Nebylo to snadné, ale jde to..
Privatizační oblouzení nezasáhlo jen nás. Zásobování vodou „zprivatizovali“ např. i v Berlíně. Tam se o to podělily dvě firmy – stará známá Veolia a RWE – za okolností opět povědomě podezřelých. Zejména se ukázalo, že existuje jakýsi tajný dodatek ke smlouvám. Nastal obvyklý vývoj: zdražování vody. Ale občané berlínští se nedali. Neudělali sice revoluci jako Bolivijci v Cochabambě, ale cíle také dosáhli.
V roce 2007 vznikla v Berlíně občanská iniciativa, která si dala za cíl rekomunalizaci zásobování vodou
Zorganizovali kampaň, která postupně sílila a zvyšovala tlak na politiky, soudně vyžadovali zveřejnění celé smlouvy. Představitelé města se bránili, že by to představovalo vyzrazení obchodního tajemství. Ale někdo se našel, kdo smlouvu poskytl tisku a tisk plnil svou funkci a smlouvu otiskl a ukázalo se, jak je pro město nevýhodná, a už nebylo co tajit. Zároveň kampaň sebrala 280.000 hlasů pro vyvolání referenda, které v roce 2011 přineslo 660.000 hlasů pro deprivatizaci.
Vystupňovaný tlak občanů donutil politiky města vypovědět smlouvy Veolii a vykoupit vodárny zpět
U Veolie už to proběhlo, s RWE se berlínský senát, vedený v současné době velkou koalicí sociální a křesťanských demokratů, domluvil na kupní ceně 650 milionů euro, kterou město zaplatí z rostoucích výnosu svého podílu u RWE, takže to daňové poplatníky nebude stát nic. Naopak. Spotřebitelům budou během roku 2013 vráceny poplatky za vodu ve výši 60 milionů euro, což se rovná 15 % snížení ceny, které se udrží i v dalších letech. Ano, je to poněkud jiný způsob hospodaření s veřejnými prostředky, než na jaký jsme zvyklí u nás, ale ani v Německu to nejde bez tlaku zdola.
Ještě jedna sympatická novinka. Úřady už tam zakázaly vytápět nebe nad Berlínem přenosnými plynovými ohřívači pro zákazníky restaurací, kteří chtějí sedět i v zimě na chodníku a zároveň být v teple. Další malé vítězství rozumu.
Někde jsou rozumní politici a nic se vracet nemusí, protože se nedali zkorumpovat nebo ohloupit
Co má společného Berlín s Prahou? S korupcí spojenou privatizaci vody a boj lidí za vrácení vody do rukou měst.
Společného mají vodu v rukou fr. koncernu Veolia. V České republice probíhá obdobný proces jako v Německu. Nesmyslné podmínky „pronájmu“ infrastruktury cizincům v ČR byly navíc důvodem, proč EU odmítla poskytnout dotace řadě vodáren v ČR. Lidé a obce tak tratí dvakrát. Jednak platí miliardy cizincům a o miliardy přichází z dotací, které mohly sloužit na obnovy trubek.
Díky „politikům“ prodávají českou vodu v Praze „Francouzi“ a lidé posílají každoročně stovky miliónů korun do zahraničí, místo do obnovy trubek. Část „politiků“ evidentně hájí zájmy koncernu. Samozřejmě, že ne zadarmo.
Za pochybnou „privatizaci“ zásobování vodou platíme zvýšenou cenou vody.
Stejná situace probíhala v Berlíně, ale obyvatelé na radnici vytvořili tlak a dosáhli zrušení nemravné privatizace vodáren, což vedlo ke snížení ceny vody.
Problém privatizace a deprivatizace zásobování vodou jsem již zmínil na těchto stránkách (zde a zde).
Tato otázka se týká práva na vodu nejen v rozvojových zemích, ale týká se stejně tak rozvinutých zemí, kde pochybná „privatizace“ již vede k potrestání pachatelů, rozkrývání korupce a k zpětnému převzetí zásobování vodou městskými vodárnami. Nelze racionálně vysvětlit, proč by soukromá provozovatelka vodárenských služeb byla lepší volbou než veřejný provozovatel. Soukromá firma musí generovat zisk vedle poskytování služeb, což je v zájmu několika málo vlastníků korporace. Tedy je to výhodné pro soukromé vlastníky korporací, ale ne pro spotřebitele, tzn. občany.
Je zapomenuto, že správa vodních zdrojů je historicky úkolem komunity a vyjednávání s ostatními skupinami, které jsou závislé na vodě. Je zřejmé, že voda je nezbytná pro každého, a pokud přístup k ní není spravedlivý, vytváří se základ pro konflikty nebo prohlubování stávajících nerovností. Nedostatek uspokojení základních potřeb může ohrozit lidskou důstojnost. Je známý příklad palestinských osad v Izraeli a na okupovaných územích, kde Izrael administrativními a technickými opatřeními (např. slabší potrubí) záměrně omezuje přístup Palestinců k vodě. Je zvrácené, když je přístup k pitné vodě využíván jako prostředek útlaku nebo obchodování za účelem maximalizace zisku, jak to vyplývá z kapitalistického ekonomického systému.
Od roku 1992 nám vládli často lidé, kteří měli na srdci zájem svůj nikoli svých voličů
Od roku 1992 jsme často byli ovládáni těmi, kdo měli na mysli především své osobní zájmy, nikoli zájmy nás, svých voličů. Tyto zájmy byly prosazovány prostřednictvím podpory kapitálu, od kterého si politici za prokázané služby zaslouženě slibovali provize. Možná někteří věřili, že trh dokáže vyřešit vše sám a zároveň se chtěli vyhnout prací s veřejným majetkem a především získat pro sebe peníze, které by mohli promrhat. V důsledku toho došlo i u nás v devadesátých letech k vlně rozsáhlé pokoutné a protiprávní „privatizaci“ městských vodáren, které se staraly o zásobování vodou a byly uzavřené VAZALSKÉ PROVOZNÍ SMLOUVY S KONCERNY.
Podrobnosti zde: provozní model
Co se týká PRAHY, tak podivuhodná a dvoustupňová „privatizaci“, v které se angažovaly známé osoby jako Jan Kasl a Jiří Paroubek nakonec vedla k tomu, že Pražské vodovody a kanalizace patří stoprocentně firmě Veolia (v té době Videndi Water). Zvlášť pikantní je, že zatímco Veolia má zajištěné zisky podle smlouvy až do roku 2028, do opravy cizí infrastruktury musí investovat Hlavní město Praha a protože se vodovodů zbavilo, nemůže na to čerpat ani dotace z EU. PRAVDA O VODĚ V PRAZE
Není divu, že se v Čechách, jak se nedávno objevilo v novinách, zvyšuje cena vody – za pět let zhruba o třetinu. Je to nutné, protože lidé se stále dražší vodou šetří a bláhově si myslí, že ušetří. Zlaté oči, které to viděly. Když má někdo monopol, tak prostě ceny vody zvedne, aby si na své zisky přišel i při menším obratu. V tom tržně rozvinutém světě to nám, zblblým neustálým přívalem úchylného myšlení, už často připadá jako normální. Kšeftuje se přece prakticky se vším, tak proč ne s vodou.
Ale jde to i jinak. Není to snadné, ale jde to
Privatizační obluzení nezasáhlo jen nás, byla to pandemie. Zásobování vodou zprivatizovali i v Berlíně. Tam se o to podělily dvě firmy – stará známá Veolia a RWE – za okolností povědomě podezřelých. Zejména se posléze ukázalo, že existuje jakýsi tajný dodatek ke smlouvám. Nastal obvyklý vývoj: zdražování vody. Ale občané berlínští se nedali. Neudělali sice revoluci jako Bolivijci v Cochabambě, ale cíle také dosáhli.
* ZDROJ
pridajte sa k nám do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz