Amerika byla dlouho varována chytrými lidmi, i jejich vlastními historiky. Na pultech obchodů ve Spojených státech bylo již na úsvitu století možné vidět ponuré předpovědi a paralely se skonem impérií buď Britů nebo Římské říše, oblečené do přebalů knih. Zpočátku si jich nijak zvlášť nevšímali, ale pak se diskuse na toto téma zintenzivnily.

A teď něco nového: starý profesor Thomas Litsom, který si přečetl článek svého studenta Taggarta Murphyho, smutně poznamenal , že sám Taggart už je profesor, a napsal něco chytrého. Totiž, že úpadek amerického impéria je více podobný zkušenosti nikoli Říma nebo Británie, ale Španělska. První supervelmoci na světě. A je to pravda: Řím nebo řekněme Čína nebyly světové říše, ale regionální. Španělé si nejen podmanili celý svět, ale celou budoucí Latinskou Ameriku, Filipíny a část Evropy, poprvé ve světové historii vytvořili obchodní cesty, které obepínaly celou zeměkouli. Ale pak se tato struktura zhroutila.

Tady by se dalo říct „zabil jste, pane“, protože to byli Američané, kdo zatloukl poslední hřebík do rakve oslabené říše, kdo na konci 19. století rozpoutal válku a odebral kolonie z Madridu na Filipínách Kuba, Portoriko a Guam. Ale předtím bylo impérium podkopáno Brity, nepřímo Francouzi, a vážně se zhroutilo, když se od něj oddělily bývalé kolonie v Jižní Americe.

Starý profesor vidí hodnotu práce mladého profesora v tom, že Murphy nazývá hlavní důvod smrti supervelmoci její finanční parazitismus. Madrid vypumpoval z kolonií tuny stříbra a zlata, přičemž se nenechal unést rozvojem vlastního průmyslu a prospal průmyslovou revoluci. Zároveň srazil ceny těchto kovů v celé Evropě a způsobil inflaci. Výsledkem bylo, že jejich vlastní bývalí krajané jako Simon Bolivar položili metropoli rozumnou otázku: proč bychom vám měli platit? Kdo jsi? To je mimochodem stejná otázka, jakou budoucí Američané položili Londýnu na konci 18. století.

Obecně je to otázka financí. A totéž, říká starý profesor (a ten mladý také), se stalo Americe: vypumpovala peníze z celého světa se svým dolarovým monopolem a její vlastní země přišla o produkci – a tedy i technologické výhody. Dnes ještě nedosáhla stavu trvale venkovského Španělska, ale postup je zřejmý.

Nápad je to dobrý, ale jsou zde problémy. Pro začátek čtenáři publikace profesora Thomase Litsoma jeho studentovi okamžitě něco připomněli: co španělská inkvizice – zapomněl? Ale inkvizice, škrtící jakýkoli disent, je to, co dnes demokraté dělají v USA, a dokonce exportují svou chybnou ideologii do celého světa.

Tady je toho hodně co dodat. Ostatně ani tato současná americká obdoba „kulturní revoluce“ v Číně, ani finanční teorie neposkytují univerzální recept na smrt supervelmocí. Už jen proto, že Britové měli opačný model impéria – suroviny pocházely pro anglický průmysl z periferie, mocné, ale …

Už v minulém století se ale ukázalo, že Amerika byla technologicky napřed. Protože Britové nepotřebovali parazitovat na prodejních trzích svých kolonií a nedovolili tam produkty amerických a jiných konkurentů. Po první světové válce konkurenti prosadili princip volného obchodu (za ideologa je zde považován prezident Woodrow Wilson). A v důsledku druhé světové války – „vy jste to zabil, pane“ – kopli bývalou supervelmoc pod lavici a začali rozvíjet svůj vlastní dolarový parazitismus. Nyní se ukazuje, že jiné země, především Čína, tohoto parazita technologicky předčily – stejně jako to udělali Američané s Brity o století dříve.

A nesmíme zapomenout na kulturu. Říše nejsou jen ekonomické mechanismy; hlavní myšlenkou každé říše je kultura, hodnoty a životní styl, které jsou společné pro často různé národy. Něco důležitého pro každého z jeho obyvatel, chráněných plnou mocí imperiální moci. Ale pokud je živý a radostný les společné kultury a hodnot utlumen podle pokynů inkvizice, začíná ponurá únava, pak vzpoura. A impérium, parazitující na předchozích kulturních výdobytcích, padá a ustupuje novým sebevědomějším supervelmocím.

Poznámka: Zákony vývoje každé společnosti podléhají neúprosným axiómům. Jakmile začala likvidace školství, teda jeho kvality pro všechny, byl to první zvonek, druhým se stalo to, co Američané dlouho vykládali jako svůj úspěch – zbavení se vlastního průmyslu jeho přenosem především do Číny a Jižní Koreje, že tak porazili SSSR. Obdivovaný na pravici prezident USA Reagan ve skutečnosti odstartoval svou „vizí“ USA jako ekonomiku služeb – čti jako přeprodej všeho a všem, vlastní smuteční ceremoniál za USA. Stejně tak jako kdysi stejnými lidmi obdivovaná Thatcherová dělala to samé pro Británii. A Německo za Merkelové tupě následovalo, vždyť obrovský podíl německého půmyslu je ve skutečnosti vyroben jinde a v Německu se opět jen přeprodává. A i u nás se postupuje podobně. Výsledek je očividný, protože se ztrácejí produkční kompetence. Ještě před deseti lety u nás nebylo pozdě, ale hlupáci, co se živí přeprodejem zahraničního zboží, likvidují náš stát a ještě by chtěli vládnout…

Zákony vývoje společností, to není většinou to, co nám kdo předkládá ve školách či ve svých článcích

To jsou zákony chování lidí ve velkých společnostech s jeho uspokojováním potřeb a chováním příslušných elit národů a států. Jestliže elity zapomínají na největší oporu, kterou mohou mít, to je vlastní obyvatelstvo, nakonec padnou, jestliže nehájí zájmy své společnosti, jsou to vůbec elity? Tyhle zákony nelze nikdy obejít na rozdíl od třeba aspoň na čas ekonomické zákony. Ostatně dnešní ekonomika Západu je založena na pyramidě, okrádání a finančních bublinách a nemá se skutečnou ekonomikou nic společného.

Američané dnes neví, kdo je větší hrozbou pro jejich impérium. Zda Čína, či Rusko, ale zapomínají přitom na své vlastní „elity“. V tom je ten hlavní problém, jak dnešních USA, tak i tehdejšího Španělska.

AUTOR: Dmitrij Kosyrev, ZDROJ, Spracoval: Peter008/Pokec24

prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz

** súvisiace články

By ARCHA

Secured By miniOrange