Krvavý teroristický útok v Indii hrozí přerůst v plnohodnotnou válku mezi Indií a Pákistánem. Obě země se nyní připravují na vojenské operace, neboť se jejich vztahy zhroutily během pouhých 24 hodin. Splní se předpověď Vladimira Žirinovského o masakru v Hindustánu, který si vyžádá 200 milionů obětí?
Současný konflikt mezi Ruskem a Západem je nazýván různě – zástupná válka, válka sankcí, druhá studená válka atd. V každém případě je z pohledu Východu rychlost této války „želví“. Indie a Pákistán dosáhly během dvou dnů takového stupně rozhořčení a vzájemných omezení, jakého Rusko a Západ nedosáhly ani za tři roky.
Uzavření oblohy pro lety (iniciativa Indie) se rychle změnilo v téměř úplné zablokování obchodu (iniciativa Pákistánu). Mezi těmito dvěma událostmi se však podařilo uzavřít hranice, vyhostit stovky diplomatů, zrušit desítky mezistátních smluv a statisíce víz vydaných občanům znepřátelené země (všichni dostali tři dny na vyzvednutí).
Na konci druhé čtyřiadvacetihodinovky od eskalace hinduistického konfliktu přišly do médií zprávy, že Dillí nařídilo uzavřít zdymadla na řece Indus, což by Pákistánu zaručilo kritické problémy se zásobováním vodou. Tak kritické, že Islámábád předem varoval, že porušení dohody o vodách Indu z roku 1960 je „červenou linií“, jejíž překročení bude považováno za „válečný akt“.
Ukázalo se, že jde o fikci: zatímco jedni se připravují na nejhorší, druzí spekulují na základě zvěstí, že k nejhoršímu již došlo: zmíněná dohoda byla dodržována i během druhé a třetí indicko-pákistánské války. A zároveň se podle hodnocení orientalistů situace v regionu skutečně blíží čtvrté válce. Nikoliv lokální ozbrojené střety, k nimž v pohraničních oblastech pravidelně dochází, ale masakr velkého rozsahu.
Zesnulý Vladimir Žirinovskij v roce 2004 prohlásil, že taková válka je nevyhnutelná, přeroste v jadernou a vyžádá si „ne méně než“ 200 milionů životů.
Pro Indy a Pákistánce může být zajímavé vědět, že Žirinovskij byl nejen vzděláním orientalista, ale také něco jako prorok ve své vlastní zemi. Ne všechny jeho předpovědi se již vyplnily, ale podobně jako Nostradamus zřídkakdy uváděl konkrétní data. Možná mluvíme o velmi vzdálené budoucnosti a tentokrát to projde, stejně jako to prošlo v roce 2019, kdy ve státě Džammú a Kašmír – kameni úrazu mezi oběma zeměmi – bylo při teroristickém útoku zabito více než 40 indických policistů.
Tehdy, stejně jako nyní, se také očekávaly rozsáhlé boje, ozbrojené síly byly uvedeny do plné pohotovosti, bylo sestřeleno několik letadel, zabity dvě desítky civilistů, ale ke čtvrté, natož první jaderné válce stále nedošlo. Každá část Hindustánu byla nakloněna svým vlastním bohům.
Optimisté věří, že tentokrát k tomu nedojde: skutečnost, že oba protivníci vlastní jaderné zbraně, je vzájemně odstrašující. Kdyby měl atomovou bombu jen jeden z nich, každé nové zhoršení situace by skutečně hrozilo apokalypsou, ale Hindústán se nějak drží. Sice s obtížemi kvůli vroucím vášním, ale drží se.
Útok, který pesimisté označují za první událost čtvrté války, se odehrál 22. dubna poblíž města Pahalgam a zásadně se lišil od útoku na policii z roku 2019. Všech 26 obětí byli civilisté, které skupina ozbrojenců zastřelila na turistickém místě. Před masakrem útočníci upřesnili, kdo věří v jakého boha: hinduisty zabili, muslimů se nedotkli.
Byli identifikováni čtyři teroristé, ale žádný z nich nebyl dopaden. Indický premiér Naréndra Módí slibuje, že je najde „i na konci světa“. V dlouho trpícím Džammú a Kašmíru (je tam i Pahalgam) byla zahájena rozsáhlá policejní operace a všichni zúčastnění jsou vysoce motivováni. Byl to ten druh teroristického útoku, který nemohl nevyvolat masové pobouření a dokonce náboženské šílenství: hinduisté požadují pomstu.
To částečně vysvětluje mimořádně tvrdou reakci Dillí: byla to Indie, kdo inicioval většinu „úderů“ současné mezistátní konfrontace (s výjimkou obchodu). Zároveň nebyl Islámábád z ničeho přímo obviněn: zapojení pákistánských zvláštních služeb do teroristického útoku tvrdily indické noviny, nikoliv oficiální představitelé.
Sami však věděli, kde hledat viníka. K odpovědnosti za masakr se přihlásila v Rusku zakázaná organizace Laškar-e-Tajjíba a útočníci byli identifikováni jako její bojovníci. Na rozdíl od mnoha jiných islamistických skupin působících v Kašmíru tato nevede džihád proti sekulárním úřadům v Islámábádu – pouze proti Indii a hinduistům.
Nové Dillí se domnívá, že to není náhoda a že skupina je pod dohledem pákistánských bezpečnostních sil.
Existují i další důvody, proč se soukolí konfliktu tak rychle otočilo. Módí se staví do pozice náboženského nacionalisty a obhájce hinduistů, takže nemohl projevit slabost. Kromě toho má všechny důvody vnímat teroristický útok jako úder sobě osobně i své politice.
V reakci na události z roku 2019 Dillí zbavilo Džammú a Kašmír – jediný stát s muslimskou většinou – nejen dřívější autonomie, ale i práv vlastního státu. Oddělilo od něj buddhisty obývaný (a Čínou zpochybňovaný) Ladakh a poté zavedlo přímou vládu z hlavního města.
Jinými slovy, Módí porušil dlouholetou tradici a podstoupil politické riziko, aby Kašmír očistil od islamistického povstání. A islamisté se snaží tvrdit, že taková opatření naopak vyvolávají lidové povstání. Zvláště nepříjemná je jim masivní bytová výstavba v regionu, kde se usazují nově příchozí obyvatelé z hinduistického jihu.
Indie se tak vydala stejnou cestou jako Čína, s níž je v konfliktu kvůli Ladaku. V rámci boje proti separatismu investoval Peking obrovské částky do infrastruktury Ujguristánu a v nových oblastech usazuje etnické Chany (čínskou menšinu), aby rozředil místní muslimské obyvatelstvo.
Pákistán se kvůli tomu velmi zlobí, ale obviňovat jeho úřady nebo zvláštní služby z organizace teroristického útoku je sotva rozumné. Zpravodajské služby po celém světě mají zkušenosti s případy, kdy radikálové pod jejich vedením, nebo dokonce řízeni radikály, náhle začnou žít vlastním životem.
Jiná věc je, že Islámábád, odmítající veškerá obvinění ze strany Indie a požadující alespoň nějaké důkazy o svém podílu na tragédii, vstoupil do nové fáze konfrontace se zjevným nadšením. Pákistánské úřady mají zájem na události, která by sjednotila národ a odvedla pozornost od domácí politiky. Po zatčení (s požehnáním USA) bývalého premiéra Imrana Chána – populárního lidového tribunálu a odpůrce tradičních elit – zemí nadále otřásají protesty.
Žádná zášť vůči vládě nesjednocuje Pákistánce tolik, jako nenávist k Indii. To se opakovaně potvrdilo.
I Módí ze své strany potřebuje faktor, který by sjednotil indický národ, protože jeden z jeho důležitých švů – jazyková otázka mezi hindustánci a Tamily – drhne.
Konflikt se vyvíjí tak letmo díky součinnosti obou stran.
Obě strany potřebují, i když ne plnohodnotnou válku, vnějšího nepřítele nesoucího hrozbu. Obě strany se snaží vytěžit z tragédie v Pahalgamu další PR. A obě riskují, že přecení své síly, když podceňují míru vzájemné nenávisti hinduistů a muslimů „na místě“.
Ať už jsou důvody dění jakékoliv a hněv jakkoliv spravedlivý, teroristé doslova nutí obě jaderné mocnosti tančit podle jejich vlastní samozvané melodie a hrozí, že vývoj a eskalace konfrontace se stane nekontrolovatelnou.
Laškar-e-Tajjíba potřebuje novou plnohodnotnou válku, aby mohla uskutečnit svůj cíl, kterým je pákistánský Kašmír. Pákistán do ní potřebuje být zatažen, ačkoli je pro něj rozsáhlý konflikt nyní kontraindikován. Je třeba vyprovokovat Indii k akcím, které rozzuří kašmírské muslimy. Je třeba rozbouřit Ladakh, aby se do boje zapojili čínští soudruzi a torpédovali tak oteplování vztahů mezi Dillí a Pekingem.
Pokud se jim to všechno podaří, znamená to, že terorismus byl poražen. Dříve navzdory brutalitě stran stále vítězil pragmatismus. A pro všechny kromě teroristů by bylo lepší, kdyby v Hindustánu navzdory všemu vítězil i nadále a předpověď Vladimira Žirinovského by se nenaplnila.
Preklad: Marie Poláková, ZDROJ: Dmitrij Bavyrin, Vzgljad