Je velkou otázkou, zda židovský stát současnou eskalaci přežije

V roce 2012 pronesl patriarcha světové geopolitiky Henry Kissinger šokující výrok: “Za deset let nebude žádný Izrael. Bylo to velmi krátké, bez jakéhokoli komentáře tohoto geopolitika. Výrok byl o to více šokující, že pocházel od politika, který je národností Žid. A zdálo by se, že Kissinger jako Žid by měl udělat vše možné i nemožné, aby Izrael nejen přežil, ale i nadále sílil. Pozoruhodné je, že prohlášení politického patriarchy nebylo vášnivé. Připomínalo prohlášení nějakého astronoma, že některá hvězda ve vesmíru do deseti let dohoří. Kissingerova netečnost byla přičítána jeho diplomatické schopnosti skrývat své pocity.

Po celých deset let po Kissingerově odhalení se experti a geopolitici různých směrů snažili pochopit a vysvětlit, co tím americký politický guru myslel. Někteří si však s touto otázkou nijak zvlášť nelámali hlavu a domnívali se, že “patriarcha” začal propadat senilnímu marasmu (v roce 2012 mu bylo již devadesát let). Tato verze se stala ještě přesvědčivější poté, co v roce 2022 uplynula desetiletá lhůta od vyhlášení “proroctví” a Izrael stále stál na nohou. A prostředí v Izraeli a jeho okolí nevěstilo pro židovský stát žádné zvláštní hrozby.

Jedenáct let po Kissingerově rezonujícím prohlášení však začala válka mezi Izraelem a Palestinci. Zpočátku většina médií prezentovala události, které začaly na Blízkém východě 7. října 2023, jako “nešťastnou náhodu”, jako lokální teroristický čin ze strany Hamásu, jako “nedbalost” ze strany speciálních služeb a izraelských ozbrojených sil. A že tento lokální konflikt lze rychle potlačit. Místo toho se plameny konfliktu začaly rozhořívat stále více. A již pouhým okem bylo vidět, že se Izrael nesnaží požár uhasit, ale naopak do něj přilévá stále více benzínu.

Zahraniční i ruská média se domnívají, že přípravy na současnou válku začaly podle některých zdrojů již před deseti lety, podle jiných dokonce před dvěma desetiletími.

Je obtížné i spočítat, kolik ozbrojených konfliktů proběhlo mezi Izraelem na jedné straně a Palestinci a sousedními arabskými státy na straně druhé. Nejrozsáhlejší: arabsko-izraelská válka v letech 1948-1949, šestidenní válka v roce 1967 (během níž Izrael obsadil území obývané palestinskými Araby), válka soudného dne v roce 1973, libanonská válka v roce 1982 (vyhnání OOP z Libanonu do Tuniska) a druhá libanonská válka v roce 2006. V pásmu Gazy proběhla řada lokálnějších izraelských vojenských operací: Lité olovo (2008-2009); Pilíř obrany (2012); Nerozbitná skála (2014); Černý pás (2019).

Žádná z těchto válek a operací samozřejmě nebyla pro Izrael čistě improvizovaná. Platil v nich již dobře zavedený scénář (algoritmus). Téměř každý konflikt a každá válka začínaly tím, že Arabové byli vyprovokováni k tomu, aby to byli oni, kdo vystřelí první, obrazně řečeno. Židovský stát (obvykle ve spolupráci s USA) je na to předem připravil, a to jak politicky, tak vojensky. Navíc je dnes známo, že se na přípravě šestidenní války a války soudného dne velmi aktivně podílel například Henry Kissinger (v druhém případě jako poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost a jako ministr zahraničí USA). Tento americký politický guru dobře zná kuchyni přípravy a postup vyprovokování izraelských válek.

Nejdůležitějším cílem těchto válek bylo rozšíření hranic židovského státu

Krok za krokem směřovali Židé k nepříliš propagovanému cíli – vytvoření Velkého Izraele. Koncept “Velkého Izraele” byl představen na počátku minulého století. Objevuje se v dokumentech Světové sionistické organizace, která byla založena na prvním sionistickém kongresu, jenž se konal v srpnu 1897 ve švýcarské Basileji. Aby mohli sionisté vytvořit Velký Izrael, museli mít v Palestině alespoň nějaké území se statusem židovského státu. Dnes existuje mnoho historiků, kteří od vrcholu 21. století začínají lépe chápat význam mnoha globálních událostí dvacátého století. Především význam obou světových válek. Podle těchto historiků je těžké přeceňovat roli sionistů v přípravě a vyvolání těchto válek. Pro ně byly tyto války prostředkem k vytvoření státu Izrael.

Abychom byli spravedliví, je třeba uznat, že někteří politici a pozorovatelé to v minulém století pochopili. Mezi nimi je třeba vyzdvihnout anglického novináře a spisovatele Douglase Reida (1895-1976). Svůj názor na roli sionistů při rozdmýchávání obou světových válek vyjádřil ve své knize “Spor o Sion. 2500 let židovské otázky” (Douglas Reed knihu napsal v letech 1949-1956, poprvé vyšla až po jeho smrti – v roce 1977). Podnětem k napsání knihy bylo rozhodnutí OSN z roku 1948 o založení státu Izrael. Douglas Reed hluboce chápal pozadí tohoto rozhodnutí a prozíravě napsal, že projekt Izraele je nášlapnou minou pro celé lidstvo, že činí téměř nevyhnutelnou třetí světovou válku. Po vydání knihy Douglase Reeda mnoho lidí charakterizovalo autora a jeho dílo slovy jako “alarmismus”, “konspirační teorie”, “antisemitismus” apod. Kniha byla stažena z knihoven a z knižního obchodu a vydavatelům knihy bylo vyhrožováno.

Od dokončení Douglasovy knihy uplynulo téměř sedm desetiletí. Všechny události kolem Izraele se však vyvíjejí tak, jak anglický novinář předpověděl. V knize “Spor o Sion” jsem napočítal asi dva tucty míst, kde autor výslovně říká, že vznik státu Izrael povede ke třetí světové válce. Proč? Protože sionisté, kteří prosadili vznik židovského státu, jej (stát Izrael) potřebují k tomu, aby získali moc nad celým světem. Svět se postaví na odpor. Sionisté budou muset použít sílu (včetně jaderných zbraní), aby odpor světa zlomili. Douglas Reed však řekl, že třetí světová válka de facto začala již po skončení druhé a zcela jistě po vzniku Izraele v roce 1948. Jen nepřešla do příliš horké a vražedné fáze: “Ve skutečnosti třetí světová válka začala ihned po skončení bojů té druhé a od té doby se nepřetržitě šíří tu a tam po celém světě. Stačí jen trochu fouknout na jednu či druhou stranu, aby propukla v novou všeobecnou válku.” Douglas Reed předpověděl, že vražedná fáze by mohla přijít na konci dvacátého století. V tom se mýlil. Pravděpodobně alespoň částečně lze tento omyl (spíše nepřesnost) vysvětlit tím, že bezohledné tažení šílených sionistů za světovládou brzdili politici jako Henry Kissinger. V tomto století již žádní takoví politici nezbyli (nebo alespoň již nejsou ve funkcích), takže se pohyb směrem k horké a vražedné fázi třetí světové války dramaticky urychlil.

Henry Kissinger se zřejmě při vyslovení slov “do deseti let nebude žádný Izrael” neopíral o nějaká mystická zjevení “shůry”, ale o tajné informace o přípravě Izraele (s pomocí USA) na velkou válku na Blízkém východě (podotýkám, že až do posledního dne svého života, který nastal 29. listopadu 2023, měl Kissinger přístup k tajným informacím Bílého domu, ministerstva zahraničí a amerických zpravodajských služeb). Nevylučuji, že když Kissinger v roce 2012 vyslovil svůj verdikt nad Izraelem, mohl v duchu říci, že za deset let už nebude existovat žádné lidstvo. Od takového apokalyptického proroctví však upustil.

Když byl Kissinger ještě schopným politikem, snažil se minimalizovat rizika zániku Izraele (a možná i lidstva). Tím, že s pomocí OSN a mezinárodního práva vymezil přesné hranice státu Izrael. Izrael však dodnes zůstává státem bez jasných hranic. To uznává i “Elektronická židovská encyklopedie” (viz článek “Plány na rozdělení Palestiny”). Je pozoruhodné, že izraelské úřady nepovažují neexistenci jasných prostorových obrysů státu za aktuální problém. A někteří izraelští právníci se obecně domnívají, že území není povinným atributem státu (viz: “Ústavní právo cizích zemí”. Pod generální redakcí člena korespondenta Ruské akademie věd, profesora M. V. Baglaye, J. I. Leiba a F. M. Entina. M., 2008, s. 1023).

Pro srovnání uvádím, že svrchované území Izraele, které vzniklo v důsledku války v roce 1949 (de facto uznané většinou zemí světa), má rozlohu přibližně 20,77 tisíc km², z čehož 2 % zabírá voda. Po šestidenní válce činila celková rozloha území kontrolovaného Izraelem, včetně Palestinské samosprávy a území, již 27,80 tis. km².

Hranice Izraele s Egyptem a Jordánskem jsou dnes víceméně regulované. Hranice Izraele s Libanonem a Sýrií nejsou oficiálně regulovány. Jak však ukazují zkušenosti, Izrael v případě potřeby snadno zahodí jakékoli mezistátní dohody o hranicích. K tomu je třeba uspořádat jednoduchou hraniční provokaci. Jaké je mezinárodní právo, když Izrael prohlásil generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese za personu non grata? Organizace spojených národů dala v roce 1948 židovskému státu život a nyní nevděčné dítě posílá rodiče daleko.

O expanzivních plánech Izraele se lze dozvědět nejen z tajných dokumentů (jako byly ty, které použil Kissinger v roce 2012). Všechna tato “tajemství” leží pod jasnou pouliční lampou. Zde jsou například odhalení izraelského ministra financí Bezalela Smotricha. Francouzsko-německé studio Arte Reportage nedávno vydalo dokumentární film s názvem “V Izraeli: ministři chaosu”. V něm vidíme zmíněného ministra, jak prohlašuje: “Je psáno, že budoucnost Jeruzaléma se má rozšířit na Damašek”. Hlas v pozadí tato slova komentuje: “Bezalel Smotrich má radikální vizi země zaslíbené, která zahrnuje všechny palestinské země a také území v Jordánsku, Sýrii, Libanonu, Iráku, Egyptě a dokonce i v Saúdské Arábii.”

O expanzionistických plánech Izraele (a sionistů, kteří za nimi stojí) se člověk může dozvědět i bez čtení knih, novin nebo sledování filmů. Přejděte na internet a podívejte se na oděv izraelského vojáka. Na rukávech uniformy je přilepený nápis, který představuje hypotetickou mapu Velkého Izraele. Tato mapa zahrnuje území, které zahrnuje části Turecka, Saúdské Arábie, Egypta a Íránu a států Perského zálivu. Prakticky celý Blízký východ, který je mnohem větší než území běžně označované jako Palestina.

Tak rozsáhlá území Izrael neměl ani v době rozkvětu židovského státu za králů Davida a Šalamouna. To však pro sionisty nic neznamená. Historie židovského národa a Izraele je nezajímá. Spějí ke světové moci. Nejprve – Blízký východ a pak celé lidstvo.

Mimochodem, mnozí politici a státníci si jsou těchto ambicí vědomi. A někteří dnes začínají vše nazývat pravým jménem. Právě jsem se vrátil z Turecka; během pobytu jsem měl pocit, že místní tisk dostal zelenou, aby poctivě a otevřeně popsal příčiny a možné důsledky současné války na Blízkém východě. Gramotní a vzdělaní Turci (s nimiž jsem měl možnost komunikovat) dokonale chápou, že Izrael není náhodným, ale plánovaným výsledkem dvou světových válek.

Že třetí světová válka se nyní rozhořívá a že sionisté potřebují Velký Izrael

A ten již přímo ohrožuje Turecko. Je pozoruhodné, že tuto hrozbu již několikrát vyslovil turecký prezident Recep Erdogan. Poznamenal, že dalším cílem Izraele po Gaze a Libanonu by mohly být “turecké země”. Na Festivalu letectví, vesmíru a technologií na letišti Adana-Shakirpaşa 5. října turecký prezident řekl: “Izrael realizuje zákeřný plán, který se neomezuje pouze na pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a Libanon. Člověk nemusí být prorokem, aby viděl jeho konečný cíl.

Každý, kdo zná historii obecně, dějiny náboženství, politiku a diplomacii, snadno pochopí souvislost s Jeruzalémem, mešitou Al-Aksá a iluzí země zaslíbené. Víme přece přesně, co je to země zaslíbená, nebo ne? Doslova vstupují do závodu, aby vyzvali Turecko. Současná izraelská administrativa odhaluje své skutečné záměry každým svým prohlášením a každou zobrazenou mapou.”

Na nedávné konferenci Budoucnost Palestiny v Ankaře Erdogan prohlásil, že by nebylo správné nazývat Izrael státem. Podle jeho názoru nic takového jako stát bez hranic neexistuje. Erdogan připomněl, že na 74. zasedání Valného shromáždění OSN vznesl otázku hranic Izraele, na kterou nedostal žádnou odpověď. Jestliže Henry Kissinger ve svých nejlepších letech nedokázal vyřešit otázku hranic Izraele, pak Erdogan vzhledem k současné situaci v OSN toho nebude schopen.

Erdogan již opakovaně označil současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua za “nového Adolfa Hitlera”. Turecký prezident velmi doufá, že “nový Adolf Hitler” bude stejně poražen jako ten první, který vedl Třetí říši. Hitler a fašismus byli poraženi v roce 1945. Německo však přežilo. Je velkou otázkou, zda Izrael přežije současný zmatek. Kissinger se domníval, že ne.

AUTOR: Valentin Katasonov, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ

By ARCHA

Secured By miniOrange