Nekonečné opakování ze strany mediálních děvek a nedbalých médií mění lži v pravdu
Ať už čtete jakákoli média, dočtete se, že „Rusko napadlo Ukrajinu“
poznámka: túto lož šíria aj tzv. proslovenskí politici v SR vrátane (p)Rezidenta Pellegriniho
Tato lež se neomezuje jen na oficiální vypravěče-kontrolory, jako jsou NY Times, Washington Post, Reuters, AP, Bloomberg, CNN. Wikipedia, NPR, ABC, CBS, NBC, BBC, Telegraph, Guardian. Objevuje se i v alternativních médiích, jako jsou Epoch Times a Breitbart. Ve skutečnosti je tato lež opakovaná jako fakt téměř všude, v Kongresu, britském parlamentu, na Wall Street, v evropských médiích a vládách.
Skutečnost je taková, že k žádné ruské invazi vůbec nedošlo. Ruské síly vstoupily do Donbasu na žádost dvou nezávislých separatistických republik o pomoc proti ukrajinské armádě vycvičené a vybavené Spojenými státy a neonacistickým milicím, které se chystaly vtrhnout do Doněcka a Luhanska. Obě nezávislé republiky požádaly Rusko, aby je v roce 2014 spolu s Krymem vrátilo Rusku, ale Putin republiky odmítl a vzal si pouze Krym, protože se na něm nachází ruská černomořská flotila. Místo toho Putin vsadil na dohodu z Minsku, která ponechala Donbas jako součást Ukrajiny.
Vykonavatelé Minské dohody, Německo a Francie, později přiznali, že Minská dohoda byla použita k oklamání Putina, zatímco Washington vytvořil ukrajinskou armádu, aby dobyl nezávislé republiky a předložil Putinovi politické potíže za to, že nedokázal bránit Rusy před těmi, jejichž předkové bojovali za nacistické Německo proti Sovětskému svazu. Jinými slovy, šlo o plán, jak Putina zdiskreditovat za jeho zločin nesouhlasu s hegemonií Washingtonu.
Putinovo odmítnutí navrátit Donbas Rusku v souladu s drtivou většinou hlasů obyvatel Donbasu vystavilo Doněck a Luhansk osmi letům bombardování a mnoha obětem, zatímco Putin stál na straně Minské dohody. Nakonec v únoru 2022, kdy Washington, NATO a EU odmítly Rusku dohodu o vzájemné bezpečnosti a kdy Doněcké a Luhanské republice hrozila invaze, byl Putin nucen jednat, aby ochránil ruské obyvatelstvo na východě a jihu Ukrajiny, které sovětští představitelé z politických a administrativních důvodů připojili k ukrajinské provincii Sovětského svazu. Donbas a Krym byly po staletí součástí Ruska, nikoli Ukrajiny. Putin, vůdce obnovující ruské sebevědomí po rozpadu Sovětského svazu, nemohl stát stranou, zatímco ruské obyvatelstvo bylo masakrováno Američany poskytnutou ukrajinskou armádou.
Putinův pohled na jeho intervenci byl velmi omezený. Neměla vůbec nic společného s dobytím Ukrajiny. Jeho veřejně ohlášená „speciální vojenská operace“ měla co do činění pouze s vyhnáním ukrajinských sil z Donbasu. Putin nevyvinul žádnou snahu o dobytí Ukrajiny.
Tehdy jsem uvedl, že jeho omezený přístup, zejména jeho záměr minimalizovat jak ruské ztráty, tak ztráty mezi ukrajinským obyvatelstvem, ponechá ukrajinskou loutkovou vládu na místě, aby pokračovala ve válce navzdory ruským úspěchům při vyčištění Donbasu od ukrajinských sil.
Moje předpověď, a nikoli Putinova sázka, se ukázala jako správná. Jak jsem říkal, že tomu tak bude, tím, že Putin nebránil Kyjevu v pokračování války, umožnil dlouhodobou válku, trvající již tři roky, během níž se Washingtonu podařilo zapojit Západ až do krajnosti. Naposledy dal Bidenův režim zelenou raketám odpalovaným příslušníky USA a NATO na matičku Rus.
Nedávné americké raketové údery na Rusko překročily červenou linii, kterou nakonec Putin nebyl ochoten ve svém zájmu ignorovat, aby se vyhnul širší válce. Na rozdíl od Západu Putin válku nechce. Nechtěl ani konflikt na Ukrajině. Washington mu ho vnutil. Nemůže stát stranou, zatímco armáda vytvořená Washingtonem vraždí Rusy.
Putinova reakce na raketové údery, které ignorovaly jeho varování, byla zdrženlivá. Pouze demonstroval pomocí hypersonické rakety, která letí rychlostí 10 machů, osud Západu, pokud bude útok Západu na Rusko pokračovat.
Otázkou je, zda Západ varování vyslyšel… Putinova minulost, kdy ignoroval provokace, aby se vyhnul rozšíření války, vytvořila na Západě dojem, že Putinova varování nic neznamenají, protože „Putin nikdy nic nedělá“. Tento závěr je nebezpečně mylný. Nebere v úvahu, že Putin jako lidumil ignoruje provokace, aby se vyhnul rozšíření války, která má strašlivý dopad na nevinné civilisty a jejich naděje, a pokud je jaderná, tak i na život na Zemi. Závěr Západu rovněž ignoruje, že provokace se mohou stát příliš závažnými na to, aby je Putin mohl ignorovat. Domnívám se, že tohoto bodu již bylo dosaženo.
Pokud bude nezodpovědný americký establishment, oklamaný svou pýchou a vírou ve svou neporazitelnost, pokračovat v provokacích proti Rusku, Putinovi dojde prostor, do kterého může ustupovat. V tu chvíli by agrese západního světa mohla vyústit v nezamýšlený důsledek.
Problém, který před námi stojí, spočívá v tom, že západní vůdci jsou příliš ztraceni ve svých falešných narativech, než aby pochopili realitu. Není to jen jejich vina, protože Putin jejich provokace podpořil tím, že se jim nepostavil. Agrese však spočívá na straně Západu, nikoli Ruska. A Rusko bylo zatlačeno tak daleko, až je to nebezpečné.
Pokud se tlačení nezastaví, nastane konec světa.
AUTOR: Paul Craig Roberts, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ