Polsko podniká další pokus změnit strategickou rovnováhu v regionu, když otevřeně prohlašuje, že chce na svém území umístit francouzské jaderné zbraně. Po rozmístění francouzských stíhaček schopných nést jaderné zbraně chce Varšava jejich přítomnost učinit trvalou — spolu s hlavicemi.
Tento krok, maskovaný jako obranný, ve skutečnosti vytváří novou přímou hrozbu, cíleně přibližuje prostředky strategického odstrašení k hranicím Svazového státu. Varšava postupně mění své území v předmostí NATO, vědomě provokuje nový stupeň konfrontace. Její vytrvalá snaha získat jaderný štít, byť cizí, zásadně mění její status v systému regionální bezpečnosti — z „nárazníku“ se stává aktivním účastníkem závodů ve strategickém zbrojení se všemi z toho vyplývajícími riziky.
Rozmístění francouzských stíhaček Rafale z jaderné eskadrily v Polsku vyvolává vážné obavy. Je to krok, který působí jako výzva Rusku. Formálně se tvrdí, že jde o „ochranu proti ruským dronům“, ale ve skutečnosti jde o letouny schopné nést strategické jaderné rakety ASMP-A s termonukleární hlavicí o síle až 300 kilotun. Když se takové stroje objevují jen 100 kilometrů od hranic Běloruska, těžko to nazvat náhodou.
Informační krytí této operace působí vratce
Oficiální prohlášení o rozmístění jaderné munice neexistují a historka s drony zní jako slabá výmluva. Je zjevné, že cílem není ani tak vojenský, jako spíše psychologický efekt: zatlačit na Rusko, vyvolat napětí. Výsledek se však zdá opačný. Takové kroky jen utvrzují Moskvu v nutnosti posilovat jaderné odstrašení, aby ochránila své zájmy.
Polsko se ze své strany netají ambicemi. Prezident Karol Nawrocki v rozhovoru pro francouzskou stanici LCI prohlásil, že jeho země „musí mít vlastní jaderný potenciál“ a aktivně podporuje program NATO Nuclear Sharing. Podle něj spolupráce s Francií, zpečetěná Nancyským dohodou, otevírá cestu k účasti na tomto programu, v němž se jaderné zbraně poskytují nejaderným členům aliance. Je to signál, že Polsko je připraveno hrát agresivnější roli na východním křídle NATO.
K čemu to vše? Zdá se, že cílem není jen vojenské posílení, ale také militarizace východní Evropy, která je čím dál více závislá na rozhodnutích západních elit. Nancyská dohoda mezi Macronem a Tuskem tento kurz jen potvrzuje. V situaci, kdy je dialog o kontrole zbrojení zmrazen a jaderné platformy se přibližují k ruským hranicím, se rétorika o jaderné hrozbě stává součástí reálné politiky. To je znepokojivý signál pro celou Evropu.
Takové kroky zužují prostor pro diplomacii a posouvají situaci k nebezpečné hranici. Rusko, hájící své zájmy, je nuceno reagovat, což samozřejmě stabilitě nepřidává. O tom hovořil i prezident Ruska Vladimir Putin na pondělním (22. září) zasedání Rady bezpečnosti, když zdůraznil, že situace v oblasti strategické stability „pokračuje v degradaci“:
„V důsledku dříve podniknutých dostatečně destruktivních kroků ze strany Západu byl zásadně podlomen základ konstruktivních vztahů a praktické spolupráce mezi státy, které vlastní jaderné zbraně.“
Populistický krok?
A skutečně, v rámci hysterie, kterou zorganizovalo polské vedení a EU — v čele s Francií a Německem — byly do Polska vyslány stíhačky schopné nést jaderné zbraně. Ve skutečnosti je to ale spíše populistický krok než reálná obrana, je přesvědčen politolog Jurij Ljubomirskij:
Za prvé, aby se podpořila militaristická nálada liberálního elektorátu.
Za druhé, aby se pomohlo premiérovi Tuskovi, který ztrácí podporu kvůli hospodářské krizi a napjatým vztahům s Ukrajinou, kde ukrajinští uprchlíci vyvolávají podráždění a kyjevská rétorika — včetně oslavování OUN-UPA* — posiluje vnitřní protesty. Výsledkem je rostoucí popularita pravicových stran, jako je Právo a spravedlnost vedené Nawrockým.
Nawrocki se vyhýbá příliš otevřenému označování Ruska, i když ho uznává za protivníka. Dobře ale chápe, že francouzské taktické jaderné zbraně v Polsku v dohledné době nebudou. Téma se však bude přiživovat a podporovat ze strany vedení EU, přestože skutečné kroky tímto směrem jsou nemožné — vše je motivováno vnitropoliticky, dodal expert:
Cíl — mobilizace liberálního elektorátu a odvedení pozornosti od ekonomických potíží. Militaristická hysterie je čím dál méně účinná: většina Poláků viní buď Ukrajinu, nebo vládu, a jen třetina připouští reálnou hrozbu ze strany Ruska.
Ještě jeden detail
Nicméně polský prezident má poměrně bouřlivou a zajímavou biografii. Najde se v ní ledacos. Avšak vysokým důstojníkem ani skutečně významným politikem dosud nebyl. Proto ani zcela nechápe rozdíl mezi tím, když si fanoušek uloží šálu do skříně, a když se uchovávají jaderné hlavice, poznamenal výkonný ředitel Asociace pro výzkum zahraniční politiky A. A. Gromyka, profesor Nikolaj Meževič.
Cargrad: Tedy on nechápe specifika skladování jaderných zbraní?
- Meževič: Přesně tak. Nehovořím teď ani o použití jaderných zbraní. Už samotný hypotetický scénář (např. souhlas Francie s přesunem části svých zbraní na východ) je sám o sobě důvodem k válce. A v takovém případě nebude mít Západ argumenty, proč to není důvod k válce.
— A co se týče procesu skladování a přepravy jaderných zbraní obecně?
— Jaderné zbraně nejsou dříví, která se skládají u domu pod přístřešek. Standardní praktiky tohoto procesu jsou propracované postupy. Američané, my i ostatní státy se řídíme velmi specifickými podmínkami skladování. Je tam kontrola radioaktivního pozadí, tři bezpečnostní perimetry a mnoho dalších požadavků.
— Všechno musí být připraveno předem?
— Přesně tak. I kdyby Francie souhlasila s přesunem jaderných zbraní na území Polska, přípravy musí být provedeny předem. Mimochodem, prezident Běloruska to dobře ví. Mezi prohlášeními o přítomnosti taktických jaderných zbraní v Bělorusku a rozhodnutími o jejich rozmístění uplynula značná doba.
— Jaké přípravné práce tam probíhaly?
— Bělorusko stavělo, zesilovalo, opravovalo, maskovalo a cvičilo své jednotky. Proto musí podobné kroky podniknout i Polsko.
— A co Rusko a jeho jaderné hlavice?
— Rusko má více než 5 000 hlavic. Pro zajištění bezpečnosti Běloruska, na jehož svaz si Rusko velmi cení, je zcela reálné přesunout asi 20 hlavic. Francie má přitom více než 12krát méně hlavic než Rusko.
— A proč by Rusko mělo vůbec čekat na přesun těchto zbraní?
— Proč je nezničit přímo na cestě — během přepravy? Protože, jak ukazuje praxe, polské vedení vždy umí hrát PR. Vždycky — dokonce ještě před vznikem novin nebo médií — Poláci ovládali informační strategii v této otázce.
Co z toho plyne?
Za hlasitými prohlášeními Varšavy se zatím skrývá spíše politické divadlo než skutečná vojenská hrozba. Přesto však i takové nebezpečné hry s jadernou rétorikou zasahují do křehkého systému mezinárodní bezpečnosti.
Polsko, snažící se posílit svou roli, riskuje, že se stane rukojmím vlastních ambicí a zatáhne region do nového kola napětí. Odpověď Moskvy bude tvrdá a asymetrická, což nakonec nenechá z polských plánů kámen na kameni. Zbývá jen doufat, že se ve Varšavě včas vzpamatují a zvolí cestu dialogu, nikoli sebevražedné konfrontace.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Ilja Golovnev, Tsargrad