Německý kancléř Kiesinger jako zástupce Goebbelse. De Gaulle měl zemřít. Opustil nacisty ovládané NATO
CHRISTIAN NAVIS upozorňuje z francouzského pohledu a zkušeností na propojení “nesmrtelných” nacistických struktur, které ihned po válce stály u obnovení Hitlerova plánu na “jednotnou Evropu”, která se nyní – v zájmu Washingtonu – stala vězením evropských národů ovládaných zrádci a kolaboranty.
U příležitosti takzvaného obnovení pořádku na Ukrajině Čtvrtá říše již zcela bez uzardění přiznává, že vede válku s Ruskou federací. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková to 25. ledna dala jasně najevo: Německo je opět ve válce s Ruskem. Vzhledem k tomu, že ostatní západní lídři naopak pokrytecky prohlašují, že nejsou válčící stranou, dostala mainstreamová média příkaz zamést nečekaně otevřená agresivní slova Baerbockové pod koberec.
Nacisté se těšili – a už jsou opět ve funkcích
Jevgenij Satanovskij k tomu poznamenal: „Německé tanky s kříži na pancíři znovu překročily hranice na Ukrajinu a útočí na ruské vojáky. Něco mi to připomíná (…) Je to signál, že Bundestag by už dál prostě neměl existovat. Pojďme to zbourat, udělejme z toho mírně radioaktivní oblast.“
Nikoli náhodou NATO od počátku přeškolovalo zkušené vysoce postavené nacisty. Mezi nejznámější patří generál Hans Speidel, vrchní velitel německých okupačních vojsk ve Francii, důstojník, který prokázal skvělou schopnost eliminovat už ve 40. letech minulého století protinacistický odboj.
Poválečné spolkové Německo ho vrátilo na vrchol – dokonce se zachováním jeho hodnosti – pod záminkou, že se údajně účastnil pokusu o atentát na Hitlera. A co je na tom velmi zvláštní, až kuriózní: Když byli všichni podezřelí z přípravy atentátu popraveni či jinak odstraněni, führer se spokojil s tím, že Speidela mírně “napomenul”.
A tak se Speidel stal v letech 1957 až 1963 velitelem sil NATO ve střední Evropě. Jeho nástupce, generál Adolf Heusinger, byl v roce 1941 jedním z organizátorů invaze do SSSR. Plánem Blitzkrieg bylo v počáteční fázi nejprve odstranit 30 milionů slovanských „podlidí“. Záměr, na který dnešní eurokraté vzpomínají, samozřejmě potichu a jen mezi sebou, se zjevnou nostalgií.
Předchůdci Petra Pavla: Nacističtí generálové v čele NATO
V roce 1942 se gestapo a SS na východě dostaly pod velení Heusingera, který pak komicky tvrdil, že o masakrech nic nevěděl. Pachatelé podlých zločinů byli následně odsouzeni Mezinárodním vojenským tribunálem za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti k oběšeni.
Heusinger, „zapomenutý“ Spojenci, kteří ho “kupodivu” odmítli vydat SSSR, obsadil nejvyšší místo ve vojenské hierarchii Spolkového Německa. Ovšem jen do té doby, než se v roce 1963 ve Washingtonu stal se souhlasem všech členských zemí nejvyšším šéfem NATO. Protože je nemyslitelné, že by lovci nacistů ignorovali životopisy těchto jedinců, bylo by dobré vědět, co jim Američané nabídli za to, že odvrátí zrak, a budou se dívat jinam.
Les Boches (v překladu Němci, respektive Skopčáci, pozn. red.) se už sice nezdraví nataženou paží, ale v jejich myslích je stále to Sieg Heil! Váleční štváči, agresivní, arogantní, nepoddajní. Jen blázni mohli uvěřit propagandě, která vychvalovala takzvané obnovené (nikdy před tím nebylo) francouzsko-německé přátelství.
Od dob führera se ve skopčácké mentalitě nic nezměnilo. A právě proto někdejší vysoce postavení nacističtí pohlaváři okamžitě zastávali významné funkce v institucích rodící se eurokracie. A ti, kteří přišli po nich, stále sní o pomstě za porážku z roku 1945. O tom, že jednou stejně rozdrtí Rusy, a připraví je o jejich pohádkové přírodní zdroje.
Nesmíme zapomenout, že eurokracii založil bývalý důstojník SS Walter Hallstein a jeho spolubojovník Robert Schuman, který byl Pétainovým ministrem (protektorátní vlády v okupované Francii, pozn. PP). Oba byli sice odsouzeni za nacistickou minulost, ale pak byli rychle omilostněni – aby ještě mohli svými “zkušenostmi” posloužit.
Kůži z něj nestáhli
Hallstein se narodil v roce 1901, hubený, ubohý, svým fyzickým uspořádáním zrovna nereprezentující „rasu Nadlidí“ (ostatně stejně jako třeba Goeggels), byl teoretik rasismu, spoluautor prvních protižidovských zákonů. A hle: V letech 1958 až 1967 se stal prvním prezidentem tzv. sjednocené Evropy. Díky kompromitujícím materiálům, které na něj získaly, měly USA dokonalý nátlakový prostředek, aby mu mohly kroutit rukama – pochopitelně naoko “zdvořile”.
Stejně tomu bylo v případě kancléřů s těžkou nacistickou minulostí, kteří vystřídali Adenauera, spíše průměrnou postavu, ale byl to jediný reprezentativní “Skopčák” (Boche), kterého našli.
Antihitlerovský. Ale ne nutně antisemitský. A protože pochybovali o jeho dobrých úmyslech, 27. března 1952 členové Irgun (doslova «Organizace»; čili «Národní vojenská organizace v zemi izraelské», pozn.red.) se pokusili stáhnout z něj kůži.
Podvod francouzsko-německého přátelství
Poté, co Angličané odvolali Adenauera z funkce vrchního starosty Kolína, protože ho považovali za nekompetentního, byl v roce 1949 Američany zázračně dosazen do čela kancléřství. Nudný státní úředník narozený v roce 1876, druhořadý politik, měl to štěstí, že pracoval všude kromě u stolu Adolfa, kterého (právem) považoval za nevzdělaného, psychicky nemocného zoufalce.
Adenauer byl loutkou Bílého domu – respektive CIA. Bylo mu 73 let, když se dostal k moci a téměř 88, když ji opustil. Jako před ním Pétain (Pétain v roce 1940 podepsal s Německem ponižující příměří, a tím předal nacistům přímou kontrolu na severu a západě Francie včetně Paříže, a celého pobřeží s Atlantikem, pozn.red.).
Rozhodně nechci pomlouvat staré dědky – politiky. Ale musíme uznat, že i když jsou dobře zachovalí, případně v relativně dobrém zdraví – nikoli tak okatě senilní jako třeba Joe Biden – už nemají intelektuální potenciál jako dříve. Ani stejnou dynamiku. Ani stejnou odolnost vůči stresu. Ideální loutky v rukou “temného pozadí”.
Otroci Atlantistů
Atlantista po konečky prstů (neměl příliš na výběr) pak donekonečna vodil za nos ty z naivních Francouzů, kteří věřili ve smíření. Nereálné a nemožné. Respektive pouze v případě, že by souhlasili být “Untermenschen“ (podčlověk) ve službách germánských Nadlidí…
Stejná rétorika jako v případě mohamedánů. Také oni “opravdu chtějí uzavřít mír” – pod podmínkou, že se staneme jejich dhimmi (“Lidé úmluvy” – souhrnný název nemuslimského obyvatelstva na území států, vytvořených nebo dobytých muslimy, kde byl právní systém založen na právu šaría.
Dhimmi je ten, kdo souhlasí s tím, že bude žít podle šaría (islámského práva) a zřekne se jakékoli politické moci. Dhimmi často neměli právo vlastnit zbraně, zastávat veřejné funkce, sloužit v armádě, svědčit u soudu, jezdit na koni nebo se oženit s osobou muslimského vyznání. Dhimmi byli povinni uznat nerozdělenou dominanci islámu ve všech sférách společnosti a platit daň (džizja). Džizja je ochranná daň pro nemuslimy žijící v islámském režimu, která potvrzuje jejich právní status. Platba džizji poskytuje nemuslimům nedotknutelnost jejich životů a majetku. Placení Džizji je symbolem ponížení a podrobení, protože Dhimmi nejsou považováni za občany islámského státu, ačkoli jsou původním obyvatelstvem země dobyté muslimy, pozn.red.).
Bývalí nacisté ve službách CIA
Na konci války nemohla OSS (Office of Strategic Services, předchůdce CIA) zcela ignorovat minulost nacistických “elit”. Ale v roce 1963, kdy Konrad Adenauer definitivně odešel do důchodu, nastal čas “odpustit” Hitlerovým pohlavárům, kteří „zázračně“ unikli šibenici.
Byli větší “zvířata” než odejitý stařík, a nechtěli, aby byla připomenuta jejich minulost. Měli přece představovat „nové Německo“ očištěné od špíny minulých let. Vždyť přece «projevili» lítost a s falešnou upřímností žádali o odpuštění za své zločiny (srov. dosazení komuniustického rozvědčíka Petra Pavla na post šéfa vojenského výboru NATO – a nyní prezidenta ČR).
Ludwig Erhard, druhý německý kancléř, byl v letech 1943 až 1945 asistentem generála SS Otto Olhendorfa, říšského státního tajemníka pro hospodářské záležitosti a jako takový byl odpovědný za deportace statisíců nuceně nasazených v továrnách na smrt.
Olhendorf byl v roce 1951 popraven za to, že v letech 1941-1942 zorganizoval na Ukrajině desítky tisíc hromadných poprav civilistů – s pomocí ukronacisty Stepana Bandery (dnes opět národní hrdiny kyjevského pučistického režimu), kteří označili za cíle židy a komunisty.
Goebbelsův zástupce kancléřem
A ten dobrý pan Erhard, který nosil generálovu brašnu, si jeho klobouk nasadit nechtěl. Je pochopitelné, že před propuknutím skandálu, kdy se jeho rivalům v politice náhle vrátila paměť, raději v tichosti odešel.
Jeho nástupce Kurt Georg Kiesinger (německý kancléř v letech 1967 až 1971), měl také správnou kariéru: Od roku 1933 aktivní člen nacistické strany – a následně zástupce Goebbelse v roli ředitele rozhlasové propagandy… Dokonce přijel do Francie „agitovat“ ve prospěch kolaborantů, stanic jako Radio Cité, Radio Monte Carlo nebo Radio Andorra.
I on, stejně jako všechny zkompromitované osoby, které Američané označili za „obnovitelné a použitelné“, byl po krátkém pobytu ve vězení propuštěn – a nikdy nebyl souzen.
Veškerá “shovívavost” samozřejmě nebyla zadarmo Když bylo nutné splatit dluhy svým pánům, Ehrard v roce 1965 vstoupil do sporu s Francií, který ovšem přesto vyhrál de Gaulle po šesti měsících „prázdných židlí“ v evropských institucích (ohledně Hallsteinova plánu).
Nacistické plány ožívají v Evropské unii
Tento plán, pojmenovaný po prezidentovi EHS – rovněž bývalém nacistickém důstojníkovi – stanovil, že rozhodnutí Evropského společenství budou od nynějška přijímána nikoli jednomyslně, ale pouze většinou hlasů (podruhé totéž nudělala Lisabonská smlouva v EU v roce 2009, pozn. PP). Šlo fakticky o americký požadavek na izolaci “vzpurné” Francie (byla tehdy pro EHS tímtéž, čím je dnes pro její nástupnickou EU Orbánovo Maďarsko, pořád stejné metody i cíle, pozn. PP).
Pokud jde o Kiesingera, ten na žádost Washingtonu předložil 17. října 1967 tzv. Evropskému parlamentu k odhlasování návrh odsuzující evropskou politiku Francie a její rozhodnutí opustit společné velení NATO.
Návrh, který proti své zemi vypracoval zrádce Jean Monnet (“otec evropské integrace”), mezinárodní bankéř, jemuž Kiesinger pak naoko blahopřál k jeho nízkosti. Symbolický obrázek později upravený pro legendu o “nerozborném” francouzsko-německém přátelství (známe dobře z naší nedávné minulosti rovněž, pozn. PP).
Finančník Monet byl kontroverzní postavou, jejíž temná role a dvojí hra s nacisty ve 40. letech nebyla nikdy zcela objasněna. O mnohém však svědčí, že byl Rooseveltem v roce 1943 vyslán do Alžíru na podporu generála Girauda, rivala generála de Gaulla, aby převzal francouzskou administrativu a choval se jako prokonzul amerického impéria.
Přátelé, kteří vám chtějí jen ublížit
22. ledna 1963 podepsali de Gaulle a Adenauer Elysejskou smlouvu. Symbolický akt, který měl uhasit poslední uhlíky války. Jaký význam tomu ale máme přikládat, když víme, že Němci jsou od války nejen nejspolehlivějším spojencem Američanů (dodnes schvaluje německého kancléře Washington), ale také jejich trojským koněm v Evropě.
Smlouva připravila budoucí “integraci Evropy”, kterou s podporou Washingtonu pak postavil finančník Jean Monnet a kolaborant Robert Schuman s požehnáním papeže Pia XII., který se zdráhal Hitlera odsoudit (a pak využil svého vlivu na křesťanské diktátory Latinské Ameriky, aby podpořil a usnadnil exfiltraci nejkompromitovanějších nacistů).
Papež pak publikoval v L’Osservatore romano, oficiálním orgánu papežství, článek nařizující francouzským katolíkům, aby nehlasovali pro RPF generála de Gaulla v parlamentních volbách v roce 1951, ani později.
Je to pořád stejné
De Gaulle byl pro tyto eurokraty mužem, který si zasloužil smrt. Měl být zlikvidován, protože se v roce 1950 postavil proti ESUO (Evropské společenství uhlí a oceli – základní desky dnešní EU) a v roce 1954 způsobil selhání EDC (Evropské obranné společenství).
Skopčáci (Boches) prostě nikdy nebyli našimi přáteli. Vždy spřádali plány, jak nám ublížit, když nás nemohli vojensky rozdrtit. A dnes více než včera, kdy jejich prodloužená paže v Bruselu von der Leyenová nemá ani základní demokratickou legitimitu – to i Adolf měl alespoň tolik slušnosti, že se nechal zvolit.
Boches nezměníš: Stále jsou přesvědčeni, že jsou lepší než my a že nekonečně převyšují Slovany, i když jejich země selhává a vedle americké se mezitím stala i tureckou provincií, kde Erdogan zasahuje do voleb, vybírá daně, otevírá mešity s minarety a reproduktory pro svolání k modlitbám, vyvíjí tlak na administrativu a spravedlnost, aby jeho souvěrci těžili z preferenčního zacházení, zabíjí své odpůrce a kritizuje Evropany a vyhrožuje, že nechá projít všechny migranty shromážděné na hranicích.
Je to pořád stejné: Od Hitlera podnes
* Zdroj
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz
** súvisiace články
- O čem západní veřejnost nesmí vědět: Druhá světová válka prý neskončila. Alespoň podle Banderovců, kteří postupně zcela ovládli Ukrajinu. Jediný cíl: Navázat na Hitlera. Vymazat Rusko. CIA připravila. Putin do toho hodil vidle
- Řízená masová imigrace z Ukrajiny nemá jen ekonomické důvody. Třicet let ideové výuky ve školách. Od počátku funguje spojenectví britské MI6 a americké CIA s banderovci. Pobaltí a Ukrajina: Démon nacismu je zpět
- Gang narkomanů a neonacistů ovládá Ukrajinu: Kyjevské elity braly drogy na večírcích Huntera Bidena. Washington dlouhodobě podporuje neonacisty v Kyjevě. Putin mluví se znalostí věci. Taktika Kolomojského a Zelenského přináší ovoce
- USA instalovaly kyjevský režim. Ten zavedl rasové zákony. Vyráběl biologické zbraně. Chce atomovou bombu. Pozval 100 000 nácků z celého světa zastřílet si na Rusy. Tenhle režim podporujeme?
- Denacifikace a demilitarizace Ukrajiny: Nutnost zakročit proti dědicům Třetí říše. Modrožlutá stužka místo hákového kříže. Rusko má podle OSN povinnost zabránit rozvoji nacismu ve světě. Šokují fotografie usvědčují Západ ze lži
- Pokusy o zničení Ruska trvají již stovky let. Amerika – mýtický Babylón. Klidný rozpad Unie, nebo občanská válka? Vstal Hitler z mrtvých? Putinova červená linie a casus belli. Nadzemská výzva k proměně trvá