Senzační učebnice z roku 1768 pro ruskou šlechtu, kde jsou uvedena udivitelná vysvětlení o tom, kdo byli Skythové a Slované a jaké války vedli
SNEGIR (СНЕГИРЬ)
První vládci starověkého Ruska – Otin (Odin?), Boo a Gervit, dobytí Švédska, války se Skandinávií a Římskou říší. Pokračujeme v studování senzační učebnice dějepisu F. G. Diltheje pro ruskou šlechtu z roku 1763. Již dříve jsme publikovali úryvky z 2. dílu, kde autor psal, že Rusko se dříve jmenovalo Skythia, že hlavní města Skythů byl Slovensk (předchůdce V. Novgorodu) a Rus (Staraja Russa), že Skythové uctívali Jupitera pod jménem Perun (!), bojovali s Alexandrem Velikým a další udivitelné informace.
*Vše napsané níže jsou subjektivní pohledy, názory, verze, hypotézy, legendy. Navrhované teorie a závěry NEvnucujeme nikomu a NEtvrdíme, že jsou jediné správné – jednoduše se dělíme pozorováními, dojmy, které máme po shromáždění a zpracování informací z veřejného přístupu. Cílem je upozornit na různé zajímavé fenomény a přispět tak k oživení zájmu o ruskou kulturu a dědictví.
V době vydání této třídílné knihy „První základy univerzální historie se zkrácenou chronologií ve prospěch studující ruské šlechty“ (“Первыя основания универсальной истории с сокращенною хронологиею, в пользу обучающегося российскаго дворянства”) byl právě tento obraz minulosti považován za obecně uznávaný a prokázaný – děti ruských dvořanů se učili za pomoci této dvojjazyčné učebnice (stránka v ruštině/stránka ve francouzštině) a byla vytištěna v tiskárně Moskevské Imperiální univerzity.
Dnes se podíváme na úryvky ze 3. dílu (1768), kde se autor opět vrací ke skytskému tématu a podává několik vysvětlení a úžasných detailů, které mohou moderního člověka šokovat tím, jak moc to „vše mění“ a „proč jsme o tom nikdy předtím neslyšeli“ (Lekce 12. Pokračování Nové Epochy. Historie o Skythech).
Za prvé píše, že ve skutečnosti neexistoval žádný jednotný národ jako „Skythové“ nebo skytský jazyk – toto souhrnné jméno znamená různé „severní (!) národy, které v různých dobách pod různými jmény zaplnily zbytek Evropy. a navíc velkou část asijských národů“ – tedy představovali určitý svazek / spojenectví / shromáždění blízkých a spřízněných národů s podobným způsobem života, náboženstvím a tradicemi. Navíc „Scythians“ není jejich vlastní název (jak by si říkali) – ale pojmenování, které jim dali jejich sousedé. Nejdůležitější věcí je, že „vlasti těch, kteří byli nazýváni evropskými Skythy, by se ve skutečnosti měly rozprostírat na obšírném území Ruska“.
Dále píše o válkách mezi Skythy a Římany za časů Nerona a císaře Tacita (I-II století našeho letopočtu). Z výše uvedené odpovědi můžeme usoudit, že Skythové neustále útočili na různá města a země římské říše, bojovali s ní za zcela rovnocenných podmínek a jakási hranice mezi dvěma nepřátelskými silami probíhala přibližně podél Dunaje (!! Kde je Slovensko a Čechy s Moravou?!) a Dněpru.
Nás ale samozřejmě více zajímá, jaké přesně události se v těch dávných dobách odehrály na území Ruska – a na tuto otázku má autor odpověď – navíc s přesným uvedením jmen prvních slavných panovníků. „Otin nebo Woden, kteří byli 60 let před Kristem vyhnáni z Asie Pompejem Velikým, vstoupili do Skythie neboli do země, kterou nyní nazýváme Rusko, dobyli ji pro sebe a ustanovil tam králem (carem) svého syna Boo.“
Zde si dovolím malou odbočku a ironicky na téma osob, které rády dokazují, že Slované „v době římské říše vůbec neexistovali“, prý se „z ničeho nic objevili krátce před povoláním Varjagů.” a odkud? Možná je uvrhli v 10. století n.l. do opuštěné země budoucí Rusi z vesmírné lodi? Nebo se zhmotnili jen tak ze vzduchu?
Posuďte sami – bez ohledu na to, jaké pojetí objevení člověka na Zemi zvolíme – ať už jde o biblický původ od Adama a Evy, evoluční proces, nebo nějaké velké kosmické civilizace, které přistály na Zemi před tisíci/miliony let – to v každém případě předpokládá prakticky nenadálé v jednom jediném okamžiku náhlý výskyt lidstva na Zemi (nebo výskyt několika různých skupin v různých, ale v nám velmi vzdálených časech za hranou horizontu).
To znamená, že všechny následující generace (včetně každého z nás) jsou potomky těch úplně prvních lidí, a proto podle definice nemůže existovat ani jednotný národ, který „za dob Římské říše ještě neexistoval“. Všichni lidé, kteří dnes žijí, mají prarodiče, pradědy, praprapředky, kteří žili během římské říše a tisíce let předtím. A Slované nejsou výjimkou. Všichni – každý člověk v jakémkoli bodě v čase a historii – pochází od někoho. A historie jeho rodiny sahá staletí nebo tisíciletí, pokud lze vysledovat lidskou historii (Ve skutečnosti je to jednoduché – všichni pocházíme ze stejného kořene, ať je to jakkoliv vzdálené – obyčejná logika. Žádný člověk se nemohl objevit jen tzak z ničeho vedle ostatních lidí – pozn.překl.). Šířejí – historie rodu. A ještě šířeji – dějiny lidstva. Závěr: NAŠI PŘEDKOVÉ TADY BYLI VŽDY, po celou dobu historie. A skutečnost, že v různých fázích nesly různá vlastní jména, rozšířená o nové národy nebo byla pod jinými jmény zaznamenána v kronikách jiných národů, tuto zřejmou skutečnost nepopírá. Dále Dilthejova učebnice tento závěr více než jednou potvrdí.
Ale vraťme se k učebnici samotné. Otázka č. 187 “Kdo byl následníkem v Rusku po Boo?” Zde je odpověď: dalším vládcem Rossů byl jmenován jistý Gervit (zřejmě další syn Otina), který po smrti Boo vládl v Rusku a navrátil „království svého otce Otina“… se sídlem ve Švédsku . Zde, chtě nechtě, se nabízí otázka – odkud se bere tato shoda jmen mezi hlavním skandinávským bohem Ódinem a tímto vládcem, který si svého času podmanil nejen Švédsko, ale i Rusko. Mohl dostat přezdívku „bůh války“ za své skutečné válečnické činy?
Tak či onak Gervit („legitimní ruský dědic“) znovu dobývá Švédsko (zemi svého otce), poráží ilegálně dosazeného kněze Uppsalského a dosazuje na švédský trůn svého syna jménem Ngord. A nejde o nic menšího než o „starověký nárok Rossů
(Россов) na Švédsko“. jak se vám to líbí? V 18. století se děti šlechticů v Rusku učí, že jména Gervit a Otin dokládají ruské nároky na Švédsko, a na začátku 21. století tato jména slyšíme jakoby poprvé. Ani jejich ozvěna k nám nedorazila, a to ani ve formátu legendy či polofantastické verze.
*Mimochodem, zde je potřeba vysvětlit, kdo je G. Pufendorf, na koho se autor učebnice v poslední otázce odvolává, stejně jako opakovaně v celém textu. Samuel von Pufendorf je významný německý historik, právník a filozof 17. století, který se dočkal uznání již za svého života. Zanechal řadu děl o evropských dějinách, za které ho Montesquieu nazval „Tacitus Německa“.
*Mimochodem, zde je potřeba vysvětlit, kdo je G. Pufendorf, na koho se autor učebnice v poslední otázce odvolává, stejně jako opakovaně v celém textu. Samuel von Pufendorf je významný německý historik, právník a filozof 17. století, který se dočkal uznání již za svého života. Zanechal řadu děl o evropských dějinách, za které ho Montesquieu nazval „Tacitus Německa“.
Dále Dilthey poskytuje další informace o aktivních vojenských operacích „Rosses“ ve Skandinávii – ve Švédsku, Dánsku a Norsku . Z textu je zřejmé, že nejednou působí jako vojenská síla na straně toho či onoho vládce a poskytují jim pomocná vojska.
Stejně tak jsou Slované impozantní vojenskou silou, zaznamenanou v různých konfliktech jak na severu (Skandinávie), tak na jihu (Římská říše). Navíc je třeba poznamenat, že Augustus nařídil svému generálovi, aby se neodvážil dráždit Slovany válkou, protože si uvědomoval, že bojem s nimi nezíská o nic méně, než ztratí.
Obraťte prosím pozornost na to, že jména Slované (v jiných zdrojích – Slovians) a Rosses pocházejí podle Diltheye z názvů měst Slavensk (v jiných zdrojích Slovensk) a Staraja Rusa a ve 2. díle jeho „Historie“ Dilthey již psal o tom, že obě tato města jsou skytská. Máme také „Legendu Slovenů a Rusi a městě Slovensku“, kde je přímo napsáno, že Skythové, kteří se po založení příslušných měst přestěhovali z oblasti Černého moře, se začali nazývat Slovinci a Rusové. Stručně řečeno, Skythové-Slovini-Slovani-Rusové a Rossové jsou naprosto totéž , jeden a ten samý lid, žijící v různých kronikách a v různých časových obdobích pod různými jmény.
Je také zajímavé poukázání na to, že Slované, kteří žili podél břehů Dunaje, se nakonec přesunuli na sever – přesně stejný závěr lze vyvodit pozorným čtením ruských eposů v jejich raných verzích. Na jejich základě se ukazuje, že náš (ruský!) mýtický Kyjev stál právě na Dunaji a doba působení popisovaná v eposu je přibližně 5. století. n. l., kdy naši (!) předkové bojovali s Huny Attily a Góty ve středu Evropy (!!!). Potvrzení této informace (včetně přímých odkazů na „ruského krále Valdemara z Holmgardu“ = Vladimíra Novgorodského a „jeho bratra Iliáše“ = Ilju) lze nalézt v germánských ságách.
Dilthey pokračuje v mluvení o jménech národů a píše, že Rosses jsou jinými autory často nazýváni Roksolany. Pokud jde o Sarmaty, také NEJSOU nějakým odděleným národem, ale jednoduše „větví slovanských lidí, kteří žili v zemi, která se tehdy nazývala Sarmatia, nyní Polsko “. Opakovaně jsme se přitom setkali s náznaky různých autorů, včetně antických, že Sarmati jsou větví Skytů, z čehož opět vyplývá, že Skythové, Sarmati a Slované jsou jeden národ.
„Říkalo se jim Wendové, Slované, Antové, Verli nebo Heruli, Alani nebo Massageti, Girri, Skirri, Sirbové, Eminhleni, Dákové, Švédové, Feniáni nebo Finové, Prusové, Vandalové, Burgundi, Gótové, Ostrogóti, Vizigóti, Getové… Roksolanové, neboli Rusové a Moskvané, Poláci, Češi, Slezané a Bulhaři. Všechny tyto národy byly jednoho slovanského kmene“
(Jan Dubravius „Historia Bohemica“)
„…historici té doby jim říkají Sarmati a Skythové, my jsme Wendové a oni sami si říkají Slované“
Dále učebnice zkoumá války Roksolanů, Sarmatů, Alanů a Getů s Římskou říší s nepostradatelným náznakem, že všechny byly také „výplodem slovanského lidu“. Bylo to jméno „Slované“, které bylo společné všem těm, které Dilthey uvažoval a vyjmenovával (Scythové, Rosses, Roksolané, Sarmati, Alani, Getové) a bylo to zjevně přesně jejich vlastní jméno, zatímco všechny ostatní používali autoři z sousedních zemí.
Konečně poslední otázka, kterou F.G.Dilthey zvažuje ve 12. lekci věnované Skythům, se týká víry všech uvedených národů.
Autor učebnice uvádí, že již znali křesťanství, které v těchto místech hlásal apoštol Ondřej, ale převládala stará víra s takovými bohy jako Perun, Volos, Pozvizd, Lado, Kupalo a Koljada (Перун, Волос, Позвизд, Ладо, Купало и Коляда). Tento seznam dávno známých slovanských bohů, uvedený v každém etnografickém materiálu, by se měl stát dalším silným argumentem ve prospěch skutečnosti, že Skythové (alespoň významná část z mnoha národů nazývaných Skythové) a Slované jsou jedno a totéž.
Ženské čelenky na terakotových skythských zobrazeních. “Materiály k historii ruského oděvu” V. Prochorov.
Spracoval: Peter008/Pokec24, ZDROJ: https://dzen.ru/a/ZauHsnNtaiuL00aH