Když volby nedopadnou podle očekávání, strhne se proti demokracii řada demonstrací
A to podle železného zákona logiky – když volby nedopadnou po našem, mělo by se hlasovat znovu. Mohli jsme to vidět při přijímání Lisabonské smlouvy, kdy si Václav Klaus zažil svých 15 minut celosvětové slávy, než se staženým chvostem podepsal. Irové dali v referendu velké a důrazné NE. A tak museli po vydatné mediální i politické masáži hlasovat znovu, aby přišlo kýžené ANO. V současnosti také probíhá pár milých popírání demokracie. Protentokrát ze strany nespokojených voličů.
Ledva se na Slovensku dostal do křesla premiéra Robert Fico, zaplnila se náměstí nespokojenými voliči. Demonstrovali proti výsledku voleb. A to pár dní poté, co se Fico dostal na koníka a neprovedl nic, za co by si zasloužil odpor ulice. To se do křesla jen dostal ten, kterého jde označit za nevhodného. Ulice vyrazila do boje proti výsledku demokratických voleb, za opratěmi seděla opozice, která si se vztekem chtěla vytrucovat výhru. Její ochotní voliči, kteří mají pocit, že patří mezi tu lepší část skladby obyvatelstva země, ulici zaplnili transparenty.
Podobné laškování s demokracií se právě odehrává v Srbsku. Tam 17. prosince proběhly volby a od té doby opozice pod názvem „Srbsko proti násilí“ páchá násilí v ulicích Bělehradu. Vytloukání oken, rvačky s policisty, ne příliš politická přetahovaná. Tu už nejspíš neumíme nikde.
Podobný případ předvedl náš lokální Milion chvilek pro demokracii. Vzpomeňme na demonstraci proti Babišově v té době nově jmenované ministryni spravedlnosti Marii Benešové. Nestihla ještě ani usednout do křesla, natož aby spáchala to, co jí Milion chvilek vkládal do plánů na vytunelování (dávno vytunelované) spravedlnosti, přesto na demonstracích volali po jejím odstoupení. Totožné s tím, jak opozice na Slovensku i v Srbsku volá po svém právu být výhercem i prohraných voleb. Pokud naše příští volby vyhraje opozice, můžeme se těšit na znovuzrození fénixe té jediné možné pravdy v podání Milionu chvilek, který za řádění Fialovy vlády tiše spí ve svém popelu záměrné slepoty a nedostatku úcty k demokracii samotné. Když vyhraje Babišovo ANO, Milion chvilek pro demokracii se probudí a začne demonstrovat proti samotné demokracii.
S větším důrazem na budoucí výhru pak pracuje nynější vládní klika v USA. Tam se snaží za pomoci soudů vyšachovat ze hry největšího protivníka. A to až do takové míry, že mu chtějí zabránit v tom, aby mohl vůbec kandidovat. Donald Trump už v jednom státě USA nesmí podat kandidaturu. Rozhodl soud na základě podivného výkladu legislativy z roku krále Klacka, který říká, že mocnář, který se zúčastní vzpoury, nesmí kandidovat. A tak Trumpovi přisoudili to, že podněcoval demonstranty pro vstup do amerického Kongresu, ač ten naopak demonstranty po prohraných volbách veřejně mírnil. Přidají se další státy Spojených států? A haraší už v USA s totalitními praktikami? Je snad rozhodnuto, že demokracie je v pořádku, ale jen když se vítězi stávají ti správní lidé?
(Proč nezmíním Rajchlovy demonstrace nebo protesty v Polsku proti zákazu potratů? Tam jsme na trochu jiné úrovni, kdy část společnosti v obavách ze zaváděných nových pořádků prostě chce, aby vládní činitelé slyšely jejich obavy a vztek. A jsou součástí demokracie. Konzervativní polská vláda minulého volebního období se minimálně v otázce potratů chovala dogmaticky a krátkozrace. A negativně tím ovlivňovala celé Polsko. Politika Petra Fialy pak podle mnohých vede k úpadku České republiky. To jsou protesty, které bojují proti konkrétním krokům vlády. A že se na tom přiživí i politici? Ale jistě. Rajchlovo PRO po demonstracích v předvolebních průzkumech vždy na chvíli poskočilo kupředu. Stejně tak v Polsku Tuskova progresivně liberální Občanská platforma, která letos vyhrála volby a která byla pevnou součástí protestů proti zákazu potratů. Na demonstracích se opozice vždycky ráda přiživí.)
Je v tom cítit jistá sebestřednost části populace jednotlivých zemí. Lidí, z kterých jde až cítit, že oni mají doslova právo na výhru ve volbách. A nikdo jim ji nebude upírat. Pak jej začnou nazývat populistou, autokratem, dezolátem a proruskou loutkou a pokusí se do demonstrací proti demokracii strhnout davy. Jako se snaží v případě Slovenska vládu vzniklou na podkladu demokratických voleb sesadit právem ulice, nebo si v případě USA pojistit budoucí výsledek voleb ve svůj prospěch tím, že všemi dostupnými kroky zničí konkurenci. Je tohle ještě politický souboj? Mám pocit, že demokracie je taková hodně ztrhaná kobyla těsně před chcípnutím.
AUTOR: Štěpán Cháb, zdroj: krajskelisty.cz
** súvisiace články