Nemine snad den, a když ne den, tak zcela jistě týden, aby se v médiích neobjevila zpráva, že někdo někde někoho pobodal, přičemž často jde o děti nebo ženy. Takřka vždy má podobný útok něco společného s faktem, že útočníkem je osoba spojovaná s migrací a obvykle rovněž s islámem, a postiženými, rozuměj pobodanými, to v tom lepší případě, a zavražděnými, to v tom horším případě, jsou osoby z řad původního obyvatelstva.
Podobné zprávy přicházejí tu z Velké Británie, tu z Německa, tu z Francie, tu z Itálie, tu z Rakouska, kde kvůli teroristickému nebezpečí aktuálně zrušili tři koncerty americké zpěvačky Taylor Swift. Další země je možno libovolně doplňovat.
Základní instinkt
Evropa minimálně od roku 2015 čelí masové nelegální migraci, a to se všemi průvodními negativními jevy včetně vražd a teroristických útoků, ale zatím se nenašla politická reprezentace, která by dokázala tento neblahý trend zastavit. A pokud se nějaký odvážný politik najde, všichni pseudohumanisté se na něj sesypou. Namísto skutečného řešení nabízí EU zparchantělý migrační pakt, který nic neřeší, pouze z nelegální migrace činí legální a nechtěné migranty chce redistribuovat do zemí, kam doposud ještě masově nemířili. Také k nám.
V jednoduché logice akce a reakce doba je prostě těhotná očekáváním, kdo se tohoto nebezpečného tématu razantně chopí, bez jakýchkoli servítků je pojmenuje a vyzve obyvatelstvo, aby s tím ve volbách něco udělalo. Rozuměj, aby zbabělou pseudohumanistickou politickou reprezentaci poslalo na smetiště dějin. Proč? Jednoduchá odpověď: prostě ze sebezáchovných důvodů.
Nepochybně jste zaznamenali mediální křik, jenž nastal nad volební grafikou, se kterou jde do podzimních voleb koalice SPD, Trikolora a PRO. Prý je to moc, prý ty obrázky šíří strach, prý je to nevkusné. Nejvíc křiku je nad „doktorem“ s tmavou pletí a nožem v ruce.
Kdo je pohoršen?
Pseudoliberální krasoduchové se pohoršují, Jiří Pospíšil z TOP 09 promptně přispěchal s trestním oznámením. Prý je to šíření etnické nenávisti. Je to ten samý Pospíšil, kulturní barbar, který se nedávno osobně postaral o zrušení pražského koncertu ruské operní pěvkyně Anny Netrebko žijící v Rakousku, a politický recidivista, jenž dennodenně podněcuje předsudečnou nenávist k Rusům, Rusku a všemu ruskému. Kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to k pláči. Ten člověk by sám měl za své skutky stanout před soudem. To bychom ovšem nesměli žít v zemi dvojího metru. A propos. Bylo by to šíření etnické nenávisti také v případě, že by onen „doktor“ s kudlou měl pleť bílou?
Je v lidské přirozenosti, že ošklivé věci raději vytěsňujeme, ale tváří v tvář realitě bychom neměli podléhat klamu a strkat hlavu do písku. Opravdu je to moc? Opravdu je motivem pouze šíření strachu, jak se pohoršují pokrytci z mediálního i politického mainstreamu? Není to daleko spíš důrazné varování? Varování před tím, jak nebezpečným směrem se země západní Evropy ubírají? A my pomalu polehoučku s nimi.
Ještě chvíli jsme mimo
Stačí se zamyslet nad tím, co se aktuálně děje ve Velké Británii, kde už střety mezi původním obyvatelstvem a přistěhovalci pozvolna připomínají občanskou válku. Stačí se projít, pokud najdete tu odvahu, předměstími a někde už i centry západoevropských metropolí. Stačí sledovat nárůst kriminality v EU a vzpomenout na tu nekonečnou řadu teroristických útoků z posledních let. Evropská unie čelí naprosto nezvládnuté masové migraci a nebezpečnému šíření militantního islámu.
A za této situace v České republice vládne slabá lokajská vláda, jež namísto toho, aby se tomuto sebevražednému trendu vzepřela, aktivně ho podporuje. Co jiného je Rakušanův podpis pod migračním paktem? Co jiného může být důsledkem takové politiky než že všechno to, co vidíme na západ od nás, v Německu, v Nizozemsku, v Belgii, ve Švédsku, v Itálii, ve Francii, ve Velké Británii, se dříve či později přesune i do našich měst?
Střední a východní Evropa ještě má šanci, ale je za minutu dvanáct. Ty obrázky nešíří strach, jsou varováním. Možná dokonce posledním varováním. Na místě není se pohoršovat, je čas přemýšlet a jednat.
Autor je 1. místopředseda Trikolory
AUTOR: Petr Štěpánek, zdroj