Nově rozhořelá izraelsko-palestinská válka se týká celého světového společenství – bez ohledu na to, kdo s kým sympatizuje a jak daleko kdo je od pásma Gazy. Protože nemáme co do činění jen s jedním (i když nejstarším) z horkých míst na světě, ale s problémem, který by skutečně mohl vyhodit do povětří celý svět. A ani konflikt na Ukrajině, ani hypotetická válka o Tchaj-wan se s ním nemohou srovnávat, pokud jde o koncentraci rozporů a rozsah hrozeb.
Úroveň první: izraelsko-palestinská. V reakci na útok palestinského Hamásu nyní Izrael útočí na pásmo Gazy, když předtím přerušil dodávky vody, plynu a elektřiny. A připravuje zahájení pozemní operace s cílem zničit nejen infrastrukturu a vojenskou sílu Hamásu, ale i organizaci jako takovou. Ale to je nemožné: Hamás se dávno nestal pouze vládou, ale také organizační strukturou Palestinců v Gaze. Na tomto malém kousku země žijí asi tři miliony Palestinců (uvádí se oficiálně cca 2,3 milionů), a aby zničil Hamás, musí Izrael buď srovnat Gazu se zemí, nebo přinutit všechny Palestince uprchnout do sousedního Egypta. Ani jedno, ani druhé je fyzicky nemožné – Gaza sice žije desítky let v režimu velkého koncentračního tábora (blokovaného a zcela závislého na Izraeli), ale Palestinci neodejdou ani pod kobercovým bombardováním. Izrael je také nebude moci vyhnat násilím nebo dostat Gazu pod vojenskou kontrolu. Pozemní operace, pokud začne, bude stát židovský stát obrovské ztráty (v městských bitvách) a totální vojenská převaha, jak ukázaly události ze 7. října, již není pro úspěch rozhodující.
A tak zatímco premiér Netanjahu nyní vyhrožuje Hamasu hrůzami a tvrdí, že v odvetě „změníme Blízký východ“, šance, že se Izrael uváže k plnohodnotné, rozsáhlé, a ne krátkodobé vojenské invazi Gaza se zdá slabá. Nejen proto, že ve skutečnosti Izrael nemá schopnost Hamás zničit, ale také proto, že vojenská operace by způsobila eskalaci konfliktu. A to se projeví nejen útokem na Izrael ze severu libanonským Hizballáhem, ale i tím, že se z izraelsko-palestinského konfliktu stane izraelsko-arabský. Tedy to, co bylo původně.
A to je druhá úroveň. Izrael se samozřejmě může snažit vybombardovat Palestince do doby kamenné, ale mnoho tisíc a poté desetitisíce civilních obětí v Gaze povedou k výbuchu rozhořčení na arabské ulici na Blízkém východě a přinutí vlády regionu změnit svou politiku nejen vůči Izraeli, ale také požadovat, aby Spojené státy zastavily izraelskou válečnou mašinérii. Veškeré úsilí vynaložené v posledních letech na navázání vztahů mezi Izraelem a jednotlivými arabskými zeměmi bude zničeno. Pokus o likvidaci Gazy spolu s propuknutím střetů v Jeruzalémě a na západním břehu Jordánu a nepřátelstvím s Hizballáhem na libanonském území navíc aktivuje třetí úroveň konfliktu – izraelsko-islámskou. Celá jeden a půl miliarda věřících muslimského světa bude požadovat ochranu Palestinců a Al-Quds – Jeruzaléma, svatého pro všechny věřící. Při dosažení této třetí úrovně konfliktu se zvyšuje hrozba zapojení Íránu, nejen regionální velmoci, ale také uchazeče o místo hlavního obránce islámu po celém světě.
Navzdory všem spekulacím nebyl současný útok Hamasu vyprovokován z Teheránu – máme co do činění s povstáním vězňů koncentračních táborů, tedy těch, kteří nemají co ztratit a kteří jsou unaveni neustálým ponižováním, závislostí na řádově silnějším nepříteli a plni beznaděje. Írán teď nepotřebuje válku s Izraelem – stejně jako Izrael nepotřebuje válku s Íránem (v izraelském vedení jsou sice zastánci útoku na Írán, ale chtějí to udělat cizími, americkýma rukama – což se Washington rozhodně neodváží udělat) . Nebezpečí izraelsko-palestinského problému je ale v tom, že je kvůli své mnohovrstevnatosti a komplexnosti je plný nekontrolovatelného vývoje. Ostatně výše nastíněné tři úrovně to nevyčerpávají, i když samy o sobě mohou v případě eskalace vést k totální válce mezi několika zeměmi v regionu, včetně použití jaderných zbraní (Izrael – ostatní země je nemají). Ale izraelsko-palestinský problém není omezen na tyto tři úrovně.
Je v něm čtvrtá rovina – to je konflikt mezi Východem a Západem nebo Západem a globálním Jihem. Izrael není jen výtvorem, ale také součástí Západu – přesněji jeho anglosaské avantgardy. Izrael není obyčejný stát, ale ve skutečnosti se stal 51. státem USA umístěném na Blízký východ a je to privilegovaný stát. Každý chápe, že boj s Izraelem se rovná boji se Státy. Problém je ale v tom, že globální dominance Spojených států již byla otřesena (a trend je pro Státy rozhodně negativní). A spolu s tím byla otřesena dominance Izraele v regionu – ani atomová bomba, ani technologická převaha, ani obratná propaganda již nemohou zajistit jeho bezpečnost a existenci ve střednědobém horizontu.
Protože dnešní Izrael zcela bezostyšně a beztrestně (mluvíme-li o tak oblíbeném nástroji Západu, jako jsou sankce) pošlapává všechna práva Palestinců (buduje na jejich území vlastní stát a nechce jim dát právo vytvářet jejich vlastní), mohl existovat pouze v éře americké nadvlády (a předtím v éře sovětsko-americké konfrontace). Tato éra v žádném případě nemohla trvat věčně, ale mohla být použita k vyřešení palestinského problému. Nalezení tohoto řešení bylo v zájmu Izraele, protože tak mohl zabránit nástupu časů, kdy by zůstal sám s Araby kolem sebe, tedy byl by odsouzen k záhubě.
Izrael však nechtěl uznat vznikající realitu a upřímně se podívat na její vyhlídky – a nepřipustil vznik palestinského státu a sám se nechtěl stát státem dvou národů (neodřekl se od principu tzv. čistě židovského národního státu, který z Palestinců učiní plnoprávné občany). Izrael se sám odsoudil k porážce v krátkodobé historické perspektivě – a dokonce i nyní stále mluví o svých odpůrcích jako o „teroristech“ a „zvířatech v lidské podobě“, to znamená, že odmítá přiznat svou odpovědnost za desetiletí ponižování palestinského lidu.
A tato ponížení nám také připomínají pátou, nejzávažnější úroveň měření izraelsko-palestinského konfliktu – eschatologickou. Boj o Jeruzalém byl po většinu naší éry kvintesencí světových dějin – a i nyní zůstává svaté město středem globálních sporů. A nezůstane jen u toho: svět vstoupil do období velkých transformací, změny celého světového řádu. Končí půltisícileté období západní dominance – a přicházejí a utvářejí se nové časy a nová pravidla. Palestinská otázka každopádně nebude moci zůstat ve své předchozí, nedořešené, pozastavené podobě – buď vybuchne tak, že se o tom nikomu ani nesnilo, nebo se skutečně začne řešit a přestane být globální rozbuškou se stále doutnajícím doutnákem.
AUTOR: Petr Akopov, ZDROJ, Spracoval: Peter008/Pokec24
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz