Od 7. října se v Londýně odehrálo mnoho temných dní. Každou sobotu jsou ulice plné demonstrantů, kteří volají po konci státu Izrael, několik židovských škol muselo být z bezpečnostních důvodů uzavřeno a počet antisemitských incidentů se velmi zvýšil. Zúčastnil jsem se řady těchto protestů a zdokumentoval je, přičemž občas došlo k násilnostem, střetům s policií, antisemitskému skandování, a dokonce k výzvám k džihádu.
Možná si říkáte, že je to všechno špatně. A máte pravdu. Ale bledne to ve srovnání s tím, co se stalo minulou středu, kdy britský parlament, který existuje již 800 let, kapituloval před strachem z islamistického násilí.
Ačkoli se podrobnosti parlamentního jednání ve Spojeném království budou zdát pravděpodobně tajemné a spletité, zejména americkému čtenáři, vydržte se mnou jeden nebo dva odstavce, protože je důležité pochopit, proč je to, co se právě stalo, tak pobuřující.
Ve středu byl v parlamentu opoziční den. Takových dnů, kdy mohou opoziční strany namísto vlády předkládat návrhy k projednání a hlasování v Dolní sněmovně, je přibližně 20 ročně. Tato hlasování nejsou pro vládu závazná, ale přesto jsou vyjádřením vůle Parlamentu.
Takové dny bývají obvykle neradostné, ale ve středu Skotská národní strana (SNP) – malá opoziční strana vedená Humzou Yousafem, jehož příbuzní v posledních měsících úspěšně uprchli z Gazy – nastražila past, která měla odhalit vnitřní rozpory v Labouristické straně v otázce války mezi Izraelem a Hamásem. SNP ve svém návrhu vyzvala k „okamžitému zastavení palby“ v Gaze a označila kroky Izraele od 7. října za „kolektivní trest“. Labouristická strana poté předložila pozměňovací návrh k tomuto návrhu, který místo toho vyzýval k „okamžitému humanitárnímu příměří“, které by měly dodržovat „všechny strany“, a požadoval řešení v podobě dvou států. Konzervativní vláda poté předložila vlastní pozměňovací návrh k původnímu návrhu, v němž vyzvala k „okamžitému humanitárnímu přerušení“ a zároveň potvrdila „právo Izraele na sebeobranu“.
Podle zvyklostí, pokud vláda předloží pozměňovací návrh k návrhu předloženému opoziční stranou, je to právě vládní pozměňovací návrh, který je následně projednáván. To znamená, že labouristé – kteří se stále více spoléhají na muslimské hlasy, jež jim zajišťují značný počet křesel – se ocitli mezi dvěma mlýnskými kameny: buď budou muset hlasovat pro extrémně protiizraelský návrh SNP, který označuje izraelské akce za „kolektivní trest“, nebo hlasovat pro vládní pozměňovací návrh, který nevyzývá k příměří, jež stoupenci labouristů požadují.
V tomto okamžiku začali labourističtí poslanci soukromě vyjadřovat obavy o svou bezpečnost předsedovi Dolní sněmovny, který řídí debaty v Dolní sněmovně. Zákonodárci, kteří nebyli ochotni pokleknout a hlasovat pro návrh SNP, argumentovali tím, že by pak byli obviněni z toho, že jsou „proti příměří“ a hrozí jim, že se stanou terčem islamistického násilí. Předseda sněmovny, nepochybně pod tlakem vedení labouristů, tento argument přijal a porušil konvence a umožnil projednání vládního i labouristického pozměňovacího návrhu. (Předseda parlamentu od té doby uznal chybu a omluvil se, ale přesto je pod tlakem, aby odstoupil).
Výsledek tohoto procedurálního sporu je prostý a alarmující: předseda Dolní sněmovny zrušil zavedený precedens, protože, jak později sám přiznal, se obával o bezpečnost poslanců. Jednoduše řečeno, britská demokracie přestala fungovat podle svých vlastních pravidel, aby zabránila násilnému pronásledování, ne-li zabíjení svých zvolených zástupců islamistickými davy.
V jistém smyslu nebylo rozhodnutí předsedy parlamentu neopodstatněné. Poslanci jsou skutečně ohroženi. Jen několik týdnů předtím Mike Freer, konzervativní poslanec, který zastupuje volební obvod s významným počtem židovských obyvatel oznámil, že se nebude ucházet o znovuzvolení, protože jemu a jeho rodině bylo vyhrožováno kvůli jeho podpoře Izraele. Při vysvětlování svého rozhodnutí prozradil, že při setkáních s voliči začal nosit vesty odolné proti bodnutí.
V roce 2021 byl na takovém setkání islamistou pobodán jiný konzervativní poslanec, sir David Amess. V roce 2017 islamistický terorista kosil chodce a poté před branami parlamentu ubodal neozbrojeného policistu.
To vše měli naši poslanci před včerejším hlasováním nepochybně na mysli. Poslanci na obou stranách se v posledních týdnech setkávali s rozzuřenými davy, když vycházeli na veřejnost, přičemž jednoho poslance policie varovala, aby se nevzdaloval od svého domu kvůli nepřátelskému shromáždění před jeho rodinným domem.
Ve středu večer, kdy poslanci projednávali návrhy na příměří v Poslanecké sněmovně, promítali protestující na Big Ben nápis „od řeky k moři“.
Ve čtvrtek pronesl židovský konzervativní poslanec Andrew Percy v Dolní sněmovně silný projev, v němž řekl, že se právě vrátil z Izraele a že „v Izraeli se skutečně cítím bezpečněji než v této zemi“.
Novinář Dan Hodges zopakoval něco, co jsem sám osobně slyšel od několika poslanců, když na X napsal, že mluvil s poslancem, který „při rozhodování, jak hlasovat o včerejším návrhu o Gaze, zvažoval vlastní fyzickou bezpečnost. Nyní jsme překročili hranici. Nejsme správně fungující demokracií, pokud je toto faktorem, který ovlivňuje jednání našich volených zástupců.“
Suella Bravermanová – která byla ministryní vnitra, tedy ministryní zodpovědnou za policii a imigraci, dokud ji v listopadu neodvolal premiér Riši Sunak – nešetřila slovy, když popisovala význam toho, co se stalo: „Islamisté. /…/ teď mají Británii v rukou.“
Mnozí členové její vlastní strany s tímto tvrzením nesouhlasili, ale nyní je jasné, že Británie má problém s islamistickým extremismem, který vyžaduje okamžitá a drastická opatření. Appeasement tento problém ještě zhorší. Pokud politici ustoupí zastrašování a hrozbám násilím, jak to udělali ve středu, podpoří to jen další zastrašování a hrozby násilím.
Vláda, obě hlavní strany, policie a bezpečnostní služby musí pochopit, že si již nemůžeme dovolit luxus předstírat, že tento problém není aktuální.
Lidé, kteří vyhrožují násilím, by měli být zatčeni a zavřeni na velmi dlouhou dobu. Pokud jsou výhrůžky namířeny proti zvoleným poslancům, jedná se o pokus o rozvrácení naší demokracie a mělo by s nimi být jako s takovými zacházeno a měly by za ně být vyneseny přísné tresty. Cizinci, kteří se podílejí na násilí, náboženské nenávisti nebo jiném násilném extremismu, vyzývají k nim, financují je nebo je oslavují, by měli být okamžitě deportováni.
Musíme být k sobě upřímní. Pokud nebudeme jednat hned, a jsem si bohužel téměř jist, že nebudeme, výsledkem bude více násilí a zastrašování. Není příjemné si tuto pravdu přiznat, ale věci se jen zhorší, pokud ji odmítneme vyslovit.
AUTOR: Konstantin Kisin, Spracoval: Cecílie Jílková/Reportéri on-line, zdroj