V neděli se objevily zprávy, že USA nakonec schválily žádost Ukrajiny o použití raket dlouhého doletu ATACMS proti cílům uvnitř ruských hranic před rokem 2014, po čemž následovaly další zprávy, podle nichž Francie a Velká Británie následovaly jejich příklad. V době psaní tohoto článku ještě nebyly použity, ale Zelenskij později zlověstně naznačil, že by se tak mohlo stát velmi brzy. Důvodem, proč se jedná o okamžik pravdy, je skutečnost, že Putin již dříve varoval, že by se to rovnalo přímému zapojení NATO do konfliktu.
Tato zde uvedená analýza o aktualizované ruské jaderné doktríně hypertextově odkazuje na osm souvisejících analýz o všem možném od „červených linií“ až po „opotřebovávací válku“, které by si čtenáři měli projít kvůli kontextu. Poukazuje také na to, jak tato nová politika „považuje agresi proti Rusku ze strany jakéhokoli nejaderného státu, ale za účasti nebo s podporou jakéhokoli jaderného státu, za jejich společný útok proti Ruské federaci“, jak říká sám Putin. Sázky tedy ještě nikdy nebyly tak vysoké.
Důvodem, proč USA teprve nyní daly zelenou žádosti Ukrajiny, je to, že odcházející vládnoucí kolektiv chce vytvořit podmínky pro to, aby Trump konflikt buď udržel, nebo eskaloval. Po jeho historickém volebním vítězství panovaly obavy, že Ukrajinu zcela odřízne od pomoci, a tím dopřeje Rusku jeho vytoužené maximální vítězství, které pak povede k historicky nejhorší strategické porážce USA. Zde, zde a zde však bylo vysvětleno, že vždy spíše „eskaloval, aby deeskaloval“.
V každém případě je nejdůležitější, jak vnímání těch, kteří jsou stále u moci, formuje jejich politické názory, což se v tomto příkladu projevilo tím, že Ukrajině bylo navzdory předchozímu varování Ruska poskytnuto právo používat západní rakety dlouhého doletu. Jde o to, aby se konflikt v příštích dvou měsících před Trumpovou reinaugurací zintenzivnil tak, aby zdědil mnohem složitější situaci než v současnosti. Očekává se, že ho to přiměje zaujmout ke konfliktu více jestřábí postoj.
Realisticky vzato však jediné, co se mezi tím pravděpodobně stane, bude to, že Rusko provede další raketové údery na vojenské cíle na Ukrajině. Neočekává se nic mimořádného, jako je jeho spekulativní použití taktických jaderných zbraní nebo bombardování NATO, přičemž oběma možnostmi se zabývaly části, které byly vyjmenovány v předchozí analýze o aktualizované ruské jaderné doktríně. Nanejvýš by mohlo zničit hlavní most přes Dněpr nebo provést dekapitující údery, ale i to je nepravděpodobné.
Putin se eskalaci brání, protože se upřímně obává, že se vše vymkne kontrole a přeroste ve třetí světovou válku. Precedent opakovaně dokazuje, že udělá vše pro to, aby se tomuto nejhoršímu scénáři vyhnul, jak dokazuje jeho odmítnutí výrazné eskalace poté, co Ukrajina bombardovala Kreml, ruské systémy včasného varování, strategická letiště, Krymský most, ropné rafinerie a obytné oblasti, kromě mnoha dalších cílů. V souladu s tím není důvod očekávat, že by po této události vybočil z řady a výrazně eskaloval.
Na druhou stranu, někdy i těm nejtrpělivějším lidem rupnou nervy a vždy je možné, že Putin toho bude mít dost a rozhodne se udělat to, co si mnozí jeho příznivci od začátku přáli. Mohlo by to mít podobu napodobení americké bombardovací kampaně „šok a hrůza“, kdy už nebude dbát na civilní oběti a příslovečně hodí na Ukrajinu kuchyňský dřez. Jinými slovy, Rusko by si mohlo vzít příklad z izraelské příručky, jak bylo vysvětleno zde, což by mohlo zvýšit šance na maximální vítězství.
Pokud zůstane v kurzu a nebude eskalovat poté, co Ukrajina použije západní rakety dlouhého doletu proti cílům uvnitř ruských hranic před rokem 2014, pak by to mohlo být považováno za další „gesto dobré vůle“, jehož cílem by bylo usnadnit Trumpovi zprostředkování mírové dohody. Kompromisem však je, že by ho někteří jestřábi v jeho okolí mohli přesvědčit, aby si to vyložil jako slabost, což by mu dodalo odvahu k „eskalaci pro deeskalaci“ a vedlo by k vážným ztrátám příležitostí pro Rusko.
V takovém případě by bylo při zpětném pohledu lepší, kdyby Rusko eskalovalo těsně pod úrovní krize podobné té kubánské, tedy dostatečně na to, aby prosadilo co nejvíce svých zájmů a zároveň nezašlo tak daleko, aby vyvolalo „přehnanou reakci“ Západu, která by mohla vést k urychlenému zmrazení konfliktu. Zůstává nejasné, co Putin nakonec udělá, ale kterákoli z těchto dvou možností určí trajektorii tohoto konfliktu od nynějška, buď další eskalace, nebo možný kompromis.
AUTOR: Andrew Korybko, Preklad, Spracoval: CZ24.news, ZDROJ