Připomenu definici fašismu v Koncepci sociální bezpečnosti:
Organizačně-politická podstata fašismu jako takového spočívá nezávisle na tom, jak ho nazýváme, za jakými idejemi se kryje, a jakými způsoby realizuje svou moc ve společnosti – v aktivní podpoře davu „malých lidiček“ – na základě jejich vlastního ideového přesvědčení nebo bezideového instinktivně-zvířecího chování – systému zneužívání moci „elitářskou“ oligarchií, který:
- prezentuje nespravedlnost/nepravověrnost jako jakoby tu správnou „spravedlnost/pravověrnost“, a na tomto základě deformuje světonázor (vnímání a chápání světa) lidí a vší mocí, jež je mu podřízena, kultivuje ve společnosti nespravedlnost/nepravověrnost a brání tak lidem, aby se stávali lidmi – nositeli nevratně stabilního lidského typu struktury psychiky;
- pod různými záminkami vší mocí, jež je mu podřízena, potlačuje všechny a každého, kdo pochybuje o spravedlnosti/pravověrnosti samotného systému a jím uplatňované politice, a potlačuje i všechny, kteří v tomto směru třeba jen vzbudí podezření.
Dav je podle definice V. G. Belinského: „Sešlost lidí, kteří žijí podle tradic a přebírají názory autorit“, tj. dav je množství jedinců, kteří nežijí podle svědomí. A není důležité, zda vládnoucí oligarchie vystupuje veřejně a obřadně se nad společností povyšuje; nebo se povyšuje nehlasně a veřejně se tváří pokorně a vůči davu, kterému říká národ, úslužně; nebo zda jedná skrytě a společnost přesvědčuje prostřednictvím své periférie o tom, že vlastně vůbec neexistuje a co „neexistuje“ přece také nemůže vykazovat žádnou činnost, takže vlastně život ve společnosti probíhá jen tak jakoby „sám o sobě“, a vůbec ne cílevědomě podle scénářů konceptuálně mocných kurátorů oligarchie.
Hodně toho, co se děje ve společnosti se odráží v literatuře
Je velice zajímavé se znalostmi Koncepce sociální bezpečnosti tuto literaturu hodnotit. Pokud někoho zajímá etika smrti a otevřený, tvrdě fašistický systém, doporučuji mu přečíst si knihu od Jamese Clavella – Šógun. Tam názorně uvidíte, jak to vypadá, když si lidé sami vytváří peklo na Zemi, ve kterém jsou systémem trvale udržováni.
Možná vám to také trochu osvětlí způsob myšlení globální „elity“ a toho, jak přistupuje k tomu „dobytku“, za který považuje zbytek lidstva. Pokud se oprostíte od toho, jak je v románu vysvětlováno jednání některých postav, uvidíte tam, jak již odedávna funguje globální politika v těch nejvyšších elitářských vrstvách, projevující se i v jejich nástrojích (přítomnost jezuitů jak v Japonsku, tak i v Číně).
V této knize je také velice dobře popsán v osobě Angličana Blackthorna (Andžin-sana) a jeho posádky, která ztroskotá u japonských břehů, střet lidí, kteří díky svým kulturám mají zcela jiné informační naplnění. Zatímco on je otevřený druhé kultuře, jeho posádka zůstává informačně uzavřena ve své omezenosti. To samé ovšem platí i pro většinu představitelů té druhé japonské strany.
Dá se říci, že globalisty, či jejich bezprostřední kádrovou základnu, v této knize představuje japonský kníže Toranaga a nejvyšší představitel jezuitů v Japonsku. Proto je pro ostatní jejich jednání mnohdy zcela nepochopitelné. Například když nejvyšší jezuita zachrání Andžin-sana (Blackthorna), nepřítele katolíků ze spárů posádky portugalské lodě. Nebo když mu kněží, svému přímému nepříteli, poskytnou slovník. Tyto jejich kroky jsou dány tím, že řídí na vyšších prioritách řízení a sledují zcela jiné cíle, než předpokládá vzhledem ke svému informačnímu naplnění jejich okolí. Sám Andžin-san, (ostatně stejně jako Mariko-san) se tak mění v hračku v jejich rukou a jeho vlastní plány jsou jim k smíchu, neboť vědí, že ho mají zcela v hrsti. Vzhledem k tomu, že Španělsko a Portugalsko mělo v plánech globalistů postupně přicházet o svou dominanci na mořích, kterou přebírala Anglie, je pochopitelné, že když se jim naskytla příležitost vychovat si potřebnou kádrovou základnu, tak se jí chopili.
Ta etika smrti se v knize projevuje například tvrzením: „Onu nevylíčitelnou radost ze života můžeš poznat jen tehdy, když žiješ na pokraji smrti.“ Já si o tom dovolím pochybovat. Je očividné, že ve svých básních a únicích k přírodě Japonci hledali možnost, jak se alespoň na chvíli vymanit z toho pekla, které je obklopovalo. Další možností, jak „upustit páru“, byly jejich veřejné domy, ten jívový svět, kde sexuální vyvrcholení zaměňovali za blízkost Bohu. Jinými slovy byli tak neustále udržováni a sráženi do zvířecího stavu psychiky, i když prioritní u nich byla psychika biorobota/zombie. Cituji z knihy: „A co je tedy smyslem života?“ „Povinnost, disciplína a smrt,“ odpověděl Toranaga.
Sama tato knížka je v absolutním protikladu k Makarenkově knize Začínáme žít
Přestože je napsána napínavě, já už se k ní sotva kdy vrátím, neboť mne jen deprimuje. Zatímco ta Makarenkova kniha je právě naopak o tom, zač stojí žít, a nabíjí člověka, který ji čte, pozitivně.
Můžete namítnout, že se v případě knihy Šógun jedná jen o literaturu a v samotném Japonsku to mohlo vypadat zcela jinak. To je pravda, ale myslím, že prvky té jejich kultury se v tom přece jen do určité míry odrážejí. A co to má co dělat s přítomností? No, ta etika smrti se přece znovu začíná prosazovat. Můžete si novodobé seppuku promítnout do eutanazie, která je metodou Overtonova okna postupně prosazována na Západě.
Zajímavá je mimochodem i jeho kniha Tajpan, kde je zase popisován průnik Angličanů, respektive Evropanů do Číny a získání Hongkongu jako jejich obchodní základny. Fakticky vytváření nadnárodních obchodních struktur jako důležitého řídícího prvku globální politiky.
A pokud se týká metodiky řízení odrážející se v literatuře, kde také shodou okolností figurují jak Japonci tak Číňané, doporučila bych vám dvoudílnou knihu Havaj od Jamese A. Michenera. Popis: Rozsáhlá monumentální kronika Havajských ostrovů. Ostrovní přírodní život Polynésanů, první plavby po oceáně, obyčeje a náboženské obřady, příchod amerických misionářů, osídlování přistěhovalci (Číňany i Japonci), válka v Pacifiku, Havaj jako turistický ráj. Několik generací postav, které ovlivnily dnešní podobu Havaje. Strhující románová epopej.
Všechny tyto knihy se mimochodem vyznačují velmi dobrou literární úrovní a jsou velmi čtivé.
AUTOR: Irena, ZDROJ: Fórum KOB