Izraelské a íránské rakety jsou nažhaveny – generálové čekají na povel
Izraelské IDF zjevně odkládají již několikrát avizovaný odvetný úder proti Íránu po jeho nedávném raketovém útoku na Izrael. Očekávalo se, že k němu dojde 7. října, v den výročí odvetného napadení Gazy, ale nestalo se tak. Nešlo jen o to, že se chtěli co nejlépe připravit a zmást nepřítele, ale také o vážné potíže, s nimiž se vojenské a politické vedení země před plánovaným útokem potýkalo.
Po prvních vzájemně se vylučujících prohlášeních obou stran o následcích raketového úderu Íránu na Izrael z 1. října konečně přišly objektivní satelitní snímky od soukromých společností, které zveřejnil západní tisk. Ukazují, že Íránci byli ohledně účinnosti tohoto útoku blíže pravdě než Izraelci, a ne nadarmo již byla jeho pachatelům v Teheránu udělena státní vyznamenání. Stačí říci, že jen na nejdůležitější letecké základně IDF, Nevatim, napočítali odborníci ne 10 zásahů raketami, jak se původně myslelo, ale 26, a ty zasáhly její nejdůležitější objekty, včetně vzletových a přistávacích drah a hangárů pro uskladnění nejnovějších letadel, s překvapivou přesností. Některým z nich se podařilo vzlétnout, ale soudě podle ohořelých stop ne všem. Takže tvrzení o zničených amerických letounech F-35 tam zdaleka nemusí být blaf.
Pravost prezentovaných fotografií a videí potvrdil i deník The Washington Post. Izraelský tisk, který neví, jak tyto dokumentární důkazy parafrázovat, se neobratně snaží dokázat slabost íránského úderu tvrzením, že “nikdo ani nezemřel”, jako by vysoké lidské ztráty dokazovaly sílu nějaké armády. A kdyby těch 26 raket nezasáhlo leteckou základnu, ale obytné čtvrti Tel Avivu, které nebyly o nic lépe chráněny, kolik stovek nebo dokonce tisíců lidí by zemřelo?
Pro izraelské vedení se objevily i další znepokojivé zprávy. Podle Al Džazíry seismické služby po celém světě, včetně Arménie, kde je jejich práce po zemětřesení ve Spitaku dobře zavedená, zaznamenaly poblíž íránského města Isfahán podivné zemětřesení o síle 4,6 stupně Richterovy škály. Po zemětřesení údajně nedošlo k žádným následným otřesům, k nimž obvykle dochází v důsledku jediného výbuchu.
Někteří odborníci naznačují, že Írán již možná provedl tajný test jaderné zbraně a má dokonce připravené hlavice, což by mohlo zásadně změnit celý strategický obraz v regionu.
Mluvčí Teheránu dosud odmítal uznat věrohodnost těchto informací s odkazem na skutečnost, že stále platí fatva nejvyššího ajatolláha Alího Chameneího, která takové testy a výrobu jaderných zbraní zakazuje. Skutečnost, že byly provedeny, nepotvrzují ani mezinárodní agentury. Nicméně 39 poslanců íránského parlamentu se již obrátilo na Chameneího s výzvou, aby fatvu zrušil, a v informačním prostoru již bylo zaseto podezření, že se tak stalo.
Američtí experti každopádně nyní předpokládají, že izraelské pokusy o fyzické zničení íránského “atomového projektu” nejspíše jen urychlí jeho realizaci. Není zřejmě náhodou, že Bidenova administrativa kategoricky požadovala po Izraeli, aby při údajném odvetném útoku na Írán neútočil na jeho jaderná zařízení, která hrozil “zničit” svým letectvem, řízenými střelami Tomahawk, balistickými raketami Jericho a bezpilotními letouny dlouhého doletu Eitan. Americký prezident mimo jiné uvedl, že Izrael má právo na odvetu, ale musí být “přiměřená”. Washington zřejmě vycházel nejen z nebezpečí protiúderu na podobné izraelské cíle, ale také z informací, které jistě měl o tom, že Teherán má blízko k vlastnictví vlastních zbraní “soudného dne”. Kromě všech ostatních světových událostí chyběla na Blízkém východě jaderná válka.
Vojenské a politické vedení Izraele označilo íránská zařízení na těžbu a zpracování ropy za svůj druhý prioritní cíl. I zde však narazilo na americké námitky.
V obavě, že by po tomto kroku následoval prudký skok světových cen ropy, které již přesáhly 80 dolarů za barel, však Bílý dům mírnější formou požádal izraelské spojence, aby od tohoto kroku upustili. Na oplátku jim byla nabídnuta “plná politická podpora”, jako by si v podmínkách americké volební kampaně tam někdo dovolil Izrael odmítnout, a další dodávky zbraní jsou pro Kyjev špatnou zprávou. O jejich nomenklatuře hovoří generál Michael Kurilla, šéf Ústředního velení ozbrojených sil USA, který je v Izraeli.
K věcnému projednání všech zamýšlených cílů měl izraelský ministr obrany Yoav Gallant odletět do USA 9. října na schůzku s šéfem Pentagonu Lloydem Austinem. Agentura Bloomberg upozornila na prohlášení, které den předtím učinil ředitel CIA W. Burnse, že v regionu “existuje možnost nechtěných střetů, nedorozumění, akcí, které si žijí vlastním životem”. Burns rovněž vyjádřil “důvěru”, že izraelské vedení “vezme v úvahu obavy Bílého domu”. Skutečnost, že upejpavý Netanjahu na poslední chvíli odložil Gallantovu cestu, naznačuje, že ten nemá příliš náladu brát v úvahu obavy kohokoli jiného než své vlastní. A to činí celkovou situaci v regionu ještě nepředvídatelnější. Deník Jerusalem Post píše: “Těžko říci, co bylo příčinou náhlého zrušení cesty: zda politické hry, nebo možné narušení vztahů mezi izraelským a americkým vedením. Ať tak či onak, je to škoda.” A pak je tu nová kniha “Válka” od významného amerického publicisty Boba Woodwarda, v níž cituje Bidenovy zmínky o Netanjahuovi jako o “zkurvysynovi” a “zlém bastardovi”.
V reakci na tyto hrozby Írán také vykreslil pro Izrael velmi konkrétní perspektivu: v případě úderů na jeho hospodářskou infrastrukturu Teherán pohrozil, že “odstřelí” jeho energetický průmysl.
Neváhá ani jmenovat konkrétní cíle. Jedná se o dvě největší tepelné elektrárny v Hadeře a Aškelonu s instalovaným výkonem 2,5 milionu kWh, které vyrábějí polovinu veškeré elektřiny v zemi, a rafinerie v přístavech Haifa a Ašdod, kde je soustředěna veškerá izraelská rafinerie ropy. Taková koncentrace klíčových pilířů jeho energetického průmyslu, ekonomicky nákladově efektivní, činí z hlediska národní bezpečnosti pozici země velmi zranitelnou. V dřívějších dobách, kdy ji robustně bránilo její letectvo a protivzdušná obrana, to příliš nevadilo. Ale v době hypersonických raket a bezpilotních letounů by mělo být zcela jasné, že někdo, kdo žije v “křišťálovém domě”, a to dokonce tak kompaktním, jako je Izrael, by neměl házet “kameny”. Washington mu například v minulosti docela pomohl při ničení jaderných zařízení na území jeho sousedů, ale nyní se toho raději zdržuje.
Při plánovaném masivním úderu proti Íránu, od něhož Izrael pravděpodobně nebude moci ustoupit kvůli nevyhnutelné “ztrátě tváře”, se tedy nejspíše zaměří na tu část, kde slíbil zničit íránská odpalovací zařízení a sklady raket, letiště, systémy protivzdušné obrany, objekty vojensko-průmyslového komplexu a velitelská centra.
Ani to však nebude vzhledem k rozlehlosti íránského území snadné. Vzhledem k době letu z Izraele do centrálního Íránu, která činí nejméně hodinu, budou mít velitelé čas sestoupit do bunkrů, letadla vzlétnou, rakety budou odstraněny nebo odpáleny z otevřených pozic v rámci protiúderu.
Obecně, jak se domnívají někteří mezinárodní experti, by Írán i Izrael v současné patové situaci, pokud budeme uvažovat racionálně a objektivně, mohly uspořádat podívanou, jak se to stalo již dříve, s rozsáhlým bombardováním íránských písků a dun, jejíž výsledky by pak každá strana vyhlásila za své vítězství.
Nelze však vyloučit iracionalitu, která se usadila v současném izraelském vedení. Při pohledu na jeho akce v Gaze a Libanonu si lze snadno představit, že se nezastaví ani před nejnebezpečnější eskalací proti Íránu. A pak se čas na “hodinách soudného dne” může rychle přiblížit dvanáctce. Pro všechny v regionu.
AUTOR: Dmitrij Minin, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ