Skryté mocenské struktury Deep State a masové sledování
Pojem “Deep State” se v posledních letech výrazně rozšířil, zejména v politickém diskurzu. Jeho význam se liší podle toho, koho se zeptáte, ale obecně se jím označuje skupina nevolených úředníků a mocných institucí působících v zákulisí, které mají vliv na vládní politiku a rozhodnutí. Zatímco kritici jej často odmítají jako konspirační teorii, jiní tvrdí, že Deep State je hmatatelná a komplexní síť byrokratických, finančních a vojenských aktérů, kteří utvářejí národní a globální politiku ve svůj vlastní prospěch, do značné míry odtržená od demokratických procesů.
V době, kdy je celosvětová nedůvěra k vládám na historickém maximu, se termín “Deep State” stal více než jen politickým žargonem – pro mnohé představuje znepokojivou realitu. Popisuje rostoucí přesvědčení, že stínová síť nevolených úředníků a mocných institucí diktuje směr národů bez ohledu na to, kdo je zdánlivě u moci. Zatímco kritici rychle odmítají Deep State jako konspirační teorii, stále více občanů, novinářů a dokonce i zasvěcených politiků tvrdí opak. Jsou přesvědčeni, že Deep State je zcela reálný, hluboce zakořeněný systém, který funguje mimo kontrolu demokratických institucí a utváří budoucnost podle svých zájmů.
Deep State označuje soubor byrokratů, vojenských představitelů, zpravodajských agentur a korporátních elit, kteří mají obrovskou, nikomu neodpovědnou moc nad vládními rozhodnutími. Jedná se o alianci, která překračuje stranické hranice a působí v utajení, aby chránila své zájmy – často na úkor demokratických principů. Zatímco volení představitelé podléhají veřejné kontrole, volbám a časovým omezením, aktéři Deep State pracují za zavřenými dveřmi bez těchto omezení. Jejich vliv sahá napříč politickým, finančním a vojenským sektorem a řídí politická rozhodnutí, která ovlivňují životy miliard lidí. Ať už jde o prosazování nekonečných válek, masového sledování, vědeckých nesmyslů, jako je mRNA-vakcinologie a změna klimatu, nebo legislativy vstřícné k velkým korporacím, Deep State slouží několika vyvoleným a zároveň podkopává demokratické ideály, na nichž byly národy vybudovány.
Zrod Deep State není novým fenoménem. Jeho kořeny lze vysledovat až do počátku 20. století v zemích, jako je Turecko a dříve, kde síť vojenských vůdců a politických elit kontrolovala vládní politiku navzdory zvoleným vůdcům. Postupem času se tento koncept proměnil a rozšířil a objevil se v mnoha zemích včetně Spojených států.
Ve Spojených státech podezření z existence Deep State podpořila desetiletí vládního utajování a nezodpovědné moci. Vojensko-průmyslový komplex, před nímž varoval prezident Dwight D. Eisenhower ve svém projevu na rozloučenou v roce 1961, je často považován za jeden z prvních projevů Deep State. Eisenhower předvídal, jak dodavatelé obranných služeb a Pentagon využijí strachu z vnějších hrozeb k rozšíření svého vlivu, často na úkor civilního dohledu. Jeho varování zůstala z velké části nevyslyšena a dnes je vojensko-průmyslový komplex větší a mocnější než kdykoli předtím a je klíčovou součástí toho, co mnozí dnes nazývají Deep State.
Tvrdí se, že Deep State se neskládá ze stínových postav, které se scházejí v tajných zasedacích místnostech (což je tvrzení, které popírám) – alespoň ne zcela. Místo toho jde o síť byrokratů, vojenských úředníků, zpravodajských agentur a vedoucích představitelů korporací, kteří mají společný zájem na udržení statu quo a zvýšení své moci. Tyto subjekty fungují v tandemu a řídí národní a globální politiku bez vědomí a souhlasu veřejnosti.
Za páteř Deep State jsou často považovány CIA, NSA a FBI. Tyto organizace, jejichž úkolem je chránit národní bezpečnost, opakovaně překročily své pravomoci a zapojily se do tajných operací, sledování a manipulace zahraničních i domácích záležitostí. Jejich činnost je zahalena tajemstvím a ukryta za zdmi utajovaných informací, do nichž veřejnost – a často ani volení představitelé – nemohou proniknout. Propojení mezi obranným průmyslem a Pentagonem je základním kamenem Deep State. Prostřednictvím lobbingu mají dodavatelé obranných služeb obrovský vliv na zahraniční politiku USA a prosazují vojenské intervence a nekonečné války, které slouží jejich finančním zájmům. Politici, kteří jsou závislí na příspěvcích na volební kampaně od těchto společností, jsou často spoluviníky a zavírají oči před korupcí uvnitř těchto společností.
Velké korporace, zejména v odvětvích, jako jsou finance, energetika a technologie, se usadily ve vládních mocenských strukturách. Financováním politických kampaní, lobbováním za příznivé zákony a zajišťováním státních zakázek tyto společnosti zajišťují, aby byly přijímány politiky, kteří chrání jejich zisk. Vzestup velkých technologických společností, jako jsou Google, Amazon a Facebook, přidal do této rovnice novou, nebezpečnou vrstvu, protože tyto korporace nyní kontrolují tok informací, utvářejí veřejné mínění a vládní politiku.
Kariérní úředníci, kteří zůstávají u moci napříč několika administrativami, mají často neúměrný vliv na politiku. Jejich znalosti a institucionální paměť jim umožňují kontrolovat tok informací a podkopávat zvolené úředníky, čímž nenápadně manipulují s rozhodnutími ve prospěch cílů Deep State.
V posledních letech se novou znepokojivou odnoží Deep State staly velké technologické firmy. Společnosti jako Google, Facebook a Amazon nashromáždily nebývalou moc a vliv, kontrolují obrovské množství dat a utvářejí (nesprávné a špatné) informační prostředí. Tyto platformy, které mají miliardy uživatelů po celém světě, nyní diktují, jaké informace jsou viděny, sdíleny a čemu se věří. Tato kontrola nad daty a informacemi má hluboké důsledky pro demokracii, protože umožňuje těmto společnostem manipulovat s veřejným míněním, potlačovat nesouhlas a ovlivňovat volby.
Úzký vztah mezi Silicon Valley a zpravodajskými agenturami, jako je NSA, navíc obavy ještě prohlubuje. Odhalení Edwarda Snowdena o masovém sledování ukázala, jak tito technologičtí giganti často spolupracují s vládními agenturami na shromažďování a sdílení osobních údajů, čímž porušují práva na soukromí v bezprecedentním měřítku. Otázkou již není, zda je Big Tech součástí Deep State, ale do jaké míry utváří budoucnost vládnutí a demokracie.
Demokracie a lidská práva se tak ocitají v krizi, protože hluboký stát snižuje odpovědnost. Nejvíce znepokojující je přímá hrozba, kterou Deep State představuje pro samotnou demokracii. Zvolení úředníci, údajně odpovědní lidu, jsou stále více podřízeni aktérům Deep State, kteří působí v rámci demokracie, ale mimo demokratický proces. Výsledkem je vláda, která slouží spíše zájmům několika vyvolených než širšímu okruhu obyvatel.
Jedním z nejviditelnějších důsledků vlivu Deep State je udržování nekonečných válek. Například vojenské intervence v Iráku, Afghánistánu, Sýrii a na Ukrajině odčerpaly ze státních pokladen biliony dolarů a zároveň obohatily dodavatele obranných prostředků. Tyto konflikty pokračují i přes odpor veřejnosti, protože slouží zájmům Deep State – masivním ekonomickým ziskům dodavatelů obrany a geopolitické moci zpravodajských služeb. Udržují nás ve stavu neustálého strachu.
Hluboký stát také dal vzniknout éře masového sledování. Ve jménu národní bezpečnosti vybudovaly zpravodajské agentury jako NSA bezprecedentní sledovací aparát, který sleduje telefonní hovory, e-maily a online aktivity občanů. Tyto programy fungují jen s malým nebo žádným dohledem a whistlebloweři jako Snowden ukázali, že tyto údaje jsou často využívány k účelům, které jsou na hony vzdálené deklarovanému záměru zabránit terorismu.
Masové sledování je v Austrálii stále větším problémem a lze najít paralely se sledovacím aparátem, který vybudovaly zpravodajské agentury jako NSA v USA. Austrálie v posledních letech zavedla několik zákonů a politik, které rozšířily možnosti vlády sledovat své občany ve jménu národní bezpečnosti. Tyto zákony stále častěji udělují zpravodajským agenturám široké sledovací pravomoci, což vyvolává obavy o soukromí, občanské svobody a demokratický dohled.
V roce 2015 australská vláda přijala “novelu zákona o telekomunikacích (odposlech a přístup, uchovávání údajů)”, která vyžaduje, aby telekomunikační společnosti uchovávaly metadata z telefonních hovorů, textových zpráv a používání internetu po dobu dvou let. Tyto údaje zahrnují například informace o tom, s kým komunikujete, kdy a kde komunikace probíhá a jaké webové stránky jste navštívili. Ačkoli nezachycují obsah komunikace, metadata mohou odhalit podrobný obraz chování, asociací a každodenních zvyklostí dané osoby.
Tento zákon, který byl původně zaveden za účelem boje proti terorismu a závažné trestné činnosti, umožňuje široké škále vládních orgánů – včetně donucovacích orgánů a zpravodajských služeb – přístup k těmto údajům bez soudního příkazu. Kritici tvrdí, že vytváří formu masového sledování, protože údaje milionů Australanů jsou nepřetržitě uchovávány a potenciálně přístupné úřadům.
Australian Signals Directorate je hlavní australskou zpravodajskou agenturou odpovědnou za elektronické zpravodajství a kybernetickou bezpečnost. Disponuje významnými sledovacími kapacitami a úzce spolupracuje se zahraničními protějšky, včetně NSA, v rámci zpravodajské aliance “Five Eyes”, která zahrnuje také USA, Spojené království, Kanadu a Nový Zéland. Prostřednictvím tohoto partnerství se Austrálie podílí na shromažďování a sdílení celosvětových zpravodajských informací o signálech (“SIGINT”), což zahrnuje sledování komunikací, internetového provozu a metadat na celém světě.
Informátor Edward Snowden odhalil, do jaké míry země skupiny Five Eyes spolupracují při špehování svých vlastních občanů a obyvatelstva ostatních zemí. Tato spolupráce vyvolala obavy, že australští občané mohou být vystaveni masovému sledování prostřednictvím zahraničních mechanismů sdílení zpravodajských informací, které obchází domácí právní omezení.
Zákon “Telecommunications and Other Legislation Amendment (Assistance and Access) Act 2018”, obecně známý jako “Encryption Act”, je právní předpis, který nutí technologické společnosti pomáhat australským donucovacím a zpravodajským orgánům při přístupu k šifrované komunikaci. Umožňuje vládě požadovat po společnostech, aby do svých produktů zabudovaly “zadní vrátka”, čímž podkopávají ochranu šifrování, která má zajistit soukromí komunikace.
Vláda to zdůvodňuje tím, že je to nezbytné pro boj proti terorismu a organizovanému zločinu, kritici však varují, že to ohrožuje soukromí a bezpečnost všech Australanů a zvyšuje jejich zranitelnost vůči hackerským útokům a neoprávněnému sledování. Technologické společnosti a obhájci soukromí tvrdí, že taková opatření by také mohla vytvořit nebezpečný celosvětový precedens pro oslabení šifrování.
Zákon “Surveillance Legislation Amendment (Identify and Disrupt) Act 2021” je kontroverzní zákon, který dává Australské federální policii (“AFP”) a Australské kriminální zpravodajské komisi (“ACIC”) rozsáhlé pravomoci nabourávat se do počítačových sítí, přebírat online účty a narušovat činnosti bez většího soudního dohledu. Tyto pravomoci, které lze uplatnit na podezřelé ze spáchání trestného činu, ale potenciálně i na aktivisty a novináře, byly označeny za bezprecedentní v demokratické zemi.
Zákon umožňuje tři nové typy příkazů:
- “Příkazy k narušení dat”: Umožňují orgánům činným v trestním řízení přidávat, kopírovat, mazat nebo měnit údaje za účelem zmaření trestné činnosti.
- “Příkazy k zadržení síťové aktivity”: Umožňují přístup k celým počítačovým sítím za účelem shromažďování informací.
- “Příkazy k převzetí účtu”: Umožňují orgánům převzít kontrolu nad online účty osob pro účely vyšetřování.
Obhájci občanských svobod vyjádřili vážné obavy, že by tyto zákony mohly být využívány k účelům, které jsou na hony vzdálené prevenci terorismu, podobně jako zneužívání sledování, které odhalil Snowden v USA.
Jednou z nejvýznamnějších kritik australských programů hromadného sledování je nedostatek transparentnosti a nezávislého dohledu. Velká část sledování je prováděna v utajení, s minimální veřejnou nebo parlamentní kontrolou. Přestože agentury, jako je Australské ředitelství pro signály a Australská bezpečnostní zpravodajská organizace (“ASIO”), by měly pracovat v rámci zákonných rámců, složitost a utajení jejich práce ztěžují jejich odpovědnost.
Široká definice “národní bezpečnosti” v těchto zákonech navíc vyvolává obavy, že by sledovací pravomoci mohly být zneužívány k politickým účelům a zaměřeny na novináře, aktivisty nebo politické oponenty. Například v roce 2019 provedla australská federální policie razii v kancelářích televize ABC a v domě novinářky Anniky Smethurstové v reakci na investigativní reportáže, které uvedly vládu do rozpaků. Tato akce poukázala na to, jak mohou být zákony o sledování a politika proti únikům informací využívány k umlčení legitimní žurnalistiky a zpravodajství ve veřejném zájmu.
Austrálie jako člen aliance Five Eyes hraje klíčovou roli v celosvětové síti sledování, která zahrnuje sdílení zpravodajských informací přes hranice. Aliance Five Eyes umožňuje členským zemím obcházet své vnitrostátní zákony tím, že si vzájemně sdílejí údaje o sledování, což usnadňuje obcházení omezení týkajících se špehování vlastních občanů. Snowdenova odhalení ukázala, že NSA a její partneři z aliance Five Eyes jsou zapojeni do rozsáhlých programů sběru dat a sledují komunikaci a internetový provoz v celosvětovém měřítku. Zatímco australská vláda trvá na tom, že její dohody o sdílení zpravodajských informací mají zásadní význam pro národní bezpečnost, kritici varují, že tato globální sledovací síť narušuje soukromí a občanské svobody doma i v zahraničí.
Masový dohled v Austrálii je zcela reálný a je řízen řadou rozsáhlých zákonů přijatých ve jménu národní bezpečnosti. Vláda sice tato opatření zdůvodňuje jako nezbytné nástroje boje proti terorismu a závažné trestné činnosti, ale široké pravomoci, které uděluje zpravodajským agenturám, orgánům činným v trestním řízení a dokonce i soukromým společnostem, vyvolávají hluboké obavy ohledně soukromí a odpovědnosti.
Stejně jako ve Spojených státech, kde whistlebloweři jako Snowden odhalili rozsah vládního sledování, funguje i v Austrálii sílící složka státu, která má dohled na občany, bez větší kontroly ze strany veřejnosti nebo smysluplného dohledu. Bez větší transparentnosti a přísnějšího omezení těchto pravomocí zůstává riziko jejich zneužití nebo zneužití vysoké a ohrožuje demokratické svobody a práva na soukromí všech Australanů.
Existence Deep State navíc zpochybňuje samotné základy demokratického vládnutí. Pokud je moc skutečně v rukou nevolených úředníků, vojenských představitelů, zpravodajských služeb a korporátních elit, pak je demokracie jen fasádou. Uchopení moci ze strany Deep State se v průběhu let jen utužuje a jeho metody kontroly jsou stále sofistikovanější. Jako občané máme povinnost zůstat ostražití a zpochybňovat motivy těch, kteří jsou u moci. Hlubokému státu se daří ve stínech, živí se utajováním a dezinformacemi. Pouze pokud si na tyto skryté mocenské struktury posvítíme, můžeme je začít rozbíjet a získat zpět naše demokratické instituce.
Hluboký stát už není jen teorie – je to realita. A dokud se mu nepostavíme čelem, budeme i nadále žít pod jeho vládou.
O autorovi
Profesor Ian Brighthope je australský lékař s 49letou praxí, akademik, zemědělský vědec a postgraduální pracovník v oboru nutriční a environmentální medicíny.
Je zakladatelem a bývalým prezidentem Australasian College of Nutritional and Environmental Medicine. Má více než 40 let zkušeností s lobbováním za reformu lékařského průmyslu ovládaného farmaceutickým průmyslem. Je také čestným mluvčím rady The Aligned Council of Australia.
AUTOR: Profesor Ian Brighthope, Preklad: CZ24.news, ZDROJ