnul širší válce, která by byla důsledkem ruské reakce na raketové útoky na Rusko.
Taková Putinova reakce by podle neokonzervativců podkopala Putina v Rusku jak u lidí, tak u armády. Lidé by se ptali na smysl obětí a ztracených životů kvůli vzdání se cílů. Armáda by řekla, jak to již učinil admirál Avakjant, že pokud Putin odstoupí, “tlak na Rusko ze strany jeho historických protivníků se jen zvýší a proces eskalace vstoupí do nezvratné fáze. Obrovské prostředky, které jsou v současnosti investovány do nepřímé války kolektivního Západu proti naší zemi, budou přesměrovány na financování všech destruktivních a protistátních sil (regionální separatismus, ‘boj proti prohnilému zkorumpovanému režimu’, ‘prosazování všeobecných svobod a hodnot’ atd.) Různé státy ‘historicky uražené’ naší zemí začnou vznášet územní nároky vůči Rusku ze všech stran.”
Jinými slovy, Putin by mohl ztratit podporu a ruská vláda by se mohla stát méně stabilní.
Cílem neokonzervativců je destabilizovat Putina a Rusko. Neokonzervativci by využili destabilizace k tomu, aby podnítili rozpad různých etnik, která tvoří Ruskou federaci. Cílem Washingtonu je rozpad Ruské federace na jednotlivé složky, přičemž na místě Ruska by bylo mnoho zemí.
Rozbití Ruska Washingtonem začalo v roce 1991 rozpadem Sovětského svazu. Byly jí odebrány rozsáhlé oblasti Ruska: Rusko si vzalo Ukrajinu, Bělorusko, Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán a Střední Asii, která se rozkládá od Kaspického moře na západě až k hranicím Číny, obrovskou oblast zahrnující Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán, Tádžikistán a Turkmenistán. Zůstala pouze Ruská federace, která je sama o sobě souborem etnik. Stejně jako západní svět je i Rusko babylonskou věží, jenže na rozdíl od Západu se v Rusku klade důraz na jednotu, nikoli na rozdělení.
Neokonzervativci se domnívají, že pokud Putin, aby se vyhnul širší válce, sníží své požadavky vůči Ukrajině, může být vykreslen jako poražený, zdiskreditován, podkopán a Rusko s ním.
Existuje jen jedna a jediná otázka a jedno a jediné rozhodnutí: Washington Putinovi věří, nebo ne. Pokud Washington Putinovi věří, nepošle do Ruska rakety. Pokud Washington Putinovi nevěří, dojde ke třetí světové válce, pokud Putin neodstoupí.
Předpokládám, že rozhodnutí bude odloženo. Blízký východ je další cestou útoku na Rusko. Absence smlouvy o vzájemné obraně mezi Ruskem, Čínou a Íránem ponechává Írán vystaven útoku USA a Izraele. Existuje možnost, že válka Izraele s Hizballáhem povede ke společnému útoku Izraele a USA na Írán. To by mohlo poškodit prestiž Ruska a západní propaganda by to prezentovala jako ruskou porážku.
Vzhledem k tomu, že Washington a Rusko spolu nejednají, lze pro zmírnění napětí udělat jen málo. Hegemonistický program neokonzervativců přinesl nebezpečnější situaci než kubánská krize a Washington nepodnikl žádné kroky k jejímu zažehnání.
AUTOR: Paul Craig Roberts, Preklad: CZ24.news, ZDROJ