Zatímco Německo se rádo prezentuje jako vzorný student globální klimatické politiky, nejnovější zpráva Expertní rady pro otázky klimatu odhaluje hořkou pravdu: údajný úspěch ve snižování emisí CO2 je ve skutečnosti příznakem dramatického ekonomického krveprolití.
Střízlivá čísla hlášená NZZ hovoří jasně: snížení emisí CO2 o pozoruhodných 13 procent během dvou let. To, co klimatičtí fanatici euforicky oslavují jako triumf, se ukazuje jako Pyrrhovo vítězství. Skutečný důvod tohoto „úspěchu“ nespočívá v převratných inovacích nebo chytré ekologické politice, ale v plíživé deindustrializaci Německa.
Profesor Dr. Hans-Werner Sinn, bývalý prezident institutu ifo, to shrnuje: „To, co zde zažíváme, není ochrana klimatu, ale přesun emisí do zahraničí spojený s destrukcí naší průmyslové základny. Energeticky náročný průmysl, kdysi páteř německé ekonomiky, se houfně stěhuje – poháněný explodujícími náklady na energii a skutečným regulačním šílenstvím.
A co víc, zatímco Německo se deindustrializuje, země jako Čína a Indie těží z našeho dobrovolného oslabení. Nejen, že přebírají naše výrobní kapacity, ale často je provozují s výrazně nižšími ekologickými nároky. Výsledkem je klasický vlastní cíl: globální emise rostou, zatímco my se chlubíme zjevným snížením.
Nejsou to jen průmysloví dělníci, kteří přijdou o práci, kdo zaplatí cenu. Průměrný občan se potýká s rostoucími cenami energií, které jsou nyní jedny z nejvyšších na světě. Tolik vychvalovaná „sociálně spravedlivá transformace“ se stále více ukazuje jako prázdná fráze a laciná zelená propaganda.
Zatímco německá vláda nadále opakuje svou mantru „klimatická neutralita do roku 2045“, současné vědecké studie stále více ukazují, že vliv CO2 na změnu klimatu mohl být výrazně přeceňován. Fixace na CO2 jako na jedinou hnací sílu změny klimatu prostě není vědecky udržitelná.
Ironií příběhu je, že nakonec vyvážíme nejen náš průmysl, ale i naši prosperitu – a to vše ve jménu pochybné klimatické politiky, která se jeví spíše ideologicky než vědecky podložená. Německo se chystá obětovat na oltář pochybného klimatického náboženství, zatímco zbytek světa nevěřícně kroutí hlavou.
Zásadní otázkou již není, zda si můžeme dovolit tento druh klimatické politiky, ale jak dlouho jsme ochotni pokračovat v tomto sebedestruktivním kurzu. Klesající emise CO2 nejsou důvodem k oslavě – jsou varovným signálem pro hrozící úpadek kdysi hrdé průmyslové země.
* zdroj: InfoKurýr