I když zatím euro nemáme, takže se nás jeho digitální podoba přímo nedotkne, lze předpokládat, že země mimo eurozónu budou mít povinnost zavést digitální obdobu národní měny nebo přejít na euro.
Například takové Švédsko je se svojí digitální korunou mnohem dál než ECB s digitálním eurem. A ze zemí mimo eurozónu neprobíhaly testy digitální měny pouze v Dánsku.
Je tedy jen otázkou krátké doby, než se přizpůsobíme a budeme ve všech ohledech následovat EU. Ostatně, ať nám bude vládnout kdokoli, bude to vždy někdo, kdo EU v podobných záležitostech vždy nadšeně následoval.
Jak již víte, tak pro další „šestiletku“ určila EU výdaje 2 biliony eur – a zaplatí to samozřejmě opět jen a pouze občané formou zdanění.
A to jak zdanění občanů (zejména formou uhlíkových odpustků), tak formou zdanění firem, které si zvýšené daně vykompenzují vyššími cenami produktů, propouštěním nebo stěhováním mimo EU.
Brusel chce tedy více peněz, více moci, více kontroly:
S novým daňovým modelem CORE a digitálním eurem technokraté EU hluboce zasahují do národních kompetencí a občanských svobod.
To, co se maskuje jako reforma, je ve skutečnosti dalším krokem směrem k centralizované fiskální unii EU – na úkor ekonomické svobody.
EU se potácí od jedné ideologické arogance k druhé – tentokrát jde o peníze
Přesněji řečeno: o ještě více peněz z kapes podnikatelů, občanů a národních států.
Dvě nedávné události ukazují, jak daleko je Brusel nyní ochoten zajít, aby se etabloval jako daňový a dohledový stát.
Za prvé: Nová daň z příjmu právnických osob v EU „CORE“
Evropská komise plánuje ve víceletém finančním rámci na období 2028–2034 zavést daň z obratu pro společnosti s ročním obratem 50 milionů eur nebo více – bez ohledu na lokalitu.
Nový „Corporate Resource for Europe“ (CORE) nemá být založen na zisku, ale přímo na prodeji. Nejedná se jen o ekonomické šílenství, ale také o frontální útok na atraktivitu lokality, investic a národní daňové suverenity.
Zdanění založené na obratu je ekonomicky nesmyslné a nebezpečné – zejména v době krize nebo pro společnosti s nízkými maržemi.
Obzvláště kritické: Daň se má vztahovat i na společnosti mimo EU. Tím hrozí, že evropské lokality budou vystaveny obrovské konkurenční nevýhodě – a pro mezinárodní společnosti se stanou skutečným impulsem k investičnímu útěku.
Výbušný je také nedostatek transparentnosti: návrh CORE byl v tichosti a tajnosti protlačen, nikoli demokraticky vyjednán. Brusel se nyní chová jako fiskální stínový stát – bez ohledu na suverenitu nebo ekonomické důvody.
Podle Evropské komise se má rozpočet EU zvýšit z 1,211 na dva biliony eur, což představuje nárůst o 800 miliard. Původní návrh rozpočtu navíc počítal se 7letým obdobím, ten nový je již pouze na „šestiletku.“
Za druhé: Digitální euro – trojský kůň kontroly
To, co je prodáváno pod rouškou „inovace“, je ve skutečnosti nástroj dohledu s obrovským potenciálem pro zneužití. Digitální euro má podle tvrzení ECB pouze „doplňovat hotovost.“
To, co začíná jako dodatek, však často skončí jako plná náhražka. Historie nám dává za pravdu. Stačí nějaká událost, která dá záminku ke zrušení hotovosti – a zůstane jen samotná digitální měna.
EU také plánuje „podmíněné platby“ – tj. transakce, které budou uvolněny pouze za určitých podmínek. Tato funkce může být řízena dodavateli třetích stran nebo státními agenturami.
Jinými slovy, je to ona programovatelnost, o které se před časem tvrdilo, že nebude u digitálního eura využívána. Takže nakonec samozřejmě bude. Ta je ostatně hlavním důvodem, proč digitální měnu jednotlivé země (či v případě zemí eurozóny ECB) zavádí.
V budoucnu bude například možné určit, kdy, kde a za co můžete své peníze utratit. CO₂ rozpočty, podmíněné sociální dávky, černé listiny, geofencing – technicky už to není problém.
Odtud už je velmi blízko k samotnému vyvlastňování. Nebudete mít na uhlíkové odpustky a vysoké daně? Vezmou vám majetek. Nebudete poslušní? Zablokují vám některé platby.
Je to útok na autonomii soukromého sektoru. A je to mnohem subtilnější než dnešní de-banking. Je to kontrolní moc v digitálním hávu.
Digitální euro má zatím několik úskalí, která brání rušení hotovosti. Zůstává nevyřešena otázka nákladů, stejně jako ochrana dat, offline dostupnost nebo více peněženek.
Výsledek:
EU se stále více vzdaluje volnému trhu, národní suverenitě a občanovi založenému na sebeurčení
Daňové plány jako CORE a digitální měny jako programovatelné euro nejsou pokroky – jsou to symptomy technokratického centralismu, který se již ani nesnaží tvářit jako demokratický.
Nepotřebujeme daňovou suverenitu EU, žádné digitální donucovací měny, žádnou novou byrokratickou armádu. Potřebujeme osobní odpovědnost, konkurenci, ochranu lokality a finanční svobodu.
Nic podobného však nebude v rámci EU možné…
ZDROJ, Spracoval: Necenzurovaná Pravda