Toto téma se silně projevilo v minulých dnech, Stačí si připomenout konferenci o bezpečnosti v Mnichově, která se předvedla v celé své nádheře a vypadala, upřímně řečeno, poněkud divoce. To ale není vše. Pokud se podíváte po Evropě, co vykládají její lídři, podíváte-li se, co říkají lídři USA – a to nejen na naši adresu, ale vůči sobě navzájem – musí vám být jasné, že přebývají ve velmi podivném stavu. Pravdaže, jejich hysterie obecně odpovídá skutečnosti, protože nejenže nechápou, co dělat, ale, že si na druhé straně velmi dobře uvědomují, že jim zbývá hrozně málo času na to, aby přijali nějaká opatření.
Na té bezpečnostní konferenci pronesl Borrell zajímavou větu, jež zněla zhruba tak, že je nutné přestat mluvit a začít něco dělat. Situace, v níž se naši bývalí partneři nacházejí, vypadá podstatně hůře. Obrazně řečeno, ono totiž na houby lze jít dnes nebo zítra nebo za týden… teď nejspíš tyto houby shnijí, ale za týden vyrostou nové. Ale s bývalými našimi partnery je situace naprosto jiná – trochu podrobněji se k tomu později vrátím – hlavně ale není čas! Úroveň napětí totiž nepřetržitě roste. V těchto dnech Húsiové konečně potopili jednu loď a není pochyb, že budou mít spoustu možností ještě nějakou potopit, a bude dobře, pokud to bude nějaká civilní loď nákladní, nebo kontejnerová. Pokud ale to bude loď válečná, bude to podstatně horší pro všechny účastníky, protože všem dojde, že loď na moři není jen údernou silou, ale i terčem. My jsme se o tom, mimochodem, přesvědčili v Černém moři. Ten, kdo kontroluje břehy Černého moře, ten může zajistit plavbu zbavenou vojenských plavidel, protože to moře se raketami naskrz prostřeluje.
Netřeba vysvětlovat, že je snad Rudé moře horší než Černé. Krom toho víme, že drony začaly nalétat na americké základny v Iráku a Američané nejspíš budou muset odtud brzy odejít stejně jako ze Sýrie, a vůbec uzavřou mnoho základen na Blízkém Východě. Kdo ale říká, že tytéž drony nemohou nalétat na základny v Bahrajnu nebo Kataru – a nebojím se říci, že třeba v Německu? Chcete říci, že na území Evropy nejsou drony? Že na každé americké základně je kompletní systém protivzdušné obrany? A kolik dronů je třeba k přetížení tohoto systému – 100, 200? Stojí-li jeden 50-100 dolarů, tak za nějakých 20.000 dolarů si lze opatřit velké potěšení při pohledu, jak na amerických základnách v Německu něco vybuchuje.
My jsme s Karinou Alexandrovnou Gevorgjan probírali aktuální situaci ve světě a došli jsme k závěru, že konflikt mezi Londýnem a Washingtonem dosáhl stádia, kdy síly Londýnu blízké mohou v Západní Evropě zorganizovat docela silné islámské povstání, včetně napadení amerických vojenských základen. Tehdy to přešlo. Ale kdo říká, že se situace nemůže opakovat? A kdo říká, že takové operace je schopen řídit jen Londýn? Dnes už je všem jasné, že koncem jara to bude už s jistou mírou pravděpodobnosti, a k podzimu s pravděpodobností velkou. Jednoduše proto, že se navršila celá hromada otázek, které si vyžadují odpovědi. Ale odpovědi nejsou a všichni, kteří chtějí ty odpovědi dostat, potřebují v pro ně vhodnou dobu stimulovat ty, kteří dnes teoreticky ty odpovědi mají dát. Na to, aby se něco dělalo, například odevzdat někomu něco. V Puškinově tragédii „Hodování během moru“*) je mnoho různých frází, které mohou popsat dnešní obrázek.
Mohu s naprostou jistotou říci, že se bude jen zrychlovat, protože prohloubení hospodářské krize je nevyhnutelné. Ta je v chodu, množství problémů narůstá a odpovědi na tyto problémy prostě nejsou a nebudou. Přitom si představte, že například Argentina zítra okupuje Malvínské ostrovy. Kdysi tam Margaret Thatcher vyslala flotilu… Dnes ale není jisté, zda by tato flotila k ostrovům vůbec doplula – pokud se ji snad podaří dát dohromady. A kdo říká, že než tam flotila doleze, nebude mít Argentina 3-4 hyperzvukové rakety, kterými docela blbě potopí britské letadlové lodi – a co pak? A kdo řekl, že Húsiové nedokáží potopit letadlovou loď v Rudém moři? Protože nemají hyperzvukové rakety? Promiňte, ale pokud lze dodávat rakety Ukrajině, aby jimi útočila na civilní letadla a cíle v Rusku, co brání v dodávkách raket Húsiům? Kdo říká, že to nelze? Západ přece sám narušil systém dohod. Tak proč se domnívá, že protistrana ty dohody dodržovat musí?
Z toho důvodu jsem například naprosto přesvědčen, že všechny americké základny, ať už na Blízkém Východě nebo v Evropě, budou muset docela brzy odejít. A z tohoto důvodu nevím, jak budou USA obsazovat Jihovýchodní Asii. Vtip je v tom, že to není okupace Japonska, ale že USA potřebují, aby ty mnohé desetimilóny obyvatel Jihovýchodní Asie pracovaly s americkými trhy, aby se staly součástí amerických trhů. Ale pokud vám všude létají čínské drony, jste si jisti, že je dokážete zastavit? Kde budete rozmísťovat americký kontingent? Co uděláte s čínskou diasporou… atd, atd. Neštěstí spočívá v tom, že už není dobrá odpověď na otázku, jak zachránit toto liberální paradigma.
Každou konkrétní otázku, například obnova průmyslu, řešit lze a zdroj na její vyřešení je. Neštěstí je v tom, že pokud tento zdroj vezmete, nečekaně zjistíte, že ale nejsou zdroje na to, či ono, co realizaci té obnovy podmiňují. Že je nutné odejít z Blízkého Východu a z Evropy. Ale co tam bude, kdo tam tomu bude velet? Ale lidé, kteří by měli přijímat tato rozhodnutí, toho nejsou schopni, protože myslí v termínech starého modelu, starého paradigmatu. Oni vůbec nevidí, jak lze tyto úkoly vyřešit. Já jsem to velmi dobře vycítil, protože jsem už dost dávno zformuloval koncepci, že jedinou šancí pro USA je převzít pod svou kontrolu trhy Jihovýchodní Asie. Dost mě zajímalo, jak brzy američtí experti tu koncepci přijmou (bez té základní podstaty, kterou jsem měl já). A oni ji nakonec přijali, někdy před půl rokem, možná trochu dřív. Ale to, že vyžaduje změny i v jiných sférách, jež nejsou ekonomické, beznadějně nechápou, protože tamním ostatním elitám to vysvětlit nelze.
Ano, lidé, kteří pochopili, že je třeba obsadit Jihovýchodní Asii, říkali ostatním elitám: „..mládenci, to je nutné udělat!“ – a dostali odpověď, ať to tedy udělají. Oni na to říkají, že potřebují zdroje. A když na otázku kolik, odpověděli jiným elitním skupinám: -„všechny, na něž lze dosáhnout, tedy včetně těch, na nichž vy sedíte…“, dostali zápornou odpověď a na tom se vše zadrhlo. Obecně vzato tak systémově-strategický a liberálně-ekonomický model skončil svou existenci a zachránit ho nelze. A v této situaci je rozklad nevyhnutelný – přičemž přeskočit propast dvěma skoky se nepovede.
Nejdřív totální rozklad, a teprve na tom bude možné postavit něco nového
Takže se na dnes vytvářený obraz dívám dost pesimisticky. Inu, on také příliš vábně nevypadá. Nevím, zda tady lze něco udělat pro to, aby se aspoň minimálně zachovala společná státnost…
AUTOR: Michail Chazin, Preklad: St. Hroch/ BelobogSk, zdroj