Djamel Labidi: Kolem sionismu existuje šedá zóna těch, kteří podporují Izrael, ale důrazně popírají, že jsou sionisty. To jsou krypto-sionisté.
Krypto-sionisté nejsou sionisté. Nejsou ani anti-sionisté. Bez existence sionismu by však neexistovali. Jedno bez druhého nemůže existovat. Krypto-sionista je nedefinovatelný. Můžeme ho uchopit pouze tak, že popíšeme jeho chování.
Krypto-sionista není z definice Žid. Ale může jím být. Krypto-sionista je racionální bytost. Neodvolává se na biblické, mesiášské nebo náboženské vlastnické právo na zemi. Pokud mluví o šoa, je to proto, aby zdůraznil potřebu státu na ochranu Židů, národního útočiště. Je vždy sekulární, ale k židovskému náboženskému extremismu je mnohem shovívavější než k islamismu. Nevadí mu, že Stát Izrael je židovský stát. Kdyby však palestinský stát byl státem islamistickým, vadilo by mu to beze zbytku, a dokonce by to vyvolalo jeho sekulární rozhořčení.
Krypto-sionista a islamismus
Opakujícím se tématem krypto-sionisty je nebezpečí islamismu. Palestinskou otázku chce zahrnout do konfliktu proti globálnímu islamismu. Vytváří most mezi 11. zářím, útokem v pařížském „Bataclanu“ a nedávným útokem ze 7. října – zkrátka mezi tím, co se děje v Palestině, a celosvětovým bojem proti „islamistickému terorismu“. Palestinskou otázku rozpouští do velkého islámského spiknutí, civilizační války.
Opakuje, že není protipalestinský, ale protiislamistický. Občas se sice vysloví pro palestinský stát, ale nikdy nepřijme islamistický palestinský stát. Sionistická kryptokracie nevede boj proti palestinskému lidu, ale proti Hamásu. Řeknete mi, že v praxi to znamená totéž, protože Palestinci nyní podporují Hamás. Ale to on popírá.
Krypto-sionista se tak zpětně stal obdivovatelem palestinské organizace Fatah, která byla podle něj „umučena“ Hamásem. Je plný chvály na „sekulární tendenci OOP“, kterou kdysi označil za „nebezpečnou teroristickou“.
Krypto-sionisté bývají levicoví, ale mohou být také pravicoví nebo dokonce extrémně pravicoví, přičemž tyto pojmy jsou zcela relativní a mění se podle doby a místa. Stručně řečeno, lze je nalézt ve všech západních politických rodinách. Vždy je však západní a zároveň atlantistický. To je ideologický korpus krypto-sionisty, jeho hlavní myšlenka: Izrael je „vyspělou baštou Západu“.
Jelikož je krypto-sionista především západní, a nakolik Západ v různé míře ovládl či ovlivnil všechny země světa, může se projevovat prostřednictvím jakékoli kulturní či náboženské příslušnosti, ať už křesťanské či jiné. Stejně snadno ho lze nalézt u západních elit arabsko-muslimských zemí. Sdílejí některé rysy evropského krypto-sionisty, zejména epidermální nepřátelství vůči veškerému islamismu. V arabsko-muslimských zemích lze krypto-sionistu poznat podle opatrné zdrženlivosti a mlčení ke genocidě v Gaze a podle sympatií, které nachází ve vlivných proizraelských západních kruzích i v Izraeli. Západ a přidružené arabské státy vědí, jak tyto elity odměňovat a udržovat odměnami a falešnou proslulostí. Je to příběh Goethova Fausta, který se v průběhu věků stále opakuje.
Krypto-sionista je spíše intelektuál. Má vysokou kulturní úroveň. Jeho ideologie vyžaduje vypracování kulturně poměrně složité argumentace. Vyžaduje používání paradoxů, jako například že Izrael osvobozuje Palestince od Hamásu tím, že je bombarduje, že „za krveprolití v Gaze a za všechno ostatní, co se děje, je zodpovědný Hamás“ a tak dále.
Krypto-sionisté především tvrdí, že jsou humanisté. Často se hlásí k tradicím evropské levice. Odkazuje se například na „socialistický kibuc“. Nad těmito kibucy v okolí Gazy, které, jak lituje, byly „prvním cílem“ obyvatel Gazy, roní slzy dojetí. „Palestinští dělníci z Gazy tam chodili pracovat, bylo tam o ně postaráno,“ povzdechne si levicový krypto-sionista, zklamaný tolikerým nevděkem… Ale tentýž člověk neunese, když mu tito Palestinci, které má tak rád, připomenou, že kibucy jsou na jejich půdě.
Palestinec putující po desetiletí z Palestiny do Jordánska a z Jordánska do Bejrútu a z Bejrútu do Tunisu a pak po celém světě nahradil mýtus o putujícím Židovi. Krypto-sionista však pro to nemá pochopení. Navíc je z „objektivních“ důvodů proti návratu palestinské diaspory, protože by to podle něj zvrátilo demografickou rovnováhu.
Krypto-sionista je demokrat
Důkazem toho, že krypto-sionista je plný dobrých citů k Palestincům, je jeho odpor k izraelské krajní pravici, proti níž nemá dost tvrdých slov. Krypto-sionista je vždy demokrat.
Vychází vstříc tomu, aby v Izraeli viděl pravici a levici. Odsuzuje krajní pravici a Netanjahuovu vládu jako jediné odpovědné za situaci. To mu umožňuje líčit Izrael jako „normální“ stát a zakrývat jeho strukturální problémy jako kolonialistického státu, který znemožňuje demokracii jinak než ve prospěch koloniálního obyvatelstva. Svižná manipulace s rukama.
V krypto-sionistickém diskurzu jde jednoduše o to, čekat, až v Izraeli zvítězí levice a demokracie, aby mohl být izraelsko-palestinský konflikt vyřešen. To se stalo před 75 lety.
Ale jakmile se věc stane vážnou, jakmile se Izrael dostane do krizové situace, jako tomu bylo 7. října a při mnoha dalších příležitostech, jakmile dojde na konkrétní, rozhodující, přijetí opatření, nastává posvátný svazek, krypto-sionista spojí síly s izraelskou pravicí a krajní pravicí, protože Izrael, jak tvrdí, má „právo se bránit“. Jde mu o Izraelce a o existenci Izraele. Je jasné, že krypto-sionismus je jen měkkou tváří sionismu. Je to levá strana sionismu. Celá jeho úloha spočívá v tom, že využívá své přítomnosti k získání uznání pro druhou stranu, tedy pro pravici a krajní pravici, a přesvědčuje lidi, že je jejich protiváhou. Od té chvíle se její existence jeví jako ospravedlnění sionistické pravice, nebo dokonce jako její alibi. Sionismus se pak stává pouhým názorem, proudem, trendem v „právním státě, kde probíhá demokratická diskuse, v jediné demokracii v regionu“.
Ideologie oběti
Postoj oběti je místem, kde se setkávají sionisté a krypto-sionisté. Krypto-sionista je velmi citlivý na sionistický argument věčně pronásledovaného Žida. Krypto-sionista zakládá existenci státu Izrael na pronásledování, kterému byli Židé vystaveni. Sionismus tuto myšlenku židovského státu hojně využívá k ochraně Židů, kteří byli vždy obětí diskriminace. Jedná se tedy o velmi silný styčný bod, bod sblížení, zejména v krizových obdobích, kdy se tento duch oběti vyostřuje, jako tomu bylo 7. října, kdy byl intenzivně využíván v sionistické a krypto-sionistické propagandě.
Věci nejsou jednoduché. Tato ideologie oběti zůstala mezi Židy velmi živá i přes vznik izraelského státu. Jeho armáda je nejsilnější v regionu a v zásadě toto nebezpečí neexistuje. To však sionistům nebrání křičet, že chtějí Izrael vyhladit. Propaganda popisuje fantastické nové pogromy a bije kolem horké kaše, která je extrémně citlivým bodem, jakousi historickou ranou, která se nikdy neuzavře, protože se udržuje. Inverze je naprostá, protože pokud existují oběti a existenční nebezpečí pro nějaký národ, je to skutečně na straně palestinského lidu.
To však nebrání tomu, aby tato ideologie obětí nejen existovala, ale aby ospravedlňovala nejhorší masakry Palestinců, a to ve zjevné patologii kolektivního paranoidního deliria, kdy se paranoik, jak známo, obrací k násilí, protože se cítí ohrožen, a žije v permanentním pocitu pronásledování.
Krypto-sionista bude věřit oficiální izraelské verzi událostí ze 7. října, přestože je stále více zpochybňována. To je také vodítko k jeho rozpoznání. Věříme tomu, čemu věřit chceme.
Krypto-sionista, který se dobře zhostil své role, k tomuto líčení přidá podrobnosti z masové psychologie, „údiv, který pociťuje Izrael“. Samozřejmě řekne několik obecných slov o palestinských obětech, ale nikdy se nezřekne masového zabíjení v Gaze, přičemž zapomene, že Izrael likviduje právě obyvatelstvo Gazy, a nikoliv Hamás, jak předstírá, že věří. „Hamás musí být nejprve vymýcen, zlikvidován, jinak jak zajistíme, aby se 7. říjen neopakoval?“ řekne krypto-sionista s nadhledem a zoufalstvím, aniž by se byť jen na vteřinu zamyslel nad hávem míru a politického řešení, který si obléká v ostatních dnech roku.
Kdy tedy Izrael zváží, že Hamás byl zlikvidován, a přestane s tímto masovým vražděním? Takto nepřesný cíl zjevně dává Izraeli všechny možnosti, aby v masakru pokračoval nebo ho zastavil, jak se mu zachce. Především však skrývá skutečný cíl, kterým je tak či onak, fyzicky nebo vyhnáním, zlikvidovat obyvatelstvo Gazy a, proč ne, od jednoho kroku k druhému, všechny Palestince.
Mezi sionistou a krypto-sionistou je pak jediný rozdíl: sionista cynicky předpokládá svůj projekt vymazání palestinského lidu z Palestiny, zatímco krypto-sionista svaluje odpovědnost na palestinské „extremisty“. V akutních krizových situacích už krypto-sionista není ani soft verzí sionismu.
Žid antisionista versus krypto-sionista
Krypto-sionistu poznáme také podle toho, že nikdy nebo jen zřídkakdy bude hovořit o příčinách izraelsko-palestinského konfliktu, o jeho historických i současných kořenech, ale vždy se raději zaměří na debatu o násilí. To dělá ve své propagandě neustále, naposledy tím, že současnou tragédii začal tím, co nazývá „pogromem ze 7. října“.
Krypto-sionista je protikladem antisionistického Žida. Antisionističtí Židé jsou s eskalací izraelského násilí stále viditelnější po celém světě. Antisionistický Žid odmítá sionistickou tendenci považovat mučednictví palestinského lidu za odškodnění za židovské mučednictví. Odmítají vnímat stát Izrael jako řešení židovské identity. Odmítá spojovat existenci židovského náboženství se státem a chce, aby bylo jako všechna náboženství s univerzálním posláním.
A konečně, krypto-sionista vidí antisemitismus všude. Vidí ho i tam, kde ho nikdo jiný nevidí. Posadnutě hledají všechny masky, za nimiž se antisemita skrývá. A konečně zde je perla krypto-sionistické argumentace. Známý francouzský intelektuál a novinář 20. prosince loňského roku na půdě francouzského zpravodajského kanálu LCI pracně vysvětloval, že: „říci, že Izrael páchá v Gaze genocidu, je antisemitský výrok, protože bez toho, aby to řekl, odkazuje na skutečnost, že Židé se stali obětí genocidy, a že tedy páchají genocidu zase oni“. Je třeba to udělat!
Breviář krypto-sionisty
Krypto-sionisté mají jakýsi breviář složený z opakujících se témat, z nichž čerpají svou víru v židovský stát.
„Izrael je demokratická země
To je jedno z hlavních témat izraelské propagandy a jejích mediálních a intelektuálních mluvčích. Apologeti Izraele k tomu dodávají „jediná demokracie v regionu“. Mohli by také říci „jediná koloniální země v regionu“.
V předchozím článku jsme viděli, že existuje strukturální důvod, proč koloniální země nemůže být demokratická: je založena na diskriminaci. Demokracie“ se týká pouze koloniálního obyvatelstva jako výsady mezi ostatními. Nebo bychom mohli říci, že koloniální Alžírsko bylo demokratickou zemí, což je samozřejmě absurdní. Nebo bychom mohli říci, že Jihoafrická republika s apartheidem byla demokratickou zemí, protože měla strany a volby. Izrael, jehož politika je rovněž založena na apartheidu, byl jedinou zemí, která bílou Jihoafrickou republiku uznala až do konce. Z tohoto důvodu byl Izrael jedinou zemí na světě, která nebyla pozvána na pohřeb Nelsona Mandely.
Ještě horší je, že pokud je kolonizace osídlením, tj. nahrazením původního obyvatelstva, představuje extrémní lidské nebezpečí, protože ji nevyhnutelně doprovází genocida. Historie to prokázala. Tak tomu bylo ve Spojených státech. Lze to pozorovat i v Palestině prostřednictvím masových masakrů, jako je ten současný v Gaze. Stalo se tak také v Alžírsku v prvních dnech koloniálního dobývání, kde se počet obyvatel snížil na polovinu a poklesl. To vše je nesporné. A přesto je argument, že Izrael je demokratická země, „jediná v regionu“, jádrem západní ideologie týkající se Izraele. Zlá víra nezná mezí.
Izrael chce zničit jakoukoli naději na budoucnost, jakoukoli palestinskou identitu na této zemi. Je symbolické, že první, co izraelští osadníci udělají, je vykácení olivovníků palestinských zemědělců, olivovníků starých stovky, ba tisíce let. Tyto olivovníky mu neustále našeptávají: „My jsme tu byli dávno před vámi, od nepaměti. Každý z vás přišel po nás.“ Osadník tuto tichou, trvalou výčitku nemůže unést. Za těmito zločiny proti přírodě stojí strašlivé přiznání Izraele, že tato země je palestinská. Olivovník a Palestinec jsou káceni ze stejných důvodů. „Oko v hrobě sledovalo Kaina“.
Zde musíme dát za pravdu legendám, které Izrael představují jako „normální demokratickou zemi“, v níž spolu soupeří levice a pravice, dokonce s formami socialismu, jako jsou „kibucy“ obývané „muži a ženami levice“ atd… V koloniální zemi neexistuje levice a pravice v tradičním slova smyslu, přesněji řečeno existuje koloniální levice a pravice. Dne 9. listopadu 2023 na LCI předseda Consistoire central israélite de France hrdě prohlásil, „že v Izraeli již neexistuje žádná levice ani pravice a že celá země je ve válce v Gaze“.
Je to posvátný svazek, jakmile je zpochybněna koloniální povaha země. Levice se nikdy nemobilizovala proti osadám. Po útoku Hamásu izraelská levice a pravice, které se hádaly „ve jménu demokracie“, okamžitě vytvořily vládu národní jednoty. Historie se opakuje. V Alžírsku a v dalších kolonizovaných zemích v té době socialistická levice podporovala koloniální projekt, a navíc s humanistickým diskurzem. Tato levice se v koloniální otázce potopila a trvalo dlouho, než znovu nabyla sílu. Tak tomu bylo ve všech koloniích. Dnes hrozí, že se historie bude opakovat i v palestinské otázce, kde se opět projevují démoni „západního socialismu“ a „eurocentrismu“, zejména prostřednictvím diskurzu krypto-sionistů.
Pro ilustraci uvádíme mimo jiné příklad komentáře „muže levice“, pana Cohna Bendita, bývalého poslance Evropského parlamentu a bývalého vůdce hnutí Květen 1968 ve Francii. Ten 12. listopadu vystoupil v televizi a prohlásil, že „židovští emigranti z evropských zemí jsou chudáci“. Komunardi deportovaní do Alžírska po povstání Pařížské komuny byli také „chudí“. Jejich potomci se však stali odhodlanými kolonisty.
Ve starověku, stejně jako dnes na Západě, se Athény, bojující o hegemonii proti Spartě, snažily prosadit svou demokracii. Její ideologická rétorika však nedokázala čelit realitě jejích rozporů, zejména rozporům otrokářského systému. Athény ukázaly, že jsou pravděpodobně horší než Sparta. Národy, které se snažila získat a svést svou „demokracií“ pána a otroka, ji postupně opustily.
Téma antisemitismu
To je snad nejoblíbenější ideologické téma krypto-sionistů. Jeho výhodou je, že se dá velmi široce použít, má pevné a nezpochybnitelné historické kořeny v Evropě a především se dá aktivovat na základě pouhého podezření. Obvinění z antisemitismu, které se původně používalo omezeně k odsouzení jedné formy rasismu, a to rasismu vůči Židům, bylo následně rozšířeno na všechny formy kritiky Izraele nebo dokonce sionismu. Palestinci, národ ovládaný izraelskými Židy, pak mohli být označeni za antisemity, aniž by krypto-sionisty tento paradox překvapil. Jsou odsuzováni jako ti, kdo chtějí „udělat ze Židů opět potulný národ“, zatímco jsou to Palestinci, kdo už 75 let putuje po cestách.
Ráno 9. listopadu byl na zpravodajském kanálu LCI útok ze 7. října prezentován jako „největší antisemitský masakr od roku 1945“. Proč antisemitský masakr, když šlo o operaci proti okupačnímu státu, o územní konflikt, o izraelsko-palestinský konflikt? Co by tedy znamenalo více než 20 000 mrtvých v Gaze? „Proti“ čemu? Útok na Izraelce se tedy z předpokladu stává antisemitským činem. Tímto způsobem se krypto-sionista připojuje k řadám tvrdého sionismu, neboť lze postulovat, že kdekoli na světě jsou Židé, tam je Izrael, neboť Izrael je židovský stát, stát Židů. Izrael si tedy může nárokovat obecnou extrateritorialitu. Jaký nesmysl! Zní to jako ti, kteří mluví o „protibělošském rasismu“, jakmile se objeví nevyhnutelná, někdy násilná reakce na původní, „obyčejný“ rasismus, „bílý rasismus“.
Ve Francii se 12. listopadu koná pochod proti antisemitismu, který svolává celá oficiální Francie, celý mediálně-politický systém. Na transparentu v čele pochodu, který byl jako jediný přijat, stálo „ne antisemitismu“, nikoli však proti rasismu, jak navrhovaly některé protirasistické organizace. Proč ne? Má být jedinou zakázanou formou rasismu antisemitismus? Proč ne ostatní? Je to snad proto, že tato konkrétní forma rasismu se v kontextu událostí současného izraelsko-palestinského konfliktu má týkat izraelského a potažmo židovského obyvatelstva, tedy obyvatelstva považovaného za západní, a že tato forma rasismu je proto považována za nepřijatelnou, mnohem závažnější než jiné formy rasismu? Toto poselství je implicitní, ať už říkáte cokoli, a vize, kterou prozrazuje, je charakteristická pro krypto-sionismus.
A tak jsme se dostali do uzavřeného kruhu. Pod praporem svého jediného zájmu, antisemitismu, pak může levicový krypto-sionismus vedle sionismu sjednotit muže a ženy z levice, pravice i rasistické a xenofobní krajní pravice.
Předseda francouzské strany Rassemblement National Jordan Bardella pak může prohlásit, že „strana Rassemblement National je nejlepším štítem pro Francouze židovského vyznání“.
Zemmour, další vůdce xenofobie, již masku odhodil. Aby si získal důvěru určité části krajní nacionalistické a xenofobní pravice, prohlásil, že je především Francouz. Nyní z plných plic hlásá, že je Žid, neboť nyní jde o to, aby spolu s Izraelem hájil „židovsko-křesťanské“ západní hodnoty ve stejné bitvě.
Posvátné spojení. Oddělujeme se od viny za to, že jsme na Západě po staletí mučili Židy, že jsme zplodili nacismus a šoa a že se antisemitismus stal kulturní a náboženskou konstantou. Zločin antisemitismu jsme přenesli na Palestince, Araby, muslimy, přistěhovalce, a proč ne na globální Jih. Už je to téměř řečeno, přijde to samo.
Nicméně i přes všechny tyto ideologické pomůcky pochod proti antisemitismu prozrazuje obrovský rozdíl od pochodů na podporu Palestiny ve Francii a jinde na Západě. Při pochodu proti antisemitismu se lidé neodvažovali vyjádřit podporu Izraeli z obavy, že by prořídly jejich řady. A na mnoha jednoznačných demonstracích na podporu Palestiny byla přítomnost mladých lidí, sil budoucnosti, obrovským rozdílem.
Postoj oběti
Zde je další rys, další ideologická nitka v sionistickém kryptopanoptiku. 6. listopadu 2023 si Anne Sinclairová, bývalá francouzská televizní hvězda, v televizi povzdechla nad událostmi v Gaze: „Jsme sami (Židé, pozn. red.), mám pocit osamělosti“. Je to návrat k postoji oběti, který má pro sionismus tu výhodu, že byl vyzkoušen a že shromáždil židovskou komunitu kolem jejího předpotopního, fantasmagorického strachu z pronásledování, ghetta, izolace. To je historická vina Západu vůči Židům. Je to palivo ideologie oběti. Je to bod, v němž se setkávají sionisté a krypto-sionisté. A když se světové veřejné mínění, jako dnes, zřekne sionistických zločinů, pak to Izrael, sionismus a krypto-sionistická inteligence považují jen za další důkaz osamělosti Židů.
„Izrael má právo se bránit,“ vzdychají krypto-sionisté. Další argument oběti. Ještě nikdy nebyl takový argument tak nadužíván. Neustále jej opakují Izrael a Spojené státy a další západní představitelé. Říkali to také kovbojové ve westernech našeho dětství, když vyvražďovali „indiány“.
Měli bychom to říkat potichu: Izrael je okupační mocnost. V tomto ohledu nemá právo na sebeobranu ani v Gaze, ani na Západním břehu Jordánu.
Existenciální válka
„Existenciální válka“, kterou vede Izrael, je variantou postoje oběti. Izrael do tohoto tématu buší a zjevně přebírá argument používaný ve válce na Ukrajině. Tento argument přebírají jak krypto-sionističtí intelektuálové, tak média, která je podporují. Pokud se budeme držet faktů, nebyli by to Palestinci, kdo vede existenční boj o přežití?
Ve jménu svého práva na existenci Izrael ve skutečnosti popírá právo Palestiny na existenci. Nejlepším důkazem toho je, že neustále ukusuje z palestinského území, čímž znemožňuje existenci palestinského státu, a tedy existenci dvou států, palestinského a izraelského, vedle sebe. Jakou jinou alternativu než zánik Izraele Izrael Palestincům a arabským národům, které je podporují, ponechá?
Pokrytectví vůdců některých sousedních arabských států nezná mezí. Zejména Egypt a Jordánsko tvrdí, že Izrael chce vyprázdnit Gazu a vytvořit novou Nakbu, aby uzavřel koridory vedoucí z tohoto území. Vůbec neuvažují o zřejmém řešení, kterým je přijít palestinskému obyvatelstvu na pomoc, zasáhnout, zastavit izraelskou agresi a alespoň vnutit Gaze zásobování. Postoj těchto arabských států se rovná neposkytnutí pomoci člověku v nebezpečí. Je v podstatě stejný jako postoj Izraelců k Palestincům, ubohým lidem, kteří byli zmítáni, vyháněni, odmítáni a utlačováni. Tyto arabské státy se jich obávají, stejně jako Izrael, a možná ještě více, protože jsou nositeli protestu, vzpoury a změny.
Západní vůdci se spoléhají na arabské vůdce, kteří jsou jim podřízeni. Zároveň je však odsuzují jako zkorumpované, autokratické apod. a dokonce, což je vrcholný cynismus, jako odpovědné za opuštění Palestinců a mlčení o palestinské věci. Zabíjejí tak dvě mouchy jednou ranou při práci na ničení arabské morálky, vybízejí ke zradě a odhalují ji.
Tváří v tvář tomu všemu, tváří v tvář všem těmto zradám pocházejícím od těch, kteří jim údajně byli nejblíže, je palestinský odpor v Gaze o to příkladnější. Tváří v tvář izraelské moci je tento odpor právě důkazem, že boj je možný. Je živým vyvrácením všech poraženeckých argumentů sousedních arabských států, které chtějí jako všichni poraženci ospravedlnit svou pasivitu a slabost „příliš velkou silou“ svého protivníka. Palestinský odpor jen činí nedůstojnost těchto arabských vůdců zjevnější a zřetelnější.
Na druhé straně jeden bod budí respekt: důstojnost obyvatel Gazy. Lidskost, kterou projevují v těchto krajně nelidských podmínkách. Všimli jsme si, že mezi Palestinci v Gaze panuje naprostá solidarita, přestože trpí hladem, žízní a mění se ve „zvířata“?
Díval jsem se na nádhernou tvář starého Palestince, který stál na troskách a sutinách budovy a díval se nám do očí, na druhé straně obrazovky, nám divákům, kteří se provinili svou bezmocí, aby nám řekl: „Arabský svět je nemocný a my jsme jeho lékem“.
Vidíme ty dlouhé lidské kolony Palestinců na silnicích. Vidíme, jak je bombardují na severu i na jihu, a chápeme, co je to vyhlazovací válka. Je vedena ve jménu hodnot a obrany západní svobody a demokracie. Jaký odporný vtip a jaká urážka celého Západu, jehož vůdci chtějí ze svých lidí udělat spoluviníky tohoto zločinu. Chcete-li vědět, co se stalo v roce 1948 s nuceným a krvavým exodem Palestinců, stačí se podívat na to, co se děje dnes v Gaze.
AUTOR: Djamel Labidi, Preklad: Zvedavec, zdroj