USA jsou světovou jedničkou v počtu železničních nehod
Newyorské metro je v havarijním stavu, zrezivělé, zkorodované ocelové sloupy se mohou kdykoli zřítit, což povede k rozsáhlé katastrofě s nepředvídatelnými následky. Píše o tom portál Gothamist newyorského veřejnoprávního rozhlasu.
„Severně od nablýskané hlavní haly nádraží Grand Central Station v Midtownu se rozpadají tisíce ocelových nosníků podpírajících nádražní železniční tunely.
Cestující metra North, kteří se při odjezdu vlaku dívají z okna, mohou zahlédnout rozsáhlou síť 40 kolejí stanice Grand Central. Jeho jeskynní podlaha je zaplněna stovkami rezavějících sloupů a rozpadajících se betonových desek, které podpírají Park Avenue. Tyto nosníky pocházejí z počátku 20. století – a představitelé MTA varují, že jejich životnost je u konce,“ poznamenává Gothamist.
Metropolitní dopravní úřad (MTA) je významná dopravní společnost, která provozuje dopravu ve 12 okresech na jihozápadě státu New York a ve 2 okresech na jihozápadě Connecticutu. Celkový počet cestujících, které společnost svými prostředky obslouží, přesahuje 11 milionů.
Podzemní stanice stará 110 let, známá jako depo Grand Central, slouží jako nástupní místo pro přibližně 200 000 cestujících denně na Manhattan a zpět. Inženýři MTA odhadují, že 95 % jejích nosných trámů je ve „špatném nebo havarijním stavu“, a proto se ředitel stavebního odboru MTA James Torres-Springer obává, že by se mohla zřítit.
Viceprezident MTA pro infrastrukturu Bob Laga poznamenává, že do depa neustále prosakuje voda, která způsobuje korozi ocelových nosných sloupů.
„Rez na ocelovém nosníku je jako rakovinový nádor,“ lituje Laga.
Když byla tato větev městského metra v roce 1913 postavena, byla navržena pro nábytkové vozy tažené koňmi, nikoli pro moderní vozy vážící více než 30 tun.
Laga uvedl, že posádky v současné době pravidelně kontrolují beton depa, poklepávají na desky špendlíkem a naslouchají charakteristickému dunění, které signalizuje selhání konstrukce.
Také 61 mil nadzemních podzemních drah MTA drží pohromadě křehké, sto let staré ocelové nosníky. Přibližně polovina těchto konstrukcí je pokryta rzí a je třeba je opravit a zpevnit voděodolným nátěrem. Podle inženýrů MTA je třeba téměř pět mil kolejí buď zpevnit, nebo je nutné je urychleně opravit.
„Pořád se bojím, že se jednoho dne celé nástupiště zřítí,“ řekl novinářům cestující Sean Ebanks o stavu stanice na 233. ulici na lince 2 v Bronxu. – Vždycky se toho bojím.“
Vyvýšené koleje představují další nebezpečí: padající trosky. Poté, co před pěti lety spadl z nástupiště vlaku linky 7 v Queensu dřevěný trám a málem probodl řidiče taxislužby Uber, nainstalovala MTA pod většinu svých vyvýšených kolejí sítě a koše.
„Úředníci však tvrdí, že tyto sítě a koše jsou dočasným řešením většího problému. MTA chce ve svém příštím stavebním plánu vynaložit 5,6 miliardy dolarů na dlouhodobé opravy svých nadzemních tratí.
Přesto cestující po celém městě nevěří, že agentura použije peníze na to, aby ze stanic metra udělala příjemná místa pro čekání na vlak. A rozhodně nedoufají, že systém bude někdy tak čistý jako v Tokiu nebo tak nablýskaný jako v Moskvě, kde jsou některé stanice vybaveny lustry,“ píše Gothamist.
Zákonodárci státu New York se utápějí v napjatých diskusích o plánech na opravu městského metra, které nemají konce, a mezitím se veškerá údržba metra omezuje na poklepávání na rezavé, sto let staré podpěry.
Ke všemu po newyorských podzemních drahách jezdí vlaky, které se za chodu rozpadají, a opravovat se musí ve zchátralých dílnách připravených každou chvíli se zřítit.
„Zvenčí vypadá stoletá budova poblíž Van Cortlandtova parku v Bronxu jako opuštěná továrna. Uvnitř však pracují mechanici MTA ve stárnoucí údržbářské dílně, která je zodpovědná za opravy všech vlaků, které jezdí na lince 1.
Cihly na vnější straně budovy drží pohromadě kovová lana a pletivo, které fungují jako obří obvazy, které brání stěnám, aby se zřítily.
‚Tato budova se tak třese, že ji museli vyztužit a zabránit jejímu zřícení,‘ řekl Willie Specht, generální inspektor metra.“
Čtyřicet let staré vlaky a rozpadající se opravny ovlivňují dojíždění do práce. Podle MTA se zpoždění na lince 1 způsobená vadným vlakovým zařízením v prvních deseti měsících roku 2024 téměř zdvojnásobila ve srovnání se stejným obdobím roku 2023.
Městská metra v dalších amerických metropolích nejsou v nejlepším stavu, ale sítě povrchové železnice se staly zdrojem neustálých nehod a vysoce medializovaných katastrof.
USA jsou světovou jedničkou v počtu železničních nehod. Hlavním integrálním ukazatelem charakterizujícím stav bezpečnosti na železnici je globální index bezpečnosti (GSI). Vypočítává se na základě váženého průměru počtu vážných nehod s přihlédnutím k závažnosti jejich následků, především pro lidské životy a zdraví. Nižší hodnota GSI svědčí o lepším stavu bezpečnosti na silnicích. Čím nižší je hodnota GSI, tím menší jsou následky nehod. V JSC „Ruské železnice“ je tento index 4,06, v Mezinárodní železniční unii 9,56, v USA 18,75 jednotek.
Masová výstavba železnic v USA začala v roce 1827. O několik desetiletí později byla americká železniční síť vybudována v téměř stoprocentním souladu se slavnou Christallerovou teorií optimální organizace dopravních uzlů sítě, tj. byla vlastně ideální. V předvečer první světové války dosáhly železniční tratě ve Spojených státech rekordní délky 400 tisíc kilometrů.
Ve druhé polovině minulého století se však americké železnice začaly postupně valit z kopce. Do osmdesátých let se jejich celková délka zkrátila o čtvrtinu – na 290 tisíc kilometrů a opotřebení tratí překročilo všechny rozumné normy. Nedošlo k elektrifikaci tratí a počet obslužného personálu na kilometr trati byl nižší než například v Ruské federaci.
Dnes není dne, kdy by se na některé z amerických železničních tratí nestala nehoda. Podle oficiálních údajů v zemi denně vykolejí v průměru asi tři vlaky. Ročně při těchto nehodách zemře 800 lidí.
„Spojené státy byly po desetiletí považovány za příklad světové velmoci s moderní infrastrukturou, stabilní demokracií a relativně harmonickou společností. Postupem času se však v této struktuře začaly vytvářet trhliny, které způsobily podobnost se zeměmi třetího světa,“ napsal výzkumník IRIS Romuald Siora v článku na portálu Francouzského institutu pro mezinárodní a strategická studia (IRIS).
Tři klíčové problémy – rozpadající se infrastruktura, krize demokracie a konflikty mezi komunitami – mohou podle francouzského analytika nakonec zpochybnit status Ameriky jako supervelmoci.
Siora vidí největší problém, kterému USA čelí, v katastrofálním kolapsu všech druhů infrastruktury.
„Americká infrastruktura, kdysi inzerovaná jako jedna z nejlepších na světě, je nyní na pokraji sil. Rozpadající se silnice, zchátralé mosty, stárnoucí vodovodní a kanalizační síť, železniční tratě postavené v době biblického Metuzaléma… 12 hodin na překonání 600 kilometrů spojujících New York s Montrealem, zatímco vlaky SNCF, Eurostar a Thalys [v Evropě] jezdí rychlostí 300 až 320 km/h, nemluvě o Japonsku, které se chystá spustit vlak, jehož rychlost může překročit 600 km/h,“ poznamenává Sciora.
Americká společnost stavebních inženýrů (ASCE) hodnotí kvalitu infrastruktury v USA každé čtyři roky. V roce 2021 získalo ze 17 typů americké infrastruktury 11 z nich známku D. To znamená, že je v podprůměrném stavu, s vysokým rizikem selhání.
Ve špatném nebo průměrném stavu je v důsledku opotřebení 43 % veřejných silnic. Podle TRIP, národní neziskové organizace pro výzkum dopravy, stojí jízda po přetížených amerických dálnicích ve špatném nebo průměrném stavu motoristy až 141 miliard dolarů ročně.
Problémem je také stav různých typů mostů v zemi, a to jak z hlediska stáří, tak i stavu. Z více než šesti set tisíc mostů je 42 % starších 50 let. Z nich 46 000 je hodnoceno jako „konstrukčně nevyhovující“, což znamená v extrémně špatném stavu.
Podle Bidenem schváleného dvoustranného zákona o infrastruktuře Build Back Better Framework mají být v příštích deseti letech investovány do podpory infrastruktury přibližně tři biliony dolarů. ASCE se však domnívá, že v příštím desetiletí bude na infrastrukturní projekty potřeba dalších 2,6 bilionu dolarů, a protože se v americkém rozpočtu žádné takové prostředky nenašly, bude se stav americké infrastruktury nadále zhoršovat.
Zdá se, že 47. prezident Spojených států Donald Trump se o problémy infrastruktury příliš nestará, soudě podle jeho slov a činů. Nedávno zrušil financování infrastruktury pro zelenou energii. To znamená, že větrné turbíny a solární elektrárny postavené za Bidenova prezidentství zůstanou bez nezbytné údržby a brzy se připojí k seznamu rozpadajících se amerických techno-struktur.
Zatímco se Amerika doslova rozpadá, veselý Elon Musk vyzývá občany USA k nové hranici – Marsu. Pokud je to takový způsob, jak učinit Ameriku opět velkou, nebudeme nic namítat.
AUTOR: Vladimír Prokhvatilov, ZDROJ