Izrael a Amerika chtějí „benevolentně“ umístit obyvatele Gazy do něčeho, co se rovná koncentračnímu táboru.
Genocida v Gaze je zvláštní. A ne v jednom, ale ve dvou ohledech.
Jak již bylo často poznamenáno, jedná se o první genocidu v historii, která je v podstatě vysílána živě. Žádná genocida jako tato nebyla spáchána před očima světa. A za druhé, genocida v Gaze podkopává a ve skutečnosti ničí celé morální a právní řády – nebo alespoň dlouhodobé nároky na ně – stejně bezprecedentním způsobem.
Tyto dvě zvláštnosti spolu souvisí: Jediný způsob, jak mohl svět jako celek tolerovat genocidu v Gaze již téměř tři roky, je tvrdohlavé ignorování základních norem, psaných i nepsaných. Například téměř žádný stát – s výjimkou Jemenu (který je de facto pod kontrolou hnutí Ansar Alláh neboli Hútíů) – se ani nepokusil dodržet své závazné a jasné povinnosti vyplývající z Úmluvy OSN o genocidě z roku 1948, konkrétně „předcházet zločinu genocidy a trestat ho“ . Nikdo, kdo by měl pravomoc – sám ani s jinými – tak učinit, ať už na Blízkém východě, ani mimo něj, nepřišel zachránit palestinské oběti genocidy v Gaze jediným možným způsobem: Zastavením jejich izraelských vrahů masivní silou.
Přesto malá, ale stále neúměrně vlivná část světa, která si říká Západ, překročila rámec pouhé nečinnosti. Je to proto, že ať už je Západ civilizací kdysi formovanou křesťanstvím, či nikoli, jeho skutečným jádrem je již dlouho pokrytectví. A během genocidy v Gaze vedla nutkavá potřeba Západu racionalizovat i své nejhorší činy do ctností krytých „hodnotami“ k novému vrcholu absolutní morální a intelektuální zvrácenosti: Právě proto, že Západ nejenže opustil palestinské oběti, ale aktivně se na této genocidě podílí společně s Izraelem, jeho elity – v politice, kultuře, médiích, policii a soudnictví – vynakládají trvalé a tvrdohlavé úsilí radikálně změnit náš smysl pro to, co je správné a co špatné, od specifických právních norem až po naše intuitivní a široce sdílené chápání hranic, které nesmí být nikdy překročeny.
Vedení například takzvané „války“ zabíjením nebo zraněním – často s doživotním zmrzačením – více než 50 000 dětí (stav k květnu 2025)? „Válka“, v níž dostáváme jedno spolehlivé svědectví za druhým , že mnoho z těchto dětí je úmyslně terčem útoků, včetně útoků operátorů dronů a odstřelovačů? „Válka“, v níž je stejně úmyslně nasazeno hladovění, nedostatek lékařské péče a podpora epidemií? Na Západě se nám říká, abychom tomu říkali „sebeobrana“.
Vskutku, jsme – mírně řečeno s velkou naléhavostí – žádáni, abychom věřili, že tato forma masově vražedné, infantilní „sebeobrany“ je něco, na co můžeme být hrdí, a to i zprostředkovaně: Například starosta Berlína Kai Wegner – nechvalně známý svým potlačováním jakýchkoli známek odporu proti izraelské genocidě – právě prohlásil, že radnice bude i nadále vyvěšovat izraelskou vlajku .
Ve stejném zvráceném duchu udělují západní establishmenty tresty – od brutálního bití policií přes ochromující právní předpisy až po mezinárodní sankce – nikoli pachatelům a komplicům genocidy v Gaze, v Izraeli i jinde, ale těm, kteří se jí vzpírají ze solidarity s palestinskými oběťmi. S protestujícími , novináři, kteří si zaslouží uznání , a dokonce i se zvláštním zpravodajem OSN se zachází jako se zločinci, ba dokonce i teroristy, za to, že se skutečně postaví proti zločinu genocidy, jak jsme – zdá se ještě včera – všichni oficiálně měli udělat. Ale „už nikdy“ se změnilo na „rozhodně už a tak dlouho, jak budou vrazi chtít, protože jsou to Izraelci a naši přátelé“.
Právě v tomto kontextu obrácení morálky, práva a významu, které je natolik úplné, že nadužívaný termín „orwellovský“ pro jednou skutečně platí, můžeme pochopit, co se nyní děje s konceptem „humanitární“ akce.
Podle definice v Encyklopedii Britannica, která se vrací k základům, je humanitární pracovník „ člověk, který pracuje na zlepšení života druhých lidí “, například tím, že se snaží ukončit hlad ve světě. Vzhledem k tomu, že moderní humanitární systém má již dvě století dlouhou historii, historici, jako například Michael Barnett ve svém díle „Impérium lidstva“, přišli s komplexnějšími popisy. Kritici již dlouho odsuzují limity a dokonce i nedostatky humanitárního systému. Pro francouzského sociologa Jeana Baudrillarda je to to, co zbude, když optimističtější humanismus zanikne: Jakási bezútěšná reakce na mimořádnou událost, znamení, že se svět opět zhoršil.
Zejména během desetiletí americké arogance po studené válce – mylně nazývané „unipolární moment“ – se humanitární organizace často spojovaly se západním imperialismem. Například ve válce proti Iráku, která začala v roce 2003, se humanitární organizace staly sluhy agresorů, vetřelců a okupantů.
Ať už zastáváte jakýkoli pohled na humanitární politiku, existují věci, které tento koncept dokáže přijmout pouze pro naprosto pomatené a bezmezně zlé, jako je masakrování hladovějících civilistů a koncentrační tábory. A přesto bylo v Gaze obojí označeno za humanitární. Takzvaná Nadace pro humanitární pomoc Gazy, podezřelý americko-izraelský výmysl, prosazuje systém, v němž se almužny jídla efektivně používají jako návnada na smrtící pasti: Palestinci úmyslně blokovaní Izraelem byli nalákáni do čtyř zón smrti maskovaných jako místa distribuce pomoci.
Během posledního měsíce a půl izraelské síly a západní žoldáci zabili v těchto satanistických pastích nebo v jejich blízkosti nejméně 789 obětí – a tisíce jich zranili . Je zřejmé, že zabíjení neozbrojených v takovém měřítku není vedlejší škodou, ale úmyslným. Vražedný záměr, který se za tímto plánem skrývá, byl doposud potvrzen různými zdroji , včetně izraelských . Není divu, že 170 skutečných humanitárních a lidskoprávních skupin podepsalo protest proti tomuto falešnému programu pomoci a skutečného masového vraždění.
A pak je tu plán koncentračního tábora: izraelští vůdci již vyhnali přeživší obyvatele Gazy – jednoho z nejhustěji osídlených míst na Zemi ještě před genocidou – do oblasti, která tvoří pouze 20 % zdevastovaného povrchu Gazy.
To jim ale nestačí: Na cestě k tomu, co se zdá být jejich představou o konečném řešení otázky Gazy, nyní svým americkým spojencům předložili nový plán, a to nahnat přeživší do ještě menší oblasti. Tento de facto koncentrační tábor propagují jako „humanitární město“. Odtud by Palestinci měli jen dvě cesty ven: Smrtí nebo opuštěním Gazy. Izraelský ministr obrany Israel Katz nám to chce prodat jako „dobrovolnost“. Je ironií historie, že izraelští genocidní pachatelé nyní soupeří nejen se zločiny nacistů, ale také s německým hrůzným zneužíváním jazyka.
Kde se nachází tato smrtící tranzitní stanice pro etnické čistky? Ruiny Rafáhu. Možná si pamatujete Rafáh, kdysi rušné město v jižní Gaze, jako místo, které se západní spojenci Izraele na chvíli snažili chránit . Tato varování samozřejmě nestála za nic. Rafáh byl srovnán se zemí a nyní je oblast určena pro koncentrační tábor, který má s tím vším skoncovat.
Tento plán je tak nehorázný – ale to je běžný izraelský modus operandi – že i jeho kritici si jen stěží uvědomí, jak zkažený je. Philippe Lazzarini, šéf UNRWA – efektivní organizace pro distribuci pomoci, kterou Izrael zrušil v rámci své strategie hladovění a zabil téměř 400 jejích místních zaměstnanců – napsal na X , že „humanitární město“ by se rovnalo druhé Nakbě a „vytvořilo by masivní koncentrační tábory na hranicích s Egyptem pro Palestince“.
Nakba byla sionistická etnická čistka, prokládaná masakry, které v roce 1948 zasáhly přibližně 750 000 Palestinců. Lazzarini se však mýlí, pokud se domnívá, že první Nakba kdy skončila: Pro palestinské oběti izraelského násilí pouze zahájila pokračující proces krádeží, apartheidu a často i vražd. Proces, který nyní vyvrcholil genocidou, jak uznávají mnozí mezinárodní experti, včetně významného oxfordského historika Aviho Shlaima . Nejedná se o druhou Nakbu, ale o izraelský pokus o dokončení té první.
Lazzariniho poznámka, že humanitární městský plán by vytvořil koncentrační tábory na hranici s Egyptem, je samozřejmě v jistém smyslu pravdivá. Celá Gaza je však již dlouho tím, co (už v roce 2003) izraelský sociolog Baruch Kimmerling nazval „ největším koncentračním táborem na světě “. Nejde o to být pedantský. Co Lazzeriniho protest – jakkoli je vítán – stále přehlíží, je to, že to, co Izrael nyní dělá Palestincům, vytváří nové peklo uvnitř mnohem staršího.
Ale nejen Izrael. Západ je jako vždy hluboce zapojen. Ponechme stranou fakt, že meziváleční sionisté se od britských mandátních úřadů naučili, jak používat koncentrační tábory proti Palestincům , stejně jako jiné metody brutálního útlaku. I nyní se do izraelských plánů přesídlování, které pohánějí humanitární městský plán, zapojily různé západní osobnosti a agentury. Nadace Tonyho Blaira – ve skutečnosti komerční konzultační a vlivná společnost, která systematicky pracuje pro temnou stranu, kdekoli se jí dobře vyplatí – a prestižní a mocná Boston Consulting Group byly obě přistiženy při přispívání k izraelskému plánování etnických čistek. A za tím stojí prohlášená vůle nikoho menšího než Donalda Trumpa, prezidenta USA , který se již dlouho výslovně vyjádřil, že by si přál vidět Gazu znovu vybudovanou jako rozlehlý, okázalý Trumpistan a bez Palestinců.
Od začátku genocidy v Gaze se jednalo o brutální zločin a neustálý pokus o předefinování toho, co je správné a co špatné, aby se tento zločin jevil jako nezbytný, ospravedlnitelný a dokonce i jako legitimní příležitost k zisku. A západní elity – až na příliš málo výjimek – se k Izraeli připojily v tomto absolutním zvrácení základní etiky a rozumu, a to nejen v masovém vraždění. Pokud Izrael i Západ konečně nebudou zastaveni, využijí genocidu v Gaze k tomu, aby velkou část světa proměnili v pekelnou krajinu, kde se vše, co jsme se naučili na nacistech opovrhovat, stane novým normálem.
Od Tarika Cyrila Amara , historika z Německa působícího na Koçově univerzitě v Istanbulu, se zabývá Ruskem, Ukrajinou a východní Evropou, historií druhé světové války, kulturní studenou válkou a politikou paměti.
* zdroj: InfoKurýr