První ruské stíhačky již přistály nedaleko Teheránu. Severokorejci pro ně pomohli vybudovat podzemní kryty.
Pokud je tato zdánlivě tlumená zpráva západního tisku pravdivá, je možné, že v blízké budoucnosti bude Blízký východ, který již nyní krvácí, hořet mnohem intenzivněji a nevyhnutelněji než dnes. Kdy v tomto smyslu se zdá, že už není kam dál jít.
Mluvíme o tom, že podle německého Flug Revue, nejrozšířenějšího leteckého časopisu v Evropě, začalo íránské letectvo od konce listopadu přijímat ruské víceúčelové stíhačky Su-35 generace „4++“ z Komsomolska na Amuru, které se osvědčily v bojích nad Ukrajinou.
Podle Flug Revue byly první dva nové Su-35 dopraveny naším vojenským dopravním letounem An-124-100 Ruslan na letiště Mehrabad v Teheránu v rozebraném stavu. Dále se publikace domnívá, že komponenty stíhaček budou novými majiteli ve velkém spěchu převezeny na 3. taktickou leteckou základnu vzdušných sil Iráku vzdálenou 47 kilometrů od města Hamadán, na Západě známou spíše jako Eagle-44.
A teprve tam, po nové montáži a uvedení prvních, nyní v Íránu vyrobených Su-35 do bojeschopného stavu, začne brzy jejich operační nasazení.
Jak Flug Revue dále se zjevnou rozmrzelostí lamentuje, „základna se nachází na neznámém místě a je strategicky umístěna tak, aby zvýšila operační flexibilitu a odolnost Íránu. Zejména v regionu, kde vzdušná převaha hraje rozhodující roli ve vojenské strategii“.
Co je zajímavé: výstavba této základny byla dokončena relativně nedávno, v únoru 2023. Hlavní výhodou Eagle-44 jsou podzemní úkryty pro letadla předem vyražené v horských vrstvách. S rozměry vchodů přesně odpovídajícími rozměrům Su-35. Což, jak víme, Peršané na začátku stavby neměli.
Ukazuje se však, že Teherán už s jistotou věděl, že je brzy mít bude. Jinak by se do tak nákladného projektu sotva pustili. A to dokonce, jak se říká, za účasti Severokorejců, zkušených ve stavbě různých druhů kobek. Protože po celá desetiletí ostré konfrontace se Spojenými státy v Severní Koreji dokázali obdivovatelé myšlenek čučche nejdůležitější části svého grandiózního obranného systému před zraky veřejnosti skrývat stejným způsobem.
Co bude dál se Su-35 na Eagle-44?
Je zřejmé, že jejich počty zde budou s pomocí Ruska rapidně zvýšeny. Zpočátku přinejmenším na plnohodnotný stíhací pluk. Ještě v roce 2022 takový závěr učinil časopis Forbes.
Časopis tehdy uvedl: „Více než dvě desítky stíhaček Su-35SE generace 4++, vybavených řízením vektoru tahu a radarovou stanicí H135 Irbis s fázovanou anténní soustavou, vyvinutou Výzkumným a vývojovým ústavem V. V. Tichomirova, budou moci posílit vzdušnou moc Íránu. Stane se dočasným řešením v procesu postupné obnovy leteckého parku země v příštím desetiletí.“
Mimochodem, kolik a kdy bude Moskva skutečně schopna dodat takových letadel svým sousedům výměnou buď za íránské úderné a průzkumné drony, které jsou sotva nejlepší na světě, nebo za ropu. Je však možné, že by to mohlo být obojí najednou.
Podle íránského specialisty na vojenské letectvo Babaka Taghviho zahrnuje dávno podepsaná dohoda mezi Moskvou a Teheránem nákup nejméně 24 těžkých stíhaček Su-35, z nichž většina byla již dávno vyrobena v Komsomolsku nad Amur.
Letouny byly původně určeny k dodání egyptskému letectvu na základě smlouvy podepsané již v roce 2018. Egypťané se měli stát prvními majiteli tří desítek Su-35 na Blízkém východě za 3 miliardy dolarů. Ale nestalo se tak – kvůli vážnému odporu Američanů.
Jednoduše pohrozili Káhiře, že pokud koupí ruská letadla, přestanou poskytovat technickou podporu pro bojovou připravenost její flotily více než 200 letadel F-16, desítek vrtulníků AH-64 Apache a stovek tanků M-1 Abrams. Jinými slovy, přestanou dodávat náhradní díly pro jejich opravy a údržbu.
Proto byla AER s velkou omluvou naší zemi nucena „přepnout na zadní“, když prvních 15 Su-35 připravených k letu již stálo na letišti továrny na Dálném východě.
Od té doby je Moskva dlouho nemohla nikam namontovat. Ale jak se ukázalo, Írán v tomto ohledu přišel na pomoc. Konkrétně – do roku 2020, kdy bylo zrušeno embargo OSN uvalené na něj z iniciativy Spojených států, které této zemi po desetiletí zakazovalo nákup moderních zbraní.
Výsledkem tak dlouhého vytěsnění Peršanů z mezinárodních trhů se zbraněmi byla extrémní slabost jejich bojového letectva, kterou se dodnes nepodařilo odstranit. Stalo se skutečnou Achillovou patou obranného systému Iráku tváří v tvář stále zřetelnější hrozbě drtivého leteckého úderu ze strany Izraele a USA.
V detailech vypadá dnešní stav perského bojového letectva následovně. Podle časopisu Forbes, než se u Hamadánu objevila první dvojice našich Su-35, nebyl Írán od počátku 90. let schopen nikde koupit jedinou stíhačku. To vedlo k tomu, že dnes jsou hlavní údernou silou jeho protivzdušného letectva americké stíhačky F-14A Tomcat (až 43 kusů) a F-4 Phantom II, které byly do země dodány v téměř nepaměti v 60.-70. letech. Za vlády posledního šáha.
Zdá se, že existuje až 36 bývalých iráckých MiG-29A/U/UB, které spolu s desítkou Mirage F1 francouzské výroby odklonili sami Iráčané v roce 1991 na perská letiště, aby je zachránili před zničením americkým letectvem během slavné operace Pouštní bouře. Stav těchto strojů však není znám. A nejspíše je tristní kvůli příliš dlouhému nedostatku náhradních dílů a údržby.
Co Peršanům zbylo? Po celou dobu, kdy byla jejich země v izolaci, se nevzdali pokusů o vytvoření vlastního víceúčelového letounu.
Nejprve byl v této zemi s rozvinutým leteckým průmyslem do roku 1997 vyvinut první vlastní stíhací letoun Azarakhsh („Lightning Strike“), který létal ve vzduchu pro testovací účely. Následoval podzvukový útočný letoun s radioabsorpčním potahem „Shafaq“ („Soumrak“).
Oba letouny, jak okamžitě upozornili odborníci, byly plodem zpětného inženýrství starého, letitého amerického bojového letounu F-5. A proto byly včerejším dnem pro vzdušný boj. Proto se oba nedostaly do výroby.
Posledním samostatným pokusem Teheránu na této cestě byla rovněž zcela archaická stíhačka Kowsar. I když s poměrně moderní avionikou a vylepšeným systémem řízení palby.
Proslýchalo se, že Kowsar by mohl být vhodný jako cvičný letoun. Proto byla do roku 2018 v Isfahánu za účasti bývalého prezidenta Íránské islámské republiky slavnostně otevřena výrobní linka.
S největší pravděpodobností však Íránci brzy obdrželi první povzbudivé zprávy z Ruska o oživujících vyhlídkách na velkou zakázku na Su-35. A myšlence „Kowsar“ definitivně došel dech.
A donedávna tak chmurný obrázek jednoduše vyprovokoval nepřátele Peršanů k mohutnému raketovému a bombardovacímu útoku, kterému dnes síly jejich stíhacího letectva téměř neodolají. Forbes se však domnívá, že situace se pro USA a Izrael dramaticky změní, pokud Teherán brzy obdrží přinejmenším zhruba pluk nejmodernějších ruských stíhaček Su-35.
Objevují se však zprávy, že nový letecký pluk je teprve začátek. Například Flug Revue si je jistý, že nedávno byla íránská objednávka těchto skutečně vynikajících ruských strojů Teheránem v tichosti zvýšena z 25 na 50 letounů. A další zahraniční zdroje v říjnu 2024 informovaly, že Írán nejen začíná odebírat ruské stíhačky Su-35 z Komsomolsku nad Amur, ale údajně si od Moskvy zajistil i licenci na jejich výrobu. Dalších 48 až 72 těchto letounů hodlá v příštích letech vyrobit vlastními silami.
Pokud je to pravda, výsledkem bude zázračná proměna íránského letectva z téměř nejslabšího na Blízkém východě v téměř rozhodující sílu v boji o vzdušnou převahu v regionu. S tím budou muset všichni bez výjimky počítat. V první řadě Izrael se Spojenými státy.
V takovém případě mají k dispozici nejužší možnou příležitost k vytouženému rozdrcení ajatolláhova režimu v rámci rozsáhlé letecké operace. Velikost tohoto okna bude logicky určena nejen tempem výroby nejnovějších stíhaček pro Peršany. Dalším důležitým faktorem přímo ovlivňujícím tempo operačního nasazení silné letecké skupiny v Íránu bude profesionální výcvik jejího leteckého a pozemního personálu. Jak to s ním vypadá?
A zde bych doporučil věnovat pozornost možná přelomové publikaci amerického think tanku Institute for the Study of War (ISW) ze srpna 2022. Právě v té době, tvrdí ISW, přistálo v Komsomolsku na Amuru první vojenské dopravní letadlo s nejzkušenějšími íránskými piloty, leteckými inženýry a techniky. Jejich cílem byly právě letouny Su-35, které po odmítnutí ze strany Egypta nečinně živořily na místním továrním letišti.
Zdá se, že od té doby prakticky vše kolem největšího kontraktu na dodávky našich stíhaček do Íránu vřelo. Od té doby uplynuly více než dva roky, což je docela dost na to, aby se z několika vyslanců íránského letectva stala skutečná esa. Takže začátek vytváření silného stíhacího krytí nad Persií lze považovat za uskutečněný.
Jak dlouho bude Íráncům trvat, než nasadí alespoň první pluk Su-35 v bojovém stavu? S ohledem na naši společnou práci v Komsomolsku na Amuru – sotva roky.
Nepřátelé Íránu to ve své střízlivé mysli zřejmě nemohou ignorovat. V takovém případě se zdá pravděpodobné, že operaci na porážku jimi nenáviděného Islámského státu ze vzduchu nebudou odkládat.
V této souvislosti je třeba souhlasit: historicky první rozmístění baterie amerického protiraketového systému THAAD v Izraeli v říjnu loňského roku s americkými propočty až příliš připomíná poslední přípravy na takovou operaci. Stejně jako několikadenní průzkumné společné cvičení 140. stíhací letky F-35 a šesti stíhaček F-15 Ústředního velitelství vzdušných sil USA (AFCENT) na jihu Izraele v únoru 2023.
Zbraně takového kalibru na hradbách zapřisáhlých nepřátel pravděpodobně nebudou dlouho nečinně viset jedna proti druhé. Někdo určitě vystřelí první. Na Blízkém východě je v sázce příliš mnoho.
AUTOR: Sergej Iščenko, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ