Hlavní ekonomka Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) Beata Javorcik nyní vysvětlila, co ještě čeká občany a ekonomiku v EU. V podstatě přiznala, že cílem EU je pokračující deindustrializace, přechod od průmyslové výroby ke službám a závislost na mimoevropských zemích.
To vše se má dít s cílem plnění šíleného Green Dealu založeného na jedné velké lži o lidmi způsobené klimatické apokalypse. Žena, která má coby bruselský byrokrat vysoce nadstandardní plat, bez obalu přiznává, že se počítá s tím, že miliony Evropanů přijdou o práci.
Jí se to přece netýká, tak proč by to tuto rádoby ekonomku zajímalo, že? Hlavní je, že mladá Polka (podle všeho z Tuskovy „stáje“) bude mít nahrabáno s jistotou výsluh až do konce života.
Poznámka o tom, že snaha o upřednostňování domácích výrobců diskriminuje zahraniční zájmy, jen podtrhuje, v čím zájmu ona a jí podobní v Bruselu pracují. A to za peníze Evropanů, proti kterým je tato politika namířena.
Samozřejmě jde o zájmy korporací, které řídí celý zkorumpovaný moloch.
Mnoho evropských zemí se v současné době nachází v hospodářské krizi: vysoká inflace, slabá ekonomika nebo dokonce recese. Hospodářský růst v zemích EU nedávno činil v průměru 0,4 procenta. Jiné země mají naopak ve srovnání s nimi mnohem lepší čísla.
Ale to vše není tak hrozné, řekla Euractivu hlavní ekonomka Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) Beata Javorciková.
V článku kritizuje vládní výdaje a dotace pro energeticky náročná průmyslová odvětví v Evropě.
Přestože je průmyslová politika celosvětově na vzestupu, což se odráží mimo jiné ve vyšší průmyslové výrobě – v EU je bilance těchto opatření „celkově smíšená“ – je třeba se nad výdaji dobře zamyslet.
„Nechte poražené jít“
Ekonomka připouští, že energeticky náročná průmyslová odvětví v Evropě v současné době trpí vysokými cenami energií, stejně jako mnoho občanů. Varovala však, že dotování těchto odvětví by „zmrazilo“ průmyslovou strukturu ekonomiky.
„To je to poslední, co chcete dělat s ohledem na naše ambice v oblasti klimatické transformace,“ říká Javorciková a následně vysvětluje: „Potřebujeme strukturální změnu.“
A je jasné, že takové transformační procesy nemohou být bezbolestné. Vlády by mohly přijmout nejvyšší opatření, která zmírní bolest. Musíte ale pochopit, že to nefunguje bez ztrát.
„Lidé mají tendenci přemýšlet o průmyslové politice jako o jakémsi výběru vítězů, ale ve skutečnosti je stejně důležité nechat poražené jít,“ řekla Javorciková.
Deindustrializace jako selekce?
Mnozí z těchto poražených již odcházejí, jak uvádí hlavní ekonomka EBRD, která si myslí, že je to tak v pořádku.
Například automobilový průmysl, který propouští a zavírá závody, nemluvě o dodavatelích, kteří jeden po druhém sklouzávají do insolvence.
ThyssenKrupp Steel, která si chce udržet zelenou ocel, ale nedávno oznámila, že chce zrušit 11 000 pracovních míst. Patří také mezi ty, kteří jednoduše odcházejí jako poražení a v případě potřeby vyrábějí v jiných zemích.
Skutečnými poraženými je však bezpočet pracujících, kteří přicházejí o práci a stávají se nezaměstnanými po letech, kdy se z peněz z jejich daní financovali politici a instituce, jejichž transformační plány je nyní stojí práci.
Stát za Covidu jako absurdní argument
„Dotace mají také mnoho nevýhod,“ říká Javorcik: „Pokud otevřete stavidla a začnete rozdělovat peníze, přijdou churavějící průmyslová odvětví a budou žádat o dotace,“ vysvětluje s odkazem na pandemii Covidu, od které podle ní mezi lidmi roste nadšení pro státní intervence.
Průmyslová politika zažívá oživení,“ řekl Javorcik, „a voliči ji vnímají stále pozitivněji.“
Asi se není čemu divit, protože během plandemie a lockdownů i následných problémů s dodavatelskými řetězci se projevily globální závislosti a problémy, kdy jste závislí pouze na výrobě ze zahraničí.
Pro Javorcikovou to však není problém, protože „posun směrem ke službám je přirozenou součástí ekonomického rozvoje, protože rostoucí ekonomiky se zaměřují na aktivity s vyšší hodnotou.“
Zajímá se o zahraniční zájmy
Ve zprávě EBRD také poukazuje na to, že 80 až 90 procent všech průmyslových politik „diskriminuje zahraniční zájmy“ tím, že upřednostňuje domácí výrobce.
„Průmyslová politika není všelék. Má některé zkreslující vlastnosti a může mít negativní vedlejší účinky,“ říká ekonomka. Strukturální změna, která byla ohlašována, a klimatická transformace ekonomiky se však také projevily, což je vidět stále jasněji.
Tolik tedy z rozhovoru s jednou z čelních bruselských byrokratek. Polka, která viditelně zastupuje zájmy megakorporací, jasně potvrzuje, že se nadále půjde cestou deindustrializace.
Lze očekávat, že Trump (přesně tak jak slíbil) nastaví pro evropské podniky velmi výhodné podmínky, aby se přestěhovaly do USA.
To povede k dalšímu exodu evropského průmyslu do země, která nebude podniky terorizovat žádnými regulacemi, vesměs založenými na něčem, co i Trump prohlásil za podvod…
* ZDROJ, Spracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda