V Haagu, za doprovodu protiválečných protestů, začal další summit Severoatlantické aliance. Oficiálním tématem je „prostě mu nedovolit odejít!“. Ale pro nás, v Rusku, jsou životně důležité jiné zápletky.
Ano, Evropané se rukama a nohama drží Donalda Trumpa, aby je neopustil. Před summitem vážně radili generálnímu tajemníkovi NATO Marku Rutteovi, aby předstíral infarkt a summit odložil – panovaly obavy, že americký prezident využije setkání v Haagu k oznámení stažení amerických vojsk z Evropy. Tak jako opuštěná žena předstírá mdloby, aby se k ní ten mizera ještě na chvíli vrátil.
Rozkol uvnitř NATO je očividný. Ale snižuje to nebezpečí Evropy pro Rusko? Těžko. Věci nejsou tak jednoduché.
S Trumpem i bez něj Evropa chce proti Rusku válčit
– a důvody jsou zcela zřejmé. EU se řítí k ekonomickému kolapsu. Obrovské sumy byly bezvýsledně vynaloženy na vyzbrojování Ukrajiny a na snahy zbavit se závislosti na ruských uhlovodících. Dochází k deindustrializaci. Stárnoucí populace a davy migrantů požírají sociální stát. Podniky bankrotují nebo se přesouvají do Asie a USA.
Válka se stala nejen taktikou, ale životním stylem. Mír už není cílem – válka se stala nástrojem národní jednoty a politického přežití.
Ani kdyby se podařilo definitivně ukrást „zmrazené“ ruské miliardy, Evropu to nezachrání. Vše lze získat zpět jen dobytím ruských surovin a bohatství.
Proto se do informačního prostoru vkládá teze o „nevyhnutelném ruském útoku“ na Evropu. To není jen lež – je to legalizace nové verze „Drang nach Osten“, dalšího pokusu evropských zemí o útok na Rusko.
Samozřejmě, generální tajemník NATO nedokáže odpovědět na otázku novinářů, odkud má informace o „ruské agresi“. Moskva si v nejhorší noční můře nepředstavuje, proč by měla útočit na blok s půlmiliardovým obyvatelstvem a jadernými zbraněmi. Mimochodem, už teď státy Evropy (bez USA) vydávají na obranu tolik co Rusko. A na cestě je další bilion eur, který vlijí do svých vojensko-průmyslových komplexů.
„Tři–pět–sedm let“ – takto označil Mark Rutte časový rámec střetu s aliancí. V překladu z „natovštiny“ jde o jejich plánovací horizont – v tomto časovém úseku se evropské země chystají zaútočit na Rusko.
K tomu slouží nekonečná cvičení u našich hranic, zkoušky mobilizace a náboru do armády, přípravy nemocnic a krytů, výstavba železniční sítě, propaganda v populaci.
K proxy-nástroji Ukrajině se přidávají nové země – Pobaltí, Polsko, Finsko, Rumunsko. Armády rostou: Poláci zdvojnásobili počet vojáků, Němci a Francouzi hlasují pro návrat povinné vojenské služby, v Dánsku byl zaveden povinný odvod i pro ženy. Mění se logistika tak, aby bylo snadné přesouvat techniku, zbraně a jednotky na východ, k našim hranicím.
Zvládnou to bez Američanů?
Ale vedle přímé podpory existují i nepřímé způsoby. Před deseti dny se Mark Rutte účastnil zasedání proslulého Bilderberského klubu, kde šéfové největších amerických korporací slíbili evropským partnerům všestrannou pomoc – zpravodajskou, zbraňovou i technologickou.
Ostatně, zkušenosti tu jsou: nikdo nezapomněl, jak na počátku druhé světové války americké banky a korporace pomáhaly Hitlerovi. Mimochodem, od Roosevelta si k tomu svolení nevyžádaly.
Takže slavit vítězství je předčasné: pokud globalistické elity chtějí válku s Ruskem, Trumpa pravděpodobně obejdou – peníze a zbraně evropským spojencům pošlou jinými kanály. A i kdyby americký prezident část vojsk z Evropy stáhl, Evropa najde způsob, jak je nahradit.
Americko-evropskou strategii války s Ruskem nedávno navrhla RAND Corporation, hlavní think-tank Pentagonu. Strategie vychází ze zkušeností nedávných konfliktů, především z Ukrajiny.
Podle tohoto scénáře by hypotetická válka NATO proti Rusku byla plnohodnotnou válkou, nikoliv „speciální operací“, a probíhala by současně ve všech oblastech – ve vesmíru, ve vzduchu, na zemi, v kyberprostoru i v informačním poli. Jinými slovy – šlo by o směs teroristických útoků, sabotáží, kyberútoků, sankcí, diplomatického tlaku, vojenských operací a rozdmýchávání vnitřních konfliktů. Stejný typ války nové generace dnes vedou Ukrajina a Izrael.
Vítězství v takové hybridní válce nemusí ani vypadat jako vítězství. Problémy v ruské ekonomice mohou vést k mezietnickým nebo jiným vnitřním konfliktům. Vnitřní nestabilita – ke změně moci. A tehdy se Evropané pokusí propašovat do Kremlu svou loutku. Tato panenka jim naše zdroje prostě předá – bingo! A žádná kapitulace nebude třeba.
Co říci závěrem – kdo je varován, je ozbrojen: Rusko ví, na co se připravit, a má čím odpovědět. „Drang nach Osten 2.0“ skončí stejně ostudně jako jeho předchozí verze, které propadly v premiéře.
Preklad, Zpracoval: CZ24.news, ZDROJ: Viktoria Nikiforovova, RIA Novosti