V tomto článku se podíváme, jaká všechna označení vymyslela trestná komanda pravdy a lásky, aby mohla šikanovat své spoluobčany. Soustředíme se jen na dobu postmoderní, tedy počínaje covidovými hrami.
Upřímně, tento článek vznikl z jakéhosi pahýlu. Ten jsem vytvořil tak, že jsem je sepsal pod sebe a byl jsem velmi překvapený, kolik jich je. Divil jsem se, jak zlostní jsou naši lepšolidé, a vy se budete divit taky.
Antirouškař
Antirouškař je osoba, který nesouhlasila s nošením tzv. ochrany dýchacích cest. Nejčastějším důvodem k antirouškařtví je nedůvěra v to, že hadr z rozstřižených trenclí nebo pomůcka pro řemeslníky je způsobilá dýchací cesty ochránit. V jiných případech se jednalo o odmítnutí roušky jako sakrálního předmětu svědků covidového náboženství a symbolu konformního jednání. K zařazení mezi antirouškaře kromě nenošení roušky postačovalo vyjadřovat s jejím nošením nesouhlas. Boj s antirouškaři se vedl na mnoha frontách, zejména na represivní a mediální rovině, kdy jim bylo podsouváno, že svou nezodpovědností vraždí důchodce. I přes existenci mnoha zaručeně pravdivých „vědeckých“ studií o téměř fantastické účinnosti roušek proti pandémyji se nikde nepovedlo její šíření rouškami zastavit, zpomalit ani ovlivnit. Jednu z nich měl na svědomí mladý angažovaný pavědec Jan Kulveit a s chutí se ji vysmála skupina matermatiků kolem Tomáše Fürsta, která zjistila, že hodnoceno stejnou metodikou nošení trička s nápisem „Stop Covid“ snižuje šíření smrtící choroby asi o 25%. Nicméně finální slovo při hodnocení roušek neměli vědci, ani „vědci“ jako Kulveit, ale čas. Virus nebral na vysokou účinnost roušek ohled, nenechal se vědci zastrašit a pandémyje se šířila bez ohledu na roušky. Většina zemí od jejich nařizování po nějaké době upustila. Z antirouškaření se tak stal mainstream a čas dal antirouškařům za pravdu.
Promořovač
byl jedinec, který disponoval názorem, že plándemie prostě populací projde, stejně jako jí prošly všechny minulé, protože je to přirozený proces a přírodě nejde poroučet. Je jasné, že takový názor je poukázkou na problémy, protože pak by nebylo možné „bojovat s virem“. Zejména bylo argumentováno tím, že by zemřely statisíce osob z „ohrožených skupin“, takže by byly na ulicích mrazáky plné mrtvol (TM). Promořovačství bylo proto shledáno zcela zavrženíhodným, protože mrazáky samozřejmě nechceme. Nicméně i zde čas ukázal, že promořovači měli pravdu. Pandémie právě takto skončila, k velkému smutku covidistů. Protože nechceme být konfliktní, formulujme to tak, že spontánně vznikla nová mutace viru označovaná omikron, která sice neměla nic moc společného s předchozími mutacemi a její vznik se tedy do jisté míry dá srovnat s neposkvrněným početím, nicméně byla tady a vyznačovala se malou smrtností a nakazila se jí většina primárně nakazitelné populace. Z centrální teze promořovačství se tedy také stal mainstream.
Popírač
Zatímco promořovači stavěli na úplné akceptaci covidu, popírači naopak dospěli k názoru, že žádný covid není, protože se jedná o manipulaci podporovanou obskurní testovací metodikou. Tento názor se může zdát extrémní zejména osobám, které covid prodělaly a trpěly jeho příznaky, nicméně i zde se časem ukázalo, že PCR testy používané v počáteční fázi covidových her nejsou docela přesné a bylo nutné je stáhnout a nahradit jinými, jak informoval například zjevně dezinformační server Health.com. Existovaly i jiné formy popíračství, které negovaly covidové náboženství pouze zčásti. Velmi rozsáhlé bylo například popírání účinnosti covidových, pardon, proticovidových opatření. Nepřekvapivě i popíračům bylo již mnohokrát dáno za pravdu a pravděpodobně ještě bude, protože se objevují a budou objevovat další a další zjištění, která poukazují na neopodstatněnost, neúčelnost a někdy dokonce kontraproduktivnost vládních represivních opatření, čímž defacto dochází ve velkém k popíračství odkazu covidu.
Odpírač
Odpírače není dobré zaměňovat s popírači, i když je nepochybné, že mnoho odpíračů bylo navíc ještě popírači, antirouškaři a dnes jsou z nich třeba dezoláti. Odpírač byla osoba, která se rozhodla nenechat se naočkovat dosud řádně neschválenými vakcínami „na covid“ a odepřít si tento akt dobra. Když se nad tím zamyslíte, to slovo vlastně nikdy nemělo vzniknout. Až do covidových her jsme si mysleli, že je každého věc, co do sebe nechá napíchat. Lepšolidi se rozhodli nám všem, tedy i jiným lepšolidem tuto svobodu sebrat. Podobně jako v případě předchozích nadávek, i zde došlo k tomu, že čas dal odpíračům za pravdu. Hned na začátku bylo nutno stáhnout jednu vakcínu z distribuce (Astra Zeneca), jiná se ukázala být problematicky účinná, což by měla být vstupenka do světa odpíračů pro úplně každého, Představte si, že by někdo vyráběl třeba nějaký nový mobil, přičemž by se vědělo, že jeden ze čtyř se samovolně a bez varování vznítí a druhý ze čtyř vydrží fungovat pouze týden. Koupili byste si ho a doufali, že na vás vyjde zrovna ten třetí nebo čtvrtý? Nadšení z těch skvělých vakcín rychle sláblo a čtvrtý shot si dal šlehnout skutečně málokdo, takže se odpíračství rovněž stalo hlavním proudem.
Antivaxer
Antivaxera jsem vnímal jako osobu, která nejen že si odepřela svoji dávku genového koktejlu, ale navíc zkoušela další přesvědčit k témuž, protože měla různé výhrady k tomu vynucenému kolektivistickému očkovacímu projektu. Zatímco jsem se pokoušel rozlišit mezi odpíračem a antivaxerem, sluníčkoví lidé sto brali šmahem. Nechceš žihadlo? Vymlouváš se na malicherné zdravotní důvody, třeba rakovinu? Jsi antivaxer, nebojuješ s virem a kvůli tobě umřou důchodci. Hodnoceno opět s odstupem času, antivaxerské hnutí se ukázalo jako úspěšné (třetina lidí se nenechala napíchat vůbec, což zásadně narušilo plošný genetický experiment). Na druhou stranu, i přes nátlak antivaxerů se dosud establishmentu daří zamezit nezávislému přezkumu vlivu vakcín na lidské zdraví, takže (zatím) nejde spolehlivě určit, zda se pravda postavila na stranu antivaxerů.
Nyní však nastane zlom, protože v únoru minulého roku byla skončena válka s virusem a započala válka s Rusem. Z hlediska mediálního se jednalo o jednoduchou záležitost, v podstatě se odstranilo vi-, pozici náhradní církve převzala od covidu Ukrajina a systémový ježíšek se už nejmenuje Pfizer, ale Zelenskij, a linka na výrobu strachu a nenávisti se zase spustila. Jinak se nezměnilo vůbec nic, zejména nikoli na metodách používané propagandy.
Začneme hned tím nejlepším.
Dezolát
Ohledně toho, kdo je všechno dezolát, panují zatím nejasnosti. Nadávka se ještě nestačila ustálit, nebo k jejímu ustálení vůbec nedojde. Podle slovníku čeština 2.0, mapujícího trendy moderní češtiny, se jedná o odpudivou zanedbanou osobu, něco jako bezdomovce. Podle jiného výkladu se jedná o osobu, která se účastní proruských demonstrací. Nicméně není mi známo, že by došlo k nějaké zaznamenáníhodné proruské demonstraci, což tuto definici popírá. Nemalé definiční úsilí vynaložil hysterický server Forum24 a jeho redaktor J.X. Doležal, proslulý enorrním spalováním bylin a vdechováním jejich kouře. Ve svém bádání je pravděpodobně pouze na počátku, ale držme mu palce, jeho stanoviska v tomto ohledu je třeba brát jako závazná, protože ví, o čem píše.
Domnívám se, že v aktuálním výkladu je dezolát každý, kdo má kritické myšlení, je odolný vládní propagandě a nesouhlasí se současnou vládou premiéra Fialenka. Alespoň něco z toho se však týká asi poloviny národa. Tím se dostáváme k tomu, jaký je vůbec smysl nadávky ve veřejném prostoru. Dává smysl, když uráží většina menšinu, ale nikoli naopak. Urážka většinové populace má tendenci proměnit se v nový standard. Je dostatečně účinná nadávka, když někomu řeknete, že je heterák a spí s fuj ženskýma? Tak se stalo i v případě dezoláta, kdy se celá řada jedinců nadšeně hlásí k tomu, že jsou dezoláti. Petr Macinka se dokonce dobrovolně prohlásil za největšího dezoláta. Vypadá to tedy, že nadávka „dezolát“ expirovala ještě dříve, než se stačila etablovat alespoň natolik, aby si pod ní někdo něco negativního představil.
Dezinformátor
ohledně definice dezinformátora se zcela odkáži na přehlednou tabulku, kterou vydalo Zdravé fórum a která definuje pojem dezinformace.
Dezinformátor je tak osoba, která říká pravdivé věci předčasně.
Proruský šváb
Zde se dopracujeme k zajímavému závěru. Ačkoli se průkopník urážení spoluobčanů J.X. Doležal z Fóra 24 dožadoval, aby byl proruský šváb rozpoznán úředně, nebylo mu vyhověno a nyní je úředně potvrzeno centrálním orgánem, že proruský šváb neexistuje. Jinak se pravděpodobně jedná o označení osoby, která souhlasí se zahraniční politikou Ruské federace po 24.2.2022. Souhlas se stejnou zahraniční politikou stejné federace před tímto datem se nepočítá, Miloš Zeman ani Adolfina Merkel nemohou být prouskými šváby, ačkoli strávili skoro celou svoji politickou kariéru lízáním prdele Putinovi.
Chcimír
Nadávka směřovaná na ty spoluobčany, kteří chtějí mír a nepřejí si, aby byla Česká republika nadále zatahována bojechtivou politickou reprezentací do války. Popravdě netušil jsem, že se někdy dočkám toho, aby byl jedinec požadující mír terčem veřejného posměchu, protože jsem měl za to, že většina psychicky normálních psychicky zdravých jedinců tak nějak inherentně chce mír. Je obtížné pochopit, že by někde existoval člověk, který není psychopat a současně chce válku se všei jejími průvodními jevy, jako třeba destrukce civilního majetku, mrtví, zmrzačení, zranění a podobně. Jenže to jsem podcenil novou generaci hipster warriorů ošlehaných větráky v kavárnách a zocelených ve válkách o poslední mandlové latté, kterým válka nevadí, protože měli dobré skóre v Call of Duty – Black cocks. Obávám se, že spolu s nadávkou „chcimír“ její uživatelé odhalují nechutně mnoho ze svého psychopatického nitra, kdy nepřímo deklarují, že správné je chtít válku. Na tohle slovo prostě musíte mít žaludek.
Flastenec
Urážka českých vlastenců, kdy je slovo vlastenec komoleno německou výslovností. Má se tím poukázat na to, že takoví vlastenci nejsou dost vlastenečtí, protože existují někde jinde jiní vlastenci, kteří více vlastenečtí jsou. Čert aby se v tom vyznal.
Možná si vzpomenete na nějaké další nadávky, kterými liberální poslové pokroku častují zbytek společnosti při různých těch šikanózních rituálech, mediálním lynči, sociální likvidaci a podobně. Na to, že jsou jejich uživatelé plni pravdy a lásky v duchu Václava Havla a jeho pokračovatele rozvědčíka, je jich docela parta a některé mi připadají velmi ofenzivní. Během psaní článku se mi však nepodařilo identifikovat žádnou masově puoužívanou nadávku, kterou by formulovala druhá strana a zamířila ji na lepšolidi, tedy kromě samotného pojmu lepšolidi. Napadli mě pouze vcelku libě znějící „včeličkáři“ označující osoby, které do sebe nechají kdeco napíchat, a „rouškomrdi“ coby osoby, které si vyvinuly nezdravý emocionální vztah k ochraně dýchacích cest.
V poslední době lepšolidé hledají jednotící prvek mezi všemi těmi antirouškaři, antivaxery a dezoláty, a dělají tak s úporností, s jakou se nacisté pokoušeli za pomoci antropologických měření a zkoumání barvy očí vytříbit árijskou rasu. Asi to také dělají se stejnou motivací a doufají, že se je všechny nakonec podaří zavřít do nějakého Wahrheit und LIebe Lageru, kde budou buď převychování nebo zplynováni nebo obojí v tomto pořadí, a tím konečně nebude stát pokroku nic v cestě.
Extenzivní používání nadávek lepšolidmi ukazuje ještě jednu věc. Pravděpodobně by to všechno neměli zapotřebí, kdyby měli argumenty. V nouzi by možná i stačilo, kdyby měli pravdu. Jelikož ničím takovým nedisponují, musí si pomoci šířením urážek.
No jo, ale když ono to nálepkování lidí je tak sexy.
* zdroj: D-FENS cz com
pridajte sa k nám do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz