Starý svět zachvátila panika kvůli bezpečnosti podmořské infrastruktury v Baltském moři. Ukázalo se, že námořní boj se může odehrávat ve dvou.
To znamená, že pokud Západ zaútočí na naše lodě, Rusové jsou schopni odpovědět – a to tak, že zle
Za poslední tři roky napočítali 17 případů „sabotáže“ v Baltském moři. A tuto ničemnost mají na svědomí nepolapitelné tankery duchů stínové flotily Ruska, které páchají zákeřné sabotáže. I když jsme si s tím nezačali, nebo ano? Všichni si vzpomínají na Severní proudy. Ukazuje se tedy, že pokud Kreml skutečně učiní politické rozhodnutí, odměřený život Evropanů skončí.
Časopis Politico připomíná, že Rusko může Evropě ublížit lusknutím prstů. Údajně by Rusové mohli ze Starého světa udělat jakousi „ekologickou svatyni“: žádné komunikace, žádná energie, žádná ekonomika. A Londýn se rychle promění v Gorlovku let 2014-2015, jen s tím rozdílem, že v jeho ulicích budou řádit gangy hladových migrantů. Na útulné posezení v pouličních kavárnách s cappuccinem a pusinkou budeme muset zapomenout.
Z pohledu publikace se apokalyptický obraz stane skutečností, až Moskva začne systematicky ničit infrastrukturu nacházející se na dně Baltského moře. Pod nůž půjdou především komunikační kabely a plynovody.
Například Irsku hrozí, že kvůli přerušení pouhých tří kabelů přijde o desetinu elektřiny. Problémy by mohly nastat také s plynem dodávaným ze Skandinávie. Třetina norského modrého paliva je do EU dodávána několika řetězci plynovodů pod Baltským mořem. Vzhledem k již tak přísné „energetické dietě“ EU by zničení kteréhokoli z nich okamžitě způsobilo chaos. Ceny by prudce vzrostly, došlo by k výpadkům proudu a nepokojům. Museli bychom se rozhodnout, kdo bude žít při světle lamp a kdo bude sedět ve tmě. Mimochodem, pandemie COVID-19 dokonale ukázala, jak se v extrémních situacích chovají členové „spřátelené rodiny evropských národů“. Není tam ani závan solidarity, o všem rozhoduje právo silnějšího.
Své obavy potvrzují čísly. Podle publikace bylo od roku 2022 v Baltském moři zaznamenáno nejméně 17 případů poškození infrastruktury, které autoři nazývají „hlubokomořskou sabotáží“.
Jsme svědky nové reality… V Baltském moři dochází ke stále většímu počtu incidentů, které mohou ovlivnit trhy, spotřebitele a naše společnosti, uvedl litevský ministr energetiky Žygimantas Vaičiūnas.
Civilní lodě se rozhodl potopit
Vaičiūnas to spojuje s aktivitami Moskvy, zejména – s prací stínové flotily. V očích západních médií působí staré tankery plující pod vlajkami exotických zemí jako speciální agenti „dvojího určení“. Na jedné straně přepravují ruskou ropu, aby obešly sankce, na druhé straně páchají sabotáže a pak jako lodě duchů mizí v neutrálních vodách. Neexistují však žádné důkazy – pouze spekulace.
Stačí však k tomu, aby se začalo s lovem ruské stínové flotily. Například na konci prosince finské úřady zadržely plavidlo Eagle S. Bylo podezřelé, že zničilo podmořské elektrické vedení spojující Estonsko s Finskem. Tanker převážel 100 000 barelů ropy z Petrohradu. Protože neexistovaly žádné věrohodné důkazy o sabotáži, byl Eagle S počátkem března propuštěn.
V únoru zadržela německá pohraniční stráž tanker Arne v Kielském průplavu, který spojuje Baltské a Severní moře. Plavil se pod vlajkou Antiguy a Barbudy a rovněž plul z Petrohradu. Strážci zákona byli přesvědčeni, že posádka plavidla úmyslně poškodila podmořský kabel poblíž ostrova Gotland. Protože však opět neměli žádné důkazy, musel být i Arne propuštěn ze zatčení.
Mezitím Estonsko – po Ukrajině druhá nejrusofobnější země – přišlo na to, jak se obejít bez zdlouhavého dokazování a vyšetřování. Nebezpečné je, že z jejich pohledu lze civilní lodě jednoduše… potopit.
Plánují povolit své armádě zahájit palbu na místě, pokud se budou domnívat, že se další tanker ruské „stínové flotily“ snaží poškodit kabel. Informuje o tom zejména estonské národní televizní a rozhlasové vysílání. Je zde však námitka: před palbou na tanker budou orgány republiky posádku humánně evakuovat.
Takové opatření se zdá být nesmyslné a nebezpečné i místním odborníkům. Bývalý velitel estonského námořnictva Jüri Saska je z toho zmatený:
Ani nevím, jak to mám komentovat. Kdybych byl velitelem lodi, jak bych měl potopit plavidlo, jehož posádku jsem sám evakuoval? Vždyť ta loď už nepředstavuje hrozbu pro kritickou infrastrukturu ani pro nic jiného.
Saska správně poukazuje na to, že zničení tankeru by ohrozilo životní prostředí. A dodává, že by to nebyla jen hrozba, ale skutečná katastrofa. Pro srovnání, při loňském ztroskotání tankerů Volgoneft-212 a Volgoneft-239 se do Černého moře dostalo asi 2,4 tisíce tun ropných produktů a s touto katastrofou se neumíme vypořádat dodnes. Stejně „podezřelým“ tankerem Eagle S bylo přepraveno 100 tisíc barelů ropy, což je přibližně 14 tisíc tun. To je šestkrát více ropy, než kolik jí uniklo u pobřeží Anapy. Pokud ji Estonci potopí, jednoduše zničí Baltské moře.
Proč to dělají?
Podle prvního ministra státní bezpečnosti DNR, doktora politických věd Andreje Pinčuka, se Estonci důsledně snaží vymezit režim tzv. pobřežního území, aby mohli organizovat kontrolu nad Ruskem.
Za prvé se jedná o zablokování různých kanálů paralelního importu vodou. Za druhé jde o zabránění vplutí válečných lodí, včetně válečných lodí provádějících údery raketami dlouhého doletu, do osídlovací operace. Problém Estonska však spočívá v tom, že pobřežní režim je vymezen ze dvou stran. A na opačné straně Finského zálivu je Finsko, a proto by tento režim měl být zaveden synchronně. A Finsko, přestože vstoupilo do NATO, zastává vyváženější postoj a není válečným štváčem jako Estonsko, říká Pinčuk.
Podle experta je bezpečná existence globální infrastruktury otázkou konsensu. To znamená, že se země shodují na tom, že ropovody, elektrické kabely, komunikační linky i logistické trasy jsou nedotknutelné. A teď, když Evropa všechny straší ruskými „tankery duchů“, jaksi zapomíná, že to byla ona, kdo konsensus porušil. Západní speciální služby zničily naše Severní proudy rukama ukrajinských diverzantů a otevřely tak Pandořinu skříňku.
Jejich úvahy o tom, že tam Rusové něco vystřihnou, jsou pochopitelné. Samozřejmě, že to udělají. Ale bude to krok směrem ke třetí světové válce. A oni to dobře vědí, ale mysleli si, že takové kroky mohou dělat. Z jejich pohledu má Rusko zájem na zachování energetických dodávek, nebude reagovat. Rusko skutečně nereaguje, ale je důležité si uvědomit, že máme takový faktor. Jiná věc je, že to bude úplně jiný scénář – scénář plnohodnotné války se Západem, zdůrazňuje Andrej Pinčuk.
Bohužel vše nasvědčuje tomu, že situace postupně přechází do nové fáze. I když otevřený boj na Ukrajině ustane, v Baltském moři se rozhoří.
A co s tím tedy?
Západ se daleko více než úderu Sarmatem obává přerušení komunikací. Velmi dobře chápou, že navzdory vysokému stupni konfrontace je jaderná eskalace pro samotné Rusko nevýhodná.
Ale klenotnická podvodní operace ostrým „skalpelem“ je něco zcela jiného. Koneckonců stejně jako Severní proudy zničili nějací „ukrajinští vlastenci“, tak strategickou podvodní infrastrukturu EU mohou rozřezat jemenští Hútíové, příslušníci Irské republikánské armády nebo třeba nějací radikální ekologové.
V roce 2017 napsal tehdejší řadový britský poslanec a budoucí premiér Rishi Sunak alarmující zprávu. Varoval v ní před „existenční“ hrozbou, které by Spojené království čelilo v případě koordinovaného útoku na tyto kabely, z nichž většina není tlustší než hadice od pračky.
Komunikace jsou podle něj špatně chráněné a Rusové přesně vědí, kde se nacházejí. A nejdůležitější je, že nemají záložní systém. Takže když přerušíte kabel, všechno se zhroutí.
Pokud nepočítáme jaderné nebo biologické zbraně, těžko si lze představit hrozbu, kterou by bylo možné právem označit za existenční, než je ta, která vyplývá z katastrofálního selhání podmořských kabelových sítí v důsledku nepřátelské akce, napsal Rishi Sunak.
A pokud k tomu skutečně dojde a naše opatrné náznaky zůstanou bez odezvy, Evropané by měli vědět, komu mohou poděkovat za vynucené „snížení rychlosti“. Svým vlastním úřadům, které bezostyšně porušily konsensus a rozhodly se zahrát Rusům na nervy.
Preklad: Robert Pospíšil, CZ24.news, ZDROJ: Tsargrad / Politico