Od začátku palestinsko-izraelského konfliktu v Gaze a téměř ihned po útoku HAMÁSu na Izrael během operace „Proud al-Aksá“, která se stala spouštěčem celé řady následných událostí, jsme se stali svědky použití určitých vojenských technologií Izraelem, se kterými jsme se dříve nesetkali. Do značné míry to byly právě ony, které Izraeli zajistily úspěch hned v několika vojensko-politických operacích. Jednalo se o využití komunikačních prostředků, počítačů, mobilních telefonů, pagerů k zasazení citelných, ba přímo kritických ztrát nepříteli. Tato taktika byla úzce provázána s raketovými a dronovými údery. Navíc se nyní ukazuje, že Izrael aktivně využíval metodu deepfake.
Všechny tyto faktory dohromady zásadně změnily povahu moderní války. Protivníci Izraele na Blízkém východě na to nebyli vůbec připraveni – a právě to rozhodlo o průběhu střetu. Pokud v oblasti konvenčních zbraní existovala mezi Izraelem a jeho blízkovýchodními odpůrci určitá rovnováha, a v oblasti partyzánské války dokonce převaha na straně odpůrců (což dříve ukázal libanonský Hizballáh během druhé libanonské války v roce 2006), pak právě využití tohoto nového faktoru zásadně změnilo rovnováhu sil.
V čem spočívaly tyto nové technologie a metody války? Především ve zcela nové úrovni špionážního softwaru. Izraelcům se podařilo nainstalovat sledovací programy do všech elektronických zařízení svých protivníků bez výjimky. Pohyb, obsah rozhovorů, schůzek, výměna informací prakticky všech Palestinců, Syřanů, Libanonců, Iráčanů a Íránců, kteří měli pro Izrael jakýkoli význam, byl Izraelem monitorován jako na dlani.
Ve své knize Impérium a pět králů, vydané v roce 2019, globalista Bernard-Henri Lévy, který si stěžoval na to, že Západ (USA) se postupně stahuje z Blízkého východu (zejména z Iráku), poznamenal, že jedinou kompenzací za opuštění těchto strategických pozic je to, že sledovací prostředky Západu jsou nyní natolik dokonalé, že umožňují odhalit i ty nejmenší detaily dění na opouštěných územích. Sám Lévy (agresivní imperialista) to považoval za nedostatečné, za projev pasivity a slabosti – raději by fyzicky ovládl islámský svět a podřídil jej Západu a Izraeli přímo (odtud název knihy, kde jde o válku starověkého Izraele s koalicí pěti kenaanských králů, které Izraelité porazili a podrobili si). Ale co se týče sledování, trefil se přesně. Právě to se od roku 2023 stalo hlavním a rozhodujícím faktorem.
Komunikační a síťová zařízení – včetně elektrických a lokálních – se v rukou Izraele proměnila ve smrtící zbraň,
která rozhodla výsledek operací v Gaze, Libanonu, Sýrii a v nedávné 12denní válce s Íránem. Pomoc USA a Západu jako celku byla významná, ale hlavní práci odvedla právě nová strategie. Izraeli se fakticky podařilo získat úplnou kontrolu nad všemi sítěmi svých nepřátel – včetně využití telefonů, pagerů a dalších elektrozařízení jako smrtících zbraní. Některé pagery určené pro Hizballáh, který mobilům nevěřil, byly naplněny výbušninami. Podle výpovědí Libanonců však explodovaly nejen pagery, ale i mobilní telefony, elektroskútry, domovní zvonky a ovládací panely výtahů. Jaká technologie za tím byla, není dosud zcela jasné – ale pokud existuje a Izrael ji ovládá, pak to představuje nové a velmi vážné riziko.
Další: využívání dronů, které byly vypouštěny na základě informací získaných sledováním cíle – z území samotného protivníka. Poprvé jsme se o tom dozvěděli v červenci 2024, kdy byl na íránském území zlikvidován vůdce HAMÁSu Ismáíl Haníja. Stejným způsobem pak byli zničeni i další lídři HAMÁSu – nejen v Gaze, ale i v jiných zemích. Izraelci je měli jako na dlani díky jejich elektronickým komunikačním systémům, a zbytek už byla jen technika. Drony bylo možné vypustit odkudkoli – z Izraele i z předem připravených úkrytů v jiných státech.
Není vyloučeno, že pomocí pageru a znovu prostředků elektronického sledování byla provedena sabotáž vrtulníku íránského prezidenta Raísího, při které zahynul. A přitom šlo o konzervativce a tvrdého odpůrce Izraele. Íránské úřady sice nezjistily příčinu katastrofy – ale po 12denní válce je už jasné proč. Neměly prostě technologie a ani ponětí, jak tyto věci fungují.
Po zničení vedení HAMÁSu se Izrael zaměřil na špičky Hizballáhu. Podobnými přesnými údery byli zlikvidováni šajch Hasan Nasralláh a téměř celé vedení Hizballáhu, který byl kdysi vážným protivníkem Izraele. V kombinaci s vybuchujícími pagery a dalšími zařízeními byl úder na velení Hizballáhu – a dokonce masové vyvražďování jeho členů – mimořádně efektivní. To bylo doplněno přesnými raketovými a dronovými útoky – opět ne náhodnými, ale přímo na cíle identifikované přes telefony. Izraelci promysleli všechny detaily těchto operací a zahajovali cílenou likvidaci nepřátel shora dolů – od nejvyššího vedení, náboženského i vojensko-politického. Nejdříve zabili první osobu v hierarchii, pak druhou, třetí – a tak dále dolů podle hodnosti, funkce a významnosti.
V Sýrii právě Mossad přivedl k moci teroristu z ISIS al-Šaráa a provedl změnu režimu, svržením prezidenta Bašára Asada – opět stejným způsobem. Celý komunikační systém syrské armády byl pod kontrolou Izraelců. Zde Izrael aktivně využíval deepfaky. Jménem nejvyššího velení syrských ozbrojených sil – a dokonce s hlasem samotného prezidenta Asada – byly podřízeným velitelům vydávány protichůdné rozkazy a pokyny: nejen k ústupu, ale třeba k přesunům na nesmyslné pozice, zahajování palby na falešné nebo neexistující cíle atd. Změna režimu tak neproběhla vojenskými prostředky, ale pomocí síťových technologií. Izrael si při tom upevnil pozice na Golanských výšinách, posunul zónu přímé kontroly v oblasti obývané Drúzy blíže k Damašku a pro jistotu raketami a drony zničil všechny syrské vojenské objekty, které mu mohly představovat byť jen vzdálenou hrozbu. A předtím, stejnou logikou přesného sledování, zasazoval údery jednotkám Hizballáhu a íránským silám (zejména sboru Kuds), které se nakonec stáhly ze Sýrie, když vypukl puč al-Šaráa.
Na řadě byl Írán. A opět – stejná strategie. Izrael v prvních hodinách 12denní války zničil téměř celé nejvyšší vojenské velení země – náčelníka generálního štábu, šéfa sboru Kuds i přední jaderné vědce – spolu s jejich rodinami a malými dětmi. Částečně šlo o důsledek přesných raketových úderů, částečně útoků dronů, které byly vypouštěny z íránského území z předem připravených skrýší. Fyzicky je odpalovali na základě izraelských instrukcí afghánští migranti – za úplatu a s vědomím, že je Izrael může snadno obětovat.
Následovaly raketové útoky na jadernou infrastrukturu a přechod k operaci na změnu režimu.
Aby to všechno bylo možné, bylo třeba mít úplnou kontrolu nad každým Íráncem, který by mohl být pro Izrael něčím významný nebo ohrožující. A znovu – přes elektronická zařízení.
Méně účinné to bylo vůči jemenským Húsíům – ale i ti byli často zasaženi velmi přesnými údery, které jim způsobily vážné ztráty.
Stali jsme se tedy svědky nasazení zcela nových forem smrtelné války – a Izrael disponuje technologiemi, které mu umožnily zasadit protivníkovi tak citelný úder, jaký by byl ještě donedávna nemyslitelný. Vstoupili jsme do zcela nové éry válčení.
S příchodem SVO jsme i my nečekaně narazili na problém dronů a spojení. Ale to, co vidíme v Izraeli – to je úplně nová, mnohem pokročilejší úroveň. Pokud máte vy nebo vaši blízcí jakékoli elektronické zařízení a pokud se nějak znelíbíte Izraeli – můžete být přesně, cíleně a snadno zlikvidováni kdykoli. Takový je děsivý výsledek toho, co jsme právě pozorovali na Blízkém východě.
Zvláštní problém představuje vyřazení flotily a námořních přístavů protivníka. I zde vodní drony – dosud plně nevyužité – představují kolosální nebezpečí, zvláště v kombinaci s přesnými sledovacími systémy.
Takže máme co do činění s celým blokem nových hrozeb.
A nyní další moment: Izrael je nejbližším spojencem USA a kolektivního Západu – někteří považují Izrael za geopolitického zástupce USA, sami Izraelci naopak považují USA za poslušného a ovladatelného golema. Na věci to nic nemění. Důležité je následující: technologie, které Izrael používá ve válce se svými regionálními protivníky – a které se ukázaly jako nevídaně účinné – jsou zcela jistě známé a dostupné i USA a kolektivnímu Západu. A vůbec – je otázka, zda jde skutečně o izraelský vynález? Anebo naopak – zda k těmto nástrojům nezískal Izrael přístup od CIA, Pentagonu, Palantiru či MI6? Nebo je vyvíjeli společně? To není tak důležité – důležité je konstatovat, že Západ tímto typem zbraní a těmito strategiemi a technologiemi disponuje.
S Izraelem sice nebojujeme (byť nesmíme zapomínat, že Írán je náš spojenec), takže by se mohlo zdát, že nám to nehrozí. Dejme tomu. Ale s kolektivním Západem přece bojujeme – na Ukrajině. A Ukrajina je nepochybně jen proxy nástrojem tohoto Západu. Z toho plyne prostý a děsivý závěr: tato smrtící technologie může být v určitém okamžiku (prakticky kdykoli) nasazena proti Rusku.
A když se podíváme na historii teroristických útoků, které už provedli ukrajinští diverzanti v Rusku – proti Daše (proti mně a Daše), proti Vladlenu Tatarskému a Zachaře Prilepinovi, proti některým ruským generálům (generálu Moskalykovi, generálu Kirillovovi atd.), nebo útok na „Crocus City Hall“ s migranty naverbovanými Kyjevem – pak nedávný útok na jadernou triádu Ruska pomocí dronů vypuštěných z našeho území je třeba chápat právě v tomto kontextu. V kritické situaci může být tato strategie použita v plné síle – a možná už spuštěna byla, i když v omezeném rozsahu.
Logicky se nabízí otázky. Máme podobný zbraňový systém?
Máme takový přístup k elektropřístrojům a zařízením nepřítele – nejen Ukrajiny, ale i USA a států NATO? A naopak – máme prostředky obrany proti těmto útokům a strategiím? Je jasné, že na bezpečnosti prezidenta – našeho hlavního zdroje ve válce se Západem – pracují ti nejlepší odborníci. Proto taky nemá žádné elektronické zařízení – a to je správné. Ale my přitom všichni stále více digitalizujeme a elektrifikujeme, využíváme umělou inteligenci – a ta se zjevně, jako jiné síťové a digitální technologie, může stát zbraní, pokud jí už není. Může AI zabíjet? Odpověď najdeme snadno u Libanonců a Íránců: když zabíjejí telefony a pagery, pak AI se za určitých podmínek určitě může stát zbraní. Deepfaky už zbraní jsou – a právě AI je pomáhá vytvářet.
Dále – uvědomujeme si vůbec, že síťové struktury lze snadno vytvořit mezi masami migrantů, zejména nelegálních? Jsou to připravení vykonavatelé technických funkcí. A takové hluboké zaminování celých zemí a společností by Izrael nikdy nedokázal, kdyby neměl mezi elitami těchto zemí svou agenturu.
A konečně: má takové vojenské síťové technologie i Čína? Nyní stojí Čína před velmi důležitým rozhodnutím – zapojit se přímo do střetu se Západem v Íránu a na Blízkém východě, kde Západ podniká přesné údery na čínské energetické a dopravní uzly. To se zřejmě brzy dozvíme.
Ale ať tak či onak – právě tato hrozba je dnes pro Rusko nejvážnější. Všechno ostatní tak či onak zvládáme. Ale zde máme co do činění s něčím zcela novým – a pokud nás v kritické chvíli zastihne nepřipravené, může to být skutečně osudové.
Preklad: Michal Svoboda, CZ24.news, ZDROJ: Alexandr Dugin, RIA Novosti