Dlouho slibovaný článek. Čtenáři žádali o vysvětlení autorova často používaného výrazu „banda neokonů z Bílého domu“. S radostí. Zvláště pokud milujete, s rizikem pro svůj zdravý rozum, bruslení na tenkém ledě konspiračních teorií, dohadů nebo se prostě věnujete intelektuálním cvičením na základě skromného množství faktů. Nejprve však o konečném cíli tzv. „neoconů“ (neokonzervativců či Straussovců), kteří od samého počátku 70. let údajně plánovali změnu amerického systému dvou stran. Buď do třístranického, nebo vůbec vyřadit z volebního procesu Republikánskou Stranu opravdových konzervativců.
Trčící kost v krku ultraliberálů, trockistů, experimentátorů v sociálním inženýrství. Archaičnost tradicionalistických názorů a způsobu života počátku dvacátého století brání uskutečnit novou sociální revoluci epochy post-modernismu (zkrátka – kdy člověk, nemá nic poznávat, kromě sebe – zbožňujícího se a milujícího se). Začněme tedy s jejich posledním pokusem (doufejme … posledním) provést závěrečnou část této operace ve Spojených státech, protože v Evropě to pro neokonzervativce nejde zcela přímočaře.
Migrační bouře
A tak nejprve fakta. Jak se předpovídalo ještě v Obamově éře, Hegemonův migrační problém je umělý, zaměřený na změnu struktury celé společnosti. Dříve Spojené státy hromadně přitahovaly „mozky a zlaté ruce“ z celého světa a nezapomínaly držitele takových zelených karet několik let „vařit ve vlastní šťávě“, až do šťastného okamžiku obdržení občanství. Sociologie však odhalila jeden rys, který je pro demokraty a liberály krajně nepříjemný – tato sociální skupina lidí s vynikajícím vzděláním a solidními výdělky začala budovat (svůj) „americký sen“, tedy zvláštní způsob života „jednopatrové Ameriky“.
Domek na předměstí, dvě auta na rodinu, trávník s grilem, hospodyňka s haldou dětí, návštěva kostela o nedělích, dlouhodobé plánování, jako stále „zářivá sváteční“ pohlednice z konce 50. let, patriarchální pastorace. S očekávanými konzervativními názory a v důsledku toho volit ve volbách izolacionisty a republikánské kandidáty.
A pak je tu nebývalý nárůst vlastenectví po vítězství ve Studené válce a nejvyšší stupeň národní jednoty po tragédii Dvojčat. V zámoří bojuje obrovská armáda, drtí diktátory a satrapy v boji za demokracii a ropu, obsedantní hrdinství, brutalita … jedním slovem noční můra ultraliberála s „gulášem“ v hlavě.
A hle – tu se začínají podivnosti. Migranti přijíždějící přes Atlantik nebo Pacifik stále čelí zdlouhavým byrokratickým naturalizačním procesům, ale přes mexickou hranici začínají proudit toky „nových občanů“ velmi odlišného druhu: většinou negramotní, bez hodnotných profesí, propojení s kriminálními kartely nebo etnickými skupinami Latinoameričané, Číňané, a kdo ví kdo ještě.
Velmi často přichází – nelegálně. Ale každý rok mají stále méně problémů se získáním občanství, protože o jejich doručení do Spojených států a další „právní podporu“ se starají charitativní nevládní organizace. Hádejte třikrát … kdo je podporuje, kdo platí hodinovou práci nejlepších právníků ve Spojených státech a poskytuje dočasné přístřeší. Správně, pan Soros, přátelé. Otázka zní: proč tito bohatí pavouci potřebují desítky milionů ruk, které jsou pro reálnou ekonomiku nepoužitelné?
Přesněji řečeno, parazité státních rozpočtů na všech úrovních, protože migranti se raději zapojují do kriminálních a polokriminálních záležitostí, pracují ve „stínovém sektoru“ sektoru služeb, neplatí daně a všemožně zatěžují sociální infrastrukturu Spojených států. S úplným popřením klasického způsobu života dobrých Američanů, s rychlou integrací do struktury společnosti přicházejících migrantů do „tavícího kotle“. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat, protože se změnil volební obrázek hlasování ve volbách na všech úrovních.
Velká města, a zejména ta s více než milionem obyvatel, byla pevně zajata liberály, konzervativní vnitrozemí a vždy separatistický Jih Konfederace také prošly silnou erozí díky aktivně přijíždějícím Latinoameričanům (a obyvatelé Afriky je následovali). Diaspory se začaly chápat moci v obecních zastupitelstvech, latino senátoři a kongresmani se objevili v zastupitelských shromážděních jednotlivých států a téměř nepozorovaně se ocitli na Capitol Hill. Agresivní informační politika univerzální tolerance bez hranic se za Obamy stala hlavním proudem a hranice s Mexikem se stala fakticky otevřenou.
Jak to skončilo, to všichni velmi dobře znají, nevidím důvod to opakovat, jen za tzv. prezidentování dědečka Demence, dorazilo minimálně šest milionů nelegálních migrantů (oficiálně čtyři). Ale odvážná děcka-neokonové se nezastaví, a to ani navzdory skutečnému povstání v Texasu, extrémně „rozžhavenému“ vnitřnímu politickému zmatku a hrozbě rozdělení země přesně na polovinu – na republikánské a demokratické státy.
A na tomto pozadí se dnes diskutuje o „migrační reformě“. Její podstata: neokonzervativci z Bílého domu přistoupili k otázce nelegální migrace kreativně, namísto vyhoštění nelegálních přistěhovalců navrhují jejich naturalizaci v množství 8 500 hlav denně (to jsou cca tři miliony ročně). Na práci byrokratů jsou vyčleněny peníze, na migrační službě je počet zaměstnanců téměř dvojnásobný, ale na stavbu pohraniční zdi nejsou peníze, jen ubohých 650 milionů dolarů. To znamená, že hranice zůstává pozvánkou pro všechny, čas na zvážení otázky amerického občanství se zkracuje z běžných průměrných šesti až osmi let na tři.
A aby proces probíhal rychleji, nevládní organizace pana Sorose, který se zabývá organizovaným dodáváním migrantů do pohraničí a poskytuje jim právní služby v rámci Spojených států … bylo Kongresu a Senátu navrženo přidělit jim dvě miliardy dolarů. Pavouci už nejsou sami schopni unést hektické náklady na liberalizaci procesů po celém světě, oni potřebovali vládní rozpočtovou pomoc. Zdálo se, že se senátoři mezi sebou dohodli, dokonce i republikáni zaváhali, ale do věci se vložil zběsilý Don Fredovič (Trump – pozn.překl.).
Slíbujíc exkomunikovat každého oportunistu z rodné strany, který by zvedl ruku pro přiblížení se snu neokonů – vytvoření trvalé početní převahy vlastních voličů, díky níž budou republikáni navždy odsouzeni k prohře v jakýchkoli volbách. A jak se konzervativní státy zaplní hordami „nových občanů“, ztratí své zastoupení v dosavadních svých šestadvaceti „rudých státech“. To znamená, že rovnováha „nerozhodnutých“, kolem nichž se točí všechny volby … bude navždy narušena miliony voličů Demokratické strany. To je TA myšlenka neoconů.
Konspirační teorie?
Nyní k příběhu těchto podivných lidí, kteří jsou připraveni zničit svou vlastní zemi … kvůli čemu vlastně? Někteří jsou si jisti – v zájmu úplné a neomezené moci nad budovanou postmoderní společností. V akademickém prostředí politologů a sociologů se „neoconem“ obvykle nazývá „Straussovec“, aby se tento koncept nerozmělnil spory o sta odstínech hnilobného zápachu „neokonzervatismu“. V přestrojení za hektolitrami pustého žvanění o „demokracii, toleranci, humanismu, svobodě osobnosti“.
Historická fakta jsou následující: neokonzervativci se objevili jako organizovaná skupina příznivců profesora filozofie na Chicagské univerzitě Lea Strausse, který uprchl z nacistického Německa. Bylo to ve 40. letech, všichni se ukázali jako Židé, ale nepatřili k žádné z amerických komunit a neudržovali kontakt s příbuznými ve světě. Vedení univerzity se excentrickému profesorovi a jeho věrným studentům hoplitům vysmálo („Sparta“ – to bylo jméno studentského bratrstva malého oddělení „politického myšlení“). Druhý nesporný fakt: všichni „hoplité Straussovy falangy“ měli dočasné britské „uprchlické“ pasy a přijeli z Cambridge, kde v letech 1933-1937 podivný profesor učil a prováděl výzkum s pomocí grantů bankovního domu Rothschildů.
Vsuvka: Hoplite je starověký řecký těžce ozbrojený bojovník na blízko. Slovo pochází z názvu velkého těžkého kulatého štítu – hoplon. Česky by se dalo v souvislosti s článkem říci – těžká váha, těžký kalibr.
Vybavení hoplita
Co studoval? V oficiálních dokumentech bylo: filozofické chápání děl klasiků (Sokrata, Platóna a Aristotela), kritiku doktríny budování státu od Machiavelliho a Heideggera, rozvoj myšlenek sociálního inženýrství, v té době současných, od Bella, Glasera, Irvinga Howea a Irvinga Kristol. Nic naplat, Rothschildovy granty neopustily profesora v USA a ani neustálý příliv nových židovských studentů bez rodu-kmene.
Brzy se ve vědecké literatuře objevily materiály o „filosofickém výzkumu“ Lea Strausse, který málem skončil skandálem. Protože místo součinnosti několika učení titánů tisíciletého lidského myšlení … šlo o „světovou židovskou diktaturu“, přizvanou k tomu, aby jednou provždy skoncovala s antisemitismem a zabránila opakování holocaustu.
Takováto podivná kaše byla příliš i pro profesionální sionisty, kteří byli v té době pohlceni výstavbou Izraele. Proto byl profesor Strauss rozdrcen na několika filozofických konferencích a umístěn na „stoplisty“ vědeckých publikací ve všech časopisech. A jeho myšlenky byly označovány jako blízké neofašismu se zjevnými znaky nacismu. Více než dvacet let o něm nebylo nic slyšet, přestože „Sparta“ existovala v rámci neustále expandujícího nejprve studentského a poté vědecko-intelektuálního Bratrstva, řady levičáckých médií.
Říká se, že společnost je velmi tajná, se zvláštními pravidly a vnitřními zákony. Nebudu riskovat strkání nosu do tohoto zednářství, pracujeme s fakty. Takže po smrti Lea Strasse v roce 1973 jeho nejlepší studenti (kolik lidí zná jména Elliota Abramse, Richarda Perleho a Paula Wolfowitze?) vytvořili hlavní ústředí demokratického senátora z Washingtonu Henryho „Hoardera“ Jacksona, který vedl „tajnou kancelář“ Demokratické strany, její Národní výbor, který měl na starosti veškeré kádrové otázky.
A po úspěšném znovuzvolení „Scoop“ (přezdívka z dětství, pro jeho vnější podobnost s komiksovým hrdinou) – se tito pánové objevili v hlavním mozkovém „trustu“ CIA, amerického vojensko-průmyslového komplexu a Pentagonu – Rand Corporation. Kolovaly bajky, že vzdělaní „Straussovci“ udržovali počet svého bratrstva na ne více než sto lidech a zavazovali neokonzervativce, aby si vzali novináře z nejznámějších trockistických nebo levičáckých publikací nebo asistentů/asistentek Demokratické strany senátorů-kongresmanů.
Ještě jeden nesporný fakt: byla to skupina Abrams-Pearl-Wolfowitz z hlubin Randu, která v době politické krize v roce 1974 (Watergate) rozpracovala legendární „Jackson-Vanikův dodatek“, který otevřel širokou imigraci ze Sovětského svazu, který v obavách z větších ekonomických sankcí začíná pouštět Židy k trvalému pobytu v Izraeli/USA.
Poté se Paul Wolfowitz stal tajným poradcem prezidenta Forda a v roce 1976 vypracoval divokou zprávu „Sovětská hrozba“, kde dokládá: Sověti se připravují zorganizovat třetí světovou válku, aby se zmocnili světové nadvlády. Pod vlivem tohoto dokumentu USA mění Doktrínu národní bezpečnosti, kde místo termínu „strategické zadržování SSSR“ hovoří o „záchraně svobodného světa“. (To je spolehlivá metoda – svalit na druhého svoje hříchy a hříšné plány a … dostanete je skoro na stříbrném tácu“ … u všech blbců – pozn.překl.)
Navzdory své genetické opozici vůči republikánským názorům neokonzervativci zastávali za Reagana mnoho vedoucích pozic s cílem plíživé expanze do všech výklenků vládní moci. Některým postavám se během jejich byrokratické kariéry podařilo v návaznosti na politickou situaci několikrát změnit barvy stranické vlajky, což jim nebránilo v pohybu vzhůru. Elliot Abrams, násilnický trockista v mládí, se stal náměstkem ministra zahraničí a osobně způsobil nepokoje v Guatemale.
Dokonce tam přivezl důstojníky MOSSADu s úmyslem vytvořit uzavřené rezervace pro mayské domorodce. Iniciativa vyšla najevo v tisku, vznikl obrovský skandál, protože novináři dali dohromady „2+2“ a uvědomili si: izraelská tajná služba se snažila zorganizovat ghetto pro Palestince, tady vypracovávala metody, praktikovala techniky sociálního inženýrství potlačování a nátlaku. Pak se neocon Abrams objevil v Salvadoru a spolu se svým spojencem Henrym Kissingerem rozpoutal kolem Nikaraguy velké nepokoje. A třešničkou na dortu byl vznik National Endowment for Democracy (NED – Národní fond podpory demokracie).
Tento „Institut míru“ se stal generátorem „barevných revolucí“ po celém světě, ale první „koláč“ „demokratizátorů“ se ukázal jako hrudkovitý, pokus o rozkolísání Číny zmizel pod stopami tanků na náměstí Nebeského klidu.
Ale „neokonzervativci“ (jako vnitrostranická skupina), již legalizovaní v Demokratické straně, nezklamali; Paul Wolfowitz se osobně vyšplhal na vrchol vedení Pentagonu a dokázal prosadit nový doktrinální dokument prostřednictvím Bushe staršího. Podle kterého jsou Spojené státy povinny ihned po rozpadu SSSR zabránit vytvoření Evropské unie, která by byla nezávislá na Yankees, zcela paralyzovat OSN, aby měli volné ruce pro globální expanzi. Takže poprvé v Radě bezpečnosti zazněla formulace „světový řád založený na pravidlech“ (heslo neokonzervativců) a pan Wolfowitz rozpracoval operaci Pouštní bouře, když oklamal Saddáma příslibem, že nebude zasahovat do zúčtování s Kuvajtem. a připojení emirátu k Iráku.
Někteří konspirátoři jsou přesvědčeni, že to byli neokonzervativci Gary Schmitt, Abraham Shulsky a Paul Wolfowitz, kteří vytvořili první prototyp efektivně fungujícího „Deep State“ na úrovni zpravodajské komunity a nejvyšší washingtonské byrokracie, která nebyla vůbec absolutně ovlivňována změnou vládnoucí strany na Capitol Hill nebo demokraty/republikány v Bílém domě. Gang byl poté nazván „Intelligence Study Consortium Working Group“ a byl zapojen do globální reformy a konsolidace všech amerických zpravodajských komunit. Právě tyto postavy dokázaly přesvědčit Bílý dům o škodlivosti nedostatku politického vlivu na zpravodajské služby a teroristický útok proti Dvojčatům skončil schválením Vlasteneckého paktu, který dal zpravodajským službám právo obejít ústavu.
Ale to bylo později, v 90. letech, byli neoconi poněkud vytlačeni od moci za troufalého hlupáka Clintona, ale brzy se milovník stážistek potýkal s obrovskými problémy v Demokratické straně, začali ho tvrdě kritizovat vlivní funkcionáři William Kristol a Robert Kagan (manžel Victorie Nulandové). V publikacích doktrinálního časopisu o zahraniční politice USA Foreign Affairs byl obviňován z bázlivosti a neochoty zapojit se do „přátelské hegemonie Ameriky na troskách bývalého socialistického tábora“.
V roce 1993 se na základě American Enterprise Institute objevil slavný Projekt „Nového amerického století“ (PNAC), trio Schmitt-Schulsky-Wolfowitz se shromáždilo v dozorčí Radě všech aktivních neoconů nejvyšší byrokracie a Kongresu a Intelektuál Francis Fukuyama byl pozván jako hlavní ideolog „nového světového řádu pravidel“.
S americkýcmi „mozkovými trusty“ na dosah ruky, konexemi ve zpravodajské komunitě, vojensko-průmyslovém komplexu, Pentagonu, ve všech vládních strukturách, začínají ovlivňovat diplomatická jmenování prostřednictvím PNAC „k prosazování zájmů amerického obchodu“ … (Ve skutečnosti pouze zájmů finančních kruhů a nadnárodních korporací USA – pozn.překl.) … neokonzervativci brzy začali slavit svá geopolitická vítězství šampaňským. Bosna a Hercegovina, Kosovo, první vzestup k moci Bibi Netanjahua, zničení a plenění Iráku a Afghánistánu, legalizace nacismu v Pobaltí a na Balkáně, vznik radikálních islámských struktur založených na „Arabské legii“ Usámy bin Ládina, barevné revoluce ve střední Asii, získání neomezeného financování Sorosových struktur a mnoho dalšího – věci se pohnuly kupředu.
Cíle a úkoly
Cíle neokonů nebyly skrývány, vše je uvedeno ve veřejných zprávách amerických „mozkových trustů“, zprávách PNAC nebo Doporučení ministerstvu zahraničí z útrob Institutu pro pokročilá strategická a politická studia (IASPS). Nejdůležitější otázkou pro neocony byl a je Izrael, který měl za úkol jednou provždy vyřešit palestinskou otázku. Přesídlení všech Arabů Svaté země do Iráku, který zničili Američané. Přesně to navrhl ideolog Leo Strauss a jeho studenti a následovníci rozpoutali dlouho popisovanou „nekonečnou válku“ na Blízkém východě.
Zvláštnost této doktríny je následující: jsou to Spojené státy, které jsou povinny „zahájit a ukončit“ takové války a třetí země nebo regionální uskupení jsou povinny je vést. Tak otřásají jejich vlastními politickými systémy, ženou populaci ke zbídačení, vytvářejí všeobecný chaos v makroregionech. Strategie Lea Strausse a jeho „sparťanských“ hoplitů fungovala v Iráku, Afghánistánu, Maghrebu, Egyptě, Libyi, Sýrii, Jemenu, Súdánu. Byl jeden choulostivý okamžik, kdy byl Izrael v roce 2006 v Libanonu na pokraji porážky, ale manželka jednoho z jejich hlavních neoconů Roberta Kagana, barmanka a distributorka sušenek Viky Nulandová, tehdy sloužící jako velvyslankyně USA při NATO, okamžitě přispěchala na záchranu Židů.
Díky ní se IDF odplazila od Hizballáhu bez „zadních bojů“ (prostě mohli ustoupit a nikdo je nekopal do zadku – pozn.překl.) a neokonzervativci změnili strategii. V roce 2007 byl v OSN poprvé použit termín „střet civilizací“ a Rada národní bezpečnosti USA ústy vlivného neocona Samuela Huntingtona (vřele doporučuji jeho knihu „Voják a stát“) formulovala hlavní prioritu zahraniční politiky hegemona: je nutné využít kulturních rozdílů k mobilizaci muslimů proti ortodoxním diktátorům. Řeč šla samozřejmě o Íránu, který se dostal do hledáčku neokonzervativců na Blízkém východě.
Bylo to po roce 2006, kdy konzervativní tisk ve Spojených státech začal mluvit o „Straussovcích“ a všechny sociologické ústavy jim věnovaly pozornost. Ukázalo se, že malá skupina intelektuálů a byrokratů dokázala s využitím malých informačních zdrojů trockistického a levičáckého tisku … nastavit diskurz pro obrovský stát. Vznikla tak konspirační teorie o všemocném „hlubinném státu“ neznámých otců neokonzervatismu, posouvající sem tam americkými prezidenty a vysokými úředníky jako pěšáky na globální šachovnici.
S příchodem Obamy se neokoni přestali skrývat či maskovat, chytli za pačesy viceprezidenta Bidena kleštěmi, otevřený neokon Jake Sullivan přímo vedl spolu s Clintonem operace proti Libyi, Sýrii a Myanmaru, další fanoušek této ideologie Antoška “Rybí oko” Blinken, ovládl Afghánistán, Pákistán a Írán. Zahájil jednání s Peršany o „jaderné dohodě“ a svrhl tým zásadového a tvrdého prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda. A pak tu byl Majdan v Kyjevě, sušenky, gigantická korupce narkomana a pedofila Huntera Bidena, příchod dědečka Demence do Bílého domu. Útok na Rusko, zničení dialogu o kolektivní bezpečnosti a v okruhu stále stejná jména…
Vývody
Záměrně vynechávám z příběhu politiku neokonů na podporu ideologie postmodernu, odpornou sodomii ultraliberalismu, téma bylo dobře prostudováno. Vrátím se na začátek článku, protože pro stoupence Lea Strausse byla a je zásadní otázka migrace v hranicích západní civilizace. Vychází z odvěkého strachu z antisemitismu, který dobře roste v monoetnických společnostech nebo státech s rigidní vertikální mocenskou strukturou a zdravým postojem k jakýmkoli „revolučním trendům“ moderních filozofických škol, kde hlavní hrdinové jsou etnicky … známí.
Prolomit podobný řád je cílem neokonů. Evropu zaplavily desítky milionů migrantů díky válkám a zvenčí řízeným společensko-politickým krizím, ale proces jejich politické integrace do tamní společnosti vzorových staletých rasistů postupuje velmi pomalu (Na mysli postoj Západu k obyvatelům kolonií, jako k méněcenným – pokud vůbec – lidem. – pozn.překl.). Izrael se ze zuřivého Cerbera proměnil v rosolovitou společnost spotřebitelů, liberálů a zbabělců, utápěl se ve vládních krizích a přestal sloužit jako agresivní beranidlo pro globální přesídlení Arabů. To je důvod, proč by měl být „přece“ Spojeným státům poskytnut neomezený časový limit k provádění politiky „střetu civilizací“.
A protože taková Doktrína je výhradně zahraniční politikou, neokonům brání konzervativní republikáni (v podstatě izolacionisté a zastánci vnitřního rozvoje země), kteří jim díky „vyskočenému“ showmanovi a rváčovi Trumpovi vyrvali už čtyři roky. Na nějakou dobu zpomalil blažený tok milionů migrantů napříč státy. Je nějaká šance, jak to vrátit zpět? Neokonzervativci tomu věří … Proto prosazují svou „migrační reformu“ přes Senát a Kongres.
Jaká je její podstata? Pokud rozumíte hlubším významům, nahraďte americký systém dvou stran systémem jedné strany. A pak budou republikáni rozděleni do dvou táborů: „jestřábi“ a „marginálové“. První bude nucen vstoupit do Demokratické strany USA, neboť Hegemon hodlá i nadále vést nekonečné války po celé planetě a pumpovat svůj vojensko-průmyslový komplex mnohamiliardovými investicemi do výroby zbraní (balzám na duši takových ghúlů jako republikánský senátor John McCain, který se před čtyřmi lety dostal do pekla) . A ti posledně jmenovaní „marginálové – menšina“ … vymřou jako dinosauři, tlačeni ze všech stran legalizovanou sodomií, migranty a ultraliberalismem.
Prostá čísla. Podle nedávné studie Yale University (září 2023) žije ve Spojených státech nejméně 22 milionů nelegálních migrantů. Ne těch 12 milionů, které jsou úředníci Migrační služby nuceni pod přísahou Kongresu přiznat – téměř dvakrát tolik. A ne 17 milionů, které se získávají pomocí jiných mechanismů pro počítání konzervativních republikánů z jednotlivých států … ale rovnou dvaadvacet. Pro takovou masu „demokratického elektorátu“, kterou ozvučili specialisté na Sorosovy nevládní organizace a liberálové demokratických států, neokonzervativci spěchají s vydáním povolení k pobytu a díky zrychlenému postupu pro získání občanství s legalizací každého do roku 2028. (A do té doby chtějí „Demokraté“ zůstat u moci za každou cenu – pozn.překl.)
Rozpočet byl jednoduchý, mělo to být díky ohlušujícímu vítězství dědečka Dementa nad „zlými Rusy“ – jeho i na katafalku zavezou i v pohřebním voze koncem letošního roku na trávník Bílého domu. Nevyšlo to. A tady na Blízkém východě se nekalé činy neoconů staly virálními, Afghánistánem počínaje a neochvějným Íránem konče, který železnou rukou vzal za koule Izrael i celou nelegální vojenskou infrastrukturu Spojených států.
Čína se tváří nevlídně, Indie se předvádí, Arabové si brousí nože, Evropané čelí hrozné krizi ztrátě svých kompetencí, Turci rozmnožují jídelní menu „Madame Popové“ metodou nejplodnějšího poddruhu švábů (Čili vytvářejí jeden problém za druhým a na entou – pozn.překl.). Kam se podíváte, všude je klín. Poslední a jedinou šancí je maximalizace počtu voličů na základě legalizované migrace.
I kdyby Trump vyhrál a proces by se zastavil, je pro ultraliberály důležité dnes za každou cenu prosadit zákon o „migrační reformě“, aby se navždy odstranil rozhodující význam 10–15 milionů „nerozhodnutých voličů“ ze šesti „šedých států“, které vždy rozhodují o osudu obyvatele Oválné pracovny. Tak je strukturován archaický a brutálně nedemokratický volební systém USA, kde největší rozdíl mezi jedním prezidentským kandidátem a druhým … bylo 14 milionů registrovaných voličů, kteří na poslední chvíli sdělili svou vůli svým vyvoleným (kteří pak hlasují za celý stát s váhou svého hlasu podle počtu obyvatel celého státu, který zastupují – pozn.překl.).
A to je ta je celá aritmetika – legalizovaných 22 milionů migrantů (i s přihlédnutím k apolitičnosti a jiným politickým preferencím) zaručí vítězství Demokratické strany navždy. A neoconi budou mít příležitost zaujmout místo upadající Republikánské strany – založit si vlastní, nebo začlenit ošlehaný establishment ze „Slonů a oslů“ do něčeho jiného … pokusem o experiment s mnoha stranami v Americe, který se snáze ovládá (už chápete o co ve skutečnosti jde u tzv. „demokratických voleb“? Proč si nikdo nepoloží dnes otázku, jak drželi např. Německo na uzdě po První sv. Válce? A dnes tzv. demokratické země? Právě neustálým chaosem mnoha stran a KRÁTKÝM volebním obdobím. A mnozí to slaví jako vítězství DEMOKRACIE … systému otrokářů … – pozn.překl.). Nebo ukončit grimasy demokracie totální diktaturou – zde mohou být scénáře různé. Podaří se jim to prosadit? Nevím, zápletka je již „rozjeta“, sázky jsou vysoké, místo předpovědí si jen povzdechnu …
Spracoval: Peter008/Pokec24, zdroj