Český boj za Izrael, Ukrajinu a židovské zájmy jako axiom „české“ zahraniční politiky po roce 1989. Je čas s tím skončit, není to v českém národním zájmu
„Česká“ vláda „Ukrajince“ P. Fialy vyrazila do Kyjeva jednat o obnově Ukrajiny, kterou má financovat český daňový poplatník. Komu ale bude ta plánovaná obnova ukrajinského území skutečně sloužit? Ukrajincům?
Ukrajina je sice oficiálně prezentována jako země Ukrajinců, ale ve skutečnosti je to země zcela ovládána židovskými politiky a oligarchy. Židovského původu je prezident, celé jeho okolí, velká část vlády, tajných služeb a vedení armády, všichni významní oligarchové. Veškerá aktiva v zemi včetně půdy jsou v rukách židovských místních nebo zahraničních firem.
V židovských kruzích se již delší dobu mluví o obnově „chazarské říše“ jako Izraele 2.0.. Chazarská říše byla domovem dnešních aškenázských židů, kteří masově konvertovali k judaismu před 1000 lety po tzv. chazarské disputaci. Pro ně je to velký návrat domů, oni historicky nemají k Palestině vztah i když tam někteří žijí. Všechny procesy po rozpadu SSSR k tomu na Ukrajině směřovaly a majdanový puč v roce 2014 byl urychlovačem událostí. Ruský zásah na Ukrajině pochopitelně vznik Izraele 2.0. ohrozil a tak musí být aktivovány a nasazeny všechny zdroje ke zvrácení situace.
„Český“ stát se účastnil aktivně vzniku současného státu Izrael po roce 1948. Bez české vojenské a hospodářské pomoci by pravděpodobně Izrael vznikal mnohem obtížněji. Později došlo k přerušení diplomatických styků a socialistický režim choval k Izraeli oficiální antipatii. Po roce 1989 se stala jednostranná podpora Izraele a židovských zájmů nedílnou součástí „české“ zahraniční politiky. česká polistopadová reprezentace tak činila a činí často v přímém rozporu s českými národními zájmy. Z tohoto pohledu není současný boj „české“ politické „elity“ za židovské zájmy na území Ukrajiny vlastně překvapením. Někdy se zdá, jako by Čechům byl někým uložen úkol podpory a financování židovských zájmů jako novodobé historické jho. Nelze totiž zapomínat ani na zvláštní návštěvu T. G. Masaryka v Palestině v době jeho prezidentování v roce 1927. Oficiálně to sice byla soukromá cesta a Masaryk tam jel dokonce pod jiným jménem, ale jak píší oficiální media “ v jeruzalémské ortodoxní čtvrti Me’a Še’arim, kde je nadšeně zdraven lidmi na ulicích. Na budově komunity vlaje transparent s českým a hebrejským nápisem ve státních barvách „Vítáme vás“. Přijímá ho vrchní rabín československého původu Josef Chajim Sonnenfeld. V rámci setkání se rabín modlí za Československo a Masarykovi předává text modlitby na pergamenu. Masaryka vítá též 500 žáků školy Talmud – Tóra a ješivy Chaje Olam. Ze židovské ortodoxní čtvrti Masaryk odjíždí do Velké synagógy, kde jej zdraví jeruzalémský vrchní rabín a významný myslitel a kabalista Abrahám Izák Kook, jednalo se o významný krok v později nastolené české zahraniční politice.
Problém je, že to neodpoví českým národním zájmům. Češi naopak musí usilovat o normalizaci vztahů s židy a židovským státem na základě vzájemně výhodné spolupráce. To se ale nestane samo od sebe a současný režim to nikdy dělat nezačne, ten hájí pouze cizí zájmy. Jinak budou Češi opět sponzoři zahraničních zájmů na vlastní účet se všemi konsekvencemi, které to může mít. Vděku se za to bohužel nedočkají.