Donald Trump označil Antifu v USA za teroristickou organizaci. Tento krok již dávno vyvolal mezinárodní rozruch – a vyvolává otázky: I v Německu násilní levicoví extremisté stále častěji operují pod označením „Antifa“. S útoky na politické oponenty, policii a infrastrukturu se toto hnutí již dávno stalo více než pouhým „protestem“. Kritici proto požadují, aby byl problém konečně jasně identifikován – a aby byly přijaty rozhodné kroky.
V Německu byl „antifašismus“ zaveden na začátku 20. let 20. století Komunistickou stranou Německa (KPD) jako bojový pokřik proti kapitalismu.
I během éry národně socialistické éry existoval vedle něj buržoazně-liberální antifašismus , který se zasazoval o demokracii, právní stát a lidská práva – to, co si dnes mnozí spojují s bojem proti neonacismu a pravicovému extremismu.
Antifa 1932 – kolektivní hnutí KPD
„Antifašistická akce“ byla vyhlášena KPD v roce 1932 – nejednalo se o pevnou organizaci, ale o kolektivní hnutí nalevo od SPD, které vedlo k násilným pouličním bojům s nacistickými bojovými jednotkami v závěrečné fázi Výmarské republiky.
Historické logo: dvě rudé vlajky , jedna pro KPD a jedna pro socialistickou základnu SPD (vedení strany SPD bylo samotnou KPD hanobeno jako „fašistické“).
Antifašisté a rekonvalescence německých válečných zajatců
Takzvané „antifašistické táborové výbory“ v sovětských zajateckých táborech byly také označovány jako „Antifa“. Tyto orgány byly zřízeny sovětským vedením v úzké koordinaci s Národním výborem pro svobodné Německo (NKFD).
Jejich cílem bylo ideologicky přeškolit německé válečné zajatce a využít je k propagandistickým účelům. Propaganda se zaměřovala především na hlášení z reproduktorů a shazování letáků, jejichž cílem bylo nabádat příslušníky Wehrmachtu – vojáky i důstojníky – k přeběhnutí.
Antifašisté a denacifikace
Po skončení druhé světové války spojili své síly přeživší antifašisté různého politického smýšlení ve všech čtyřech okupačních zónách (francouzské, britské, americké a sovětské) v poraženém Německu. Založili také stovky antifašistických akčních výborů.
Jejich záměrem bylo prosazovat komplexní denacifikaci ve všech oblastech německé společnosti a zároveň překonat rozpory uvnitř levicových stran. Podle západního výzkumu existovalo ve čtyřech okupačních zónách nejméně 137 místních a regionálních skupin Antifa. Výzkum NDR odhadoval nejméně 500 takových sdružení.
První skupina Antifa v NDR
V NDR, konkrétněji ve východním Berlíně, vznikla první skupina Antifa v rámci „Církve zdola“ v únoru 1989.
Tato skupina se mobilizovala proti plánované neonacistické akci u příležitosti Hitlerových narozenin 20. dubna. Tato iniciativa dala v květnu téhož roku vzniknout hnutí „Autonomní Antifa Berlín (Východ)“.
„Demokratický“ antifašismus
Termín „antifašismus“ dnes není v žádném případě jasný, ale odráží velmi odlišné, dokonce protichůdné myšlenky.
Na jedné straně existuje demokratická linie namířená proti neonacismu, pravicovému extremistickému násilí a všem formám diktátorských tendencí. Jejím základem je Základní zákon. Hájí principy právního státu, pluralismu a svobody projevu a chápe antifašismus jako nepostradatelnou součást demokratické kultury.
V tomto pojetí antifašismus neznamená nic víc a nic míň než ochranu liberálního řádu a lidské důstojnosti před nebezpečím autoritářských, misantropických ideologií.
Jak se „demokratická levice“ spolčuje s „levicovými extremisty“
V politické realitě je však hranice mezi demokraticky chápaným antifašismem a jeho levicově extremistickou formou často rozmazaná. Jinými slovy, radikálnějším, levicově extremistickým antifašismem.
Zejména v politických debatách a demonstracích je zřejmé, že tyto dva proudy nejsou od sebe vždy jasně odděleny.
Někdy tedy dochází k překrývání – například když aktéři v této oblasti přijímají stejné symboly nebo slogany, které jsou rozšířené i v násilné scéně. Kritici si stěžují , že to činí levicově extremistické způsoby myšlení a jednání společensky přijatelnými.
I v rámci zavedených stran, jako jsou Zelení nebo Levicová strana, lze znovu a znovu pozorovat tendence, které vycházejí z autonomního hnutí „Antifa“, nebo alespoň přejímají jeho argumentační vzorce. SPD není výjimkou.
„Antifa. Samozřejmě.“
V červnu 2020 se na titulní stránky novin dostal tweet tehdejší předsedkyně SPD Saskie Eskenové: S odkazem na svůj věk napsala: „58 a Antifa. Samozřejmě.“
Krátce nato výkonný výbor SPD vydal prohlášení: „157 a Antifa. Samozřejmě.“
Po ostré kritice Eskenová objasnila svůj postoj: Odmítá jak reinterpretaci termínu „Antifa“ Novou pravicí, tak jeho přivlastňování násilnými levicovými okrajovými skupinami. Násilí v jakékoli formě je odsouzeníhodné a musí být stíháno. Pro ni „Antifa“ zůstává pouze zkratkou pro antifašismus.
Jen tvářná prezentace?
Tento příklad přinejmenším jasně ukazuje, jak úzce části politické levice používají termín „Antifa“ – a jak snadno lze vnímat blízkost k levicovému extremismu.
Výsledek: Zdánlivé úsilí proti pravicovému extremismu tak může být instrumentalizováno určitými silami s cílem, který nemá nic společného s posilováním demokracie, ale spíše s jejím oslabováním – ba dokonce s bojem proti ní.
„Levicově extremistický“ antifašismus
V této souvislosti není „fašismus“ primárně vnímán jako pravicová extremistická ideologie nebo hnutí; spíše je interpretován jako nejextrémnější, nejbrutálnější a nejreakčníjší forma kapitalismu. Demokracie, právní stát a tržní ekonomika se v tomto výkladu jeví nikoli jako útočiště svobody, ale jako neoddělitelný systém útlaku a vykořisťování.
Kapitalistický stát je interpretován jako nástroj vládnoucí třídy, který reprodukuje sociální nerovnost, nacionalismus a imperialismus.
Cílem tohoto hnutí tedy není reforma stávajícího řádu, ale jeho úplné svržení. Antifašismus se stává revolučním bojovým pokřikem namířeným proti státu a společnosti jako celku, nejen proti neonacismu či pravicovým extremistům.
Sítě Antifa
Podle Federálního úřadu pro ochranu ústavy neexistuje žádné celostátní hnutí „Antifa“. Existují místní skupiny a iniciativy, které se dočasně spojí a poté se rozpadnou.
Kromě sítě „Antifa-Ost“ však existuje i „Antifaschistische Aktion Süd“ („Antifa Süd“), založená na konci roku 2021, se zavedenými strukturami a členskými skupinami, jejímž dlouhodobým cílem je vznik celostátní „Antify“. To ji jasně odlišuje od ostatních sítí „Antify“, které dosud fungovaly především jako malé skupiny nebo v síťových strukturách.
Federální úřad pro ochranu ústavy uvádí: „Formální sdružení lze vnímat jako novou formu propojení antifašisticky motivovaných aktérů a skrývá v sobě další potenciál pro eskalaci (…). Kromě verbální militantnosti se tato skupina již občas dopustila značných násilných výtržností proti policii během shromáždění.“ „Podpora ‚antifašistických‘ násilných pachatelů (…) na levicové extremistické scéně je také vysoká.“
Federální úřad pro ochranu ústavy zveřejnil ve své zprávě z roku 2024 následující diagram:
Citace obrázku/snímek obrazovky (odkaz), (str. 188)
Mimochodem: Dnešní symbol Antify (dvě vlajky nakloněné diagonálně doprava) nepředstavuje občansko -demokratickou angažovanost, ale signalizuje oddělování se od „státem podporovaného“ antiextremismu :
- Černá pro autonomní anarchistickou scénu.
- Červená pro socialistickou tradici.
Tento znak je rozšířený v levicově extremistické, částečně násilné scéně.
Slogan a praxe: „Antifa znamená útok“
Pod tímto mottem autonomní levicoví extremisté pravidelně vyzývají k takzvaným „protioakcím“.
To se týká trestných činů , jako je poškození majetku, žhářství a někdy i těžké ublížení na zdraví – v jednotlivých případech je akceptováno i násilí ohrožující život.
Cílem není jen konkrétní oběť. „Antifašistický boj“ má mít široký dopad : zastrašování , atmosféru strachu a potlačování nepopulárních názorů z veřejného prostoru.
Repertoár zastrašování Antifou: „Výlety“
Cílené „odhalování“ podezřelých pravicových extremistů, které je předchůdcem fyzického násilí, je základem levicově extremistické scény. Dotčení jsou ve svém bezprostředním okolí označováni za „nacisty“ a sociálně vyloučeni prostřednictvím online příspěvků, letáků nebo plakátů.
Zároveň tento přístup otevírá možnost, aby se aktivizovali i další levicoví extremisti: „Outování“ je často spojeno s víceméně kódovanými výzvami k trestným činům nebo násilným činům proti postiženým. Vytváří se tak permanentní scénář ohrožení – „outovaná“ osoba žije v neustálém strachu z útoků na svůj život, končetinu nebo majetek.
A skutečně, po takových publikacích opakovaně následuje skutečné násilí, například žhářství vozidel, poškození majetku nebo útoky na postižené osoby.
Aliance a kampaně Antifa
Kromě malých autonomních buněk existují i nadregionální aliance , jako například aliance „…pro celou věc!“ (sdružení místních skupin).
Příklad NIKA („Nacionalismus není alternativou“) – založena v roce 2016 :
- AfD jako „prvotřídní odpůrce“.
- Důraz je kladen také na státní instituce, strany a společnosti , které jsou považovány za součást „kapitalistického systému“.
- Formy jednání: narušování volebních stánků/stranických konferencí, vycházky, poškozování majetku, fyzické útoky na osoby, které jsou z pohledu kampaně „fašistické“.
Antifa chce zrušení základního svobodného demokratického řádu
Levicoví extremisté zneužívají široký demokratický konsenzus proti pravicovému extremismu k získání podpory.
Chtějí být vnímáni jako „partneři“ v boji proti pravicovému extremismu, ale sledují zásadně jiný cíl: erozi a v konečném důsledku zrušení svobodného demokratického základního řádu (FDGO). K dosažení tohoto cíle se záměrně používá násilí a zastrašování.
Levicově extremistická oblast působnosti „antifašismus“, jak ji popisuje Federální úřad pro ochranu ústavy , využívá „antifašistický boj“ k jednání proti státu , ospravedlňování násilí a umlčování politických oponentů.
Antifa usiluje o „komunistický systém“
Zpráva Spolkového úřadu pro ochranu ústavy (BfV) o levicovém extremismu z roku 2024 uvádí: Levicoví extremisté usilují o zrušení stávajícího státního a společenského řádu, a tedy i svobodného demokratického základního řádu. Chtějí jej nahradit komunistickým systémem nebo „od nadvlády osvobozenou“ anarchistickou společností – v závislosti na své ideologické orientaci, přičemž socialismus je přechodnou fází.
„Antifašismus“, „antireprese“, „antimilitarismus“, „antigentrifikace“ nebo údajný „boj za klima“ jsou relevantní, ale v konečném důsledku zaměnitelné oblasti působení, které vždy slouží pouze k realizaci jejich vlastních ideologických cílů. K jejich dosažení jsou levicoví extremisté zásadně připraveni použít násilí.
Potenciální počet levicových extremistů se v roce 2024 zvýšil o 1 000 na 38 000, včetně nezměněných 11 200 násilných levicových extremistů.
„Obraz nepřítele“ AfD
V roce 2024 dramaticky vzrostl počet trestných činů a násilných činů spáchaných násilnými levicovými extremisty proti AfD. Zatímco v předchozích letech bylo zaznamenáno 527 (2022) a 390 (2023) trestných činů, v roce 2024 se počet trestných činů zvýšil na 2 245 – což představuje nárůst o 475,6 procenta.
Tato výrazně zvýšená míra aktivity je způsobena především vysokou sledovaností AfD v průzkumech a četnými volebními kampaněmi ve sledovaném roce.
Kromě demonstrací a rušivých akcí na stranických akcích docházelo k násilným útokům, žhářství a poškozování majetku. Mimo jiné byla zapalována vozidla patřící členům a funkcionářům AfD a docházelo k fyzickým útokům na volební stánky.
Levicové extremistické násilí namířené proti členům AfD
V rámci násilně orientované levicově extremistické scény panuje všeobecná shoda, že proti AfD je třeba bojovat všemi prostředky – včetně násilí.
Objevuje se jasný trend: Násilné činy již nejsou namířeny pouze proti straně jako celku, ale stále častěji proti jednotlivým členům. Pro legitimizaci násilí se jak politická orientace strany, tak i pouhé členství ve straně prezentují jako morálně zavrženíhodné. Navíc se individuální pochybení používá k ospravedlnění konkrétních násilných činů proti jednotlivcům.
Násilí levicových extremistů proti policii
Pro násilně orientované levicové extremisty je však policie považována také za ústředního nepřítele v boji proti nenáviděnému státu. V každodenním životě tito policisté nejzřetelněji ztělesňují odmítaný státní monopol na násilí, a proto se pravidelně stávají terčem útoků.
Útoky jsou namířeny proti samotným záchranným složkám, ale i proti vozidlům a policejním zařízením.
V roce 2024 bylo zaznamenáno celkem 232 násilných trestných činů spáchaných levicovými extremisty proti policii, včetně 42 případů fyzického napadení, 138 činů odporu a 7 případů žhářství.
Útoky levicových extremistů na kritickou infrastrukturu
Násilní levicoví extremisté opakovaně útočí na kritickou infrastrukturu a zařízení veřejných služeb. V jejich ideologickém vnímání slouží výhradně zájmům bezskrupulózního státu zaměřeného na kapitalistické zisky a zajišťujícího si moc represí.
Důraz je kladen zejména na odvětví „energetika“, „informační technologie a telekomunikace“ a „doprava a provoz“.
K sabotážím, poškození majetku a žhářství dochází v nejrůznějších kontextech. Patří sem kabelové kanály, stožáry elektrického a mobilního vedení a stavební stroje na místech rozšiřování infrastruktury.
Důsledky takových útoků nejen způsobují značné ekonomické škody firmám, ale také postihují velké části populace prostřednictvím narušení a narušení každodenního života.
Donald Trump proti Antifa
Není proto divu, že americký prezident Donald Trump nedávno oznámil svůj záměr klasifikovat Antifu jako teroristickou organizaci – koneckonců, levicové extremistické skupiny tam působí bez jakýchkoli zábran. Někdy je povzbuzují a podporují levicoví demokraté.
Trump na svém kanálu na sociálních sítích konkrétně napsal: „S potěšením oznamuji mnoha našim americkým vlastencům, že Antifu – nemocnou, nebezpečnou a krajně levicovou katastrofu – označujem za nejvýznamnější teroristickou organizaci. Dále důrazně doporučuji, aby finančníci Antify byli důkladně vyšetřeni v souladu s nejvyššími právními standardy a postupy.“
Tento krok souvisí s vraždou pravicového konzervativce Charlieho Kirka, což je událost, která podle pozorovatelů znepokojila konzervativní scénu.
„Použijeme všechny nástroje, které máme k dispozici… v celé vládě, abychom tyto sítě identifikovali, narušili, rozebrali a zničili,“ řekl Stephen Miller, zástupce šéfa kanceláře Bílého domu.
Konzervativci obviňují Antifu ze šíření nenávisti a démonizace Kirka. Miller také oznámila, že generální prokurátorka Pam Bondiová bude vyšetřovat financovatele násilných skupin Antify: „Nyní mohou být trestně odpovědní.“
V první mezinárodní reakci Trumpovu iniciativu přijal maďarský premiér Viktor Orbán: „Potěšilo mě, že prezident Trump toto rozhodnutí učinil, a proto se ujmem iniciativy a klasifikuji Antifu jako teroristickou organizaci na základě amerického modelu,“ řekl Orbán v rozhlasovém vysílání Kossuth.
Krok, který je i v Německu dlouho očekávaný. Hranice mezi levicovým extremismem a levicovým terorismem se zde stále více stírají.
Nejkrvavějším projevem toho byla Frakce Rudé armády (RAF), která v několika vlnách teroru zavraždila 33 lidí. Dnes jsou disidenti, jako například členové AfD, pronásledováni.
Nizozemsko bylo mimochodem první evropskou zemí, která schválila parlamentní návrh na klasifikaci Antify jako teroristické organizace . Tento krok je v souladu s přístupem americké administrativy za Donalda Trumpa, která tuto skupinu jako takovou již klasifikovala. Toto rozhodnutí je vnímáno jako zlomový bod v přístupu k levicově extremistickým strukturám v Evropě. V Německu a Francii roste tlak na vlády, které často vnucují svou politiku proti vůli většiny obyvatelstva. Pozorovatelé očekávají, že nizozemský krok by mohl mít signální účinek a povzbudit další země k přijetí více nacionálně orientované politiky.
Cíl Antify: politické svržení násilím
V Německu pod nálepkou „antifašismu“ vedle „demokratického“ projevu působí především levicově extremistická síť, která neusiluje o reformy , ale o konfrontaci a svržení – s násilím, výtržnostmi a cíleným zastrašováním.
Banda levicových kriminálníků a globalistických sil, které zneužívají k zajištění své moci – dostatečně bezskrupulózní, aby se nebáli ani toho nejbrutálnějšího násilí proti lidem a infrastruktuře.
Guido Grandt (* 1963) je investigativní novinář, publicista, televizní redaktor a nezávislý producent. Jeho práce se zaměřuje na výzkum organizovaného zločinu, tajných společností a kontroverzních témat v politice, obchodu, financích, armádě a bezpečnosti. Věnuje se také odhalování skrytého či tabuizovaného pozadí soudobých historických událostí. Guido Grandt vydal přes 40 knih literatury faktu a je autorem přibližně 6 000 článků.
- Jeho bezplatný blog: https://www.guidograndt.de/
- Jeho knihy: Guido Grandt na Amazonu
Zdroje:
- https://www.verfassungsschutz.de/SharedDocs/hintergruende/DE/linksextremismus/die-antifa-antifaschistischer-kampf-im-linksextremismus.html
- https://www.bmi.bund.de/SharedDocs/downloads/DE/publikationen/themen/sicherheit/BMI25029-vsb2024.pdf?__blob=publicationFile&v=5
- Reinhard Rürup (ed.): Válka proti Sovětskému svazu 1941–1945, Berlín 1991, sekce Národní výbor „Svobodné Německo“
- https://www.welt.de/politik/deutschland/article208750999/Disput-auf-Twitter-Esken-zaehlt-sich-zur-Antifa.html
https://report24.news/antifa-verbot-niederlande-verbieten-die-schlaegertrupps-der-linken/
zdroj: InfoKurýr