Zatímco většina občanů řeší, komu dát hlas ve 2. kole prezidentských voleb, dějí se věci, které jsou daleko závažnější, byť jsou s výběrem prezidenta částečně spojené. Týkají se většiny naší společnosti a jejich dopad může být naprosto fatální.
Český národ je opět rozdělený. Jestliže uměle vyvolaná pandemie dohnala většinu Čechů pod jehlu a poté i k nenávisti vůči těm, kteří tlak ustáli a přesvědčování se dokázali vzepřít, pak parlamentní volby byly předzvěstí dalších vyhrocených nálad v nynější výměně na Pražském hradu.
Je paradoxem, že velká řada voličů účastnících se tohoto klání jde k urnám s tím, že nevybírá kandidáta, kterého by na postu prezidenta skutečně chtěla, ale přichází proto, aby se na pozici hlavy státu nedostal ten, koho prostě považují za naprosto nevolitelného a nebezpečného. Nenávist k Babišovi na straně jedné vyrovnává množství důvodů, proč nechtít Pavla na straně druhé. Každá ze stran má samozřejmě své úvahy, kterými obhajuje své rozhodnutí.
Reálnou skutečností je, že za normální situace, kdyby tu nebylo tolik závažných okolností a událostí, by většina lidí volby ignorovala, což ostatně i tak dost lidí dělá. Lze je chápat. U Babiše tu je plno nepříliš pozitivních zkušeností spojených s jeho účastí v předposledních dvou vládách, u Pavla zase jeho služba nejdříve v uskupení Varšavské smlouvy a vzápětí v paktu NATO. U něj poté přišly 4 roky příprav k cestě na Hrad organizované exvelvyslancem v USA Petrem Kolářem a předschválenou americkými Demokraty. Dle mnoha indicií tak nebude hlavní postavou Pavel, ale jeho loutkovodič Kolář. Mimochodem vzpomínáte, jak reagovala partnerka Koláře Witovská, když se k čelu jednoho propagačního průvodu přidala konkurentka Pavla Nerudová? Byla hysterická a nervózní, že se Danuše zviditelnila. Mohla projekt Pavel výrazně ohrozit. Nerudová však byla rychlokvaška s horším týmem a bylo by pro Američany i Koláře zklamáním, kdyby převzala příliš velkou iniciativu. S Pavlem jde totiž o mnohem více než jen o Hrad.
To Babiš je trochu z jiné galaxie. Boj s Fialou a Pětikoalicí ho zocelil, je zvyklý stát proti přesile a Kolářovi hází do jeho představ vidle. Jde proti všem včetně médií, bojuje, rve se a nevzdává to. Můžete si o něm myslet cokoliv, ale je to rváč v klinči s takovými našimi kolosy, jakými jsou liberály ovládané ČT, Nova i Prima-CNN, Seznam a další velká média. Je až s podivem, kolik lidí stojí na jeho straně po zaklekávání na firmy, po pandemii a znalostech jeho obchodních praktik. Pavel je však proti němu v politických znalostech žáčkem bez schopnosti rozeznat priority. Příkladem jsou Babišovy absence ve Sněmovně, které dráždí třeba Pekarovou Adamovou. Babiš si uvědomuje rozložení sil způsobené především Rychetským a jeho ,,úpravou“ volebních možností uzavírání koalic před parlamentními volbami, což pomohlo Pětikoalici získat navrch, a neztrácí čas nesmyslným tlacháním, když ví, že je dopředu o všem rozhodnuto. A koukat přitom navíc na arogantní představitele Pětikoalice by i velká a rozumná část z nás považovala za ztrátu času. Pekarová, Richterová, Michálek, ten seznam by byl dlouhý a koukat se na ně či je poslouchat je nemožné.
Opusťme dvojici kandidátů a pojďme za ještě větším průšvihem
Pětikoalice je rozhodnuta vtáhnout nás do války.
Pod pokličkou voleb potichu a bez křiku opozice připravuje vše pro mobilizaci. Mnohé začalo nenávistí k Rusku dlouhodobě pěstovanou ve velké části polického spektra, v médiích a s jejím přenesením mezi lidi. Dlouhodobé zamlčování faktů a překrucování historie, idealizování režimu představovaného Zelenským a ignorace mnohonásobného upozorňování Moskvy na překračování všech uzavřených dohod Západem, a především anglosaskou částí světa, nás dovedlo na pokraj katastrofy.
Na Ukrajině bojují USA a Ruská federace. Za Američany nasazují své životy Ukrajinci, za Rusy bojují ti, kteří mají ke své vlasti kladný vztah.
Američanům docházejí Ukrajinci a postupně budou tlačit na to, aby je doplnili další vojáci ze zemí bývalé Varšavské smlouvy. Na řadě jsou Slováci, Poláci, občané Pobaltských zemí a my. Maďaři se vzepřeli, část polských vojáků také, Pobaltské státy budou mít krátkou životnost, my a Slováci jsme nárazníkem Západní Evropy.
Ani ta Američany moc nezajímá, nicméně ji může využít k výrobě zbraní dodávaných těm idiotům, kteří se dobrovolně do předem prohrané války s Ruskem pustí. Upřímně, pokud by Rusové chtěli, na Ukrajinu by nedorazil jediný západní tank, zlikvidovali by je hned při nakládání či překročení hranic.
Změny branného zákona a jeho příprava na použití jsou varováním. Většina Čechů, Moravanů a Slezanů je rozhodnuta nebojovat za cizí zájmy u nás prosazované militantní Pětikoalicí. Bohužel klasická česká lenost brání tomu zastavit vše s předstihem.
Nevíme, jak si to představujete vy, ale až vám budou odvádět syny i dcery do armády a pošlou je s klidem pod velení nacisticky smýšlejících ukrajinských generálů, bude pozdě začít se tomu bránit.
Babiš prohlásil, že by v případě napadení Polska odmítl poslat naše vojáky proti Rusku. Hysterická reakce následující po jeho slovech byla vnímatelná. Zamyslete se nad tím, koho by tam poslal Pavel, když počet našich vojáků je tak nízký, že máme více důstojníků než prostých pěšáků. Došlo by na brance a nikoliv dobrovolné. Tedy na vaše syny, manžele a často i dědečky. Hranice odvodu je totiž až 60 let. A poděkujme za to voličům Pětikoalice a čerstvě i těm, kteří se rozhodují pro generála na Pražském hradu.
Nakonec důležité. Ústavní činitelé, poslanci a jejich rodiny jsou ze zákona vyškrtnuti ze seznamu branců. Je tedy jasné, proč je jim vše toto jedno. Jich se to prostě netýká.
AUTOR: Jindřich Kulhavý, ZDROJ