Chtějí nás zbavit pocitu vítězné mocnosti.
Někdejšího čínského předsedu Teng-Siaopchinga se kdysi novináři zeptali, jak hodnotí Velkou francouzskou revoluci (připomínám, že proběhla koncem 18.století) a on jim odpověděl, že neuteklo ještě dost času na to, aby bylo možné tuto událost objektivně hodnotit.
Chápu, že už od včerejška telegram-kanály, všechna masmédia, jsou zavaleny obrovským množstvím informací o tom, jak jsme to všechno prohráli a že jsme zase nic nedokázali. Chci poznamenat, že klíčovým úkolem naší společnosti dnes, je vrátit si zpět logiku vítězů, a v souladu s tím naši protivníci vyvíjejí veškerá úsilí na to, abychom nadále o sobě uvažovali jako o chudáčcích, nuzácích, kteří nic nedokáží. Pokud se začtete do různých kanálů z Izraele, tak tam je tato logika popsána naprosto jasně: – Rusové nic nedokáží, zatímco my ano. O nich si promluvme trochu později, a nyní k Sýrii, což je zásadně důležité…
Už jsem to jednou říkal v jiné souvislosti:
- Máme představení o pěti jednáních a vy chcete dělat závěry po prvním z nich? To je poněkud předčasné, nicméně příznačné, protože ti, kteří nyní činí předčasné závěry, mají dočasné ukazatele, na které se orientují – někdy dokonce ne dva týdny, ale dvě hodiny. Chápu, že nelze lidi donutit to vše nečíst, ale přesto důrazně doporučuji, pokud se udály nějaké nepříjemné události, tak tři dny počkat. Někdy bývá velmi užitečné si po třech dnech přečíst to, co psali někteří vaši korespondenti hned po těch událostech. Jednoduše proto, abyste si je jednou provždy vyškrtli ze seznamu těch, které stojí za to číst. Já naprosto pravidelně publikuji komentáře učiněné na internetu a některá sdělení, například z roku 2008. Tam, například, jsou komentáře k mé diskusi s Gurejevem (ekonom) – jistěže to nejsou tři dny a lidi byli tenkrát festovnější a nemysleli dopředu jen o dvě hodiny, ale přinejmenším o dva roky… Dnes je už jasné, že tenkrát uvažovali chybně. Nicméně je to takový recept – takže: – Proběhlo druhé dějství (nebo možná ani ne druhé) pětiaktovky, a proto netřeba se závěry spěchat.
Už udivujícím mistrovstvím je donutit židy zaplatit za to, že jsou modžahedové ochotni s nimi bojovat, došli k hranicím a donutit Turky zaplatit za to, aby na jejich hranicích vznikl Kurdistán. Pohleďme pravdě do očí:
- jak Hammás, tak Sýrie byli připraveni se s Izraelem dohodnout a poněkud ustoupit. Přiznejme si, že události loňského 7. října nebyly zorganizovány Hammásem, ale některými vnějšími silami, spolupracujícími s kýmsi v Hammásu.
Proč Izrael vlastníma rukama zničil ty, kteří proti němu bojovat nechtěli?
Maně vzniká otázka, zda někteří od nich nepracovali s jednotlivými elementy Hammásu a Hammás zase s některými lidmi v Izraeli. Už jsem o tom dost napsal, a proto dál pokračovat nebudu. Dnes už USA bombardují některá místa, stejně jako Izrael, a oba hovoří o tom, že likvidují vojenskou infrastrukturu Sýrie, aby lidé, kteří tam přišli, přišli do naprosto prázdného prostoru. Inu, divoši jsou divoši. Dělá si ale někdo iluze, že se u těchto divochů najednou samovolně nezrodí drony i nadzvukové zbraně? Ti, kteří je přikrmují, zatím hyperzvuk nemají, ale nadzvukové rakety ano, takže je to věc naprosto nesmyslná.
Pojďme zatím nehádat, kdo tam chyboval a proč. Já zatím konstatuji fakt – ale Kurdové, samozřejmě, už začali válčičku s protureckými silami. Jinak řečeno, je už vidět začátek druhého jednání – to je nyní téma k posouzení historie – tak za 150 let, podle odkazu Tenga. Protože dnes je naprosto zřejmé, že to, co se událo, nejenže bude mít své pokračování, ale že je to jen začátek a velmi mnozí z těch, kteří dnes slaví vítězství, ve skutečnosti jednou zapláčou. Inu, mimochodem, jistý záblesk pochopení se už začíná projevovat…
Na závěr zopakuji podstatnou věc: – ve složité situaci jsme se dopustili řady vážných chyb, o nichž mluvit nebudu prostě proto, že o tom bylo v poslední době už řečeno a napsáno tolik, že opakování je zbytečné. To tím spíš, že to říkali a psali většinou lidé, kteří se v tom vyznají lépe než já. Chci říci toto:
Klíčovým jejich úkolem – mám na mysli nepřátele a jejich personifikace není důležitá – tak jejich hlavním úkolem je zbavit nás pocitu, že jsme mocnost vítězná, že jsme tvůrci a jsme schopni budovat svoji budoucnost. Jejich úkolem je udělat z nás koloniální pěchotu, která bude pobíhat po světě a bránit jejich zájmy.
Tak s tímto nesmíme souhlasit nikdy. Přitom chápeme, že v místní politické elitě je dost lidí, kteří to chtějí a intenzivně se tím zabývají – a my s nimi musíme bojovat. Přinejmenším na úrovni ideologické – a z toho důvodu musíme:
Říkat pravdu a nesmolit všelijaké bajky
Ukazovat budoucnost, jakou chceme vystavět – což je neméně důležité. Proto říkám, jak má vypadat naše ekonomika a jak se do ní máme dobrat.
To je, podle mého názoru velmi důležitá věc. A nezabývat se různými těmi panickými útoky, jakože: „Jaj, to Rusko zase všechno prohrálo!“. Ono nemůže neprohrávat, ale bude vyhrávat a v mnohém už vyhrálo. A je nutné si to vtlouci do hlavy jako otčenáš. Jinak nás vtáhnou do stejné situace jako v únoru 1917, kdy Cara báťušku zradili všichni v jeho okolí, a v první řadě pravoslavná hierarchie.
A co říkáte? Máme to zapotřebí?
AUTOR: Michail Chazin, ZDROJ: YouTube, Preklad: St. Hroch/BelobogSK