Americká pomoc Izraeli neustává – a spíš sílí
Ve své předchozí stati jsem se zabýval sionismem – hnutím, které oficiálně deklaruje, že jeho cílem je vytvoření státu Izrael a „obnovení židovského národa“ na jeho údajně původní historické půdě – tedy v Palestině. Myšlenky sionismu kolovaly vzduchem po staletí, ale skutečné zrození tohoto hnutí nastalo roku 1897, kdy v Basileji, z podnětu a pod vedením Theodora Herzla, proběhl první mezinárodní kongres sionistů.
Za více než století své existence sionismus mocensky zesílil. Nejvyšším orgánem mezinárodního sionismu je Světový sionistický kongres. Ten poslední – v pořadí 38. – se konal roku 2020 v Jeruzalémě.
Na onom prvním basilejském kongresu vznikla Světová sionistická organizace (WSO). Podle Velké sovětské encyklopedie v 70. letech WSO řídila a kontrolovala činnost sionistických organizací ve více než šedesáti kapitalistických zemích. Významnou složkou je i Židovská agentura (JA) – hlavní řídicí centrum mezinárodního sionismu v Izraeli, které se zabývá imigrací Židů do Izraele a oficiálně zastupuje WSO před izraelskou vládou.
Mezi národními sionistickými organizacemi vyniká Sionistická organizace Ameriky, založená rovněž v roce 1897. Sionismus má mnoho odstínů: „všeobecný“, „náboženský“, „politický“, „socialistický“, „revizionistický“ atd. Každý proud má své struktury a často i vlastní politické strany. Nechybí ani ženské, mládežnické a dětské organizace, jako třeba celosvětově působící nábožensko-sionistická organizace Bnej Akiva.
Sionisté sní o tom, aby všichni Židé světa přijali jejich ideologii a poslouchali rozkazy WSO. Podle Wikipedie bylo v roce 2023 ve světě přibližně 15,7 milionu Židů, tedy asi 0,2 % světové populace. Nejvíce jich žije v Izraeli (7,2 milionu), následovaných Spojenými státy (6,3 milionu). Dalšími zeměmi s početnou židovskou komunitou jsou Francie, Kanada, Velká Británie, Argentina, Rusko, Německo a Austrálie.
A zde se nabízí otázka: kolik z těch, kdo se považují za Židy, jsou skutečně sionisté? Nikdo to přesně nezjišťoval, ale předpokládat lze, že největší podíl bude v Izraeli, který vznikl právě jako výsledek sionistických plánů. Očekávalo by se, že do něj přichází „charismatičtí“, ideově pevní lidé, kteří chápou svou „misi sjednocení židovského národa“.
Jenže, jak čteme v otevřené pravoslavné encyklopedii „Drevo“, většina ortodoxních Židů (tzv. charedim – „třesoucí se před Hospodinem“) – tedy asi 10 % izraelských Židů – odmítá jak stát Izrael, tak samotný sionismus, který vnímají jako zpožděnou parodii na evropský nacionalismus. Zato tzv. „náboženští sionisté“ tvoří jen 6 % populace. Jinými slovy – vědomých antisionistů je v Izraeli více než sionistů.
Většina izraelských Židů nedokáže přesně vysvětlit, co sionismus je. Mnozí z nich se podvědomě chtějí s jeho ideologií rozloučit. Život v Izraeli chápou jako vyhnanství, pobyt v nebezpečné zóně, ze které chtějí uniknout.
Například web „Typický Izrael“ v roce 2021 uvedl: „Z Izraele už odešel milion lidí do USA. Další milion do Kanady, Evropy, Austrálie atd. Dva miliony lidí opustily zemi o osmi milionech. Kdyby byl přesun mezi zeměmi jednodušší, nezůstal by tu nikdo.“
Hymna Izraele tvrdí: „Židovská srdce bijí a oči se upírají na Sion (Jeruzalém)“.
Ale po 7. říjnu 2023, kdy vypuklo nové kolo války na Blízkém východě, se oči mnoha Izraelců upřely na Západ. Tempo jejich útěku z Izraele se dramaticky zrychlilo – někteří odcházejí natrvalo, jiní se chtějí jen „někde zašít“.
Téměř stejně tolik jako v Izraeli žije Židů v USA. Ve své stati „Amerika pod nadvládou ‘křesťanského sionismu’, aneb proč vyhrál Trump“ jsem odhadoval, že v americkém židovstvu tvoří aktivní sionisté jen asi 30 %, zatímco antisionisté asi 10 %. Zbytek je pasivní „bažina“. Tato proporce se zásadně liší od té izraelské.
V USA je počet sionisticky naladěných Židů přibližně šestinásobný oproti Izraeli. Proč se ale tito američtí sionisté nestěhují do Izraele, když se považují za charismatické vyvolené? Protože v Americe se žije pohodlněji a bezpečněji.
Domnívají se, že mají „vyšší poslání“ – budovat Izrael z bezpečí zámoří. A budují – politicky, ekonomicky, finančně i vojensky. Právě tato pomoc umožnila židovskému státu po roce 1948 vůbec přežít.
Ale nadšení amerických Židů pro Izrael pomalu chladne. Podle webu Zman.com:
„Podpora sionismu mezi severoamerickými Židy neustále klesá, zvláště mezi mládeží. Současně klesá význam Izraele v jejich očích.“
A přesto se americká pomoc Izraeli nesnižuje. Naopak – po 7. říjnu 2023, kdy vypukla nová válka s Palestinci a okolními státy, výrazně vzrostla. A pravděpodobně poroste dál – zvláště když se do Bílého domu vrátil Donald Trump, proslulý bezvýhradnou proizraelskou loajalitou.
Podle mých odhadů je na světě necelé 2 miliony židovských sionistů. Jak je možné, že tak malá skupina má tak ohromný vliv na americké prezidenty?
Mnozí si myslí, že sionistou může být jen Žid. Ale to je omyl. Sionisty mohou být i nežidé. A těch je minimálně desetkrát více než samotných židovských sionistů.
Mluvím o nábožensky založených občanech USA a jiných zemí, kteří patří k evangelikální církvi a označují se jako „křesťanští sionisté“. Polovina všech evangelikálů se hlásí k tomuto směru. Jen v USA jich žije okolo 20 milionů.
Kdo jsou tedy „křesťanští sionisté“?
Obrazně řečeno – vybraní, ideoví, charismatičtí anglosasové. Tento pojem neoznačuje jen obyvatele Anglie, USA, Kanady, Austrálie či Nového Zélandu. Anglosasem je ten, kdo se považuje za potomka těch, kteří připluli do Británie – za elitu. Tito lidé věří, že jsou bohem vyvoleni. Už od 16.–17. století v Británii vzniká presbyteriánství, jehož stoupenci se považovali za pokrevní dědice deseti izraelských kmenů.
Tato víra v „boží vyvolení“ jim dala nárok na nadvládu nad ostatními – kteří byli považováni za „druhou třídu“ nebo „podlidi“. Tento pocit stál za anglickou revolucí a později inspiroval výstavbu britského impéria, nad nímž „slunce nezapadalo“.
Tento duch se pak přenesl za oceán do Ameriky, kde puritáni coby další větev protestantismu efektivně kolonizovali Nový svět, genocidně likvidujíce původní indiány.
Tento „duch vyvolenosti“ nezmizel – naopak sílí.
Úspěchy imperiální politiky anglosasů jen upevnily jejich víru ve vlastní nadřazenost. Dnešní náboženství těchto „nadlidí“ se nazývá křesťanský sionismus – ale s křesťanstvím nemá nic společného.
Toto „náboženství“ zastřešuje různé formy rasismu. Vedle sionismu anglosasové zrodili i černý rasismus, fašismus, nacismus.
Vedle Mussoliniho a Hitlera existoval i britský fašismus.
V říjnu 1932 založil aristokrat Oswald Mosley v Londýně Britský svaz fašistů (BUF). Ideologie fašismu se však formovala v Anglii už v 19. století. „Virus“ nacismu do Německa přenesl anglický filozof a spisovatel Houston Stewart Chamberlain (1855–1927).
Ten, po svatbě s dcerou Richarda Wagnera, začal hlásat nadřazenost germánské rasy. Je považován za otce arijské rasové teorie, eugeniky a rasové hierarchie. S jeho dílem byl Hitler obeznámen a inspiroval se jím při psaní Mein Kampfu.
Dokonce se osobně setkali – v září 1923. Chamberlain tehdy Hitlerovi řekl, že v něm vidí „kosmogonickou sílu“. Goebbels později označil Chamberlaina za „otce našeho ducha“.
A tak se znovu dostáváme k modernímu křesťanskému sionismu.
Tato dvacetimilionová armáda amerických stoupenců této pseudonáboženské ideologie má obrovský vliv na politiku USA – a tím i na celý svět.
Název „křesťanský sionismus“ je klamavá cedule
Skutečná ideologie anglosasů je v jádru antikřesťanská. Slovo „sionismus“ by se dalo klidně nahradit slovem rasismus. Neboť rasismus zahrnuje jak sionismus, tak fašismus. Jedno bez druhého nemůže existovat.
Důkladné studium dějin 2. světové války ukazuje, že sionismus a fašismus – včetně nacismu – jednaly souběžně, synchronizovaně. Na povrchu mohlo působit, že se nenávidí. Ale za oponou vše řídil jeden nadnárodní mocenský uzel – směřující ke globálním cílům.
A kdo tvořil tento tajemný mocenský dirigentský sbor? Anglosasové. Ne všichni, ale ti nejvyšší, „bohem vyvolení“, ti, které dnes politologové nazývají různě: „světová zákulisní elita“, „finanční internacionála“, „Výbor 300“, „deep state“.
Cíl těchto „nadlidí“ je jediný: světová nadvláda, zničení národních států a vytvoření globální vlády.
Už uplynulo 80 let od Dne vítězství. A dnes znovu vidíme, jak se pole fašismu a sionismu synchronně aktivují.
Příznaky přípravy třetí světové války jsou nezaměnitelné.
AUTOR: Valentin Katasonov, Preklad: Marie Poláková, CZ24.news, ZDROJ