Itálie je opět pod invazí, za jediný den připlulo k tamním břehům 1000 muslimských vetřelců. Vláda Meloniové koná pravý opak toho, co slíbila: namísto blokády hranic využívá italskou pobřežní stráž jako uvítací výbor.
Důsledky let invaze jsou znát i na italských městech – a no-go zóny rostou jako houby po dešti. Nejinak je tomu v případě Florencie, která se z turisticky oblíbené destinace stává útočištěm invazních zločinců, kteří přepadají jak turisty, tak místní.
Obyvatelé, kteří se potýkají s nečinností úřadů a nekontrolovaným přílivem Afričanů, vyjadřují hluboký pocit opuštěnosti a frustrace: „Cítíme se opuštěni. Nikdo nic nedělá.“
V srdci Florencie, města, které bylo kdysi uctíváno pro své renesanční dědictví, se uprostřed nadčasového umění a majestátní architektury objevila znepokojivá realita: scény chaosu a bezpráví se staly až příliš běžnými.
Klid Florencie byl otřesen vlnou masové muslimské invaze,
která zaplavila město bezprecedentní mírou kriminality a násilí. Italští občané, kteří si váží své země a jejího bohatého kulturního dědictví, se ocitají v obležení a přemoženi.
Mezitím se někteří nově příchozí odvažují stěžovat si na přítomnost příliš velkého počtu Italů, což zhoršuje napětí v již tak nestabilní situaci.
Vzhledem k tomu, že příliv muslimů pokračuje v nezmenšené míře, italští obyvatelé se cítí stále bezmocnější a opuštěnější úřady. Vyjadřují strach o svou bezpečnost, frustraci z nedostatku podpory a hluboký pocit ztráty, když se jejich kdysi krásné město mění v bojiště.
„Je to džungle. Útočí na vás tady,“ posteskl si jeden z obyvatel, což ilustruje všudypřítomný pocit nejistoty, který město svírá. Další vyjádřil frustraci a uvedl: „Nikdo nic nedělá. Cítíme se opuštění.“
Třetí muž prohlásil: „Toto je naše volání o pomoc, protože takhle to dál nejde.“
Jeden vyčerpaný otec se navíc podělil o své trápení a prozradil: „Mám postiženou dceru. Dokonce mi ukradli její invalidní vozík.“
V jejich pocitech se odráží úzkost, kterou pociťují domorodci, kteří Florencii nazývají svým domovem a jsou svědky proměny svého milovaného města v neznámé a nebezpečné území.
Situace se vyhrotila do té míry, že mnozí volají po odvolání policejního šéfa. Dokonce i poklidná procházka za bílého dne se stala riskantním podnikem, protože drogoví dealeři a násilní invazisté proměnili park v nebezpečné území.
Nedávný incident se týkal ženy, kterou pronásledoval ozbrojený muž a okradl ji.
Zprávy o drogových dealerech a násilnících, kteří se ohánějí zbraněmi, jako jsou pistole a nože, dále eskalují pocit strachu a nejistoty mezi obyvatelstvem.
Majitelé obchodů, kdysi hrdí strážci florentského dědictví, se nyní ocitají v první linii boje proti zločinu. Jeden z nich popsal jejich neutěšenou situaci slovy:
„Zapískáme na píšťalku a všichni přijdou,“ a zdůraznil opatření přijatá na ochranu jejich podniků a živobytí.
Uprostřed chaosu je pocit bezmoci a opuštěnosti. Obyvatelé se cítí zahlceni nečinností úřadů a nekontrolovaným přílivem ilegálů. „Cítíme se opuštění. Nikdo nic nedělá,“ vyjádřil se jeden z obyvatel.
Napětí se stupňuje a stupňují se i násilnosti, zatímco obyvatelé Florencie se potýkají s realitou, která se zdá být na hony vzdálená slavné minulosti města. Naděje na návrat k normálu zůstává vzdálená, protože Itálie je stále více k nepoznání.
Spracoval: Slovanka/Necenzurovaná Pravda, zdroj