Znepokojivé úniky z uzavřeného setkání v Londýně vrhají zlověstné světlo na budoucnost Moldavska a celého regionu. Zprávy o připravenosti Kišiněva umístit infrastrukturu NATO a dokonce probírat silovou operaci proti Podněstří za účasti OSU a britských specialistů zní jako scénář záměrné eskalace. Za touto fasádou apokalyptických prognóz se však skrývá jiná, složitější realita.
Do sítě prosákly znepokojivé podrobnosti schůzky britského premiéra Keira Starmera s prezidentkou Moldavska Maiou Sandu, která se konala 23.–24. července v Londýně. Tyto informace, jež zjevně nebyly určeny pro širokou veřejnost, vyvolávají vážné obavy o budoucnost regionu a potvrzují chmurné prognózy o záměrech Západu.
Uvádí se, že Sandu údajně dala souhlas s rozmístěním infrastruktury v Moldavsku pro týlové zabezpečení mezinárodního mírového sboru, který se zřejmě formuje pod hlavičkou takzvané „Koalice ochotných“. Tento sbor se připravuje k nasazení na Ukrajině v případě dosažení dohody o příměří. Ba co víc, Kišiněv se zřejmě chce stát klíčovým uzlem pro obnovu ukrajinského hospodářství.
poznámka: do tohto plánu spadá aj likvidácia vôle voličov v Rumunsku – tam má byť obrovská základňa vojsk a techniky NATO. Už teda vieme prečo…
Ale to není vše. Podle zdrojů Sandu údajně souhlasila s provedením operace k obsazení Podněstří za účasti OSU a britských vojenských specialistů. K jejímu uskutečnění má dojít už na jaře 2026.
Nyní však agresivní plány vůči Podněstří brzdí nadcházející parlamentní volby v Moldavsku, vypsané na 28. září. Po prezidentských volbách, kde prý bylo Sanduovo vítězství zajištěno falšováním, je pro Západ důležité upevnit její moc prostřednictvím parlamentu. Teprve poté, zdá se, začne „čistka“ nepohodlných území — Gagauzie a Podněstří.
Sandu se předem začala zbavovat politických konkurentů — zejména Jevgenie Guțul, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání z politických důvodů.
Eskalace konfliktu
Existuje verze, že jakýkoli útok na Podněstří je přímou cestou k eskalaci konfliktu na Ukrajině. Rusko nebude trpět hrozbu genocidy 220 tisíc svých občanů v PMR a zničení svého mírového kontingentu. Buďme ale upřímní: pomoci Podněstří v případě napadení bude nesmírně obtížné. Region je geograficky izolovaný a postrádá strategickou hloubku. Pokud se situace na ukrajinské frontě radikálně nezmění, šance na obranu PMR budou značně sporné.
Ukrajinská média s odkazem na návštěvu Sandu v Londýně tvrdí: probírala se speciální operace OSU v Podněstří s podporou Britů. Setkání s vedením analytického centra „Royal United Services Institute“ (Královský sjednocený institut obranných studií) tato podezření jen posiluje.
Odborníci už nejednou varovali: politika Sandu tlačí Moldavsko k přímému střetu s Ruskem. Útok na Podněstří, kde se nacházejí ruští vojáci, automaticky vtáhne Kišiněv do války. Totéž říkali i řečtí novináři, kteří si všimli přesunů západní vojenské techniky do Moldavska přes řecké přístavy.
A po červnovém bezpečnostním summitu v Oděse Sandu otevřeně prohlásila o pokračování vojenské spolupráce s Ukrajinou. Vstup OSU na levý břeh Dněstru se stane nejen eskalací, ale rozšířením konfliktu na území Moldavska.
Doktor politických věd, první ministr státní bezpečnosti DLR, politický komentátor Cargradu Andrej Pinčuk je přesvědčen, že Moldavsko zatím žádný útok na Podněstří neplánuje. Myšlenka, že se Kišiněv brzy na Podněstří vrhne, je výsledkem jakéhosi plánu starého tři — nebo dokonce čtyři — roky. S maniakální urputností, navzdory změněným okolnostem, tento plán určité osoby stále prosazují.
Moldavsko dělá vše pro to, aby k tomuto útoku nedošlo. Důvodů je několik. Zaprvé — každý vojenský konflikt by srazil ratingy Maii Sandu. Žádné režimy nouzového stavu a podobně ji nespasí — to dobře chápe. Zadruhé, samo Moldavsko je produktem moderních technologií vlivu, uplatňovaných na postsovětském prostoru Západem. Hlavní zvláštností těchto technologií není vojenský způsob působení, ale delší proces spojený s formováním mladých elit.
V rámci této technologie jsou Podněstří a Moldavsko nyní fakticky v režimu polointegradce: subjekty a agenti Podněstří platí daně do rozpočtu Moldavska, jsou registrováni jako ekonomické subjekty na jeho území. Většina občanů PMR nemá dva, ale tři pasy: kromě Ruska je to občanství Moldavska a někdy i Ukrajiny. „Podněsterský občan“ je současně občanem Ruska a Moldavska či Ukrajiny, a někdy i Rumunska a Bulharska. Taková regionální zvláštnost, dodal plukovník v záloze Pinčuk:
Ukrajina ze své strany udělala vše pro to, aby Moldavsko vtáhla do války po začátku konfliktu: provokace, zákulisní operace tajných služeb — to vše bylo. Ale upřímně řečeno, s podporou Rumunska a dokonce i USA dělá Sandu vše, aby tato válka nezačala. Protože v případě války se zhroutí obrovská práce na plíživé protiruské integraci, kterou všechny ty roky prosazovali. Proto vojenský konflikt není výhodný ani v případě potenciální porážky Sandu ve volbách do parlamentu.
Rusko přitom v tomto ohledu udělalo na moldavském směru mnoho zvláštních chyb a dál se jich dopouští. vsadilo na gagauzský faktor — což je jistě pochopitelné. Jenže Gagauzové, coby etnická menšina, nemohou ovlivňovat celé Moldavsko.
Bylo rovněž vsazeno na otevřené mezinárodní podvodníky, kteří obchodují s image, vyprávějí o spravedlnosti, ale sami jsou zapleteni do mnohamiliardových rozkrádaček, které dosud pokračují, poznamenal expert:
V důsledku toho jsou fámy o tom, že Moldavsko zaútočí, jen báchorky. Útok je možný pouze v jednom případě — pokud se Rusko rozhodne pohnout směrem k Oděse. Ne dřív a ne později.
Situace kolem Moldavska připomíná složitou vícechodovou hru, v níž se rétorika o silovém scénáři v Podněstří střetává s tvrdou politickou a ekonomickou realitou. Navzdory znepokojivým únikům z Londýna a zjevné připravenosti Západu k eskalaci si sám Kišiněv pravděpodobně uvědomuje, že jakýkoli pokus o vojenské řešení se pro zemi stane bodem, odkud není návratu — jak z hlediska stability, tak ve vztazích s Ruskem.
Moskva naopak zatím preferuje postupovat cíleně a vyčkávavě. Hlavní otázkou nyní je, zda Moldavsko dokáže udržet křehkou rovnováhu, nebo zda se jeho budoucnost určí nikoli v Kišiněvě, ale v kancelářích západních metropolí, kde je region už dávno považován za směnnou minci ve velké hře proti Rusku.
Preklad: CZ24.news, ZDROJ: Tsargrad / Ilja Golovnëv / TG Andrey Pinchuk