Když už pacient přijde, naženu ho na všemožná zbytečná vyšetření ke specialistům, ať se kamarádi taky přiživí, však pojišťovna to proplatí. Příště zase oni dohodí práci mně.
Že zasahuju do osobního a pracovního života pacienta? Že si musí složitě zajišťovat volno z práce nebo hlídání dětí? To mně nezajímá, aspoň nemůže říci, že o něj „nepečuju“.
Že je výsledek 99% takových vyšetření nula? „Nic vám není?“. To ale už není můj problém, já jsem přeci udělal, co jsem mohl.
Že u mně pacienti dlouho čekají, i když ráno dostanou časovku? To víte, s kamarády pacienty si člověk musí povykládat, však ti pacoši v čekárně počkají, ono jim nic jiného nezbyde. A na kafe a svačinu mám taky nárok. Nemůžu za to, že na jednom pracovišti rotuje několik lékařů, takže kdykoliv můj pacient přijde, pokaždé mluví s jiným kolegou a musí mu znovu vysvětlovat svůj problém od nuly. O tom já nerozhoduju.
Že jsem stanovil špatnou diagnózu? Za to nemohu, co nám přišlo z laboratoře, podle toho musím pracovat, i kdybych si myslel, že má pacient něco jiného. Jakmile nemám oficiální podklady, nesmím dát pacientovi jiný lék, jinak to pojišťovna neproplatí.
Že nacházíme jen banální a nedůležité infekce, jako Stafylokoka a E. coli, a dokola na ně nasazujeme marná antibiotika? Ať je pacient rád, že vůbec něco dostane, a my aspoň před ním neztratíme tvář. Ať nám zkusí dokázat, že má něco jiného! Nemá jak, že? Tak ať je zticha a polyká pilule. V Africe by nedostal ani ty. V ČR máme medicínu na vysoké úrovni!!!
Že vydáváme banální virové, bakteriální či prvokové infekce a otoky, cysty, myomy a polypy za závažné rakoviny? Jak to víte, když nejste doktor? Dokažte nám to. A onkologové také musí z něčeho žít.
Že by rakovina 4. stupně mohla být jen parazitární cysta? Prosím vás, nenechte se vysmát, paraziti tady přeci nejsou.
Že nutíme pacienta do operací, chemoterapie a ozařování ihned, jakmile mu sdělíme zničující diagnózu?
No to musíme, musíme kout železo, dokud je žhavé, a zpracovat ho, dokud je v šoku a je tu sám. Ještě by si mohl vyžádat názor jiného lékaře, nebo se poradit s rodinou, nebo si hledat účinky chemoterapie na internetu. To nemůžeme potřebovat, to by nám ještě mohl vyklouznout mezi prsty a víte, o kolik by klinika a onkologové pak přišli? Když se zdráhá, nastoupí na něj i kolegové z vedlejších ordinací, a obviníme ho z nezodpovědnosti a hazardu se zdravím. Naše toxické léčebné metody vychválíme, zatajíme, že naše úspěšnost je sotva pod pět procent, a dožití tak tak pět let. Jeho budoucnost vykreslíme v těch nejčernějších barvách, pokud nás neposlechne. Zatajíme toxicitu chemoterapie a ozařování, vše vykreslíme jen pozitivně. Když pacient po sérii chemoterapií zemře, my za to nemůžeme, přeci měl rakovinu. Ať nám zemře kolik chce lidí, nic se nám nestane, stát nás chrání.
Pacient přišel na kontrolu kvůli prodloužení řidičáku. Naženu ho na všechna možná vyšetření ke všem známým, dokonce i ke kamarádce na ORL. Že nepotřebuje k řízení skvělý sluch? To mi je jedno, kamarádce dlužím protislužbu. Pacient si stěžuje, že po lécích, které jsem mu předepsal, je mu zle? Nastoupí vydírání. Řeknu mu, že buď je jíst bude, nebo nepodepíšu jeho řidičák. A bonusy od farmafirmy za dalšího zlanařeného mám v kapse.
Pacient poukáže na to, že po lécích, které jsem mu předepsal, má přesně ty nežádoucí účinky, které jsou v příbalovém letáku vytištěny tučně na prvních místech? Řeknu mu, aby nečetl takové blbosti. Na všechny respirační nemoci dávám antibiotika, i kdyby šlo o viry. Když jde o zánět jiného orgánu, klient dostane kortikoidy. Zprvu se mu uleví, takže chvíli vypadám jako king.
Že mu dlouhodobým užíváním ničím imunitu? To není moje imunita.
Po dlouhodobém užívání kortikoidů má tak zničené zdraví, že chytá každý infekt a je u mne v ordinaci čím dál častěji? Mnu si ruce, protože je tu možnost předepisování tun různých antibiotik. A ještě doporučím očkování na chřipku, pneumokoka a covid.
Že je pořád nemocný? To má z toho, že se preventivně neočkuje.
Pacient má Chlamydie trachomatis nebo Trichomonádu vaginalis? Pohlavně přenosné nemoci řeším jen se svým pacientem/ pacientkou. Nebudu přeci plýtvat svými body i na partnera-partnerku, ti ať si jdou ke svému specialistovi. A ani mu neřeknu, aby se léčil i partner/partnerka – aspoň bude muset přijít zas. Nešikovní a příliš úzkostliví kolegové nemají žádný ekonomický výsledek.
To musíte dělat chytře, kolegové. Když přijde pacient z čekárny, ihned ho posadím na křeslo a sestře nařídím ihned měřit tlak, ještě se ani nevydýchal. Pak začnu listovat v jeho kartě a kladu mu otázky. Musí odpovídat během měření tlaku. Buďte si jistí, že dosáhnu zvýšení měřeného tlaku o deset až dvacet jednotek. Takto snadno lehkým podvodem vyrobím dalšího pacienta, který bude natrvalo potřebovat léky na tlak, a nikdy se nezlepší. Syndrom bílého pláště neberu v úvahu.
Když si to klient nechá líbit, cca za dva tři měsíce to zkusím s cholesterolem, abychom přeci snížili ten tlak a předešli infarktům, že? Po statinech se klientovi pohorší se zažíváním, tak je na čase najít mu náběh na diabetes. A na to jsou další léky. Když budu pilný, vymyslím si třeba ještě léky na ředění krve. Nakonec ho k těm injekcím také jednou dokopu a pak už je náš do smrti. Před pacientem šermuju čísly o špatných hodnotách jeho štítné žlázy. On tomu nerozumí, takže když se budu tvářit dostatečně zarmouceně a starostlivě, nebo řeknu, že nalezené uzlíky na jeho štítné žláze jsou prekarcinom a rozhodně to musí ven, a dostatečně ho znejistím, pak navrhnu operaci. Když se pacient kroutí, usmlouvám to ,,aspoń“ na pravidelné braní léků. Když kývne na operaci, je vyhráno, protože pak se bez našich léků opravdu neobejde do smrti. Ale i orální léčba je potěšující, už po roce užívání mu tak zničím a atrofuji štítnou, že už si pak také musí za mnou chodit pro léky do smrti každé tři měsíce. Rajský život!
Ať vás ani nenapadne, kolegové, říci pacientovi s bolestmi kloubů, že má artritidu. Všichni kloubaři musí slyšet jediné: ,,Máte artrózu“. I kdyby šlo o čtyřleté dítě! /Skutečně se stalo/. Artróza je opotřebení a za to si klient přeci může sám. Je moc starý, nebo moc chodil, nebo moc sportoval, nebo to má dědičné. Já mu dám injekce proti bolesti, injekce s kortikoidy, orální užívání léků na bolest, navrhnu operaci. Sice na ni pacient dlouho čeká, ale pak ty výdělky! Nikdo z vás ať se neopováží říci pacientovi, že má artritidu. Kdyby náhodou rozuměl latině, věděl by, že má zánět. A to by také mohl po vás chtít vědět, co jeho zánět způsobilo, a jak to léčit?
Protože povahu patogenů nezjišťujeme, a ani neumíme zjišťovat, a naše laboratoře většinou nenajdou nic ani v punktátu z kolena, nasadím osvědčené nicneříkající kolečko: ……kortikoidy, antibiotika, a kdo ještě otravuje, že ho to stále bolí, dostane antidepresiva.
Na tasemnice – když už je zázrakem najdu, nepoužívám doporučený praziquantel, ale albendazol, protože ten aktivitu tasemnic jen tlumí, nic nezabije. A tak mohu albendazol předepisovat pacientovi do smrti.
Zatajím klientovi riziko různých vyšetření, zvlášť opakovaných
(CT, magnetická, rentgen, hadice do žaludku, kolonoskopie….a vše mu vykreslím v růžových barvách a jako nezbytné.
Když něco podělám, nebo jsem neúspěšný a nedosahuji žádaných léčebných výsledků, svedu to na klienta. Přišel moc brzo nebo moc pozdě, může za to jeho špatná imunita- autoimunitní onemocnění-může za to jeho věk, životní styl, všechno jenom já ne.
Vymýcení některých chorob připisuji jako zásluhu medicíně a očkování, přestože nemoc zmizela dříve než se začalo očkovat, nebo zmizela s lepší výživou a hygienou. Zakážu levný a dostupný lék, nebo ho stáhnu z pultů, aby si lidi museli koupit drahý a léčit se tím, co určím já. Nedokážu skrýt své rozladění, když přijde zdravý pacient, a začne mi vykládat, jak se vyléčil přírodní cestou. Nepochválím ho, jak se o sebe dobře stará, ale za každou cenu se snažím najít něco, na co bych ho uvrtal. Ještě to tak, aby odešel domů optimisticky naladěn!
Kdo je zdravý, o tom rozhoduji já, a v mém obvodě není zdravý nikdo, každý něco potřebuje!
Zatajím, že protilátky které si nechal za své peníze zjistit, jsou dostačující, protože bych už nemohl manévrovat pacienta směrem k očkování. Budu doufat, že se v tom nevyzná a zbaští mi to a na očkování půjde.
Zatajím pacientovi, že normy na cholesterol jsme v minulém století uměle snížili dohodou tak, aby se zdálo, podle falešných čísel, že kdekdo má vysoký cholesterol, a tedy kdekdo musí jíst statiny. Zatajím pacientovi, že optimální tlak člověka se s věkem mění, a budu stále požadovat i u vyšších ročníků hodnoty, příslušející dvacátníkům a třicátníkům.
Očkuji děti s průjmem, virózou a teplotou, ideálně rovnou dvěma vakcínami najednou, ať jsou přeci brzo ,,ochráněny“. Mamince budu tvrdit, že dávky hliníku a rtuti jsou už dnes ve vakcínách zanedbatelné, zatajím jí fakt, že neexistuje bezpečná ani ta sebemenší dávka hliníku nebo rtuti, každá poškozuje mozek. To by bylo, abych těch autistů ve svém obvodu neměl co nejvíc, a netrumfl kolegyni z vedlejšího okresu. Nic se mi přece nestane, stát mne chrání.