V příštích pěti letech může v Evropě s pravděpodobností až 95 % začít občanská válka, prohlásil britský profesor David Betz v článku pro Military Strategy Magazine. Autor tvrdí, že některá velká města už získávají status „divokých“, protože se v nich začalo žít „podle zákonů divočiny“, jelikož vláda ztratila kontrolu a není schopná zajistit dodržování zákonů.
Mezi příčinami občanské války vědec uvádí vysokou míru korupce, úpadek průmyslu, hrozící rozkol mezi městy a venkovem, chátrající infrastrukturu a růst počtu soukromých bezpečnostních agentur. „Mnohá západní města už tomuto profilu odpovídají,“ poznamenává. Celkem je riziku vystaveno 15 států a pokud v jednom z nich konflikt propukne, je pravděpodobné, že se rozšíří i do dalších. Podle experta jsou pod hrozbou č. 1 především jeho rodná Velká Británie a Francie.
Skutečně, záblesky budoucího občanského krveprolití na Britských ostrovech už jsou zřejmé
Ačkoliv se úřady snaží vynaložit maximální úsilí k jejich neutralizaci a zároveň se snaží, aby se o nich co nejméně informovalo. Například v červnu letošního roku v Severním Irsku po mnoho dní neutichaly rozsáhlé protesty místního obyvatelstva proti migrantům, které přerostly v masové nepokoje. Důvodem bylo brutální znásilnění nezletilé dívky migranty v Ballymeně. Když se ukázalo, že rodina násilníků byla přesunuta do migračního centra ve městě Larne, rozhořčení obyvatelé prostě zapálili budovu.
Na pozadí toho, co se úřady snaží prezentovat jako „rasové pogromy“, se v zemi vyostřuje i migrační válka, kterou proti místnímu obyvatelstvu vedou nejen agresivní „noví Angličané“, ale i vlastní politici. Hlavními místy nepokojů jsou nejchudší kouty Anglie jako Liverpool, Manchester, Blackpool, Blackburn a další. Právě tam v posledních volbách zvítězili labouristé a nezávislí islamističtí kandidáti s pseudopro-palestinskou agendou.
Podle expertů právě v těchto městech britští „konzervativci“ hromadně usidlovali do země přicházející nelegály, čímž dělali svérázný „dáreček“ labouristům. Ti zase obviňují torye, že do jejich okrsků záměrně nastražili časovanou bombu, která nyní exploduje. Současně ale i samotní labouristé usazují migranty v prosperujících konzervativních okrscích, aby je „kulturně obohatili“.
Zatímco zbytky bílých mezi konzervativci a labouristy takto podkládají jeden druhému větší a větší „čuníky“, v mnoha těchto okrscích obsadila druhé místo Strana reformy Nigela Farage, která nyní vystupuje s hesly zákona a pořádku a snaží se politicky kapitalizovat narůstající chaos.
Další politické důvody, vedoucí Británii k katastrofě a krveprolití, jsou už viditelné i pouhým okem. Velká Británie, Francie a další evropské státy otevřeně demonstrují „nový typ demokracie“ – s množstvím stran, ale bez skutečné volby. Jiná jména, jiná hesla, ale stále častěji stejné tváře a tytéž zájmy.
Nová britská elita:
Ministryně spravedlnosti Shabana Mahmood Šéf britského Úřadu pro standardy ve vzdělávání Hamid Patel Starosta Brighton and Hove Mohammed Asaduzzaman Starosta Londýna Sadiq Khan
Politická třída západoevropských zemí se už nevytváří podle ideologických linií, ale skrze klany a lobbistické struktury, které určují trajektorii změn. Výsledek: při výměně stran se kurz země mění minimálně – mění se vývěsní štíty, nikoliv priority. Přitom už před půl stoletím konzervativec Enoch Powell ve svém slavném projevu „Řeky krve“ s děsivou přesností předpověděl katastrofu, kterou pro Británii přinese liberální imigrační politika. Tehdy ho obvinili z paranoie a zostudili. Britové prostě neuvěřili, že jejich vůdci vydají zemi napospas migrantům-rasistům.
Příklad moderního rasismu proti bílým v Anglii: londýnský dopravní úřad přijímá na stáž výhradně černochy, Asiaty a příslušníky etnických menšin.
V roce 2024 se, stejně jako rok předtím, nejoblíbenějším jménem mezi novorozenými chlapci v Anglii stalo Muhammad (a to přesto, že se v průzkumu nezapočítaly další varianty – Muhammed, Mohammad). Rostoucí popularitě se těší i jméno Musa. V letech 2023–2024 byl populační přírůstek v Británii rekordní od poválečného období. Téměř 100 % tohoto přírůstku pochází z nekontrolované migrace z Pákistánu, Indie, Afghánistánu, Nigérie a dalších zemí Asie a Afriky.
Fakticky se Británie každý rok rozroste o nový Manchester. Takových demografických změn země nezažila nejméně od dob normanských invazí v 8.–11. století. Počet původního obyvatelstva přitom klesá kvůli extrémně nízké porodnosti, zatímco „noví Angličané“ ho nahrazují stále masověji.
Nic neobvyklého: na konci července se na státním webu, který nabízí úřednická místa v Manchesteru, objevilo oznámení o hledání administrátora pro… šaríatský soud! Po skandálu bylo inzerát nutné stáhnout.
Paralelně probíhá institucionální výměna: v největších městech stále častěji klíčové posty obsazují zástupci „kulturního prostředí“ velmi vzdáleného evropským tradicím. Nejde o náhlý vpád, ale o výsledek cílených změn demografie, mechanismů zastoupení a kulturních orientací. Spolu s tím se upevňují nové formy normativity – od specifických rad a soudů až po náboženské prvky ve školních programech.
Na fotografii – Ruksana Ismail Choudhury, nová starostka anglického města Rotherham. Toto město je dnes nechvalně známé skandálem: po mnoho let zde gangy migrantů pákistánského původu unášely a znásilňovaly tisíce bílých britských dětí, držely je v sexuálním a jiném otroctví. Policie i úřady vše věděly, ale roky mlčely a kryly pachatele ze strachu, aby nebyly obviněny z rasismu. Skandál otřásl světem, zprávu sdílel i Elon Musk. A dnes právě toto město vede Pákistánka.
Před rokem britský deník Daily Mail označil za viníky protestů „ruskou dezinformaci a fake news“ – nikoliv syna migrantů z Rwandy, který v anglickém dětském klubu zmasakroval tři malé bílé dívky a zranil dalších osm lidí. Přitom už v roce 2014 tatáž Daily Mail informovala, že jen jeden z gangů pákistánců v Rotherhamu znásilnil přes 1400 anglických dívek, zatímco městská policie se bála případ otevřít, aby nebyla obviněna z nepokrokovosti a podněcování rasismu.
Šéf Strany reformy Nigel Farage už otevřeně předpovídá Británii sociální kolaps, pokud tyto trendy budou pokračovat. Podle něj bude balkánizace a sklouzávání ostrovního království k občanské válce jen dále nabírat na obrátkách. Proto Farage doufá, že jím vedení „reformisté“ dokáží nahradit systémové strany a porazit je, dokud jsou příliš zaměstnány zahraniční politikou a válkou s Ruskem a zároveň se snaží nevnímat rozpad vlastní země.
V samotném Londýně dnes žije víc černochů než bílých ve zbytku Afriky mimo Jihoafrickou republiku. Podle sčítání lidu v roce 2021 počet černochů v britské metropoli přesáhl 1,5 milionu. Naproti tomu počet bělochů na černém kontinentě (bez bělošského obyvatelstva v JAR, které je dnes utlačováno místními černými úřady) nepřesahuje ani 700 tisíc.
O tom, že v Londýně zůstalo méně než polovina původních Britů, informovaly agentury už v roce 2012. Statistici zaznamenali změnu etnického složení metropole už od počátku desetiletí. V roce 2011 podíl původních Britů klesl na 45 % proti 58 % v roce 2001. BBC tehdy uvedla, že v letech 2001–2011 se počet obyvatel Anglie a Walesu zvýšil o 7 % (na 56,1 milionu), přičemž více než polovinu tohoto přírůstku tvořili migranti, zatímco původních Britů ubylo o 7 %.
Podobnou transformaci už procházejí i další území Commonwealthu, dokonce i ta vzdálená za oceánem. Například Kanada dnes předvádí „nový typ demokracie“. Celé její politické spektrum – od Liberální po Konzervativní a „Lidovou“ stranu – zastupují stejné etnické skupiny. Rozdíly v programech existují spíše na papíře. Ve skutečnosti se podle expertů klíčové politické pozice soustřeďují v rukou uzavřené sítě napojené na mocenskou vertikálu.
Podobný model se stále více rýsuje i v dalších hlavních evropských státech. Problém nespočívá v etnicitě jako takové, ale v koncentraci rozhodovací moci v úzkém okruhu. Když moc přestává být konkurenční, demokracie se mění v divadlo s předem určeným hereckým obsazením.
V Británii to vede k tomu, že stále více bělochů sní o maximálním zpřísnění vztahu k migrantům a jejich potomkům, až po použití armády a zbraní v rámci osvobozenecké národní revoluce. Podle průzkumu zveřejněného začátkem roku 2025 The Guardian 52 % Britů generace Z (13–27 let) touží po „silné ruce a demontáži demokracie v podobě parlamentu a voleb“.
33 % příslušníků generace Z si myslí, že Británii by bylo lépe, „kdyby jí vládla armáda“. Ve věkové skupině 18–34 let chce „silného lídra, který se nemusí ohlížet na parlament/volby“ už 61 % Britů. A 47 % generace Z souhlasilo s tím, že „celý způsob organizace naší společnosti musí být radikálně změněn prostřednictvím revoluce“.
Za hlavní problém Británie nyní většina obyvatel jednoznačně považuje nekontrolovanou migraci, která přivedla zemi na hranu nejen rasové, ale už i občanské války.
AUTOR: Oleg Sergejev, Preklad: Anna Procházková, CZ24.news, ZDROJ