Globalisté na Světovém ekonomickém fóru nařídili vládám po celém světě, aby začaly přísně přidělovat maso a pohonné hmoty ve snaze urychlit svou agendu Velkého resetu.
Podle studie provedené akademiky orientovanými na globalizaci je přídělový systém ve stylu druhé světové války odpovědí na takzvanou klimatickou krizi.
Thenationalpulse.com uvádí: Autoři se domnívají, že přídělový systém by byl spravedlivější než individuální povolenky, protože na rozdíl od uhlíkových daní a uhlíkových kreditních systémů – které byly oba navrženy v reakci na změnu klimatu – by přídělový systém neumožnil bohatým „kupovat si cestu ven“.
Přidělovací systém by mohl mít také širší uplatnění, tvrdí vědci. „Koncept přidělování by mohl pomoci nejen při zmírňování klimatických změn,“ říká spoluautor výzkumu Dr Nathan Wood, „ale také pomoci v souvislosti s řadou dalších sociálních a politických problémů – jako je současná energetická krize.“
Dále dodal:
„Krize životních nákladů ukázala, co se stane, když nedostatek vyžene ceny nahoru, ceny energií prudce rostou a zranitelné skupiny nejsou schopny platit své účty. V současné době lidé žijící v energetické chudobě nemohou spotřebovávat ani zdaleka svůj spravedlivý podíl na dodávkách energie, zatímco nejbohatší ve společnosti mohou využívat tolik energie, kolik si mohou dovolit.
Přestože studie není v této fázi ničím jiným než výzkumem, mohlo by se to velmi rychle změnit, zvláště když se blíží rok 2030, klíčové datum pro Cíle Udržitelného Rozvoje OSN do roku 2030 a Pařížské klimatické dohody. Už teď je jasné, že svět své závazky nesplní.
15 MINUTOVÁ MĚSTA
Již nyní se zavádějí nová schémata na omezení osobní mobility a spotřeby a jistě přibudou další. Nedávné návrhy na takzvaná „15minutová města“ vyvolaly širokou kritiku po celém světě, včetně měst, jako je Oxford, kde se mají konat pilotní testy.
Od roku 2024 bude Oxford místní radou rozdělen na sérii šesti samostatných „čtví“, mezi nimiž bude silně omezeno cestování autem a v případě neoprávněného použití budou lidem udělovány pokuty.
Obyvatelé města budou moci žádat o zvláštní povolení, která jim umožní vjíždět do jiných čtvrtí až na 100 dní v roce. Jinak musí používat veřejnou dopravu, kolo nebo chodit pěšky, aby se mohli přesunout z jedné čtvrti do druhé.
Zároveň se zvyšuje úzkost a katastrofické výhledy z dopadů změny klimatu. Na výročním zasedání Světového ekonomického fóra v Davosu před několika týdny byla „klimatická migrace“ jedním z hlavních bodů diskuse.
Al Gore v bouřlivém projevu naznačil, že Západ bude brzy přemožen 1,5 miliardou migrantů prchajících před dopady klimatických změn, což by jednotlivým národům znemožnilo normální vládu. Někteří, jako například WEFem schválená autorka Gaia Vince, tvrdí, že musíme tyto migranty povzbudit, aby sem přišli právě teď, abychom minimalizovali jejich utrpení.
Existuje také znepokojení ohledně vyhlídek soukromého geoinženýrství poté, co americký startup Make Sunsets oznámil, že vypustil heliové balóny obsahující reaktivní plyn ve snaze ochladit Zemi. V dubnu loňského roku proběhla řada pilotních verzí v Mexiku. Ačkoli se mexická vláda nyní rozhodla nedovolit další vypouštění na svém území, Make Sunsets slíbila, že bude pokračovat ve svém crowdfundingovém projektu, protože technologie, kterou použila, je levná a snadno dostupná, což prakticky zaručuje, že se ji ostatní skupiny pokusí napodobit, s neznámými důsledky pro životní prostředí.
JAK BY MOHL FUNGOVAT KLIMATICKÝ PŘÍDĚLOVÝ SYSTÉM
Inspirace pro navrhovaná opatření pochází z přidělování, které probíhalo během druhé světové války, zejména v zemích jako Británie, kde byla přísná omezení spotřeby široké škály komodit a zdrojů v rámci pomoci válečného úsilí. V Británii přidělování přežilo válku a skončilo až o osm let později, v roce 1953.
Výzkumníci poznamenávají, že povinné přidělování potravin bylo obecně rozšířenější než dobrovolné změny chování, když se zdroje staly vzácnými. Také, navzdory nedostatku, míra podvýživy ve skutečnosti v Británii během druhé světové války klesla.
Jedním z hlavních problémů, podle výše zmíněného nového dokumentu je to, že lidé dnes prostě nechápou nedostatek, kterému čelí, stejně jako Britové před sedmdesáti lety. Svět okamžitého uspokojení a spotřebního zboží pouhým stisknutím tlačítka nevede k pocitu nedostatku nebo naléhavosti i přestože jsou zdroje omezené.
Dr. Rob Lawlor, spoluautor, řekl: „Existuje limit, kolik můžeme emitovat, pokud chceme snížit katastrofické dopady změny klimatu. V tomto smyslu je nedostatek velmi reálný.“
Autoři studie se však domnívají, že přidělování by nebylo prvním krokem. Informační kampaň na podporu výhod přídělového systému spolu s přísnějšími předpisy by vyžadovala, aby veřejnost prosadila další omezení. Zdá se, že taková kampaň již začala.
Počáteční regulace by se zaměřila na „největší znečišťovatele“, jako je mezinárodní cestování, průmysl fosilních paliv a také zemědělství. To by pomohlo vytvořit nedostatek „produktů, které poškozují planetu“, a přidělování by pak mohlo být postupně zavedeno tak, aby byly „spravedlivým“ způsobem uspokojeny základní potřeby lidí.
Přidělování by mohlo být regulováno pomocí uhlíkových povolenek takzvaných „uhlíkových karet“, které fungují jako bankovní karty, ale sledují a omezují používání všech komodit. Nebo by vláda mohla jednoduše přidělovat určité zboží, jako jsou letenky, benzín a maso.
Tvrdí, že přidělování by mohlo urychlit přechod od fosilních paliv k obnovitelné energii a udržitelnému životnímu stylu a infrastruktuře. Například přidělování benzínu by mohlo vést k vládním investicím do nízkouhlíkových způsobů dopravy, jako jsou železniční a tramvajové systémy. Kontroly cen u přídělového zboží by se také „zabránilo růstu cen se zvýšenou poptávkou, z čehož by měli prospěch ti, kdo mají nejméně peněz“, říkají, v téměř úplném protikladu celého základu tržní ekonomiky a s podporou státní kontroly zdrojů.
JAKÁ JE VOLBA?
Opět se zdá, že volba nebude faktorem v tom, zda změníme svůj životní styl tak, aby vyhovoval příběhu o změně klimatu. To je již patrné zejména u spotřeby živočišných produktů, protože rostlinné alternativy a nové bílkoviny nedokážou přilákat spotřebitele na základě jejich chuti nebo zdravotních tvrzení o nich.
Alternativní mechanismy, jak přimět lidi, aby přestali jíst maso, včetně zvýšeného sociálního tlaku, inflace a dokonce přímé vládní intervence – daň z masa? – jsou nyní preferovanými metodami zastánců falešných potravin spíše, než aby jejich vlastní produkty byly žádoucí, chutné nebo prostě nebyly ošklivé pro lidi.
Nikdo neučiní přidělování přitažlivé, ale může být nezbytné. Stačí se podívat na to, co se stalo s vejci v důsledku probíhající ságy „eggflace“. V mnoha obchodech musely být nákupy vajec omezeny kvůli umělému nedostatku, zejména v důsledku represivních opatření v boji proti ptačí chřipce, ale také kvůli záplavě záhadných požárů a problémům s plodností, které postihly producenty vajec. Neexistuje žádný důvod, proč by nemohl být uměle vytvořen nedostatek ve velkém měřítku. Takový experiment už probíhá na nizozemských farmářích, kteří jsou vyvlastňováni takovou rychlostí, že by se Robert Mugabe červenal.
Ačkoli přídělový systém navrhovaný v nové studii je jen takový „návrh“, tak je pravděpodobné, že bude otázkou kdy bude realizován a ne jestli. Bude zavedena určitá forma osobních uhlíkových povolenek, aby se omezila naše individuální spotřeba: vlády o nich mluví už téměř dvacet let, přinejmenším. Skutečná otázka, kterou bychom si měli položit, tedy zní, jak se můžeme bránit?
Budeme muset najít způsob, jak přimět naše zástupce, aby si uvědomili, že ne my, ale oni nemají na výběr. A pokud budou naše požadavky ignorovat, tak pouze na vlastní nebezpečí.
AUTOR: Sean Adl-Tabatabai, ZDROJ, Překlad: Martin Kirschner/VIP Noviny
* prevzaté
prihláste sa do nášho kanála na TELEGRAMe: https://t.me/spolokarchaoz