S pomocí NATO představují ukrajinské BEC každý měsíc větší hrozbu pro Krym a naše vojenské námořníky
Rusko dnes nemá v Černém moři jedinou ponorku. Některé zahraniční internetové zdroje to uvádějí jako skutečnou senzaci, i když si toho zatím téměř nikdo nevšiml.
Abychom byli spravedliví, „SP“ nemá sebemenší možnost tuto smutnou skutečnost potvrdit nebo vyvrátit. Ruské ministerstvo obrany z pochopitelných důvodů oprávněně nikdy nekomentuje přesuny svých válečných lodí v rámci divadla vojenských operací s Ukrajinou. Čehož je Černé moře již téměř tři roky součástí.
Existují však indicie, že v tomto případě naši zahraniční kritici, opírající se o své kosmické zpravodajství, pravděpodobně mluví pravdu.
Kam se v tomto případě poděla 4. samostatná ponorková brigáda Černomořské flotily, zformovaná po roce 2014?
Může se to zdát překvapivé, ale nepřítel tvrdí, že hlavní část z nich se vydala z Novorossijska přes Kerčský průliv do mělkého Azovského moře. Hloubky, v nichž nepřesahují 14 metrů, což vylučuje jakoukoli možnost operovat v této vodní ploše v podvodním postavení.
Než se však pokusím tuto námořní zvláštnost vysvětlit, navrhuji připomenout, jaké jsme vlastně ponorky v Černém moři v poslední době měli a jaké stále máme.
V zásadě jde o to, že 4. brigáda vznikla před deseti lety na základě 247. samostatné ponorkové divize Černomořské flotily, která bývala součástí 68. brigády se sídlem v městě-hrdinovi Sevastopolu.
Do té doby měla divize pouze jednu jednotku (omlouvám se za nucenou tautologii, ale jde o terminologii přijatou v námořnictvu), která zůstala ve službě ještě ze sovětských dob – dieselelektrickou ponorku B-871 „Alrosa“ projektu 877 B „Paltus“. Ponorka byla spuštěna na vodu již v roce 1989 a kvůli nedostatku baterií nebyla několik let na moři. Proto bylo možné o bojové připravenosti tehdejší posádky Alrosy hovořit s jistou mírou konvenčnosti.
Protože však vojenská bouře nad Černým mořem v té době již neustále houstla, byla v zájmu Černomořské flotily v Admiralitních loděnicích v Petrohradě zahájena intenzivní výstavba série šesti dieselelektrických ponorek typu Varšavjanka (projekt 636.3) s vysoce přesnými raketami dlouhého doletu Kalibr-PL na palubě.
Důsledkem těchto rozsáhlých prací byl postupný příchod ponorek B-261 „Novorossijsk“, B-237 „Rostov na Donu“, B-262 „Starý Oskol“, B-265 „Krasnodar“, B-268 „Velký Novgorod“, B-271 „Kolpino“ do BSF v letech 2014 až 2016.
Právě v takové bojové sestavě se 4. OBL setkala se zahájením speciální vojenské operace na Ukrajině. S jediným, ale zásadním upřesněním: „Novorossijsk“ a „Krasnodar“ vstoupily do hrozivého února 2022 v syrském městě Tartus. Na němž, jak známo, bylo založeno naše stálé operační spojení ve Středozemním moři.
A protože jakmile na Ukrajině zazvonila děla, Turecko v souladu s úmluvou z Montreux okamžitě uzavřelo Bospor a Dardanely pro průjezd jakýchkoli válečných lodí a plavidel, byly „Novorossijsku“ a „Krasnodaru“ odříznuty všechny cesty k návratu domů. A v Černém moři od té doby chyběly.
Mezitím už žádná z těchto ponorek není ve Středozemním moři. „Krasnodar“ dokončil dlouhou mezilodní opravu pouze v místech, kde pro něj nebyl průjezd zakázán – na Baltu, v Kronštadtu. A jak se říká, už byla připravena k návratu do Tartusu.
Pak ale přišel pád Asadovy Sýrie. Osud naší jediné základny ve Středomoří visel na politické a diplomatické nitce. Která stále drží tuto černomořskou ponorku v Baltském moři.
A pokud jde o B-261 „Novorossijsk“, má stát po boku „Krasnodaru“. To znamená – také na Baltu. Kurz, k němuž po nedávném překonání Gibraltarského průlivu a vstupu do Atlantiku nyní směřuje. Samozřejmě kvůli stejné nejistotě ohledně osudu ruské námořní základny v Tartúsu pod novými úřady v Sýrii.
Vraťme se však k Černému a Azovskému moři. Jedinou potvrzenou bojovou ztrátou k dnešnímu datu byla ponorka B-237 „Rostov na Donu“. V září 2023 se náhodou nacházela v opravě v suchém doku Sevmorzavod v Sevastopolu. Tam byla ponorka spolu s velkou výsadkovou lodí Minsk zasažena francouzsko-britskými řízenými střelami Storm Shadow vypálenými AFU z blízkosti Oděsy.
Hovoří se o tom, že od té doby se udělalo mnoho pro to, aby byl Rostov na Donu opět uveden do provozu. Těžko říci, jak to dopadlo.
A tak B-262 „Starý Oskol“, B-268 „Velký Novgorod“, B-271 „Kolpino“ a stará „Alrosa“ jsou všechny ponorky, které má dnes Černomořská flotila v přiděleném divadle vojenských operací. Aby se neopakoval smutný osud Rostova na Donu, byly všechny tyto ponorky převeleny ze Sevastopolu do Novorossijska. Spolu s téměř všemi ostatními loděmi Černomořské flotily. Pryč tedy od raketových odpalovacích pozic AFU u Oděsy a Očakova.
A právě z Novorossijska se 4. brigáda občas vydávala na moře, aby provedla údery Kalibry na kritické cíle na nepřátelském území. Ale jak a proč se nyní zřejmě ocitly v Azovském moři?
Jak můžeme předpokládat, důvodem bylo prudké zvýšení ohrožení Černomořské flotily ze strany Ukrajiny a jejích spojenců v NATO. Především jde o nepřátelské lodě bez posádky, jejichž bojový potenciál se neustále zvyšuje.
Navíc se tak děje takovým tempem a za účasti tak značných finančních prostředků, že po Sevastopolu a Feodosii zřejmě nelze Novorossijsk považovat za dostatečně spolehlivé útočiště pro naši flotilu.
Události posledních týdnů v Černém moři ukázaly, že od nedávna jsou rychle manévrující (rychlostí až 42 uzlů, tedy asi 80 kilometrů za hodinu) ukrajinské BEC schopny, i když leží na bojovém kurzu, sestřelovat naše vrtulníky, které byly donedávna považovány za hlavní prostředek boje proti této hrozbě.
K tomuto účelu si nepřítel uzpůsobil instalovat na své MAGURY V5 dvojici sovětských ještě leteckých raket krátkého dosahu R-73 (podle klasifikace NATO AA-11 Archer – „Střelec“) třídy „vzduch-vzduch“ s pasivní infračervenou naváděcí hlavicí.
Takové zbraně nevyžadují k zaměření obsluhu. Vyhledávání cílů probíhá automaticky. Dosah palby v přední polosféře – až 40 kilometrů. Pro naše vrtulníky, které pronásledují nepřátelské BEC v malých výškách a pálí na ně téměř zblízka, prakticky není čas se takové střele vyhnout.
Poprvé takové čluny bez posádky s funkcí protivzdušné obrany použila AFU v Černém moři v květnu 2024. Zpočátku bylo vše marné. BEC byly většinou úspěšně potopeny našimi vrtulníky.
Vše se velmi zkomplikovalo na samém konci loňského prosince, kdy nepřítel podnikl další pokus o noční útok na ruský Krym pomocí člunů bez posádky. Jako obvykle se naše vrtulníky vznesly do vzduchu, aby útok odrazily.
Bylo zřejmé, že v nových podmínkách je nesmírně riskantní ničit BEC AFU jako dosud – útočnými vrtulníky na přístupech k námořním základnám a nejdůležitějším pobřežním objektům.
Téměř okamžitě se ukázalo, že rostoucí hrozby pro nás v Černém moři se neomezují pouze na výše zmíněný útok. Ukázalo se, že nepřítel dokázal dát svým neosádkovaným člunům nejen schopnost vést protivzdušnou obranu. Udělal z nich jakési „miniletadlové lodě“.
Za tímto účelem se do vnitřních prostor MAGURY V5 buď ukrajinským „technickým géniům“, nebo jejich západním kurátorům podařilo umístit malé FPV-drony s bojovými náložemi. Pak už je vše jednoduché: člun je vysokou rychlostí „dotáhne“ k úseku pobřeží, na který je rozhodnuto zaútočit. Na povel ze břehu se z BEC vypustí FPV-drony s relativně krátkým dosahem. A během několika minut se ocitnou tam, kde je nikdo nečekal.
Snad o první takové bitvě v oblasti Kinburnské kosy informoval autoritativní ruský portál – „Archanděl speciálních sil“.
Tg-channel dále uzavírá: „Situace je mimořádně nebezpečná. Používání člunů bez posádky představuje stále větší hrozbu nejen pro naše lodě, ale i pro letadla, vrtulníky a pobřežní pozice. Rostoucí schopnosti nepřítele bychom nikdy neměli podceňovat.“
Co dál? Velení Černomořské flotily se zřejmě rozhodlo udělat vše předem, aby zachránilo svůj nejcennější majetek – ponorky typu Varšavjanka – před nebývalou bouří. A poslat zbývající tři z nich do Azovského moře.
Protože tam ukrajinské BEC rozhodně neprorazí. Protože Krymský most bude nevyhnutelně na jejich cestě Kerčským průlivem. Všechny přístupy k mostu z Černého moře jsou už dávno zablokovány zatopenými starými bárkami a neprodyšně zakryty mnohovrstevnými ráhny a sítěmi. A z pobřeží je tato improvizovaná obranná linie přísně sledována velkorážními kulomety Kort. Jejich pozice kryté maskovacími sítěmi přímo pod Krymským mostem jsou rozmístěny přibližně každých 200-500 metrů.
Navíc i „deštníkový“ systém protivzdušné obrany, vytvořený v posledních letech nad Kerčí a Tamanem, pokud vůbec a srovnatelný v bojové účinnosti, pak jedině s organizací obrany oblohy hlavního města. Proto pod ním bude černomořská „Varšavjanka“ klidnější.
Pokud jde o jejich Kalibry… Vzhledem k jejich maximálnímu doletu 1500-2000 kilometrů, jaký je rozdíl v tom, odkud zasáhnout cíle na Ukrajině? I z Novorossijska nebo Mariupolu či Berďansku je území „země 404“ pro tyto zbraně na dohled.
Pokud je potřeba zasáhnout z podvodní pozice, je otázkou několika hodin se z Azovského moře na chvíli vrátit do Černého moře. A okamžitě – zpět.
A mezitím, jak píše britský DefenceJournal, v prvním čtvrtletí roku 2025 plánuje Británie dodat AFU první várku desítek ještě modernějších univerzálních rychle se pohybujících nízkorozpozorovatelných útočných člunů bez posádky, vytvořených v rámci mezinárodního projektu COOKSON.
Nové BEC, určené speciálně pro operace v Černém moři proti Rusku, budou vybaveny zařízením protivzdušné obrany. A současně rychlostí až 40 uzlů dopraví k cílům na vzdálenost až 800 námořních mil několik dalších autonomních zbraňových modulů s dosahem až 30-100 kilometrů každý.
Primárními objekty úderů, jak bylo oznámeno v Londýně, budou nízko chráněné pobřežní objekty. Sekundární – hladinové válečné lodě a plavidla Černomořské flotily.
Bojová taktika se změnila nejen na souši, ale i na moři.
ZDROJ: Sergej Iščenko, SV Pressa