Globalisté chystají nepodmíněný příjem a novou generaci odporných potravin, na které si prý povinně zvykneme
Český ekonom Lukáš Kovanda v pondělí pro CNN Prima News poskytl na české poměry opravdu výbušný rozhovor [1], ve kterém prohlásil, že na důchody v ČR nemá být nárok, že peníze nerostou na stromech a Češi si musí začít více spořit místo toho, aby jezdili na dovolené do Thajska. Podle Kovandy by měl stát poskytovat občanům jen jakousi záchranou existenční síť, aby lidé nespali pod mostem a aby neupadli do chudoby.
Češi by se již od mládí prý měli naučit investovat a spořit si na důchody, jako to dělají Američané
Kovanda nepodporuje ani důchodové fondy, protože mají nízké výnosy a striktní regulace, že nesmí investovat do rizikových a výnosnějších obchodů. Češi se prý musí naučit nést riziko ztráty, když v investičních titulech ztratí peníze při poklesu trhů.
Přiznám se, že když jsem článek četl, napadlo mně jediné slovo, a to “provokace” a navíc asi myšlena opravdu vážně a s přesvědčením. Lukáš Kovanda jako bankéř a analytik Trinity Bank jaksi pozapomněl v rozhovoru zmínit, co se stalo americkým penzistům v letech 2008 a 2009 v USA po hypoteční krizi. A nejen americkým investorům, ale i těm německým, irským a mnoha dalším.
Právě v Irsku přišli zaměstnanci investující do irských fondů celých 30% veškerých svých aktiv [2] a desítky tisíc Irů museli zůstat v práci o 10 až 12 let déle, protože ztráty irských fondů se zahojily až v letech 2020 a 2021. To samé potkalo americké zaměstnance, kteří podle federálního programu známého jako 401k přišli v některých případech o celé své investice do hypotekárních titulů, což byly velice nebezpečné investice do tzv. bankovních derivátů, což jim po krachu amerického hypotečního trhu znemožnilo odejít do důchodu a museli pracovat a investovat do fondů další roky.
Amerikanizace českého důchodce
Pan Kovanda v rozhovoru pro CNN Prima News hodně přehání, když mluví o tom, že Američané se učí investovat od mládí. Američané neví o investování naprosto nic, ohledně svých znalostí o financích jsou na tom stejně jako Češi, ale rozdíl je v tom, že když Američan nastoupí do zaměstnání, zaměstnavatel mu dá podepsat papír o souhlasu s penzijním investováním podle federálního zákona o daních, kde se v předpisu č. 401 federálního daňového řádu pod písmenem “k” nachází paragraf o právu zaměstnanců osvobodit část svých daní a daní jeho zaměstnavatele převedením prostředků do amerických penzijních fondů podle tohoto odstavce 401k.
Od toho je ten název odvozen. Zaměstnavatel si sníží v USA daňový základ a zaměstnanec si odvede peníze do fondu a nemusí je danit daní z příjmu. Proto zaměstnavatelé tlačí v USA své zaměstnance ke vstupu do fondů, protože se to samotným zaměstnavatelům vyplatí, nejen zaměstnancům. Mohu proto ujistit pana Kovandu, že Američané opravdu neví o investování vůbec nic a o investiční portfolio se starají americké penzijní fondy samy, Američané jim do toho nemluví. Následující výrok pana Kovandy mě ale zděsil: “Američani prostě vědí, že když chtějí mít zajištění na stáří, tak si už od 30 let musí kupovat akcie, ví, že mohou spadnout, že může přijít krize, ale jsou s tím sžiti a ve společnosti je to zakořeněno.“
Američané a s nimi i mnozí Evropané přišli v letech 2008 a 2009 o své důchody v důchodových fondech
Opravdu nevím, kde na takovou věc pan Kovanda přišel, ale v USA v roce 2008, když se zhroutil hypoteční trh, opravdu s krachem penzijních fondů v USA nikdo sžit nebyl a nebyli s tím sžiti ani Němci, jejichž důchodové fondy málem zkrachovaly investováním do řeckých státních dluhopisů natolik, že nakonec vláda Angely Merkelové musela Řecko zachraňovat z peněz Evropské unie a zavedením tzv. Eurovalu.
Berlín tehdy nezachránil Řecko před bankrotem kvůli lásce k Řekům, ale kvůli záchraně německých důchodových fondů, aby Řekové do nich měli z čeho posílat peníze. Já opravdu nevím, jestli pan Kovanda myslí tyto své výroky vážně, že by někdo byl sžitý s tím, že přijde o peníze, které si spořil na stáří, protože sžiti s tím nebyli ani Američané, ani Němci, ani Irové. To snad nemůže myslet vážně?
Investování do fondů jako forma spoření na důchod vznikl před desítkami let v západních zemích jako cesta, jak se přiblížit socialistickým zemím tzv. Východního bloku, které garantovanými důchody pro obyvatelstvo a stabilními cenami centrálně řízených ekonomik konkurovaly západním kapitalistickým zemím v rovině ideologie. Reálně hrozilo, že obyvatelé západních zemí začnou toužit po socialismu a potažmo komunismu. Proto vznikly v USA a v zemích západní Evropy tzv. důchodové fondy, které fungovaly na jednoduchém principu investování do konzervativních titulů s nízkými, ale jistými výnosy, které pokrývaly roční inflaci.
Tento systém důchodových fondů ale již není životaschopný, protože inflace v celém západním světě se zvyšuje rychleji, než kolik rostou výnosy z konzervativních investičních titulů, takže důchodové fondy negenerují výnosy, ale pouze a jenom ztrátu. To vedlo koncem 90. let minulého století k tomu, že fondy si našly nové zlaté tele, do kterého lze investovat z důchodových fondů a zajistit tak vyšší výnosy. Tomu teleti se odborně říká bankovní derivát.
Americké i evropské důchodové fondy investovaly do toxických derivátů
Bankovní derivát je laicky řečeno bankovní produkt odvozený (derivovaný) od jiného bankovního produktu. A právě v USA se tím největším derivátem staly tzv. hypoteční bondy. Banky se předháněly, aby udaly Američanům za nízký nebo dokonce nulový úrok v prvních letech splácení de facto každou nemovitost. Najednou každý v USA měl vlastní dům, kdejaký černoch měl vilu jako rocková hvězda. A splátky hypotéky díky úvodní fixaci byly skandálně nízké, nižší než nájmy v USA.
Proč bydlet v nájmu, když můžete bydlet ve vlastním za polovinu ceny měsíčně? Byla to časovaná bomba a otázka času, kdy dojde ke konci fixací a nízkých sazeb. To, co se stalo potom, že najednou v roce 2008 začaly americké hypotéky padat do defaultu, protože najednou se nemajetným a kreditkami obtíženým Američanům zvedly splátky na baráky o 100, 200, ale i 400 nebo 500% po konci fixací, to už všichni znáte a víte. Ale proč k tomu došlo?
Banky v USA totiž poskytovaly hypotéky kdekomu proto, že ty hypotéky ve skutečnosti obratem ruky prodávaly a obchodovaly s nimi prostřednictvím derivátů. Banky vzaly své a na papíru podepsané hypotéky a začaly je derivovat, to znamená budoucí výnosy z nich začaly obchodovat jako aktiva. A právě do těchto výnosů budoucích investovaly americké a evropské důchodové fondy. A to nebylo všechno. Kromě hypotečních bondů v USA jel obrovský trh s osobním kreditem. Banky tlačily Američanům kreditky s vysokými limity v tisících a někdy i desítkách tisíc dolarů s nízkými úroky.
Hypoteční krize vznikla kvůli chudobě amerického obyvatelstva žijícího ve skutečnosti z kreditek a kreditního dluhu, který kryl i veškerý trh s nemovitostmi v USA
A víte, co dělali Američané? Těmi kreditkami platili ty nízké splátky těch hypoték na barácích. Časovaná bomba defaultu vybuchla krachem Lehman Brothers, což byla banka, která nejvíce investovala do hypotečních bondů a do kreditních výnosů. Tyto dva deriváty zapříčinily vypuknutí krize v roce 2008. Američané přišli o nemovitosti, banky přišly o hypotéky a výnosy z nich a důchodové fondy přišly o investice do derivátů odvozených z hypoték. Pokud pan Kovanda bude tvrdit, že na toto byli Američané připraveni a sžiti s tím, tak má hodně zvláštní smysl pro drsný humor.
Celé to fungovalo až do krachu v roce 2008 proto, že se jednalo o proces Ouroboros, tedy had požírající vlastní ocas. Přesně tak se dal charakterizovat ten proces, kdy banky poskytovaly hypotéky kde komu, aby vydělaly peníze na prodejích derivátů, jejichž nákupem chtěly vydělat důchodové fondy z USA a celého světa, ale aby Američané mohli ty nízké splátky v prvních letech hypotéky splácet, tak jim americké banky musely rozdat kreditky, což se rozjelo v USA na přelomu tisíciletí.
Ty ale byly kryty kreditem navázaným na prodeje derivátů výnosů z úroků kreditních karet, které kupovaly jiné americké banky jako třeba Lehman Brothers. Systém tak doslova požíral sám sebe až do chvíle, kdy se had zasekl na tom, že Američanům na kreditkách došly peníze, tedy lépe řečeno úvěrové limity. Hypoteční krize tak ukázala, že nelze už vydělat velké peníze na velkých úrocích, protože obyvatelstvo je chudé a hlavně beznadějně předlužené.
Investovat do důchodových fondů znamená vydělávat dost peněz a investovat do derivátů s vysokým rizikem a s výnosy převyšujícími inflaci – Taková je dnes realita!
A tím se dostávám k tomu, proč celý rozhovor pana Kovandy je naprostý omyl. V dnešní době není nikde v žádné zemi natolik bohaté obyvatelstvo, aby si mohlo spořit na své důchody dostatečně a konzervativně bezpečně, protože v důsledku inflace jsou fondy nuceny investovat jen do rizikových titulů, které neinvestují často do ničeho jiného, než jsou bankovní deriváty a další rizikové tituly, které jsou voleny fondy právě proto, že ve společnosti roste inflace rychleji, než jsou výnosové zisky konzervativních investičních titulů.
A ta inflace roste proto, že obyvatelstvu se zvyšují životní náklady, ceny bydlení, ceny energií, paliv, potravin a služeb, protože globální ekonomika se fragmentuje, sankce a restrikce omezují trh s palivy, surovinami a energiemi, což zdražuje výrobu, a to vede k tlaku na zvyšování cen, což vede k tlaku na zvyšování mezd, ale mnohem pomaleji, než rostou ceny. Proto se globalisté snaží o prolomení kruhu. Než si vysvětlíme proces Nového světového řadu, povíme si něco o úloze a funkci státu.
Teorie úlohy a funkce státu
V reakci na Kovandův rozhovor mnoho lidí na sociálních sítích reagovalo slovy, k čemu potom bude stát, když se nepostará o důchody? Tato otázka je správně položená a my si musíme vysvětlit hlavní princip státu z hlediska teorie státu. Předmět “Teorie státu” se přednáší v Moskvě na Moskevském institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) a pokusím se vám tlumočit jednu z přednášek profesorky Taťány Alexejevové.
Funkce a úloha státu je zarámována do úzké skupiny oblastí, které mají občanům poskytnout ve své podstatě jen jednu jedinou věc, a to je bezpečnost. Pokud stát začne selhávat v jedné z bezpečnostních oblastí, je to obvykle známka zániku státnosti, resp. varování, že stát se nachází v hlubokých systémových problémech, které se týkají jeho samotné funkce. Podle přednášky o Teorii státu se státní útvar opírá o celkem 3 pilíře bezpečnosti. Každý z těchto pilířů je stěžejní a nesmí být porušen, aby nedošlo ke zhroucení státu.
Pilíř fyzické bezpečnosti
Stát musí svým občanům poskytnout ochranu jejich života a majetků před vnitřním i vnějším nepřítelem. Je to klíčová úloha státu a pokud stát z nějakého důvodu neumí nebo nechce chránit své občany, jde o selhání státu. Vnitřním nepřítelem jsou kriminální živly, gangy, mafie a organizované skupiny. Vnějším nepřítelem je válečný agresor. Stát v tomto případě nese úlohu ochrany a obrany obyvatelstva. Proti vnitřnímu nepříteli stát nasazuje policii a soudy, zatímco proti vnějšímu nepříteli je ustanovena armáda, letectvo a námořnictvo. Tento pilíř je obvykle udržovaný nejsnadněji a je na něj kladen nejvyšší důraz v každém státě.
Pilíř zdravotní bezpečnosti
Stát musí zabezpečit zdraví a zdravotní péči obyvatelstvu. Zdravotní péče není v běžných silách jednotlivce, a proto je potřeba stát, který zajistí zdraví a lékařskou péči. Stát, který neumí zajistit občanům dostupnou zdravotní péči, pozbývá své funkce a svého významu. Ve světě je vidět patrná snaha vlád přenést zodpovědnost za péči o zdraví občanů ze státu na soukromé pojišťovny anebo dokonce na komerční kliniky v rámci posuzování zdravotní péče jako komerční služby a komodity. Takový stát pozbývá svého významu, pokud přenáší zdravotní péči na komerční subjekty, protože péče o zdraví občanů musí být jednou ze služeb státu obyvatelstvu.
Pilíř sociální bezpečnosti
Stát se musí postarat o vzdělání občanů, jejich pracovní příležitosti, ochranu práv u soudů a o důstojné stáří spojené se zabezpečením důchodců a jejich důchodů. Vzdělání, podmínky trhu zaměstnanosti, vymahatelnost práva a důchodové zabezpečení jsou klíčovými atributy pilíře sociální bezpečnosti. Stát se nemůže zříct funkce a úlohy ve vzdělávání, ani ve vytváření podmínek pro zaměstnání. Nemůže se zříct povinnost zaručení práva pro občany a ani péče o důchodce a výplaty důchodů.
Výplaty důchodů jsou nákladem státu, který je hrazený z vybraných daní a z podnikatelských aktivit státních podniků, které musí být výkonově a výnosově chráněny před privatizacemi a převodem do rukou soukromého kapitálu. Daňové odvody občanů pokrývají provoz státu. Sociální bezpečnosti nelze dosáhnout bez aktivní funkce státu jako podnikatelského subjektu, jehož výnosy jsou používány na zachování sociální bezpečnosti.
Reforma důchodů nemá řešení, protože nastala dokonalá krize – Lidé si vydělávají málo peněz, reálné mzdy klesají a inflace likviduje úspory
V tomto krátkém výtahu z přednášky si všimněte, že v Teorii státu je výplata důchodů jednou z povinností státu a nikde se nic nemluví o tom, že občan by se měl naučit investovat jako Američané. Nechci si teď utahovat z pana Kovandy, ale spořit si na důchod vyžaduje za A) dostatečně vysoký příjem a za B) úročení úspor vyšším nebo alespoň stejným úrokem, než jaká je aktuální inflace.
A protože takový spořící účet asi nenajdete, minimálně ne takový, aby nebyl omezen výší spořené částky, jako to dělají mnohé banky, že vám úročí jen úspory do 200 000 Kč, tak vám nezbyde nic jiného, než část toho vašeho dostatečně vysokého příjmu investovat do rizikového fondu, který investuje obvykle do rizikových derivátů. A to je celé. Zhruba toto vám pan Kovanda mohl říct, narovinu. A jak tušíte, to není systémové a už vůbec ne bezpečné řešení důchodové reformy.
V prostoru a v systému starého světového řádu a staré globalizace již není dalších dostupných zdrojů, ze kterých lze financovat další setrvalý růst trhů, aby bylo možné z výnosů financovat nejen provoz států skrze daně, ale i vyplácet důchody. Protože jak už jsem před několika lety zmínil v jednom z pořadů na SVCS, tak platí pravidlo, že pokud nastane situace, že stát nemá na výplaty solidárních důchodů, tak to znamená, že ani občané nemají v peněženkách dostatek peněz, aby si mohli sami spořit na důchody. Jsou to totiž dvě spojité nádoby. Inflace likviduje totiž nejen kupní sílu obyvatelstva, ale ze všeho nejvíce právě důchodové fondy.
Nová časovaná bomba je na obzoru
Důchodové fondy v Evropě začínají nabízet investice do derivátů s ukrajinskými bondy Obnovy a rekonstrukce Ukrajiny
O kolik více stoupne inflace, o tolik více rizika musí důchodové fondy podstoupit a investovat do více a více rizikových investičních titulů, kde se to v poslední době hemží tituly jako “Ukraine renewal and reconstruction, 12% APR yield 10-year investment bond (120% total yield)” a podobné šílené deriváty, které se začaly objevovat v nabídkách amerických důchodových fondů již koncem loňského léta, a to v reflexi na závěry konference [3] ve švýcarském Luganu o obnově Ukrajiny.
Ano, válka na Ukrajině má zřejmě i jeden skrytý úkol, a to zachránit na spekulaci s ukrajinskými deriváty po krizi v roce 2008 hubené americké a evropské důchodové fondy, pane Kovando. Pokud v ČR vznikne druhý nebo dokonce třetí důchodový pilíř pro rizikové spekulace, tak vás ubezpečují, že budou investovat do bondů napojených na obnovu Ukrajiny, což budou deriváty hromadného ničení a největší časovaná bomba v historii důchodových fondů.
Globalisté budují svůj neomarxismus a vědí, že důchodové fondy a spoření na důchody v éře dvouciferné inflace je nesmysl a utopie. A právě pan Kovanda by to měl vědět. Právě proto se chystá nepodmíněný příjem, digitalizace trhů, digitální ID, digitální měny centrálních bank, právě proto se mluví již i mezi bankéři o digitálních penězích s expirací, tedy s dobou trvanlivosti, po které vyprší. Expirace peněz zajistí ochranu proti inflaci skrze nucené utrácení, nucené nákupy, nucený oběh peněz, nucený růst.
Globalisté chystají nepodmíněný příjem a novou generaci odporných potravin, na které si prý povinně zvykneme
Proto se všude jede Green Deal s cílem zlikvidovat osobní dopravu a upoutat lidi na jednom místě, aby nikam nejezdili, aby nevynakládali energii, aby seděli doma a jedli potraviny z brouků a červů, které mají nízké náklady na vstupu a lze je vyrábět za regulované a inflaci odolné ceny, což v případě výroby masa se čtyřma nohama, které spotřebuje obrovské energie a vstupy krmiva prostě nejde, zejména ne tehdy, když od telete až po dospělou krávu je potřeba dodat do krávy od 150 000 až do 300 000 Mj energie.
Ta se musí na vstupu vygenerovat a vložit do malého telete, aby tele vyrostlo do krávy a ten steak na talíři po několika letech přistál. To je v přepočtu zhruba 41 až 83 MW energie na jednu krávu. Na výrobu rafinovaného steaku z brouků a cvrčků v přepočtu na hmotnost objemu masa pro steaky, které by vyprodukovala kráva, bude stačit podle odhadů jen třetina nebo dokonce jen pětina energetických nákladů na vstupech pro výrobu rafinovaného masa.
Výroba umělých, resp. rafinovaných steaků z hmyzu a jiných obnovitelných zdrojů potravin zahrnuje odlišné procesy ve srovnání s tradiční výrobou hovězího masa. Globalisté mají nachystané tyto 3 zdroje náhrad výroby živočišného masa pro realizaci digitální společnosti a nepodmíněného příjmu:
Chov hmyzu
Hmyz je často považován za udržitelný zdroj bílkovin. Chov hmyzu, například cvrčků nebo moučných červů, obecně vyžaduje méně půdy, vody a krmiva ve srovnání s tradičním chovem hospodářských zvířat.
Energetické vstupy by zahrnovaly výrobu hmyzího krmiva (které může být rostlinného původu), energii použitou v procesu chovu a zpracování hmyzu do podoby vhodné pro lidskou spotřebu.
Alternativy na rostlinné bázi
Rostlinné alternativy k masu, například ze sóji, hrachu nebo mykoproteinu (na bázi hub), se staly populárními. Energetické vstupy pro tyto alternativy zahrnují produkci plodin, zpracování a výrobu konečného produktu.
Buněčné zemědělství (kultivované maso)
Kultivované nebo laboratorně pěstované maso zahrnuje pěstování živočišných buněk v kontrolovaném prostředí za účelem výroby masných výrobků bez chovu a porážky zvířat. Energetické vstupy by zahrnovaly výrobu médií pro kultivaci buněk, energii použitou v procesu kultivace a zpracování kultivovaných buněk na masné výrobky.
Konec solidárních důchodů, protože není už kde brát zdroje na jejich financování
Žádné důchody okolo roku 2050 již nebudou existovat, na to zapomeňte. Dopředu varuji před vkládáním peněz do jakýchkoliv důchodových fondů, které budou v následujících měsících a letech investovat prakticky jenom do derivátů s časovanými bombami, rozumějte s derivátovými investicemi do obnovy Ukrajiny.
Chystají se na to penzijní fondy tady v Německu jako šílené, posílají nabídky, blázen ten, kdo do toho pošle peníze. Důchody nemají řešení v dnešní době nezvladatelné inflace a propadu reálných mezd obyvatelstva, a proto přijde nepodmíněný příjem v rámci celoevropského řešení krize důchodových systémů. Systém bude vyžadovat digitální měny CBDC a zavedení expirace peněz na regulování inflace.
Solidární důchodový systém zavedený Komunistickou stranou Československa mohl fungovat v centrálně řízené ekonomice, ale nyní kolabuje v důsledku politiky indukované inflace a protiruských sankcí, které mají vlastně asi největší podíl na růstu inflace v celé EU. Na důchod si na burzovních spekulacích a na investicích do derivátových titulů možná vydělají někteří insideři z bank, kteří mají informace, co se stane a co povede k růstu nebo k poklesu, ale pro důchodové fondy zvoní v Evropě i v USA umíráček. Vydělávat totiž ve fondech dvouciferné výnosy na vyrovnání inflace, a to dlouhodobě, to prostě neumí žádný důchodový fond.
Americký model důchodů je vtip a současně cesta do pekel
Na jednu věc totiž pan Kovanda zapomněl. V USA většina obyčejných lidí pracuje až do smrti, bez žádného důchodu. Žil jsem v USA mnoho let a znám tu situaci zevnitř USA moc dobře, abych mohl zodpovědně prohlásit, že na investování a spoření na důchod se nikdo nemůže spoléhat.
Kdo se chce v USA zabezpečit na důchod, musí makat jako černej, dvě práce, 6 dní v týdnu hákovat anebo… anebo podnikat a vydělat peníze v businessu. A třetí možností, na kterou nesmím zapomenout, je americký federální důchod placený americkou federální vládou. Na ten mají nárok pouze zaměstnanci amerických federálních orgánů, úřadů a státních firem, jako je třeba americká federální pošta USPS.
Za zmínku poté stojí, že důchod nabízí v USA i velké firmy jako zaměstnanecký benefit, obvykle americké automobilky. To jsou ale spíš výjimky a na ten důchod není právní nárok. Když vás propustí před vznikem nárokové doby (obvykle 20 let práce), nedostanete od firmy žádný důchod. Proto bych opravdu varoval před tím, aby českým občanům někdo předhazoval za vzor právě USA a Američany.
To by bylo jako skočit z bláta do septiku. Úloha států v EU postupně zanikne. Přestanou občanům poskytovat základní funkce. A je to součást plánu. Lépe se potom globalistům bude rušit národní suverenita států a snadněji ukotví Evropskou federaci, která důchody vyřeší. Federální vláda, digitální identita, digitální euro, nepodmíněný příjem, udržitelné potraviny, omezený pohyb obyvatelstva, prostě Total Control.
-VK-, Šéfredaktor AE News, ZDROJ
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz