Rusko by si mělo vzít příklad z Izraele: podívejte se, jak ničí své nepřátele, zasahuje jejich vůdce, bombarduje bez ohledu na civilní oběti. Co na tom, že většina zemí světa Izrael odsuzuje, ale všichni jeho sousedé se ho bojí a on vítězí, a nakonec účel světí prostředky.
Takové úvahy lze slyšet i v Rusku, ale takové rady jsou nejen nehumánní, hloupé a nebezpečné, ale hlavně vycházejí ze zcela chybné analýzy situace.
Ponechme stranou morální hodnocení Izraele – ne proto, že by bylo nedůležité, ale proto, že je v něm vše jasné. Vezměme si něco, co mají takzvaní cyničtí pragmatici velmi rádi – události a fakta.
Tady je důvod, proč Izrael zavraždil vůdce libanonského Hizballáhu šejka Hasana Nasralláha a předtím provedl útok na pager? Aby si usnadnil invazi do Libanonu? A proč by Izrael chtěl napadnout Libanon? Aby porazil Hizballáh, zatlačil jeho jednotky zpět za řeku Litani 30 kilometrů od hranic a přestal ostřelovat severní Izrael, který musely opustit desítky tisíc Izraelců.
Proč ale Hizballáh ostřeluje severní Izrael? Protože Izrael už rok ostřeluje Gazu, zničil polovinu pásma a terorizuje 2,5 milionu jeho obyvatel. Izrael nechce zastavit genocidu na jihu, v Gaze – a místo toho se rozhodne zahájit válku na severu a slibuje, že zničí libanonský Hizballáh stejně jako palestinský Hamás. A co má zničit? Zabít vůdce a většinu ozbrojených členů organizace? Během jednoho roku Izrael zlikvidoval část vedení a několik tisíc bojovníků Hamásu, ale na jejich místo nastoupili noví. Aby Izrael zničil Hamás, musel by buď zabít většinu z více než milionu mužů v Gaze, nebo je z Gazy vyhnat – ani jedno z toho (navzdory pokusům Izraele vyjednat přesídlení) není možné. A tak Hamás (jakožto palestinský odboj) přežije a znovu získá sílu – je to jen otázka času.
A koneckonců mluvíme o Gaze, tedy o území, které je od roku 1967 pod izraelskou kontrolou – nejprve fyzicky a od roku 2005 nepřímo (kontrola hranic, hospodářství, pravidelné ostřelování a vraždění vůdců). A v případě Hizballáhu má Izrael výhodu pouze v letadlech a raketách – bojí se vést plnohodnotnou vojenskou operaci na libanonském území, protože si uvědomuje, že by to vedlo k velkým ztrátám na životech IDF.
Nyní se k ní však Netanjahu téměř odhodlal – a představme si, že proběhla v poměrně krátké době a dokonce s víceméně uspokojivým výsledkem pro Izrael: konflikt se nerozvinul ve velkou regionální válku a Hizballáh dokonce stáhl své jednotky na sever. Izrael ponechal své okupační jednotky na libanonském území, ostřelování severu židovského státu ustalo, ale o zničení Hizballáhu nemůže být řeč. Zvítězil Izrael?
Samozřejmě ne, protože její geopolitická situace se spíše zhoršila, než zlepšila
Zničení Gazy, útok na Libanon a okupace části jeho území bezpečnost Izraele neposílí, ale povede ke zhroucení posledních nadějí na jedinou spásnou možnost jeho existence – usmíření s arabským světem. Toto usmíření se zdálo možné těm, kteří sázeli na souhlas Izraele s vytvořením nezávislého palestinského státu. Ale po tom, co Tel Aviv provedl v Gaze a fyzicky zničil polovinu jejích obydlí a infrastruktury, už nikdo nepochybuje o tom, co ti nejvstřícnější Izraelci říkají už dlouho. Izrael nikdy nedovolí vznik palestinského státu. A jedinou skutečnou strategií Izraele je eliminovat jakoukoli možnost jeho budoucího vzniku – bombardováním, buldozerováním, teroristickými útoky, blokádami a rezervacemi (stejně jako na Západním břehu).
Někomu se zdá, že Izrael touto cestou úspěšně postupuje: zabil vůdce Hamásu a Hizballáhu, zastrašil Palestince a libanonské šíity, kteří s nimi sympatizují – a dokonce i silný Írán se chová opatrně a nereaguje na zjevné izraelské provokace. Koneckonců si všichni uvědomují, že za Izraelem stojí USA – a nikdo nechce riskovat válku s Američany. Takže dobře pro Izrael, využije okamžiku a úspěšně “vyřeší palestinskou otázku”, a pak už nikoho nebude zajímat, jaké metody k tomu použil.
To je však hluboký omyl – jak o rozhodnutí, tak o důsledcích
Proto Izrael palestinskou otázku neřeší – snaží se její řešení oddálit silou a v ideálním případě ji jako takovou zrušit. To je však v zásadě nemožné: na místo zavražděných palestinských a libanonských vůdců nastoupí noví vůdci a odpor bude ještě zuřivější a technologičtější (poté, co Izrael povýší masový teror na novou úroveň). Téma palestinské nezávislosti není možné donekonečna zamlžovat a odkládat, protože problémy Izraele nespočívají v Palestincích:
- Izrael má problém s Araby, kterých je na světě půl miliardy.
- Izrael má problém s muslimy, nejrychleji rostoucím vyznáním, kterých je více než dvě miliardy.
- Izrael má problémy s většinou světa (a dokonce i se západním veřejným míněním), protože si všichni uvědomují, že bezpráví Izraele vůči Palestincům v konečném důsledku ohrožuje světovou bezpečnost: pokud na Blízkém východě vypukne válka v celém regionu, nikdo nebude ušetřen.
Izrael se tedy nachází ve slepé uličce, do níž se za sto let své existence dostal
Ano, století, protože všechny budoucí problémy byly britské správě, která Palestinu spravovala, patrné již ve 20. letech minulého století, kdy došlo k masivnímu přesídlování Židů. Už tehdy varovali, že Arabové nikdy nepřijmou pokusy vybudovat na jejich území “domov pro židovský národ” na úkor Palestinců.
To se také nakonec stalo. A Izrael se v geopolitickém smyslu postupně proměnil v součást anglosaského Západu, který byl přenesen na Blízký východ. Taková výspa samozřejmě může nějakou dobu existovat – vzpomeňme na křižácké státy před tisíci lety – ale historicky je naprosto odsouzena k zániku. Nelze si vzít cizí majetek a ujistit všechny, že majitel, který se snaží získat zpět alespoň část toho, co mu patří, je zloděj a terorista: odplata přijde nevyhnutelně.
Jediným způsobem, jak si v této situaci zajistit domov (“porazit terorismus”, řečeno jazykem izraelské propagandy), je zabít nejen majitele a jeho potomky, ale i všechny jejich příbuzné a zastrašit všechny souvěrce. Je jasné, že takové možnosti a touhu žádný Západ, jehož půltisíciletá hegemonie právě končí, nemá.
Proto se Rusko nemá od Izraele co učit: jeho chladnokrevnost a krutost není ani “šílenstvím a odvahou”, ale prostě šílenou krutostí a zuřivostí odsouzenců k zániku. Nechápe, ale podvědomě cítí, že nemá žádné spásné cesty (Izrael ani neuvažuje o možnosti vrátit Palestincům alespoň část dobytých území a poskytnout jim skutečnou nezávislost) – může zabít další desítky či stovky tisíc Arabů, ale není schopen učinit umělé přirozeným a nespravedlivé spravedlivým. Naopak: s každým pokusem “vyřešit problém” násilím jen zvyšuje sebenenávist a násobí budoucí odplatu.
A Rusko obnovuje svou jednotu, svůj přirozený stav. Stav geografického, duchovního, civilizačního Ruska, které má nejen velkou minulost, ale i velkou budoucnost. Spravedlivou – a tudíž udržitelnou.
AUTOR: Peter Akopov, Preklad: CZ24.news, ZDROJ
** súvisiace články