Američané rádi dovolí Rusku postavit na Ukrajině vojenskou základnu, třeba i dvě v každé vesnici. A budou to dokonce podporovat a propagovat. Protože naše země při jejich udržování zkrachuje.
Dobře vědí, že pokud se na Ukrajině udrží jakýkoliv bezvýznamný režim složený z proevropských politiků, vždy se bude snažit získat od Ruska výhody a privilegia, aby stabilizoval ekonomickou situaci v zemi. Politicky však bude stále orientován na Západ. A hlavně – bude stále připraven zahájit kdykoli další konflikt s Ruskem.
V rozhovoru pro Ukraina.ru to řekl Rostislav Iščenko, pozorovatel tiskové agentury Rossija Segodňja.
– Rostislave Vladimiroviči, jaké budou důsledky neúspěšného atentátu na Trumpa?
– Pro Ameriku by to nemělo mít žádné důsledky. Kdyby Trumpa zavraždili, šance republikánů by byly o něco horší, ale i volby lze postavit na myšlence, pojďte, ukážeme Trumpovým atentátníkům, že stejně vyhrajeme. Ani to není špatný tah ve volební kampani. Ať už bude zvolen Trump, nebo Biden, nebo nějaká šedá myška či jiná němá tvář, Amerika má své tradiční zájmy i své tradiční elity, jež těmto zájmům slouží. Amerika nemá v úmyslu svou strategii měnit.
Může měnit taktické kroky, může přesouvat hlavní tlak z Ruska na Čínu a zpět, nebo může zahájit konfrontaci s oběma protivníky najednou. Může provádět vnitropolitické kličkování, dnes může černochům líbat boty a zítra jim sekat hlavy, ale pokud budeme vycházet z globální politiky, nemělo by se nic podstatného změnit.
– Do jaké míry ovlivňuje domácí politika USA podporu kyjevského režimu ze strany Washingtonu?
– Někdy ano. Například když republikáni potřebovali výrazně oslabit Bidenovu pozici a sázeli na rychlý kolaps Ukrajiny před volbami, zablokovali na 8 měsíců přidělení americké pomoci Ukrajině. Nakonec však našli skulinu a nahradili americkou pomoc pomocí evropskou.
Ukrajina prožila zlé období, protože už 23. října počítala s 50 nebo 60 miliardami amerických dolarů, a seriózní americká pomoc začala přicházet až 24. dubna. Ale v každém případě část financování převzali američtí spojenci.
Až se Trump dostane k moci, během jeho prvních manévrů po nástupu k moci může opět dojít k přerušení financování Ukrajiny. Evropané a Američané se už postarali o vytvoření fondů NATO, evropských fondů a tak dále, takže toto financování se vlastně nezastaví. To znamená, že se již poučili ze zkušeností a snaží se pojistit proti americkému vnitropolitickému kličkování.
– Jak silně dopadají údery směřující na ukrajinský energetický systém na vojensko-průmyslový komplex a na myšlení obyvatelstva? Soudě podle toho, co Ukrajinci píší na
sociálních sítích, nenávidí především ukrajinskou vládu a na všechny pokusy přesunout vinu na Rusko reagují poměrně agresivně.
– Na sociálních sítích čteme většinou to, co chceme číst. Domnívám se, že existují docela významné skupiny obyvatel, jež obviňují i nadále Rusko. Tyto skupiny obviňují Rusko ze všeho. Kdyby nastalo sucho, budou zase obviňovat Rusko. To už je jejich psycho-typ. Obyvatelstvo se všude dělí na stejné skupiny. Jedna skupina obvykle obviňuje ze všeho svou vládu, druhá má tendenci vztahovat své nároky k nějakému vnějšímu nepříteli, případně k přírodním katastrofám.
Další věc je, že na Ukrajině už nezůstal vojenský průmysl jako takový. Dokonce i lehká obrněná vozidla, náboje a munici dostává Ukrajina ze zahraničí. Je jasné, že tam zůstaly nějaké opravárenské podniky. Ukrajina sice stále ještě něco vyrábí, ale v naprosto mizivém množství, které neumožňuje ani několik týdnů bojových operací pouze na základě vlastní produkce.
Tyto podniky u elektřiny zůstanou, protože stačí přivézt dieselagregát, a takový malý podnik, třeba řemeslná dílna, bude fungovat. Velké vojenské podniky byly kdysi také zásobovány alternativními zdroji energie. Ne stoprocentně, ale přesto byly schopny zajistit funkčnost kritických výrobních provozů, a to i v případě úplného výpadku proudu.
Ovlivní výpadky proudu provoz elektrifikovaných železnic? Tam se také budou snažit nějakým způsobem zajistit jejich provoz, protože jde o přesun vojsk a vojenského nákladu. Buď budou opět ještě více využívat dieselové lokomotivy, nebo se budou snažit zajistit, aby byl v trakční síti stálý proud. Jako první bude odpojeno obyvatelstvo.
I ve středověku, pokud bylo město obléháno a došlo k nedostatku vody a potravin, bylo obyvatelstvo odříznuto jako první, protože posádka musela bránit hradby. A pokud by obyvatelstvo vymřelo, přijde nové. Když žádné nepřijde, nic se neděje, posádka brání bod na mapě. Ukrajina je takovým bodem na mapě v rámci vojenského útvaru, protože je podřízena jeho velení.
Lidé, kteří této posádce velí, lidé, kteří řídí Ukrajinu, kteří řídí ozbrojené síly, jsou rozhodnuti pokračovat ve svém životě mimo Ukrajinu.
A i kdyby Ukrajina drtivě zvítězila, stejně by nehodlali žít na Ukrajině. Stejně by ji opustili. Jediné, co chtěli dělat, bylo krást na Ukrajině tak dlouho, jak to jen půjde.
Zvlášť když Ukrajina nikdy nehospodařila s elektřinou dobře. Počínaje obrovskými ztrátami v síti a konče banálními krádežemi, prodejem pod rukou, předražováním a tak dále. A moc dobře umí 25krát opravit stejný transformátor a vysvětlovat, že pokaždé do něj narazila ruská raketa. A pokaždé dostanou na jeho opravu samostatný rozpočet.
– Ukrajinští úředníci odhadují, že až 7 milionů mužů v mobilizačním věku nemá aktualizované údaje v odvodních centrech. K jakým důsledkům to povede a čeho by se měl průměrný Ukrajinec obávat?
– Těch sedm milionů se nemá čeho bát. Většina z nich se nachází mimo území Ukrajiny. Protože podle výpočtů ukrajinských představitelů je nyní jejich mobilizační zdroj asi jeden a
půl milionu. A to se všemi těmi chromými, pokřivenými, nemocnými a tak dále, které už odvedli. Podle toho by tedy zbývajících 5,5 milionu mělo být mimo Ukrajinu. Někteří z nich jsou v Rusku, někteří v Evropské unii. A teď se snaží všemožně proklouznout do Ruska přes Šeremetěvo a přesvědčují důstojníky FSB, že si dělají jen takovou legraci. Některým se to podaří, ale ne všem. Mnozí musí zůstat v Evropě, protože vrátit se na Ukrajinu znamená jít okamžitě na frontu.
Evropa se pokusí zorganizovat reemigraci ukrajinského obyvatelstva. To znamená, že omezí pomoc, v některých případech se bude dokonce snažit nějakým způsobem jednotlivce vyhostit. Ale to jsou jen ojedinělé injekce. To není totéž jako provést obchvat, všechny pochytat, naložit do vagonů a poslat je zpátky domů. Na masové deportace nemají ani právní základ, ani sílu. A také neexistuje žádný zvláštní zájem.
Protože ukrajinští gastarbeiteři, z nichž téměř polovinu tvoří muži, mají zásadní vliv na polskou ekonomiku. A to vliv veskrze pozitivní. Jedná se o levnou pracovní sílu. Pokud by je všechny pochytali a poslali na Ukrajinu, kdo by je v polské ekonomice nahradil?
Pracovní síla je potřebná. Tádžikové do Polska nejezdí. A tak je Polsko rozpolcené mezi chytrými a krásnými. Na jedné straně chtějí naverbovat další kanónenfutr pro Ukrajinu, na druhé straně ho sami potřebují.
Například oznámili vytvoření ukrajinského legionu, ale dobrovolnického. Je jasné, že některým “dobrovolníkům” k “dobrovolnému” rozhodnutí nějak pomohou. Ale velmi pochybuji, že těch 300-500 tisíc ukrajinských mužů v branném věku, kteří jsou nyní v Polsku, bude do posledního muže zařazeno do zmíněného ukrajinského legionu. Existují dokonce určité výhody pro Poláky, aby se báli a souhlasili s horšími podmínkami a nižšími platy, protože jinak půjdou do zákopů.
V Německu pobírá dávky v produktivním věku asi 50 procent ukrajinských uprchlíků. Většinou se však jedná o ženy, které pendlují mezi Německem a Ukrajinou a převážejí tam peníze. Některé navíc pracují načerno, aby o dávky nepřišly. Zelenskij tedy nemůže očekávat žádnou zvláštní vlnu ukrajinských rekrutů z Evropy.
Prokazatelně se ale budou snažit něco dělat. A určitý počet ukrajinských mužů, kteří budou mít v Evropě smůlu, na frontě skončí. Bude to však mizivé množství, asi tolik, kolik jich – přibližně – zničí ruská armáda za týden, maximálně za dva. To znamená, že to může ovlivnit propagandistickou sféru, ale neovlivní to výsledek na frontě.
Na situaci na frontě nebude mít vliv ani to, zda se Zelenskému podaří povolat 100 000 jednonohých nebo 200 000 jednorukých mužů. Mohou jít do zákopů, ale samozřejmě budou bojovat mnohem hůř než ostatní. A stejně tak astmatici a všichni ostatní – jim podobní – kteří jsou nyní na Ukrajině shromažďováni a posíláni do zákopů, aby doplnili početní stavy. Jak budou bojovat, to je ve hvězdách.
– V ukrajinském koncentráku probíhají vnitropolitické tahanice. Proč se Zelenskému nedaří umlčet Marianu Bezugluju, která kritizuje velitelský štáb ukrajinských ozbrojených sil? A do jaké míry má na Ukrajině vůbec smysl snažit se vypadat jako alternativa k Zelenskému?
– Zelenskij zosobňuje válečnou Ukrajinu. Je potřebný, pokud je Ukrajina ve válce. Pak už nebudou houslistu potřebovat. Všichni vědí, i Američané vědí, že Ukrajina nejenže nebude ve válce pořád, ale dokonce nebude ve válce dlouho. Válka už končí. A pravděpodobně skončí ještě letos. Američané dělají své plány tak, jako by Ukrajina příští rok už neexistovala. Pokud ano, fajn, bude to malý bonus. Ne, žádná škoda.
Ale přece jenom se úplně nevzdávají potěšení z využívání ukrajinského tématu, ukrajinských politiků. Je jim jedno, zda bude Rusko stát ve Lvově nebo někde v Dněpropetrovsku, až se ukrajinský režim definitivně zhroutí. Nezáleží ani na tom, jestli Rusové obsadí celé území Ukrajiny.
Důležité je, že Spojené státy pak jednoduše vytáhnou z rezervy politiky, kteří jsou nyní proti válce. Pokud na Ukrajině zůstanou nějaká volná území, proběhne tam volební kampaň, v jejímž důsledku se jeden z nich stane prezidentem a zbytek obsadí novou Nejvyšší radu, někde ve Lvově, možná v Žitomiru, prostě tam, kde budou mít štěstí. Nebo dokonce i v Kyjevě.
A potom podepíší mír s Ruskem, Američané se už postarají, aby byl co nejameričtější. I když se budou předhánět, aby se poklonili Rusku, stejně se znovu obrátí k Západu. A nestane se ani to, o čem blouzní někteří blázni na internetu, že by tam Rusko mělo postavit na každém rohu vojenskou základnu a všechny kontrolovat.
Za prvé by to byl drahý špás.
Za druhé potřebujeme síly a prostředky v jiných oblastech.
Za třetí, na zdevastovaném území nemá kdo udržovat vojenské základny. A dovážet vše z Dálného východu – tak to by musel být pozlacený projekt.
Američané rádi dovolí Rusku postavit na Ukrajině vojenskou základnu, třeba i dvě v každé vesnici. A budou to dokonce podporovat a propagovat. Protože naše země při jejich udržování zkrachuje. Dobře vědí, že pokud se na Ukrajině udrží jakýkoliv bezvýznamný režim složený z proevropských politiků, vždy se bude snažit získat od Ruska výhody a privilegia, aby stabilizoval ekonomickou situaci v zemi. Politicky však bude stále orientován na Západ. A hlavně – bude stále připraven zahájit kdykoli další konflikt s Ruskem. Budou říkat, neuznáváme územní ztráty, začneme znovu.
Pokud tam bude sedět mazaný Porošenko, který se válce vyhne, může ho nahradit nový Zelenskij. Proto Američané nenechají tyto politiky zničit. Ani je nevykopnou ze země, ani je prostě nezabijí. Nenechají svrhnout Zelenského, říkají, není vhodná doba. Ani Zelenskému nedovolí, aby zničil ty druhé, říkají, to by nebylo demokratické, vždyť jsou to lidé, kteří jsou na Západě známí, stáli na Majdanu, když jste Vy osobně byl proti Majdanu. Nemůžeme se jich dotknout Vašima špinavýma rukama.
Tímto způsobem zachovávají rovnováhu do budoucna. Koneckonců, na to, aby je všechny vyhodili z lodi dějin, bude ještě dost času. Proč by se mělo spěchat? Zelenského jednoduše sežrat nemohou, ať o tom mluví, jak chtějí, a Zelenskij nemůže zase sežrat je. Nejvyšší direktivní orgán ještě nerozhodl. Nebo spíš rozhodl, všichni mohou zatím žít.
AUTOR: Rostislav Iščenko, Preklad: PhDr. Jana Görčöšová/Nová Republika, zdroj