Vstup USA do vojny s Iránom je už rozhodnutý, 7 ISLAMSKÝCH ŠTÁTOV ROZVRÁTENÝCH NA OBJEDNÁVKU IZRAELA
Ve chvíli, kdy je rozhodnuto o další americké válce na Blízkém východě, už není potřeba nic skrývat a všechny karty jsou vyloženy na stůl. Izraelská agrese zahájená v pátek 13. června 2025 proti Íránu nemá za úkol likvidaci íránského jaderného programu, nebo lépe řečeno “jen” tuto likvidaci, ale cílem je změna režimu.
Spekulaci v úterý večer otevřeně potvrdil korunní princ a syn v roce 1979 svrženého íránského šáha Reza Pahlaví, který v rezidenci v exilu íránské královské rodiny ve Washingtonu natočil vystoupení, v němž vyzval íránský lid k povstání proti režimu ajatolláhů. Tím je definitivně odkryto, že nejde jen o jádro, ale jde o změnu režimu.
Vystoupení korunního prince z exilové rezidence ve Washingtonu působí v podstatě jako koordinovaná operace na svržení íránského režimu. Vojenský tlak spojený s mediální propagandou synka bývalého aristokratického a bezskrupulózního vůdce šáha Pahlavího pouze odhaluje celý ten plán. Jedná se o rozvrácení Íránu, protože to je jediný možný výsledek. Írán je obrovský stát s mnoha etniky a celé to pohromadě drží jen díky silné centrální klerikální moci ajatolláha, v pokrevní linii přímého potomka proroka Mohammeda.
Podle zdroje CIA je již o amerických úderech na Írán rozhodnuto
Pro šíitské muslimy je ajatolláh polobohem na Zemi, protože má krev proroka Mohammeda, podobě jako někteří (zdaleka ne všichni) Židé mají pokrevní přímou linii po Abrahámovi. A tento prvek pokrevnosti po prorokovi sjednocuje všechna etnika v Íránu. Jakmile se nosatým sionistům podaří ajatolláha odstranit, což pro ně udělá Trumpeta, bude Írán v chaosu.
Za to čeká Trumpa fatwa a následná fyzická likvidace, ale celý Írán bude rozvrácen, protože už nic jiného nebude tu zemi držet pohromadě. Revoluce v roce 1979 měla jediný sjednocující prvek, a to úctu k ajatolláhovi, kterým byl Rúholláh Chomejní jako potomek Proroka. O úderech na Írán ze strany USA je již proto rozhodnuto. Informaci přinesl bývalý agent CIA John Kiriakou v pořadu Alexe Jonese.
Trump vyslal už v pondělí do Ománského zálivu dvě bojové skupiny lodí se 2 letadlovými loděmi a dalšími 24 doprovodnými plavidly, křižníky, torpédoborci, minolovkami atd. K tomu dochází jen tehdy, když je již o úderech rozhodnuto. A teď se jen čeká na vypršení Trumpova velkohubého ultimáta, na základě jehož nesplnění Trump ospravedlní americké údery na Írán. Prostě klasický grázl-systém, jaký předvedl G. W. Bush v roce 2003, když dal ultimátum Saddámu Husajnovi, aby opustil Irák a zachránil si život, jinak přijde invaze.
A tím dochází k naplnění děsivého svědectví a předpovědi bývalého vrchního velitele NATO v Evropě. Musíme si připomenout legendární prohlášení generála Wesleyho Clarka, bývalého vrchního velitele NATO v Evropě, o plánech Spojených států napadnout “sedm zemí za pět let” po útocích z 11. září 2001, což vyvolalo v průběhu let značnou kontroverzi a debaty.
Írán je poslední zemí, která nebyla ze seznamu “7 zemí do 5 let” rozvrácena
Toto tvrzení se stalo stěžejním bodem kritiky americké zahraniční politiky a vedlo k intenzivním diskusím o motivech a důsledcích vojenských operací na Blízkém východě a v severní Africe. Generál Wesley Clark poprvé veřejně hovořil o těchto plánech v roce 2007, a poté opakovaně v několika rozhovorech a projevech.
Uvedl, že krátce po útocích z 11. září 2001 navštívil Pentagon, kde se setkal s vysokým vojenským úředníkem. Tento úředník mu prý ukázal memorandum z Kanceláře ministra obrany (tehdy Donalda Rumsfelda), které nastiňovalo strategii napadnout a změnit režimy v sedmi muslimských zemích během pěti let.
Podle Clarka měly tyto země zahrnovat Irák, Sýrii, Libanon, Libyi, Somálsko, Súdán a Írán. Všechny země měly jeden společný jmenovatel – jednalo se o islámské země. Wesley Clark podle svých slov pátral, proč by právě těchto 7 zemí mělo být cílem amerických operací, ale přišel jen na jeden smysluplný duvod –Izrael. Všech 7 zemí totiž bylo na seznamu izraelských tajných služeb jako země usilující o likvidaci Izraele jako nelegálního státního útvaru na mapě Blízkého východu.
Operace na rozvrácení 7 islámských zemí byla zahájena na objednávku Izraele
Proto bylo vyvoláno Arabské jaro v roce 2011, které mělo smést vládu ve všech 7 zemích. To se ale tak úplně nepovedlo, Podařilo se svrhnout Muammara Kaddáfího v Libyi a úplně ji rozvrátit. Podařilo se svrhnout Saddáma Husseina a rozvrátit Irák. Podařilo se rozvrátit Sýrii, ale nepodařilo se svrhnout Bašára Asada.
Tehdy v roce 2011 ještě ne, to se podařilo až koncem roku 2024. Stejně tak v roce 2024 se podařilo oslabit Hizballáh v Libanonu, ale rozvrácení se zatím nepodařilo. Somálsko je rozvráceno již od počátku 90. let a není mu zatím věnována pozornost. V Súdánu zuří občanská válka a země směřuje k rozdělení.
V zemi proti sobě bojují frakce financované na jedné straně Ruskem a Čínou, a na druhé straně Francií, Velkou Británií a USA. V tomto seznamu tedy jako poslední země, která nebyla rozvrácena a režim oslaben či svržen, je právě Írán. Clarkovo prohlášení se objevilo v době, kdy USA již byly zapojeny do válek v Afghánistánu a Iráku. Mnozí kritici americké zahraniční politiky to vnímali jako potvrzení širší neokonzervativní agendy zaměřené na dominanci v regionu Blízkého východu.
Podle této interpretace šlo o plánovanou sérii “režimových změn“, které by redefinovaly geopolitickou mapu regionu v souladu s americkými zájmy. Zastánci amerických vojenských intervencí však často argumentovali, že takové plány, pokud skutečně existovaly, byly součástí širší reakce na hrozbu terorismu po 11. září a měly za cíl destabilizovat sítě, které by mohly ohrozit bezpečnost USA a jejich spojenců. Tvrdili, že nejde o imperiální ambice, ale o nutné kroky k zajištění stability a potlačení extremismu.
Co udělaly USA ve vztahu k těmto 7 zemím?
Při pohledu na uplynulá dvě desetiletí je zřejmé, že několik zemí zmíněných Clarkem skutečně zažilo významné intervence nebo se staly terčem americké zahraniční politiky:
- Irák: Invaze v roce 2003 vedla ke svržení Saddáma Husajna.
- Libye: NATO vedlo vojenskou intervenci v roce 2011, která vedla ke svržení Muammara Kaddáfího.
- Sýrie: Země se stala dějištěm vleklé občanské války s mezinárodními intervencemi, včetně těch amerických.
- Somálsko: USA dlouhodobě provádějí protiteroristické operace proti skupinám jako aš-Šabáb.
- Súdán: Zažívá vnitřní konflikty a USA na něj uvalily sankce.
- Libanon: Zůstává regionálním ohniskem napětí a předmětem amerických diplomatických snah.
- Írán: Je dlouhodobým terčem amerických sankcí a hrozeb vojenskou akcí, nyní se schyluje k americké intervenci
Jak je možné vidět, těchto 7 zemí nemá naprosto ve vztahu k USA nic zásadního, co by vyžadovalo speciální plán na likvidaci a rozvrat těchto 7 států. Ovšem ve vztahu k Izraeli jde o země, které historicky měly a mají nejsilnější averzi a odpor vůči Izraeli. Prostě sedmička největších islámských nepřátel Izraele.
Jejich zničení bylo a je stále mimo síly samotného Izraele, na to prostě Izrael prostředky nemá. A proto k likvidaci těchto 7 zemí potřebuje právě Spojené státy.
To, co gen. Wesley Clark tedy viděl a co mu bylo vypovězeno o celé věci, to byl prostě plán, jak zbavit Izrael do 5 let celkem jeho 7 největších nepřátel z řad islámských zemí.
Pokus o rozval Íránu povede k rozsáhlému válečnému konfliktu
A jelikož do určité míry se to zatím povedlo v 6 ze 7 zemí, tak logicky teď přišla řada na tu poslední, tedy na Írán. A cílem je svržení režimu stejně jako v Libyi, jako v Iráku, jako v Sýrii, jako v Somálsku, jako v Súdánu, prostě odstranění režimů těch islámských zemí, které neuzavřely příměří se sionistickým Izraelem, jako třeba uzavřela Saúdská Arábie. A to je celé.
Trumpeta je nyní v čele hroutících se USA jen proto, aby na šachovnici “7 zemí do 5 let” dokončil poslední tah a položil íránský režim. Nic na tom nemění fakt, že název té operace je časově nesprávný, protože do 5 let se to opravdu zvládnout nedalo, ale ten počet těch zemí sedí dokonale.
A proč vlastně Izrael tohle všechno potřebuje?
Protože po svržení režimu v Íránu dojde k rozpadu země na řadu malých států. Prostě Írán není Libye, Irák ani Afghánistán. Historie se nemusí opakovat. Možná mají tentokrát jestřábi ve Washingtonu pravdu, že ničivý a řízený vojenský úder USA může zničit íránský jaderný program a odstranit údajnou existenční hrozbu pro Izrael a riziko pro národní bezpečnost Spojených států.
Íránský duchovní režim by však téměř jistě musel reagovat, už jen proto, aby ochránil svou vlastní autoritu. V závislosti na svých zbývajících vojenských kapacitách po izraelském útoku by mohl zaútočit na americký personál a americké základny v regionu. Trump by musel rovněž reagovat v cyklu eskalace a bez jasného konce.
Pokud se sionistům a Trumpovi podaří režim ajatolláhů povalit, vypukne sektářské násilí a obrovská migrační vlna do Evropy
Je snadné vymýšlet scénáře nočních můr. Írán by mohl např. uzavřít Hormuzský průliv, aby přerušil tok ropy a vyvolal globální energetickou krizi. Nebo by se mohl zaměřit na ropná pole svých regionálních rivalů, například Saúdské Arábie, která je spojencem Izraele. Reakci by mohl vést pouze jeden stát: Spojené státy, které se nechaly vtáhnout hlouběji do regionální války.
Pak je tu možnost masových íránských kybernetických útoků, které by mohly přinést válku do vlasti. Neoconi by určitě zajásali, pokud by se izraelské snahy o změnu režimu nebo povzbuzování Íránců ke vzpouře proti nejvyššímu vůdci ajatolláhu Alímu Chameneímu vyplatily. Ale politické síly, které by pravděpodobně uvolnil pád islámské revoluce, nebo korunní klenot režimu – jeho jaderný program – by mohly způsobit obrovské otřesy.
Výsledkem by mohla být anarchie nebo ještě něco horšího, pokud by národ s 90 miliony obyvatel – který zahrnuje etnické a sektářské rozpory mezi Peršany, Ázerbájdžánci, Kurdy, Balúči, Turkmeny, Turky a arabskými kmeny – náhle zůstal bez vůdce. Krach neúspěšného státu a vypuknutí sektářského násilí v Íránu podle hrozivé předlohy toho, co se dělo v Iráku po svržení Saddáma, by mohl poslat miliony uprchlíků na Blízký východ a do Evropy v době, kdy imigrace již nyní narušuje společenskou soudržnost.
A tím pádem podněcuje logický odpor Evropanů proti migrantům. Náhlé bezpečnostní vakuum v Íránu by mohlo vést k občanským válkám, sektářskému násilí nebo k brutálnímu převzetí moci armádou či složkami Islámských revolučních gard. Sýrie, Irák, Afghánistán a Libye vědí, jak rychle mohou vzniknout tzv. teroristické ráje. Nepokoje by se mohly rozšířit do celého regionu a ohrozit již tak nestabilní země, jako je sousední Pákistán – jaderná mocnost.
V rozvráceném Íránu by se jaderný materiál dostal do rukou bůhví koho
Stojí také za to se zeptat, jak by vlády USA a Izraele zabezpečily zásoby jaderného materiálu, které by zůstaly po náletech na íránské atomové elektrárny, aby se nedostaly do rukou teroristů nebo tzv. darebáckých států. Jakkoli hrozivě tyto možnosti znějí, mohou být pro uvažování Izraele nepodstatné. Koneckonců Netanjahu tvrdí, že vyhlídka na íránskou jadernou bombu by mohla vést k likvidaci jeho země a židovského národa.
Historie, současná i vzdálená, však zpochybňuje představu, že by společné úsilí USA a Izraele bylo krátké a konečné. Izrael stále nevyhladil Hamás navzdory mnoha měsícům bombardování v Gaze, které si vyžádalo strašlivou daň na desítkách tisíc palestinských civilistů a vedlo k vydání zatykače na Benjamina Netanyahua ze strany Mezinárodního trestního soudu v Haagu.
Írán bude pro Izrael a USA daleko větší výzvou. A snahy USA o formování Íránu – včetně puče podporovaného CIA v roce 1953, podpory represivního šáha Mohammada Rezy Pahlavího, která nakonec vedla k islámské revoluci v zemi v roce 1979, a podpory Washingtonu Saddámu Husajnovi v íránsko-irácké válce v 80. letech – situaci téměř vždy zhoršily. Viníkem války nakonec ale nebude Netanyahu, ani íránský ajatolláh, ale pouze Donald Trump, který ušel kus cesty do Bílého domu tím, že kázal mír a odpor proti válkám, ale cestou se proměnil a rozpoutal největší válku v historii – III. světovou.
Konečným plánem je Velký Izrael
Rozvrácený Írán s více než 90 miliony obyvatel zaplaví Evropu tolika migranty, že se z toho Evropa nevzpamatuje. A co se tím otevře? No přece cesta k vytvoření Velkého Izraele, od Nilu až k Eufratu. Bude to Izrael, který etnikům v rozvrácených a terorismem a sektářstvím zachvácených státech nabídne útočiště, pod kontrolou izraelské armády, jako už se stalo na jihu Sýrie, kde Izrael obsadil část země a poskytl ochranu syrskému etniku Drúzů. Ti přijali Izrael jako “osvoboditele” a ochránce před islámskými radikály v Damašku, kteří svrhli Bašára Asada. Drúzové jen netuší, že svržení Asada naplánoval Izrael. Takhle to funguje.
Rozvrátíme zemi, pošleme do ní teroristy, aby vyděsili lidi, kteří začnou volat o pomoc a budou proto vítat naší invazní armádu jako jejich ochránce a osvoboditele od útlaku teroristů
Takhle se to prostě udělá i s Íránem. Jenom není jisté, co udělá Chabad s Trumpem. Jako mrtvola by totiž mohl sehrát ještě jednu důležitou roli, pokud se bombardovací kampaň mine účinkem a režim ajatolláhů nepadne.
Potom bude potřeba vyslat pozemní invazi. A k tomu bude potřeba záminka pro vyhlášení pozemní války. A vražda Trumpa jako prezidenta nějakým íránským extrémistou by byla dostatečným ospravedlním pro takovou krvavou operaci. Co z toho vplývá? To je jednoduché. Odporovat sionistům je nebezpečné. Ale spolupracovat s nimi na jejich ohavných plánech je smrtelné!
-VK-, Šéfredaktor AE News, ZDROJ