ČESKO: Z jejich rukou vzešla soška Věstonické venuše, která je zřejmě nejznámějším archeologickým nálezem na území Česka. Zhruba před 20 tisíci lety však genetická stopa pravěkých lovců z Dolních Věstonic a Pavlova zmizela ze světa, zjistila analýza expertů
Vědci z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně (ARUB) zkoumali ostatky tří mužů pohřbených v jednom hrobu z lokality Dolní Věstonice II. Kompletní analýza jejich genomu a porovnání s jinými ostatky odhalily, že po posledním vrcholu závěrečné doby ledové, k němuž došlo asi před 24 až 20 tisíci lety, genetická stopa jihomoravských lovců vymizela.
Podle Jiřího Svobody z ARUB je důvod patrně ekologický. „Na území Česka se průměrná roční teplota pohybovala okolo nuly. Řídla vegetace a odcházela stáda zvířat, tedy ubývalo zdrojů obživy,“ vysvětluje Svoboda, podle něhož zatím nelze doložit, zda na vymizení „našich“ lovců měly podíl jiné populace.
Výzkum ovšem zároveň odhalil, že lidským skupinám z jiných lokalit se dařilo výrazně lépe. „Rozpoznali jsme nový genetický profil některých západoevropských jedinců gravettské kultury, který je odlišný od jejich současníků v oblasti střední a jižní Evropy, tedy i našich takzvaných lovců mamutů. Jejich genofond se po posledním glaciálnímu maximu (vrcholu doby ledové – pozn. aut.) rozšířil směrem do severní a severovýchodní Evropy,“ přibližuje Svoboda.
Permafrost zasahoval až na naše území
Práce odborníků z ARUB byla součástí většího výzkumu, který mapoval genom 356 mužů a žen žijících v západní a střední Evropě v období 50 až 5 tisíc let před naším letopočtem a jeho výsledek byl zveřejněn v časopise Nature.
Vědci soustředění kolem Cosima Postha a Svanteho Päaba, který je držitelem Nobelovy ceny, se pak zaměřili na změny po zmíněném posledním glaciálním maximu.
„To představovalo pro evropské populace kritické hrdlo láhve. Část Evropy pokrýval ledovec a permafrost zasahoval až na naše území, klima výrazně ochladlo, bylo větší sucho. Skupiny lidí se měnily a stěhovaly a zároveň se rozvíjely dál – třeba už i s novými geny,“ podotýká Svoboda, podle něhož se díky novým metodám odběru získaly kompletnější vzorky, které doplnily dosavadní poznání.
Vědcům se tak podařilo s pomocí detailnějších dat odlišit západoevropské a východoevropské lovce-sběrače.
Samotný odběr vzorků takto staré DNA je přitom mimořádně náročnou disciplínou. Vědci při něm bojují s poškozením ostatků během tisíců let i s kontaminací novější DNA, která se mohla přenést při manipulaci. Tu pak musí v analýzách oddělit.
„Doplňující vzorky z našich fosilií byly odebrány v roce 2017 z kosti skalní, tedy nejtvrdší kosti lebeční, jejíž vnitřní struktura je nejlépe chráněna vůči vlivům vnějšího prostředí,“ odhaluje Sandra Sázelová z ARUB.
Protože jsou kosti velmi cenné a každý odběr znamená destruktivní zásah, postupují výzkumníci s maximální opatrností. Návrh vedení odběrové sondy dokonce provedli na 3D modelu, aby bylo poškození co nejmenší a ostatky mohly k dalším analýzám využít pozdější generace vědců.
* ZDROJ
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz