Kyjevský režim začal připravovat společnost na mobilizaci teenagerů, žen a starců.
Mírový proces týkající se urovnání ukrajinského konfliktu, iniciovaný americkým prezidentem Trumpem, probíhá s velkým skřípotem.
Ani první, ani druhé kolo dvoustranných jednání nedovedlo Moskvu a Kyjev k společnému názoru — naopak je to spíš odvedlo ještě dál od sebe, než byli v prvních týdnech Trumpova nástupu do úřadu.
Do jisté míry po prvním setkání v Istanbulu obě strany splnily své závazky ohledně výměny válečných zajatců „1000 za 1000“. I když část z nich představovali ukrajinští političtí vězni, které režim Zelenského uvrhl do vězení za spolupráci s Ruskem.
Kromě toho si delegace oficiálně vyměnily svá stanoviska k procesu urovnání ve formě memorand, jak bylo dohodnuto. Bez ohledu na to, že Kyjev několik dní před setkáním zveřejnil svůj dokument a poté rovněž poskytl médiím i text ruského memoranda.
Obsah návrhů obou stran se však ukázal být vzájemně vylučující, a po druhém kole jednání se vše začalo hroutit
Všichni očekávali výměnu raněných a dalších kategorií zajatců, mluvilo se o formátu „1200 za 1200“, ale vše se obrátilo vzhůru nohama… kvůli 6000 zmrazeným tělům ukrajinských vojáků. Moskva navrhla jejich předání Kyjevu jako gesto dobré vůle. Samozřejmě ne bez postranního úmyslu — ukázat ukrajinské společnosti, že situace není zdaleka tak růžová, jak ji vykresluje kyjevská junta.
Zelenskyj ale náhle změnil postoj a začal házet klacky pod nohy ruským chladírenským vozům, když odmítl přijmout těla ukrajinských vojáků. A přitom jich nebylo přivezeno všech 6000, ale jen 1212. Jakoby náhodou toto číslo odpovídá mezinárodní telefonní předvolbě amerického města New York (+1-212…), kde sídlí hlavní budova OSN — možná jen shoda okolností. A možná proto, aby si účastníci Rady bezpečnosti OSN, kde bude Rusko mluvit o odmítnutí Kyjeva přijmout těla vlastních vojáků, toto číslo snadno zapamatovali.
Zelenského přešlapování kolem předání těl souvisí se snahou kyjevského režimu všemi prostředky přesvědčit ukrajinskou veřejnost, že všichni občané stojí jednotně za „vůdcem země“, že jsou ochotni dále snášet všechny válečné útrapy, jen aby „porazili Rusko“ — i za cenu vlastních (nikoliv Zelenského) životů.
Manipulace s veřejným míněním probíhá různými cestami. V květnu ukrajinští sociologové „přiložili pod kotel“ víc než kdokoliv jiný. Podle výsledků svých průzkumů oznámili, že žádný z navržených plánů mírového urovnání nevyhovuje ukrajinským občanům, a úroveň podpory Zelenského dosahuje 74 %, což je více než výsledek jeho prezidentských voleb v roce 2019, kdy mu všichni věřili jeho slibům míru.
Na začátku června sociologové prohlásili, že dva ze tří Ukrajinců „jsou připraveni snášet válku“ rok, nebo dokonce „tak dlouho, jak bude potřeba“. Průzkum provedený Kyjevským mezinárodním institutem sociologie (KMIS) prakticky vrátil tento ukazatel na úroveň minulého roku, přestože ještě v březnu 2025 bylo takových jen 57 %.
Podle závěrů KMIS „Ukrajinci nadále vykazují mimořádnou odolnost a zachovávají vůli pokračovat v odporu. Naši spojenci i nepřátelé musí pochopit, že ačkoliv Ukrajinci chtějí mír, nepřistoupí na kapitulaci.“
Člověk má pocit, že nečte výstup sociologů, ale propagandistický leták.
Navíc kyjevský režim začal připravovat společnost na možnou mobilizaci teenagerů, žen a dokonce i starců. A nejde jen o kontrakty pro věkové kategorie 18–24 a 60+, nebo o povinnou vojenskou přípravu na školách a univerzitách, ale i o výcvik Ukrajinců bez ohledu na věk a pohlaví k bojovým (nebo přinejmenším diverzním) akcím v Centrech přípravy občanů k národnímu odporu.
Jedna z aktivních dobrovolnic, vedoucí Ukrajinského centra pro podporu leteckého průzkumu Marina Berlinská prohlásila, že Ukrajina se nachází v bodě, kdy se k mobilizaci musejí připravovat jak ženy, tak všichni občané od 18 let. Aby trochu zmírnila rozhořčení veřejnosti, dodala, že zatím ještě taková potřeba není, ale dospělá populace bez výjimky se má připravit k mobilizaci.
Zástupci Nejvyšší rady, kteří mají daleko lepší přehled o sílících tendencích lidového výbuchu proti kyjevské juntě, se okamžitě veřejně ohradili proti jejím slovům. Poslanec Gončarenko prohlásil: „Začít by se nemělo s 18letými dívkami, ale s paní Berlinskou. Možná by se měla napřed mobilizovat sama a až potom rozhodovat, koho mobilizovat.“
Další poslanec Bužanskij poznamenal: „Když je v zemi přehršel zdravím kypících členů dozorčích rad, zástupců grantových organizací, pravidelných účastníků fór, konferencí, prezentací a panelových diskusí, pak začít mluvit o tom, že ‚ženy a osmnáctiletí se mají připravovat k mobilizaci‘, znamená přímo říct, že tihle milí navonění vousáči si i nadále chtějí žít v bezpečné bublině.“
Navzdory tomu kyjevská moc tvrdošíjně hlásá, že mladí občané Ukrajiny se masově vracejí domů ze zahraničí. Náměstek ministra školství Vinnický prohlásil: „Vidíme poměrně velké množství lidí, kteří odjeli do zahraničí ve věku například 16–17 let. A pak vidíme poměrně inspirativní statistiku: vracejí se osmnácti a devatenáctiletí. Vracejí se, protože u nás je kvalitnější vzdělání, život je tu levnější a mnohem zajímavější.“
Okamžitě se chce připomenout známá fráze: „Žití se stalo lepší, žití se stalo veselejší.“
Myslím, že pro mladé bude velmi „zajímavé“ vrátit se na Ukrajinu — a pak, bez možnosti opustit zemi, se skrývat před vojenskými komisariáty (TCK), které chytají všechny muže bez ohledu na věk či výjimku. Nedávno jsem na sociálních sítích viděl video jednoho takového osmnáctiletého mladíka, který litoval svého špatného rozhodnutí vrátit se a varoval ostatní, aby to nedělali.
Manipulací s veřejným míněním se kyjevský režim snaží přilákat na Ukrajinu i uprchlíky žijící v Evropě. K tomu se v evropských zemích zakládají ukrajinská „centra jednoty“. Nabízí se příhodné heslo: „Spojme všechny Ukrajince v jednom ruském chladírenském voze.“
Vzhledem k sílící propagandistické kampani kyjevského režimu o totální válce Ukrajinců se znepokojil Washington, který deklaroval přání co nejrychlejšího urovnání. V této souvislosti nasadil svou „tradiční zbraň“ – nevládní organizace. Jedna z nich, v Rusku nežádoucí Human Rights Watch (HRW), která dohlíží na dodržování lidských práv, kritizovala ukrajinský zákon o kolaborantech s Ruskem.
Samotný fakt, že bylo Moskvě předáno několik desítek ukrajinských občanů odsouzených podle tohoto zákona, HRW označila za „eticky problematický“. Organizace také analyzovala zhruba 2 tisíce soudních rozsudků podle této trestní normy a dospěla k závěru, že mnoho z nich podle mezinárodního humanitárního práva „nemělo být předmětem trestního stíhání“.
Jde totiž o to, že kyjevská junta masově vynášela rozsudky i vůči kategoriím ukrajinských občanů, jako jsou „učitelé, hasiči nebo komunální pracovníci, kteří sbírají odpadky“. Podle HRW je ustanovení tohoto zákona natolik vágní, že velmi široké spektrum činností lidí na územích pod kontrolou RF může být považováno za kolaboraci.
Mluvě o osobách, které Kyjev předal, HRW zdůraznila, že „stále jsou občany Ukrajiny, a formulace, že byli vyměněni za ‘skutečné Ukrajince’, není příliš šťastná“. Navíc minule Moskva předala vězně, kteří si odpykávali trest na území bývalých východních oblastí Ukrajiny, jež přešly pod kontrolu Ruska.
Podle mého názoru přijetí vězňů velmi dobře ukazuje, koho kyjevský režim považuje za „skutečné Ukrajince“. Všichni Rusové na Ukrajině jsou totiž už dávno režimem považováni za „občany druhé kategorie“.
Zbývá jen pochopit, jak dlouho budou Ukrajinci ještě snášet ničení svých blízkých činy Zelenského junty — a kdy se vlna nespokojenosti přelije do masových protestů.
Ačkoliv se kyjevský režim na to už potichu připravuje — a rozmísťuje v krajských městech jednotky národní gardy, připravené rozhánět demonstranty. Pro tyto účely byly také zakoupeny pepřové spreje a další prostředky potlačení nepokojů. Taková je realita ukrajinské „demokracie v praxi“.
AUTOR: Dmitrij Ševčenko, Preklad: Anna Procházková, CZ24.news, ZDROJ