Dnešní politická levice záměrně ničící společnost i kulturu nadále využije jakýkoliv „vědecký“ institut k prosazování své ideologické agendy – celkové snižování populace a zavádění absolutní kontroly, jen opět pod falešnou vlajkou či rouškou tentokrát však v rámci „boje proti změně klimatu“.
Nejnovějším úsilím je jejich nová „studie“, která tvrdí, že přidělování masa a fosilních paliv běžným lidem a doslova ve stylu druhé světové války (ale pouze na západě, pochopitelně) tak prý má zajistit, aby nás to údajně stále více se oteplující klima planety všechny nezabilo.
„V tomto dokumentu tvrdíme, že právě přidělový systém byl dosud zanedbáván jako jistá politická možnost pro zmírnění změny klimatu. Existuje ale široký vědecký konsenzus, že vyhnutí se těm vůbec nejzávažnějším dopadům současné změny klimatu rovněž vyžaduje rychlé, ne-li okamžité, snížení globálních emisí,“ uvádí abstrakt této studie.
„Tvrdíme, že právě systém přidělování by mohl státům pomoci efektivně snížit emise a tio rychle a spravedlivě. Naše argumenty v tomto článku ale vycházejí z odborné ekonomické analýzy a z historického výzkumu přídělového systému ve Spojeném království během (a po skončení) obou dvou světových válek, a zdůrazňují jeho úspěchy, ale také opravují mylné představy o něm. Ačkoli však tyto empirické detaily hrají důležitou roli, tak celý článek je primárně založen více na filozofických a etických argumentech a na analýze různých politik, zejména zdůrazňujících normativní předpoklady stojící za politickými volbami,“ pokračuje abstrakt.
Dále se říká:
Tento dokument totiž v zásadě tvrdí, že přidělování potravin a paliva bylo dosud zanedbáváno a to jako jedna z možností politiky zmírňování změny klimatu. Ve skutečnosti se může totiž stát, že není pouze opomíjena, ale mnozí lidé ji považují za velmi nepříjemnou možnost. Raj Patel pak dokonce navrhl, že „přidělování je asi tak přijatelné téma konverzace jako hemoroidy“ (Patel, citováno v (Cox, Citace 2013, zadní strana obálky)). V tomto článku však naopak tvrdíme, že právě systém přidělování paliva a potravin by nakonec mohlo hrát poměrně důležitou roli v efektivním a spravedlivém způsobu snižování emisí, a proto si zaslouží seriózní zvážení.
Jedním z mála autorů, kteří výslovně navrhují právě přijetí systémů veřejného přidělování ke zmírnění údajné změny klimatu, je historik Mark Roodhouse. Mark Roodhouse ve své diskusi o válečném přídělovém systému vysvětluje, že „v letech 1939 a 1940 vláda odmítla návrhy spoléhat se na zvýšené zdanění při snižování spotřeby, protože dopad takového mimořádného zvýšení daní by byl příliš pomalý a nespravedlivý“ (Roodhouse, Citace 2007).
Tento citát přímo zdůrazňuje skutečnost, že kromě toho, že je přídělový systém Roodhouse o něco spravedlivější než vyšší daně, tak také považuje systém veřejného přidělování za mnohem efektivnější při rychlém dosahování výsledků. Když Roodhouse píše zejména o změně klimatu, dochází k závěru, že právě přidělování by bylo o mnoho účinnější než nyní zaváděná uhlíková daň, pokud by tedy vlády chtěli skutečně „rychle a dramaticky snížit emise uhlíku“.
Přidělový systém by mohl mít také ještě mnohem širší uplatnění, tvrdí dále výzkumníci.
„Koncepce přidělování by mohla pomoci nejen při zmírňování změny klimatu,“ řekl spoluautor Dr. Nathan Wood, „ale také v souvislosti s celou řadou dalších současných společenských a politických problémů – jako je například současná energetická krize.“ (Ovšem všechny uměle vyvolané opět globalisty)
„Krize životních nákladů nám nyní prý ukázala, co se stane, když nedostatek vyžene ceny zboží prudce nahoru, ceny energií také neustále velmi rostou a zranitelné skupiny obyvatel tak dnes nejsou schopny dále platit své účty. V současnosti všichni ti, kteří žijí v energetické chudobě, nemohou ani zdaleka spotřebovávat svůj spravedlivý podíl na dodávkách energie, zatímco ti nejbohatší ve společnosti naopak mohou využívat tolik energie, kolik si jen mohou dovolit,“ dodal podle Science Daily .
I když se v současnosti jedná zatím pouze o výzkumnou studii, tak její význam by mohl rychle eskalovat, jak se blíží rok 2030, klíčový rok pro cíle Agendy (2030) trvale udržitelného rozvoje OSN do roku 2030 a Pařížské klimatické dohody. Je již zcela zřejmé, že svět nadále nebude schopen plnit své závazky, a to by mohlo jen umocnit význam této studia.
Již probíhají snahy o omezování individuální mobility a spotřeby a další takové iniciativy budou pravděpodobně ještě následovat. Koncept „15minutových měst“ čelí značné kritice po celém světě, přičemž cosi jako pilotní testy tohoto projektu měly být provedeny v Oxfordu, což také vyvolalo kontroverzi.
Od roku 2024 totiž plánuje oxfordská městská rada rozdělit město na šest různých „čtví“ a výrazně omezit cestování autem mezi nimi . Neoprávněné cestování pak bude mít za následek pokuty. Obyvatelé Oxfordu ovšem mohou demokraticky zažádat o speciální povolení, které jim umožní jezdit do jiných čtvrtí až 100 dní v roce. Kromě toho se ovšem budou muset spoléhat pouze na veřejnou dopravu, na jízdu na kole nebo svoji vlastní chůzi, aby se mohli pohybovat mezi čtvrtěmi.
Levice dnes totiž vůbec nebuduje společnost a kultury; naopak je bourá právě proto, aby lidé mohli být úplně zotročeni. Zasloužíme si však to, co od nich dostaneme, pokud jim dovolíme, aby se to stalo.
AUTOR: JD Heyes, ZDROJ, Preklad: Myšpule/myspulesvet.org