Kupčení s bruselskými koryty letos dosáhlo zatím nejvyšší úrovně. Hlavní kandidátka slibuje, že uvalí na Čechy i Slováky nové tučné miliardové válečné poplatky a rozdělí je mezi několik věrných zemí!
Současní západní politici jsou prohnaní podvodníci
Je tomu sotva pár hodin, co se sešli v Itálii, a potom ve Švýcarsku, a společně z obou konferencí hrozili pod taktovkou kyjevského náčelníka jak Číně, tak Rusku, že s nimi zatočí, když se nepodřídí vůli kolektivního Západu. Jakmile však obě představení pro západní mainstream skončila, začali se hned dít věci, nad kterými jde zase hlava kolem.
(1) Austrálie hodila Tchaj-wan i Ukrajinu přes palubu a začala panáčkovat před Čínou. A má to šokující důvod.
Na konferenci ve Švýcarsku zastupoval Austrálii ministr Bill Shorten, a ten na ní hlasitě chválil statečné východoevropské politiky, kteří se nebojí vzepřít Putinovi ani Xi, sliboval jim věčnou a hojnou australskou podporu, a prohlásil Austrálii za strážce ukrajinských hodnot v Asii. Nikdo z našeho mainstreamu, který svorně od neděle vřeštěl o fantastickém diplomatickém úspěchu Zelenského hopla-popu ve Švýcarsku, raději ani nepátral, proč Austrálii na konferenci zastupoval pouze její ministr II. kategorie Bill Shorten. A co vlastně měl tak důležitého na práci australský premiér Anthony Albanese, že do Švýcarska ani nedorazil, a ani tam neposlal žádného svého ministra I. kategorie. Konzumenti mainstreamu by byli určitě nepříjemně zmateni. Albanese totiž za účasti všech svých důležitých ministrů doma v Canberře panáčkoval před výpravou čínského předsedy vlády Li Qiang.
Za vzorné vystupování byl Albanese ihned odměněn znamenitým darem, a Australané tak mohou odteď lítat do Číny, jak se jim zamane, a bez víz. Albanese za odměnu okamžitě prohlásil Tchaj-wan za výhradní majetek Číny, a dočkal se úplného otevření čínského náručí. Oba premiéři si pak jen notovali, že časy čtyři roky starých australských sankcí na čínské obchody jsou zapomenuty, a australští i čínští podnikatelé dostali za úkol okamžitě mezi sebou začít obchodovat o sto-šest. Zajímavé je, co vlastně premiéra Albanese k tomuto úplnému obratu v čínské politice vedlo. Austrálie má totiž vážný problém. Nakoupila si v USA 72 stíhacích bombardérů F-35 a čtyři jaderné útočné ponorky. A obě zakázky se letos začaly, jak už to u amerických zbraní bývá, nečekaně a rapidně prodražovat. A australská vláda rychle pochopila, že provozování moderních zbraní striktně vyžaduje provozování vysoce výkonné ekonomiky. A když výkonnost australské ekonomiky závisí na exportu potravin a surovin, tak nezbývá než si udobřit jejich hlavního světového odběratele Čínu. Paradoxně se tak ukázalo, že “přehřátí vyzbrojování Austrálie proti Číně”, podnícené před pár lety Washingtonem, vedlo jen k rychlému politickému usmíření mezi Canberrou a Pekingem. Pro Čechy poučné. Protože kam asi tak povede přehřátí českého vyzbrojování proti Rusku, že?
(2) Bezskrupulosní kupčení s bruselskými koryty se letos zcela vymklo kontrole. Skoro každý vládnoucí politik si teď snaží urvat nějakou bruselskou židli pod důchodem, protože má strach, že příští volby ve své zemi už politicky nepřežije.
Češi i Slováci by měli zpozornět. V EU se nyní rozehrála nemilosrdná hra o výnosná koryta, a jednotliví politici se v ní předhánějí v těch nejšílenějších slibech, co všechno za miliardové kšefty v budoucnu lobbistům zařídí, když jim dohodí nějaký ten slušně honorovaný bruselský post. Čechům i Slovákům konkrétně hrozí, že budou muset v příštích letech do Bruselu odvádět ze svých mrzkých mezd nový poplatek. Ten má být předurčen k budoucí výživě a vyzbrojování vojáků Estonska, Litvy, Lotyšska, Finska a Polska, protože je prý nespravedlivé, že jejich země mají společnou hranici s Putinovým Gosudarstvem. A poplatek má zbrojařům i dodavatelům poživatin a mundůrů pro zmíněná pohraniční vojska vynést 2.5 bilionu CZK. Poplatek má navíc mít formu splátek úvěrů od bankéřů, což bude ještě dražší.
Hlavní propagátorkou zavedení poplatku je estonská premiérka Kaja Kallasová, která se snaží urvat si post evropské ministryně zahraničí. Kallasová je populární v Praze. Kallasová je známá, že po té, co její rodina kvůli bruselským sankcím musela ukončit výnosné podnikání v Rusku, nevynechá jediný den, aby na Putina nebo na Rusy aspoň jednou neplivla, či jim nehrozila zničením. Kallasová se už na přelomu roku pokoušela urvat post generální tajemnice NATO po Stoltenbergovi, leč narazila na VETO z Washingtonu. Deep State si na nejvyšším politickém postu NATO nepřeje “žádného zavilého protiruského štváče”, protože časem bude muset generální tajemník podat ruku Putinovi a získat si jeho sympatie. Gosudar Kallasovou pohrdá a nechal na ni vydat zatykač, aby utnul všechny její ambice pro tento post. Kallasová, jakmile pochopila, že přes Bílý dům a Kreml do NATO neprojde, ihned začala spřádat sítě aspoň v Bruselu na post ministryně zahraničí EU. A podle posledních předpokladů své vytoužené koryto vykupčí, protože její angažmá zajistí na oplátku koryto von der Leyenové. Němci totiž striktně trvají, že novým šéfem komise EU může být jen Germán! A jen současné angažmá von der Leyen i Kallas činí tento germánský cíl dosažitelným. Zcela typické pro Eurokraty je, proč se Kallasová snaží urvat si nějaké Euro koryto doslova za každou cenu. Kallasová je totiž nyní v Estonsku populární asi podobně jako Fiala v ČR.
Důvody jsou stejně prosté, jako důvody Austrálie začít panáčkovat před Číňany. Kallasová, která neustále vyhrožuje Rusům a slibuje jim porážku, doma před nedávnými volbami do Europarlamentu učinila pro laika nečekané rozhodnutí, a tajně odmítla zvýšit vojenské výdaje Estonska o 1.6 miliardy EUR, které byly určeny na nákup munice. Po skandálu, který její rozhodnutí vyvolalo, na protest odstoupilo z vlády i několik nižších estonských úředníků jestřábů. Kallasová do poslední chvíle před volbami své rozhodnutí tajila. I tak jí to nepomohlo, a Eurovolby projela stejně jako česká fialová parta. V Estonsku totiž mezi lidem pučí zloba. Ekonomika se propadá (-3.1% za 2023), úředníci se množí, na jejich rostoucí platy chybějí peníze, a vláda Kallasové umí jediné, zvyšovat daně i počty úředníků. Jenže Estonsko je malá země, a nepopulární zvýšení daní na auta ani nestačilo na nutné pokrytí nákupu munice za 1.5 miliardy EUR. Estonce i nadále čekají těžké časy, a zemi se pod vedením Kallasové nijak nedaří snižovat schodek HDP. Rozpočtový deficit má dokonce v příštích letech vrůst ze 3.4% na 4.6% HDP, a Kallasová je tak ještě větší ekonomická břídilka než dosavadní hlavní západní světový rekordman na tomto poli Petr Fiala.
(3) Do Německa letos dorazil rekordní počet nepřizpůsobivých neevropských imigrantů, které v žádném případě nelze nijak vrátit do žádné země. Leč je podle Rakušanova paktu legální je nadělit jiným zemím EU. Nynější německá taktika při kupčení s bruselskými koryty naznačuje, co má vlastně Berlín za lubem.
Podle oficiálních vládních údajů dorazilo letos mezi lednem a květnem do Německa rekordních 100 000 uprchlíků. Nejhorší ovšem je, že rekordních 57% z nich nemá žádný doklad své totožnosti, a rafinovaně odmítá sdělit jakou má státní příslušnost. Podle platných zákonů EU tak nelze žádného z těchto mazaných neevropských uprchlíků z EU vyhostit. Jakékoli azylové řízení s nimi je de facto zbytečné, protože soud vždy rozhodne, že je není kam vyhostit, a tak mohou zůstat.
V Německu se pod náporem nepřizpůsobivých uprchlíků hroutí ekonomika i sociální systém a docházejí byty pro Němce. Roste tam brutální kriminalita. Vražedné útoky noži, či hromadná znásilňování žen uprchlíky, jsou už na denním pořádku. Němečtí voliči proto začali prudce měnit svůj vkus, a kdo rychle nezbaví zemi desetitisíců nepřizpůsobivých přivandrovalců, ten si v politice už významně neškrtne.
Prof. Bernd Raffelhüschen nedávno spočítal, kolik už Německo tito nepřizpůsobiví imigranti stáli, a ta suma všem vyrazila dech: 5.8 bilionu EUR. To je 145 bilionů CZK. Celé České republice by tato suma vystačila na 18 let naprosté nečinnosti, nebo na 54 let, kdyby se sice pracovalo stejně jako dnes, ale nemusely by se vybírat žádné daně, poplatky, ani důchodové nebo zdravotní pojištění. Je tak jasné, že němečtí politici nyní učiní cokoli, aby se těchto imigrantů zbavili. A jedinou legální cestu představuje Rakušanův pakt, respektive přidělení nechtěných uprchlíků do jiné země EU. Proto Němci tak urputně trvají na funkci předsedy komise EU.